Takže tato povídka navazuje na jednorázovku Missing You... jako sequel. Projevili jste zájem o její přeložení, tak jsem se na to vrhla😁 Zatím mám napsané teda jenom dva díly, ale moc jich ani neplánuji, takže by nemělo hrozit, že byste museli na každý díl čekat půl roku nebo snad, že bych povídku nedokončila - držte palce, haha😅 Jen teda doufám, že se Vám to nebude nějak moc plést s povídkou Maybe it's Too Late, ale ono kdybych měla čekat se zveřejněním téhle na to, až ji dopíšu, tak se možná nedočkáte nikdy🙈 Nicméně doufám, že si užijete čtení! A jen tak mimochodem, nevím proč, ale tenhle banner si myslím, že se mi fakt povedl... sebechvála smrdí, já vím😄😜
VAROVÁNÍ 18+
Brian navštíví Justina v New Yorku na jejich plánovaný společný víkend...
Od chvíle, co Justin odešel, Brian odpočítával dny, hodiny a dokonce i vteřiny do jejich naplánovaného společného víkendu. A čím blíž to bylo, tím nervóznější Brian byl, čekajíc na to, kdy se něco stane - něco, co jejich plány zkazí. I přes to, že byli necelých 24 hodin od toho se vidět. Ale už se to stalo, jednou museli zrušit svoje plány jen pár hodin před tím, než měl Justin nasednout do letadla, takže Brian upřednostňoval nemít vysoké naděje... ačkoliv se nemohl dočkat, až ho uvidí.
"Je to jenom mnou nebo piješ stejné pivo, které sis objednal, když si před hodinou přišel?" zeptal se Michael pobaveně.
"Ano, pije," uchechtl se Emmett.
"Taky jsem si toho všiml," doplnil Ted.
"Co kurva jste? Moje matka?"
"Jen je neobvyklé, že nepiješ, když jsi doslova v baru," vysvětlil Michael.
"Prostě dneska nemám náladu," Brian pokrčil rameny.
"Nech mě hádat, je to proto, že nechceš mít zítra kocovinu, když jedeš navštívit lásku svého života?" Michael skoro zpíval.
"Rozhodně," zasmál se Ted.
"Aw, to je tak romantické," zaradoval se Emmett a šťastně zatleskal.
"Jděte všichni do háje," Brian protočil oči.
"No tak, jen jsme za tebe šťastní," Michael přišel k němu a zezadu ho objal, "A rádi si tě dobíráme, takže..."
"Jo, všiml jsem si. Jste idioti."
"Víme, že nás miluješ," řekl Ted.
"Z celého srdce," dodal se smíchem Emmett.
"Kriste. Jdu domů... nehodlám s vámi strávit další vteřinu, cvoci," s tím se Brian zvedl a zamířil ven.
"Briane, počkej," Michael k němu přiběhl.
"Co je, Mikey?"
"Nechtěli jsme, znáš nás."
"Bohužel znám," Brian se usmál a ve skutečnosti se na ně vůbec nezlobil. Měl až moc velkou radost ohledně Justina na to, aby plýtval energií na vztek.
"Jen jsem chtěl říct... že jsem opravdu rád, že ho jedeš navštívit."
"No, požádal mě... mohl jsem mu snad říct ne? Je až moc mladý na to, aby měl zlomené srdce."
"Samozřejmě. Je to do tebe velká oběť," Michael se zasmál.
"Zas tak velká ne... i pro mě je to výhra, vypadnu z města a vyšukám si mozek z hlavy, takže..."
"Jasně, to není něco, co bys mohl odmítnout."
"Jo, to by ode mě bylo hloupé," Brian se zasmál.
Michael se jenom usmál, znajíc Briana moc dobře. Brian si mohl říkat, co sakra jenom chtěl, ale jeho oči ho vždycky zradily... nezajímalo ho šukání nebo vypadnutí z města, jenom chtěl být s Justinem. Na ničem jiném mu nezáleželo.
"Jenom ho od mě pozdravuj," Michael se natáhl a objal ho.
"Dobře, budu."
Když Brian dorazil domů, sbalil si zbytek věcí. A i přes to, že jel jenom na víkend, z nějakého důvodu měl tolik věcí, že to skoro vypadalo, jako by se tam stěhoval. Ale chtěl být připravený na všechno, kdo sakra ví, co si pro ně Justin připravil... možná celý víkend zůstanou v posteli a možná taky ne...
Akorát se chystal jít do sprchy, když jeho telefon začal vyzvánět. A jméno na displeji zastavilo jeho srdce. Znova ne, pomyslel si.
"Uh, a-ahoj," Brian téměř koktal. "Co se děje?" přísahal by, že jeho srdce se mu chystalo vyskočit z hrudi. Věděl, že se to stane. Věděl to kurva.
"Jen jsem chtěl zavolat a ujistit se, že se nic nezměnilo. Zítra dorazíš?"
"Počkat, co? Ty mi nevoláš, abys mi řekl, že to musíme přehodit?"
"Co? Ani omylem! Teda, pokud nemusíme... nebo musíme?" zeptal se Justin nervózně.
"Rozhodně ně kvůli mně."
"Kvůli mně taky ne."
Brian skoro vydechl úlevou, "Dobře. Super."
"Trochu jsem tě vyděsil, co?" zasmál se Justin.
"Co? Ne. Vůbec ne."
"Přiznej se. Bál se, že se neuvidíme?"
Brian se kousl do rtu a snažil se neusmát, ačkoliv nevěděl proč, Justin ho nemohl vidět, "Možná."
"To mi stačí."
"Pitomče."
"Bože, opravdu se nemůžu dočkat, až tě uvidím."
"Doufám, že jsi koupil alespoň dvě balení kondomů."
Justin se musel zasmát, "Těšíš se na mě nebo na můj zadek?"
"Musím na to odpovědět?" zeptal se Brian hravě.
"Něco mi říká, že bude lepší, když neodpovíš."
Oba se začali smát a i když se nemohli vidět, oba věděli, že jsou opravdu šťastní ohledně zítřka.
"Taky se nemůžu dočkat, až tě uvidím, Justine," Brian vzdychl. "Ty tři týdny byly zatraceně dlouhé."
"Já vím. Ale před sebou máme celý víkend... je ty, já a New York..."
"To zní jako plán."
"Yeah," vydechl Justin jemně.
----
Brianův let trval celou věčnost... nebo si to alespoň Brian myslel, protože jediné, na co dokázal myslet, byla vůně Justinova těla a to, jak ho chce celé líbat a hladit. A sezení v letadle mu to zrovna neumožňovalo. Takže když konečně přistálo, Brian spěchal k východu, nechtěl promarnit ani jednu vteřinu tohohle víkendu. Doufal, že rychle chytí taxi, ačkoliv tohle byl podělaný New Yorku... a chytit tady taxi nebyla ta nejjednodušší věc. Ale zrovna, když scházel schody, jeho oko něco zachytilo... někoho.
"Bože můj," zašeptal si Brian a zasmál se, když uviděl, že Justin drží ceduli, na které je velkým písmem napsáno "PAN KINNEY". Doslova se culil jako idiot, když k němu směřoval. A v momentě, co stál u něho, ho nenapadlo nic lepšího, než říct: "Předpokládám, že vy musíte být můj řidič."
Justin se široce a usmál a odkašlal si, "Um, ano, jsem, Pane Kinney."
"Skvěle."
"Ale budete mi muset připomenout, za kým vás mám odvézt, Pane Kinney."
"Jedu navštívit jednoho vytrvalého pitomce, který jak se zdá, mě nechce nechat být."
"Byl by hloupý, kdyby nechal."
"Yeah," Brian se kousl do rtu a nemohl už víc čekat. Justina si přitáhl k sobě a omotal kolem něj své ruce.
"Omlouvám se, Pane Kinney, ale to není v popisu mé práce."
"Můžete udělat výjimku?"
"No... hádám, že bych mohl... když mi zaplatíte něco navíc."
"Kriste. S tebou není nic zadarmo."
"Věřte mi, stojím za to," Justin se usmál od ucha k uchu.
A s tím Brianova tvář zvážněla. Svými prsty vjel do Justinových vlasů a hluboce se zadíval do jeho modrých očí, pak řekl: "Vím, že jsi. Stojíš za všechno."
Justin byl naprosto zaskočen jeho slovy a pár vteřin na něj jenom zíral, snažíc se vstřebat to, co právě slyšel. Pak se konečně natáhl a políbil ho, tvrdě a hluboce, zanechávajíc je oba bez dechu.
"Um, wow," Brian vydechl těžce. "Hádám, že tenhle polibek mě bude stát hodně."
"Tenhle je zadarmo. Jen malá ochutnávka toho, co tě čeká."
"Chceš, abych ztvrdnul tady a teď, co?"
Justin se hravě usmál a přitiskl se svým rozkrokem k tomu Brianovu, dávajíc mu vědět, že on už tvrdý je.
"Sakra, zabíjíš mě," Brian si olízl rty.
"Já vím," zasmál se Justin a svoje ruce dal kolem Brianova krku. "Nemůžu uvěřit, že jsi opravdu tady."
"Samozřejmě, že jsem."
"Tenhle víkend si tak zatraceně moc užijeme."
"Na to spoléhám."
"Ačkoliv to skoro vypadá, že se sem stěhuješ s tím, kolik věcí máš," Justin se zasmál.
"Jsem rád připravený na všechno."
"To vidím. Ale nijak zvlášť by mi to nevadilo, kdyby ses sem stěhoval."
Brian neodpověděl ani nevěděl, co by měl říct, či jak vážně Justin svá slova myslel. Nechal ta slova pouze viset ve vzduchu, nechtěl mít tento víkend žádné vážné konverzace. Místo toho ho ještě jednou políbil, jemně a sladce, následně vzal Justinovu ruku a propletl si s ním prsty.
"Připravený vyrazit?" zeptal se s úsměvem.
"Vždycky."
----
V momentě, co vstoupili do Justinova bytu, neztráceli žádný čas. Brian okamžitě přitlačil Justina ke dveřím a začal ho líbat. Nejdřív to brali pomalu, jen se jemně ochutnávali. Následně přidali svoje jazyky a prohloubili svoje polibky, zatímco sténali tomu druhému do úst.
"Tyhle rty mi tak zatraceně chyběly," Brian po nich přejel prstem. Byly teď trochu oteklé z toho líbání.
"Abych si to ujasnil... chyběl ti jenom můj zadek a moje rty?" zeptal se Justin těžce se zvednutým obočím a hravým úsměvem.
Brian jemně povzdychl a přitiskl svoje čelo k tomu Justinovu, "Ukážu ti, jak moc mi na tobě chybělo všechno."
Justin se usmál a olízl si rty, následně si přitáhl Briana do dalšího smyslného polibku. Poté mu Brian sundal bundu a přetáhl tričko přes hlavu. Vzápětí mu jednou rukou přidržel ruce nad hlavou a tou druhou začal směřovat dolů k jeho kalhotám. Jemně ho hladil přes látku.
V momentě, co Brian začal sát velmi citlivé místo na Justinově krku, označujíc si ho, Justin začal sténat ještě hlasitěji a hrál si s Brianovými vlasy.
Vzápětí se znovu vášnivě políbili a poté začal Brian sjíždět jazykem dolů po Justinově krku, přes klíční kost až k jeho tvrdým bradavkám. Sál je, jednu za druhou, jazykem kolem nich kroužil a dokonce je i jemně dráždil zuby.
"Fuck, Briane..." Justin těžce vydechl.
A Brian se pousmál a posunul svůj jazyk ještě níž na jeho bříško a rozséval polibky těsně nad lemem jeho kalhot. Následně je Brian rozepl a stáhl mu je těsně pod zadek společně s trenkami.
Justinův krásný pták už pulzoval a vytékal. Brian ho vzal do ruky a lehce ho stiskl, preejakulát použil jako lubrikant a začal ho jemně třít. Justin po chvíli začal pohybovat boky a naléhal na něj a prosil o víc.
Brian se na chvíli podíval nahoru a setkal se Justinovýma očima, které byly tmavé touhou a následně začal sát jeho tvrdý penis, kroužíc jazykem kolem hlavy. Justin hlasitě zalapal po dechu a zaklonil hlavu, pociťujíc neuvěřitelnou rozkoš.
Brian ho bral do krku, jak nejvíc mohl, olizoval ho nahoru a dolu a sál ho - opakujíc to pořád dokola.
"O můj bože," Justin se začal trochu třást.
A Brian okamžitě věděl, že je opravdu blízko svému orgasmu. A tak se znovu postavil a tvrdě ho políbil, zatímco ho stále jemně třel. Následně ho otočil zády k sobě a natlačil ho na dveře. Rozepnul si svoje džíny a stáhl je dost na to, aby uvolnil svoje péro. Následně si natáhl kondom a znovu přišpendlil Justinovi ruce nad jeho hlavu a druhou rukou ho chytil za bok.
Následně do něj Brian začal tlačit a tím ho přiměl zalapat po dechu, když ucítil trochu bolesti - ale to toho bylo vždycky součástí.
"Jsi v pohodě?" zeptal se Brian, aby se ujistil, že může pokračovat.
"Jo," Justin vydechl. "Jen to vezmi pomalu."
"Jako poprvé?" Brian se trochu zasmál.
Justin se na něj podíval a s úsměvem přikývl. Následně Brian začal pomalu pohybovat boky, aby dal Justinovi čas se uvolnit. Pronikal do něj tak hluboko, jak mu to jeho tělo dovolilo. Poté propustil jeho ruce ze svého sevření a místo toho vzal do ruky jeho ptáka a začal přejíždět po celé jeho délce, zatímco ho něžně líbal na záda, krk a do vlasů.
"Tak moc tě miluju," zašeptal Justin, zatímco sténal a chvěl se.
Brian se usmál a přitiskl se ještě blíž k němu, aby dosáhl na jeho rty a hladově ho políbil. Vzápětí si jen hleděli do očí a Brian se začal pohybovat rychleji a hlouběji, zasahujíc Justinovu prostatu tím správným způsobem.
Oba věděli, že už dlouho nevydrží. A tak jejich tempo zrychlilo, bylo téměř až divoké. Potřebovali to uvolnění, doslova po něm toužili.
Justin se udělal první rovnou na Brianovu ruku, jeho tvář byla plná neskutečnou rozkoší. Následně se Justinův zadek stáhl okolo Brianova penisu a on se v něm pohřbil ještě hlouběji, sténajíc a následně pociťujíc svůj vlastní úžasný orgasmus.
----
Leželi spolu v posteli, nazí a ještě trochu lepkaví. Justin měl položenou hlavu na Brianově hrudi a poslouchal tlukot jeho srdce, zatímco prsty přejížděl po jeho holé kůži.
"Nad čím přemýšlíš?" zeptal se Brian a hladil ho po vlasech.
"O tom, jak šťastný jsem, že tu teď jsi," s tím se na něj podíval.
"Taky jsem šťastný."
"Jo?" Justin se na něj široce usmál.
"Samozřejmě. Doma je to bez tebe nudné a tiché."
"Pořád považuješ loft za náš domov?" zeptal se Justin a na chvíli odvrátil pohled.
"Proč se mě na to ptáš? Samozřejmě, že je to náš domov... tvůj domov. A vždycky bude."
"Jen jsem myslel, že jsi třeba rád, že to tam máš zase celé pro sebe bez mého nepořádku."
"Stýská se mi po tvém nepořádku," přiznal Brian. "Ale vážně, Justine, je to tvůj domov..." Brian se zhluboka nadechl než pokračoval. "A bude na tebe čekat, dokud se nevrátíš," řekl nervózně.
Justin se usmál a natáhl se, aby ho políbil. Ale ten fakt, že nic neřekl, Briana ještě víc znervózněl. Věděl, že Justin je v New Yorku šťastný a nedivil se mu... ale pořád doufal, že se jednoho dne vrátí do Pittsburghu. Takže to, že nic neřekl, mohlo znamenat jenom jedno. A Briana to děsilo k smrti. Ale rozhodl se to nechat být, nebyl ten správný čas o tom mluvit.
"Kam to jdeš?" zeptal se, když se Justin začal zvedat.
"Mám žízeň."
"Donesu ti vodu."
"Díky," Justin se usmál a zase si lehnul, zatímco sledoval nahého Briana, jak šel do kuchyně a zase zpátky.
"Tady to máš," Brian mu podal sklenici a sklonil se k němu pro polibek. Následně se začal rozhlížet kolem sebe. "Opravdu se mi líbí, co si s tímhle místem udělal."
"Jo, potřeboval jsem změnu."
"A tohle vypadá vážně skvěle," řekl Brian, obdivujíc Justinův obraz.
"Myslíš?" Justin se usmál od ucha k uchu a vydal se za ním.
"Ano," Brian ho zezadu objal. "Je to nádherné. Ale to se dalo čekat."
Justin se zaculil a přitiskl se blíž k Brianovi, "Myslel jsem na tebe, když jsem to maloval."
"Tak tím se to vysvětluje... jsem skvělá múza."
"Jsi," Justin se otočil čelem k němu a dal mu ruce kolem ramen. "Jsi ta nejlepší múza."
----
V sobotu ráno si oba přivstali, Justin trval na tom, že vezme Briana na snídani na jeho nové oblíbené místo a i když Brianovi opravdu chutnalo, jídlo nebylo hlavní věcí, na kterou se soustředil... Justinova roztomilost nebyla něco, co byl Brian schopný ignorovat.
"Na co se díváš? Mám něco na obličeji?" Justin se uchechtl.
"Promiň, já jen... že je těžké se nedívat."
Justin se kousl do rtu a usmál se. "Jsi do mě tak zamilovaný," skoro zazpíval.
"Mlč," Brian protočil oči, ale nemohl se ubránit úsměvu.
"To je dobrý, já to chápu... kdo by do mě nebyl zamilovaný? Jsem úlovek."
"Bože, ty jsi takový pitomec," Brian se zasmál.
"No tak, jenom to řekni 'Justine, jsi láska mého života.' Není to tak těžké," Justin ho dál popichoval a užíval si to.
"Pane bože. Pravděpodobně bych si měl najít někoho nového. Ty jsi blázen."
"Je dobře, že na to mě až moc miluješ."
"Kriste a dost... odcházím," s tím se Brian postavil.
"Ne, počkej... počkej," Justin ho rukou zastavil, zatímco se smál. "Už mlčím."
"Slibuješ?"
"Slibuju... má lásko."
"Bože můj, já ti tak tvrdě naplácám."
"Nemůžu se dočkat," usmál se od ucha k uchu.
Když dojedli, jenom se procházeli po městě a Justin mu ukazoval všechno, co objevil v těch měsících, kdy ho tady Brian nenavštěvoval. Dokonce narazili na pár Justinových přátel, kteří byli nedočkaví poznat toho slavného přítele. No, Jessica a Paul byli... Mark už tolik ne. Brian si všiml toho způsobu, jakým se díval na Justina a vůbec se mu to nelíbilo. Bylo dobře, že Justin si pravděpodobně ani neuvědomoval, že na něj takhle myslí.
"Jsi nějak ticho," upozornil Justin.
"Jsem?"
"Jo. Moc se ti moji přátelé nelíbili, co?"
"To jsem neřekl."
"Vím, že jsou trochu blázniví, ale jsou skvělí... opravdu mi na nich záleží a jsem rád, že jsi je konečně potkal."
"Souhlasím, že jsou skvělí... já jen, že..."
"Jsou o tolik mladší než ty?" Justin ho znovu popíchl.
"Chtěl jsem říct, že jsem moc nevěděl, o čem s nimi mám mluvit, ale... díky za připomenutí..."
"Možná bys s nimi mohl strávit nějaký čas... vím, že tenhle víkend je o nás, ale chci, abys poznal můj život tady a lidi v něm... a Mark mi navrhl, že bychom dneska mohli zajít do klubu."
Samozřejmě, že navrhl, pomyslel si Brian. Pravděpodobně chce omrknout konkurenci. A možná to nebyl zas tak špatný nápad, alespoň uvidí, jak moc Justin Briana miluje a naopak, takže o něm bude moct přestat mít mokré sny.
"Dobře, půjdeme."
"Vážně?" Justin zvedl překvapeně obočí.
"Jo, chci je lépe poznat."
"Bože můj, já tě tak miluju," Justin mu skočil do náruče a vášnivě ho políbil. "Zavolám Markovi."
"Super," Brian se ironicky usmál, připravený zničit tohohle Marka.
No comments:
Post a Comment