Pařba(7)

Poslední díl.

BRIAN

Když jsme dorazili k holkám ihned se na nás vrhly, jak supy na svou kořist, tedy především Lindsay, ke které se opravdu s velkou chutí přidala Debbie a všechny z nás chtěly vydolovat i ty nejmenší detaily našeho dobrodružství, jenže o něco takového jsem opravdu neměl ani ten nejmenší zájem a nechal jsem tam ty tři šašky napospas jejich vysávání duše z těla a ještě před tím, než jsem zamířil do pokoje svého syna, jsem jim dost výstižným pohledem dal najevo, aby si tu část, kdy byl Maikey nezvěstný nechali pro sebe, poté už mi nic nebránilo v tom, abych strávil trochu času se svým milovaným synem!

---

Doufal jsem ale v to, že ten čas bude věnován hraní si s ním, nevím, kdy jsem se stal takovým měkkotou, který si chce hrát se svým synem, ale zkrátka právě teď jsem to chtěl, místo toho jsem jej však našel spícího, ale i tak to byla úžasná chvíle k tomu uvědomit si a především vidět, jak moc je mi podobný, až je to zarážející, ale skvělý!

J: "Co tady provádíš?"

Ozvalo se za mnou tak nečekaně, až jsem téměř nadskočil, i když musím přiznat, že část mě věděla, že se tu dříve nebo později ukáže a asi v to i tak trochu doufala!

B: "Vidíš to dítě v posteli? To je můj syn."

J: "Jo, asi hloupá otázka."

B: "Co tady děláš ty?"

J: "Jen jsem s tebou chtěl být chvíli sám, jak jsem říkal - chyběl si mi."

B: "A jak jsem říkal já - tak dlouho jsem pryč nebyl."

J: "Chyběl si mi už ve chvíli, kdy si nasedl do letadla, bohužel mi asi budeš chybět pokaždé nehledě na to, jak dlouho budeš pryč."

B: "Blbý pro tebe."

Vážně jsem to řekl? To snad ani není pravda, jsem doma asi 5 minut a už stihnu říct takovou volovinu a to jsem to ani říct nechtěl, ve skutečnosti jsem chtěl říct něco v tom smyslu, že mně taky zrovna nevadí, když ho mám na blízku, ale místo toho jsem svým ústům dovolil vypustit něco tak jedovatého... Sakra, to se nám to ale pěkně vyvíjí!

J: "Jo to asi jo,"...Otočil se a zmizel jak pára nad hrncem.

Povzdechl jsem si nad sebou samým, jinak to ani nešlo, jsem vážně vůl! Není to přeci tak dlouho, co jsem si myslel, že už ho asi nikdy neuvidím a co jsem o něho měl přímo neskutečný strach, tak co to se mnou, do prdele, je, že když jsem s ním, mám pocit jako by mezi námi stála zeď, kterou musím za každou cenu udržet nedobytnou?!

Melanie: "No kde jsi? Musíme vás připravit."

B: "Byl jsem se svým synem, pokud dovolíš."

Melanie: "S naším synem, pokud si zapomněl."

B: "Věř mi, to se nedá."

Melanie: "Skvěle! A teď sedej na zadek, než tě do něho nakopu!"

Chtěl jsem na ní ještě něco plivnout, ale když jsem se podíval Justinovým směrem, který mi dal dost jasně najevo, že už u něj jsem si to pohnojil, tudíž, že si to nemusím hnojit i u dalších, tak jsem sklapl a poslechl jí... Jen nechápu, proč jsem zrovna já spadl do jejích rukou a Maikey do Lindsayiných, ale holt musím pracovat s tím, co mám, i když myslím, že to samé by si ona mohla říct o mně!

Ve finále jsem mohl být celkem spokojený, mohl jsem přeci jen očekávat, že mi třeba vyškube na hlavě plešku anebo vypálí do obleku díru, ale místo toho si na tom dala celkem záležet, což jsem ocenil. Po mně si vzala do parády ještě Teda a Emmetta, kteří taky nedopadli špatně, vlastně naopak, to Justina si vzaly do parády stejně jako Maikeyho, Lindsay a Debbie a já se tak nějak nemohl dočkat, až ho uvidím, i když jen uvidím, neumíte si ani představit, jak mi chybí ty doteky a polibky!

B: "No do háje."

Maikey: "Co?"

B: "Klidně bych si tě vzal i já!"

Maikey: "Myslíš?"

B: "Jsi sexy a krásnej ženich, Ben může být šťastnej,"...Šel jsem k němu a políbil ho.

Maikey: "Díky... A vám oběma taktéž."

Lindsay: "Nemáš za co."

Debbie: "Nemůžu uvěřit, že, že... Sakra práce,"...Rozbrečela se.

Maikey: "Ale no tak, mami,"...Ihned jí jako správný syn běžel nabídnout náruč.

Zatímco se Maikey snažil uklidnit Debbie, lépe řečeno, zatímco se jí snažili tak nějak uklidnit všichni, tak se mezitím dostavil i Justin a mně tak nějak spadla huba, jak jinak vyjádřit to, že vypadal naprosto dokonale, jako tenkrát na plese? Zkrátka a jednoduše jsem z něho nemohl spustit oči a myslel jsem, že tentokrát už se vážně neovládnu a přede všemi ho políbím, ale zase se to zvrtlo...

Emmett: "Páni, Sunshine!"

Ted: "Vypadáš skvěle."

J: "Ale prosím vás."

Melanie: "Vypadáš přímo úžasně... Myslím, že někdo tady taky může být hrdý,"...Upřela pohled na mě.

J: "Jo, to si asi myslíš jen ty."

A v ten okamžik nastala trapná a dost tichá chvilka, při které na mě ze všech stran směřovaly vražedné a odsuzující pohledy a před pohlavky jsem byl zachráněn jen díky zvonícímu člověku za dveřmi, kterému budu až nadosmrti zavázán!

Byla to Jennifer, která nám mimochodem díky konexím našla místo, kde se celý obřad uskuteční a stejně tak měla na starost společně s Daphne a Molly přípravu druhého ženicha a přišla nám oznámit, že je už na čase je spojit ve svátost manželskou.

Všichni jsme tedy vyrazili směrem na místo, kde se to celé odehraje, viděl jsem na Maikeym, jak šíleně je nervózní, což mě opět přivádělo k závěru, že nechápu, jak se lidi k tomuto mohou dobrovolně upsat, ale na druhou stranu, pokud bych si někdy jen na vteřinu připustil, že jednoho dne bych se tomuto taky oddal, chtěl bych, aby to bylo s Justinem... To ovšem neznamená, že se to stane, to berte na vědomí! Nakonec se všichni usadili na svá místa a trpělivě čekali, zatímco já s Maikeym čekal vzadu a snažil jsem se mu být oporou...

Maikey: "Já to asi nezvládnu, Briane."

B: "Tak na to ani nemysli, tam za těmi dveřmi čeká Ben, který tě miluje nade vše a ty miluješ jeho, takže tam jednoduše půjdeš, řekneš těch pár zbytečností a vezmeš si ho, jasný?"

Maikey: "Čekal bych, že mi to spíš budeš rozmlouvat."

B: "Měl jsem to tak trochu v plánu, ale je to tvůj život, tvé rozhodnutí a já chci, abys dělal všechno, co tě dělá šťastným."

Maikey: "A zapomněl si dodat, že představa manželství už se ti tolik nehnusí, protože si poznal někoho, s kým by sis ho dokázal představit."

B: "Sklapni a radši mě polib,"...Pravděpodobně to bude asi poslední polibek, když se teď Maikey vrhá do manželství, ale já nemůžu tvrdit, že si nikdy nenajdu nějakou okliku!

Maikey: "Asi bys měl jít na svoje místo pro svědka."

B: "Už tam běžím... A nezakopni, nevěsto."

Maikey: "Padej už! A děkuju... Za všechno."

B: "Není zač."

Nikdy by mě nenapadlo, že to řeknu, ale byl to nádherný obřad, Maikey byl úžasný a to, jak se na něho Ben díval, mi říkalo, že se o něj bude starat, že ho bude milovat a že tu pro něho bude do konce života a nic víc bych svému nejlepšímu příteli přát zkrátka nemohl! Byl to pro mě vlastně takový zvláštní zážitek, při kterém jsem o sobě i hodně přemýšlel a po celou dobu, co jsem stál vedle Maikeyho jako svědek, jsem očima neustále utíkal k Justinovi tak nějak jsem se na něj potřeboval dívat a vědět, že tu je, že je můj a doufat, že nikdy nenastane chvíle, kdy by mě měl dost a opustil by mě!

Nakonec jsme se všichni přesunuli na takový menší po svatební večírek, kde jsme se skvěle najedli, pobavili a zatančili si spolu, samozřejmě, že já byl po ženichovi další, kdo si musel zatančit s nevěstou! Poté jsem tančil tak nějak se všemi, až na, vy víte koho, zkrátka jsem nesebral odvahu na to si pro něj dojít, až takový zbabělec už jsem!

Lindsay: "Budeš tu jen sedět nebo si se mnou i zatančíš?"

B: "Už jsme tancovali."

Lindsay: "Chci znova!"...Chytla mě za ruku a odtáhla na parket.

B: "Jsi šílená."

Lindsay: "A ty idiot."

B: "Prosím?"

Lindsay: "Justin!"

B: "Co je s ním?"

Lindsay: "Vážně se budeš ptát tak blbě? Čeká, až si s ním zatancuješ!"

B: "Má to snad vytetovaná na čele?"

Lindsay: "Ne, ale ty tam za chvíli budeš mít vytetovaný otisk mé ruky, jestli ho nepožádáš o tanec."

B: "Nechci... Nemůžu,"...Sklopil jsem pohled.

Lindsay: "A to proč?"

B: "Podělal jsem to, jasný? Řekl jsem něco, co jsem neměl."

Lindsay: "A od kdy je tohle novinka? Pro jednou bys místo čekání na to, až to vyšumí prostě mohl jít a být s ním bez ohledu na všechno... Prostě si pro něj dojdi,"...Políbila mě a následně mě tam nechala stát, což bylo velmi taktické.

Nevěděl jsem, co dělat, měl jsem z toho strach, chtěl jsem to, ale bál jsem se odmítnutí, jenže od kdy se ty, sakra, něčeho bojíš, Kinney?! Nejspíš od doby, co si poznal tohle nádherný, modrooký štěně! Nakonec jsem však sebral veškerou odvahu, kterou jsem našel a vydal jsem se k tancujícímu Justinovi s Daphne...

Daphne: "Briane, ahoj!"

B: "Ahoj, sluší ti... Vlastně jsi sexy."

Daphne: "Díky,"...Začala rudnout přesně, jak je zvykem.

J: "Potřebuješ něco?"

B: "Vlastně jo."

J: "A to jako co?"

B: "Daphne, mohl bych si ho půjčit?"

Daphne: "Jo... Myslím, že jo,"...Opatrně na Justina pohlédla, aby se ujistila, že mu to nevadí a podle všeho nic nenamítal a následně se od nás vzdálila.

B: "Smím prosit?"...Natáhl jsem ruku.

J: "Smíš,"...Chytil mě za ní a já si jej k sobě přitáhl blíž.

Tancovali jsme u sebe opravdu blízko natisknutí, mohl jsem cítit jeho dech odrážející se mi od krku, rukou jsem jej musel držet opravdu pevně, měl jsem pocit, že by mi mohl utéct, kdybych to neudělal, ani si neumíte představit to nutkání ho okamžitě políbit!

J: "Jaké bylo vůbec Vegas a dobrodružství v něm?"

B: "Možná ti někdy řeknu skutečný příběh."

J: "Skutečný?"

B: "Jo... Ale nejdřív mě nech tě konečně políbit, jinak se asi zblázním."

Justin se usmál, což jsem nemohl brát nijak jinak, než jako souhlas, kterého jsem okamžitě využil, byl bych pitomec, kdyby ne! Líbal jsem jej něžně, téměř jsem se s jeho rty mazlil, chutnal tak sladce a já si ho vychutnával, jak nejvíc to šlo... Byl jsem pryč jen krátkou dobu, ale v podstatě vím to samé, co Justin - ať už ho neuvidím jakkoliv dlouhou dobu vždycky mi bude neskutečně chybět!

Pařba(6)

Nový díl.

BRIAN

Musel jsem se Maikeymu tlemit, zatímco já jsem si pomaloučku, polehoučku balil zavazadlo, on poletoval sem a tam, nervózně si breptal a z jeho výrazu bylo patrné, že se dříve či později zhroutí... Nebo pozvrací! No je v tom rozdíl? Zkrátka byl namydlenej! A to jsem si užíval, alespoň ví, jak jsem se včera cítil já, když jsem si myslel, že už ho nikdy neuvidím a on si v klidu nakupoval... Do teď se nad tím musím pozastavovat, ale řekl jsem si, že mu dám pokoj, on má před sebou něco mnohem horšího - bude se ženit! A to ani ne za 9 hodin! Hahaha! Upřímnou soustrast, Maikey!

---

Ted: "Tak jak to vypadá?"

Maikey: "Jak to vypadá? Jak to vypadá? Vážně?"

Ted: "Přijdu za chvíli."

B: "Buď tak hodnej,"...Vystrčil jsem ho ze dveří, zavřel je a poté jsem se přesunul k Maikeymu.

Maikey: "Co?"

B: "Sedni si."

Maikey: "Nebudu si sedat, Briane, už takhle nestíháme."

B: "Sedni si, než mi z tebe klepne!"

Maikey: "Fajn!"...Zabodnul zadek do postele.

B: "Musíš se uklidnit... Prostě zhluboka dýchej a mysli na něco pěkného,"...Uchechtával jsem se, ale zároveň jsem to s ním myslel dobře.

Maikey: "Briane, já se budu ženit, ne rodit!"

B: "Obojí je psychicky vyčerpávající, Lindsay by ti mohla vyprávět... A z obojího se musíš vydýchat."

Maikey: "Tohle je pitomost!"

B: "Dýchej!"...Použil jsem svůj hrozivý obličej.

A Maikey se okamžitě začal zhluboka nadechovat a následně vydechovat a já společně s ním, připadal jsem si jako magor, ale pokud mu to mohlo pomoct, byl jsem ochotný tuhle ponižující věc podstoupit!

B: "Lepší?"

Maikey: "Lepší."

B: "Tak teď si dobal a pojedeme tě oženit dobře?"

Maikey: "Jo... Díky,"...Políbil mě a šel se na to vrhnout.

Jakmile jsme dobalili a řádně jsme se rozloučili s naším luxusním dočasným bydlením, za které jsem zaplatil já, jak jsem si opět vzpomněl a téměř jsem se při tě myšlence zadusil, vydali jsme se na letiště... Tedy téměř, ještě tu byla ta část, při které se Emmett a Bruno vášnivě a dojemně loučili, dokonce to bylo tak dlouhé, že jsme si museli na chvíli sednout, jinak bychom nejspíš vystáli důlek a nejlepší na tom bylo, že Emmett ještě před pár hodinami ani nevěděl, že ten kluk existuje... No, co láska přeci nezná meze! Co to melu? Ovšem, že zná nebo ještě líp něco jako láska neexistuje, už bychom si to měli všichni konečně přiznat! I když je tu ta věc mezi mnou a Justinem, pro níž jsem ještě nenašel slovo, které by jí definovalo a... Konec přemýšlení, Kinney, nebo se ještě ztrapníš sám před sebou!

Emmett: "Omlouvám se,"...Přitančil k nám celý rozzářený.

Maikey: "V pohodě, Emme, já se jen žením, nač spěchat?"

Emmett: "Já vím, já vím... Jen, že jsme s Brunem tak nějak zjistili, že jsme si souzeni, nemůžete se pak divit, že loučení s ním bylo bolestivé."

B: "Asi se rozpláču."

Emmett: "Trhni si! Jen proto, že ty nevíš, jaký to je nebo si to alespoň nechceš připouštět, nemusíš se vysmívat mně!"

Můj výraz tak nějak zatrnul, bylo zvláštní slyšet něco takového, ale snažil jsem se nedávat nic najevo, za to můj mozek pracoval na plné otáčky, když myslel na Justina!

B: "Měli bychom jít."

Ted: "Výborný nápad!"

Jakmile jsme nasedli do letadla, byl to zvláštní pocit, byli jsme tu sice jen dva a půl dne, ale za tu dobu jsme stačili zažít víc dobrodružství, než za celý život, je tedy víc než jisté, že jednou se sem budu muset vrátit a napravit to, že jsem si kvůli pohřešovanému Maikeymu ani pořádně neužil a že tricků, kteří by za to stáli, tu bylo požehnaně... Já se divím, že jsem ho nezabil!

Když jsme přistáli a vystoupili z letadla, nevím, jestli se naplnili má nejtajnější přání anebo naopak mé nejhorší noční můry...

J: "Briane!"

Debbie: "Kluci moji!"

Jakmile jsme je zahlídli, Maikey se zhrozil, já znervózněl a ti dva jim běželi vítězoslavně naproti... Vzhledem k tomu, že jsem si vzpomněl na Debbiiny výhružky, pokud se Maikeymu něco stane, čekal jsem jen na to, kdy se jeden z těch šašků prořekne, co jsme celou dobu dělali a jak k tomu vůbec došlo, protože to by pro mě nedopadlo vůbec dobře!

Maikey: "Ahoj, mami."

Debbie: "To je všechno, co mi řekneš? Co takhle objetí?"

Maikey: "Ano, mami,"...Šouravým krokem se přesunul k ní a pevně ji objal.

Musel jsem se uchechtávat při pohledu na ně, jenže pak mi to došlo... Podíval jsem se na Justina, který mi můj pohled opětoval, bylo to zvláštní, ale byl jsem opravdu neskutečně rád, že ho vidím, část mě se k němu dokonce chtěla rozejít a obejmout ho, avšak jako bych zamrzl a nedokázal jsem se hnout.

B: "Ahoj, rozhodl ses nás přijít přivítat?"

J: "Něco takového... Chyběl si mi."

B: "Zas tak dlouho jsem pryč nebyl."

To víte, že jsem chtěl říct, že on mně taky, ale asi taky víte, že jsem to zkrátka nedokázal... Jo, jsem zbabělec, ale to není nic nového!

Debbie: "A co ty?"

B: "Co já?"

Debbie: "Objetí! Hned!"

Vážně jsem si myslel, že se tomu vyhnu? Vážně?! Jsem já to ale idiot! Jak bych se asi tak mohl vyhnout Debbie a její náruči, že?!

B: "Samozřejmě!"...Pronesl jsem ironicky a zamířil k ní, abych ji objal.

Debbie: "Doufám, že se nic nezvoralo,"...Pošeptala mi do ucha.

B: "Nic... Takže moje prdel je v bezpečí."

Debbie: "To je moc dobře... A ráda tě vidím,"...Políbila mě na tvář.

Jakmile jsme ukončili objetí alá "syn x máma" opět jsem spočinul pohledem na Justinovi, který se nepatrně usmíval, myslel jsem, že se neovládnu a přitáhnu si ho k polibku, nicméně...

Maikey: "Co tady vůbec děláte?"

J: "Budeš se ženit."

Maikey: "Jo, ale až za pár hodin."

Debbie: "Na to dát tě do gala není nikdy brzo... Jedeme k Lindsay a Mel, které tě dají do kupy."

Maikey: "Bože,"...Zakoulel očima a já se musel smát.

Debbie: "Ty jedeš s námi... Si jeho svědek,"...Upřela pohled na mě.

B: "Ano, mami."

Všichni jsme se tedy vydali vstříc k těm dvěma bláznivým lesbičkám, aby nás vyfintily, abychom následně mohli Maikeyho poslat do spárů manželství! A já k tomu všemu musel ve svých myšlenkách řešit Justina, tak nějak jsem nemohl přestat myslet na to, až s ním budu moct být konečně o samotě a tentokrát to nebylo jen kvůli sexu!

Pařba(5)

Nový díl.

BRIAN

Všichni tři jsme zůstali stát mezi dveřmi a jen jsme tupě zírali na před námi skvěle se bavícího Maikeyho, s kdo ví, jak se, kurva, jmenuje, modrookým, blonďatým klukem... Měl jsem za to, že mám snad halucinace po tom vyčerpávajícím hledání ve všech zdejších koutech Vegas, jenže jsem byl pekelně na omylu, Maikey tu opravdu, byl zdravý, jak rybička a podle jeho výrazu se neměl nikdy líp! Hudba hrála tak hlasitě, že si ani nevšiml nebo spíš nevšimli, že jsme tu, nebyl jsem daleko od toho skočit po něm a uškrtit ho vlastníma rukama!

---

B: "Co se to tu, kurva, děje?!"...Neovládl jsem se.

Maikey: "Briane! Kde jste byli, vy blázni, vrátil jsem se a vy nikde!"...Přiřítil se ke mně a objal mě.

"Emmette, zlato!"...Ozval se blonďák a zamířil k Emmettovi, aby mu mohl vrazit jazyk hluboko do krku.

Emmett: "A-a-ahoj... To jsou mi ale zvyky."

Ted: "Emmette?"...Podíval se na něj se zdvihnutý obočím.

Emmett: "Co?"...Byl značně v rozpacích.

Ted: "Nechceš to vysvětlit?"

Emmett: "Rád bych... Ale nevím, jak,"...Pronesl přes křečovitě stisknuté zuby v jakémsi úsměvu, zatímco se mu ten frajírek věšel na krk.

B: "Tak a dost! Vysvětlí mi tu někdo... Všechno!"

Maikey: "Co se děje?"...Civěl na mě jak na blázna.

B: "Prý, co se děje... No to je výborný!"

Prodral jsem se davem těch bláznů a zamířil jsem rovnou k pohovce, na kterou jsem se bezvládně svalil, a když jsem na stolku před sebou zahlédl flašku podle všeho dobrého pití, ihned jsem jí čapl a začal jí do sebe lít!

Maikey: "Emmette, Tede, nechcete mi říct, co se mu stalo?"

Ted: "Nechceš nám ty říct, co se stalo tobě?"

Maikey: "Mně?"

Emmett: "Ztratil ses!"

Maikey: "Prosím?"

Zatímco se mu ti dva šašci snažili vysvětlit, o co tu vlastně jde, já dál cumlal tu dobrotu, potřeboval jsem to, jako nikdy v životě, tohle totiž bylo za hranice mého chápání a možná i dál!

Maikey: "Proboha!"

B: "Ano, to jsi vystihnul,"...Uchechtl jsem se.

Maikey: "Nenapadlo mě, že si nebudete nic pamatovat... Tohle je... Tohle je..."...Začal se smát.

B: "Jsem rád, že se bavíš... Vlastně podle všeho ses bavil celej den, zatímco my jsme tě hledali všude, já musel neustále poslouchat tyhle dvě užvatlaný huby, skoro mě zabili a strachy jsme málem zešíleli... Ale dobře, hlavně, že ses bavil!"...Pohodil jsem vztekle polštářkem přes celý pokoj.

Maikey: "Promiň, já..."

B: "Omluvy si nech pro strýčka příhodu a radši bys nám mohl vysvětlit úplně všechno, počínaje tímhle,"...Ukázal jsem prstem na ne moc výřečného blonďáka, který se z nějakého nevysvětlitelného důvodu pořád tiskl k Emmettovi.

Maikey: "To by mohl nejlíp vysvětlit Emmett."

Emmett: "Vážně?"...Udivoval se.

Maikey: "Ty si na něj opravdu nepamatuješ?"

Emmett: "Vypadám na to?"

Maikey: "Ach jo, radši to vezmeme hezky od začátku..."

Když nám Maikey začal vyprávět všechno od toho, jak jsme se sem dostali až po to, kde byl po celý den, něco málo jako by se mi začalo po střípkách vracet společně s Maikeyho vyprávěním... Tak za prvé - Vegas byl prý podle všeho můj nápad nebo spíš takhle, Justina napadlo, že bych měl s Emmettem a Tedem pro Maikeyho udělat rozlučku se svobodou a moje ironická reakce - "Jasně, mohli bychom ho vzít třeba do Vegas!" - se náhle stala skutečností! Bylo to prý strašně narychlo, Debbie si stála za tím, že bychom jezdit neměli, že by se nám mohlo něco stát nebo, nedej bože, že bych Maikeyho přivedl na scestí a on by provedl něco, čeho by mohl později litovat, nakonec se však rozhodla polevit, ale dala mi jasně najevo, že pokud se něco zvrtne, moje prdel to odnese! Justin s námi nejel, protože měl na starost, jak už víme - dort a celkově přípravu svatby společně s Debb, holkami, Daphne a svojí mámou a sestrou, jo a tak nějak věděl, že i když mezi nás patří, my čtyři jsme taková banda přátel, která si zkrátka zasloužila být v tomhle jen spolu, jednoduše nechtěl zaclánět a do teď toho blázna nechápu, možná kdyby jel, nic z tohohle by se nestalo, ale to už jsem trochu odbočil od tématu. Nakonec i přes všechny obavy, jak Debbie, Bena, tak vlastně všech ostatních, jsme byli požehnáni šťastnou cestou, vzpomínám si dokonce na to, že Justin nás doprovodil na letiště a zdlouhavé líbání téměř zapříčinilo, že jsme nestihli náš let, nebýt Teda, který nám rázně ukončil radovánky! Když jsme nakonec přistáli, bylo na řadě ubytování, Maikey s Tedem si stáli za tím, že stačí nějaký obyčejný pokojík, že se nějak složíme za to já a i tak nějak Emmett jsme toužili po pořádném luxusu, který byl následně zaplacen z mé kapsy, já musel být ožralý už v tu chvíli, jinak si nedokážu vysvětlit, jak jsem mohl vypláznout takovejch peněz! Nicméně luxus byl náš a my se ubytovali v tomhle obřím prezidentském apartmá. Já s Maikeym jsme si zabrali jednu ložnici a Emmett s Tedem druhou, jinak by to fungovat ani nemohlo, to, jak se dnes ráno objevil Ted na zemi v mé ložnici, bude doufám, co nevidět vysvětleno! Jakmile jsme se prý "pořádně" zabydleli, šli jsme prozkoumat okolí, lépe řečeno skončili jsme u bazénu, kde jsme se nechali obskakovat sexy koloušky, zatímco jsem propaloval pohledem sexy plavčíky! Maikey s Tedem blbli v bazénu a Emmett někam asi na hodinu zmizel a nakonec, když se vrátil, kdo jiný by mohl být po jeho boku, než právě tady náš neznámý blonďák, jehož jméno jsem právě zjistil... Vlastně všichni zjistili, protože ani Emmett to nevěděl! Nic nového že? Každopádně jmenuje se Bruno a Emmett nám jej představil jako našeho průvodce, což je dost divné, jelikož ten kluk skoro nemluví a ani si nejsem jistý, že umí anglicky, vypadá spíš jak Němec a stěží řekne pár anglických slov! No co, pokud umí kouřit, Emmett může být spokojený, na co jinýho jsou taky ústa dobrá, že?

Prý jsme u bazénu strávili celý den až do samotného večera, asi proto jsem tak pěkně opálený! Poté jsme se vrátili na pokoj a vzali si na sebe nebo spíš já jsem si vzal na sebe svůj nejlepší oblek, u těch třech by se o tom dalo dlouho diskutovat! A následně naše cesty nemohly směřovat nikam jinam než do Vegaského kasina, kde jsme prý vydělali slušné prachy, které nám však nevydržely dlouho, koupili jsme plno chlastu a nějaké "E" a pár dalších dobrot a při této kombinaci nám asi byla způsobena tahle naprostá amnézie! A když jsme nakonec byli totálně na šrot, tedy spíš my tři, Maikey to tolik nepřeháněl, prý si stál za tím, že by si rád na své svatbě stoupnul místo doplazení se tam, jsme se nakonec rozhodli naše dobrodružství ukončit a vrátit se do toho drahého luxusu, abychom se z toho vyspali, při této příležitosti jsme narazili na pana Bruna a Emmett zkrátka neodolal představě dalších radovánek a vzal ho s námi... Proto Ted skončil v naší ložnici, proto! No a to nejlepší nakonec - proč Maikey zmizel? Sháněl komiks! Prý mě o tom v noci informoval a já bez problému souhlasil, nenapadlo ho však, že si nic z naší konverzace nebudu pamatovat! Ráno proto vstal, a narazil na pana tajemného s vtipným přízvukem jménem Bruno při vycházení z ložnice, který podle všeho líp anglicky rozumí, než mluví a ten mu nabídl, že ho zavede na dobrá místa, kde by mohl sehnat komiksy, prý se skvěle dorozumívali rukama a vším možným, co bylo třeba! Vrátil se prý zhruba před pár hodinami, a když nás tu nenašel, chtěl nám zavolat, ale jak zjistil, jeho telefon nebyl k nalezení, usoudil tedy, že jsme se asi šli někam zabavit a že až se vrátíme, tak se vrátíme!

Emmett: "Do prkýnka! Ahoj, těší mě,"...Usmál se na Bruna, který na něj zamilovaně hleděl.

Ted: "Myslím, že tvoje svatba nebude jediná Maikey,"...Dobíral si Emmetta.

Emmett: "Haha... Vážně vtipné!"

Maikey: "Nenapadlo mě, že si budete myslet, že jsem se ztratil a už vůbec, že si nic nebudete pamatovat."

B: "Lísteček "Jdu nakupovat," si mohl nechat,"...Neodpustil jsem si poznámku.

Maikey: "Omlouvám se."

B: "Máš štěstí, že se ženíš, jinak bych tě zabil."

Maikey: "Neříkej, že si o mě měl strach?"...Posadil se vedle mě a začal se doprošovat.

B: "Byl jsem šťastnej, že už tě nikdy neuvidím."

Maikey: "Je mi to jasný,"...Natáhl se ke mně a políbil mě.

Měl jsem vztek, ale mnohem větší radost, že je v pořádku a proto jsem se nejspíš zlomil a nic mu už dál nezazlíval, navíc on má před sebou doživotní smlouvu s ďáblem, které se říká manželství, myslím, že on si ještě vyžere takových věcí, že se nemusím namáhat!

Následně jsme se všichni rozhodli hodit to za hlavu a užít si zbylých pár hodin ve Vegas - pustili jsme opět na plné pecky hudbu a všichni jsme se oddali bouřlivému nočnímu životu, a když jsme se ráno probudili, nezastihla nás už naštěstí žádná amnézie, za to Maikeyho pekelná nervozita!

Pařba(4)

Nový díl.

BRIAN

Nevím, co jsem si myslel! Že najít Maikeyho bude snazší, než to zprvu vypadalo? No tak podle všeho je to naopak mnohem horší! Vegas je zatraceně velké město a já mám po pár hodinách pocit, že jsme ho prolezli snad celé a tak nějak nám docházejí možnosti! Ti dva si neustále na něco stěžují, jednoho bolí nohy, druhej chce na záchod, to je tamto to je támhleto a mně už pomalu začíná opouštět trpělivost, ještě chvíli si budou na něco stěžovat, tak utíkám, jak nejrychleji to půjde! Už mám zkrátka všeho dost a po Maikeym ani památky... Zatraceně, kde si Novotny?!

---

Ted: "Nemůžeme si na chvíli sednout?"...Zněl tak žalostně, že by mi ho i bylo líto, kdybych ho měl rád.

Emmett: "Skvělý nápad! A já si zatím dojdu na ten záchod."

B: "Víte co, dělejte si, co chcete, já pokračuju v hledání!"

Ted: "Proboha, Briane, pět minut tě nezabije, už hledáme několik hodin, potřebuješ si taky trochu odpočinout."

Ačkoliv to opravdu nerad přiznávám, i já už melu z posledního, jen jsem to nechtěl dávat najevo, já jsem autorita proboha a ne nějakej ubožák, jenže právě teď si budu muset připustit, že ani já nedokážu všechno, i když bych chtěl!

B: "Fajn... Pět minut."

Emmett: "Díky, Bože,"...Doslova utíkal do první restaurace, kterou viděl, na záchod a my se zatím posadili.

Ted: "Super, mám pocit, že mi upadnou nohy."

B: "Tak si je drž, za chvíli zase vyrážíme."

Ted: "Co budeme dělat, Briane?"

B: "S čím?"

Ted: "S čím asi? Pokud Maikeyho nenajdeme?"

B: "Na to ani nemysli, protože my ho najdeme, jasný?"

Ted souhlasně přikývl. Chtěl jsem znít výhružně a dát mu jasně najevo, ať ho ani nenapadne myslet na něco takového, jenže tahle slova nepřesvědčila ani mě samotného a Tedovi to spíš mohlo znít jako, že mu snažím dávat naději a ať se nebojí, že bychom ho nenašli... Zněl jsem zkrátka, jako soucitnej kamarád, což nejsem! Vlastně jsem, ale to jen v případě Maikeyho, s ním dokážu být sám sebou, s ním se tolik nesnažím předstírat, on mě vždycky nechá se vyzpovídat, když jsem nejvíc na dně a už zkrátka není jiného zbytí, než to ze sebe dostat... Je to můj nejlepší přítel a já ho jednoduše najdu!

Emmett: "Ani nevíte, jaká úleva to byla,"...Přiřítil jsem k nám jako hurikán.

B: "Doufám, že ta nejlepší v tvém životě, teď to zase pár hodin budeš muset držet."

Emmett: "Tyrane!"

B: "Počůránku!"

Emmett: "Já ti dám..!"

Když pochopil, že si z něj jen dělám legraci nebo lépe řečeno, že se snažím chovat mile po tom, co jsem k němu předtím choval jako kretén, se jeho kamenný výraz změnil a jeho ústa začala vydávat příjemný zvuk smíchu.

B: "Měli bychom pokračovat v hledání,"...Přerušil jsem tuhle příjemnější chvilku.

Ted: "To měli, jenže kde... Nějak nám docházejí možnosti."

B: "Nedocházejí, protože jsme ho stále nenašli, možnosti nám dojdou, až bude stát před námi."

Emmett: "Co když se mu něco stalo?"

B: "Emmette!"...Okřikl jsem jej.

Emmett: "Co? Tu možnost si musíme taky připustit."

B: "Ještě ne, slyšíš? Ještě ne,"...Zvedl jsem se ze svého místa a vydal se dál.

Ti dva jakoby zůstali zmrazení dál na místě, ale po pár vteřinách se také zvedli a vydali se za mnou. Nevěděl jsem, jestli mě to má těšit nebo naopak, ale právě teď jsem se musel soustředit na hledání, ve kterém nám už bohužel opravdu docházely možnosti!

Emmett s Tedem se neustále někoho ptali a při popisu Maikeyho se snažili být opravdu struční, čekal jsem jen už na to, až se svěří s délkou jeho penisu, jako kdyby to něčemu mělo pomoct a ti místní domorodci by ho zčistajasna vykouzlili! Ani si nedokážu představit, co by Maikey v těchto částech Vegas dělal, ale jak jsem řekl musíme prozkoumat všechny možnosti i včetně této místní tržnice, podle všeho, kde se jako to nejkvalitnější jeví drogoví dealeři se značkovým zbožím... Proč mám pocit, že se začínáme ztrácet i my?

B: "Hoši, nevíte, kde jsme?"

Emmett: "V dobičárně?"...Rozhlížel se kolem sebe s odporem a já byl rád, že ho nikdo kolem neslyšel, nemuselo by to pro něj dopadnout dobře.

B: "Nechceš to říct víc nahlas?"

Emmett: "Pardon... Ale je to tu opravdu odporné,"...Tentokrát se snažil mluvit tišeji.

Ted: "Všimli jsme si, Emme, to ale neznamená, že nás kvůli tobě musí zavraždit."

Emmett: "Bože, co když tady třeba byl Maikey a taky řekl něco špatného, oni ho kvůli tomu zabili a teď se to snaží ututlat?"

B: "A co by tady asi tak sháněl, detektive? Konopný krém na nohy?"

Ted: "Emmette, si blázen, víš to?"

Emmett: "Jo, asi jsem."

Všichni tři jsme se začali křečovitě uchechtávat a snažili jsme se jevit optimisticky, ve skutečnosti bylo na každém z nás patrné, že Emmettova teorie nemusí být třeba tak mylná... Sakra, už i já si začínám připouštět tuhle možnost, tohle vůbec není dobré!

B: "Radši jdeme dál, než nás tu fakt někdo zabije... Lépe řečeno vás."

Ted: "Copak, prošukal by sis cestu k životu?"

B: "S těmahle? Ani já nejsem tak nadrženej, abych se zahazoval s touhle spodinou."

Emmett: "Briane?"

B: "Co?"

Emmett: "Nechceš to říct víc nahlas?"...Dal mi pohledem najevo, že mě někdo slyšel a ten někdo stál za mnou.

B: "Ou, dobrej večer,"...Zazubil jsem se, jak nejlépe jsem dokázal, ale pan dotyčný se tvářil, jak... No, popravdě nemám definici, každopádně jsem se rychle otočil k odchodu, chytil ty dva pitomce za zápěstí a táhl je za sebou pryč.

Následujících pár hodin jsem se snažil dávat si pozor na jazyk, zdálo se totiž, že míříme do samotného pekla a necítil jsem se zrovna bezpečně... Vegas, ve kterém jsme se ráno probudili, se nedalo srovnávat s tím, ve kterém jsme se ocitli teď, už jen čekám, že tu někde objevíme marihuanové pole! Anebo ne, protože já už, kurva, nemůžu!

B: "A dost, já se vzdávám!"...Posadil jsem se na obrubník, bylo mi to jedno, zkrátka jsem si musel sednout, na nohách bych se už neudržel!

Emmett: "Mi povídej,"...Sesunul se vedle mě a následně i Ted.

Ted: "Měli bychom se vrátit a..."

Emmett: "A?"

Ted: "Oznámit to."

B: "Oznámit co a komu?"...Věděl jsem nejspíš, co má na mysli, ale nechtěl jsem, aby to tak bylo, protože pak to všechno bude skutečné.

Ted: "Oznámit na policii, že se pohřešuje... A taky zavolat Debbie a Benovi."

Emmett: "Ted má pravdu, Briane, už to zašlo příliš daleko."

B: "Já vím, i když se mi to ani trochu nelíbí, tak nemáme na vybranou... Zkrátka půjdeme zpátky na hotel a zavoláme na policii a těm dvěma."

Ted: "Dobře."

Šouravým krokem jsme se vraceli k hotelu, pořád jsme tak nějak asi doufali, že když půjdeme pomalu tak se stane zázrak a my se vyhneme nevyhnutelnému, to se však nestalo a my se nakonec ocitli v hotelu. Výtahem jsme se dopravili téměř do posledního patra a odporoučeli jsme se ke svému apartmá a zrovna, když jsme otevřeli dveře, nejen, že nás zarazila hlasitá hudba, ale především ten menší detail, že Maikey tu na ní tancoval a vedle něj nějaký modrooký blonďák... Co to, do prdele, má znamenat?!

Pařba(3)

Nový díl.

BRIAN

Nebylo v ní nic kromě Maikeyho bundy, z níž vycházel zvuk zvonícího telefonu! Popravdě část mě se opravdu modlila v zázrak, který by zahrnoval nalezení jednoho z těch ňoumů, konkrétně tedy Maikeyho, jelikož se zdá, že zrovna jeho číslo Ted vytočil, právě tady v té skříni, jenže to by asi bylo moc snadné, že? Kurva, do hajzlu! Je tohle vůbec možné? Vážně se mi tohle děje? Vážně?! Tohle musel někdo naplánovat, jinak si nedovedu představit, jak se mi něco takového mohlo stát! Já přísahám, že jestli ty dva idioty najdu někde pařit v kasinu nebo se válet u bazénu, tak je zabiju holýma rukama a zbytek osazenstva tady nechám a ihned se vydám prvním letem domů! Sakra práce!

---

Emmett: "No doufal jsem v něco víc než jeho bundu."

B: "V jeho ruku? Nebo jinou část těla?"

Emmett: "V jeho celého, Briane, ale tomu ty asi nerozumíš."

B: "Tím chceš říct co?"

Emmett: "Že se nezdáš být moc znepokojený tím, že se Maikey a Justin pohřešují."

Dělá si srandu? Vážně tohle řekl? Vždyť já mám pocit, že za chvíli strachy vyletím z kůže, tak kde, kurva, vzal takovou hovadinu? Jen proto, že tu nehysterčím a neobíhám celé Vegas tak to znamená, že se o ně nebojím? Emmette Honneycutte, já tě snad jednou zabiju!

B: "Co kdyby ses šel vycpat?"

Emmett: "To by ti určitě vyhovovalo!"

Ted: "Můžete přestat?! Chováte se jak nějací usmrkanci."

B: "Schmidt promluvil, všichni se kliďte!"

Ted: "Moc vtipné, Briane."

B: "Promiň, ale já se teď totiž skvěle bavím podle Emmetta tak to mě musíš pochopit."

Ted: "Víš ty co? Tady máš telefon a zavolej Justinovi, třeba on to zvedne."

Nic jsem nenamítal... No není to tak, že bych nechtěl, ale bylo mi jasné, že bych si nijak nepomohl, proti těmhle dvěma opravdu ne, ti, když se spolčí, to je něco nevídaného! Takže jsem prostě jen držel hubu, vzal si od Teda svůj mobil a vytočil Justinovo číslo... A nic se nedělo! Nechal jsem to zvonit pěkně dlouhou dobu a na druhé straně se jednoduše neozval jeho krásný, sametový hlas, který by mi právě teď pomohl se trochu uklidnit, tedy až do...

J: "Ano?"

B: "Justine?"

Ted i Emmett ke mně okamžitě přiběhli, aby mohli poslouchat každé slovo, které Justin řekne, myslel jsem, že uteču a někam se zavřu, chtěl jsem si tuhle chvíli vychutnat sám a ne u toho mít za zadkem dva ztroskotance... Ale na druhou stranu, tady nejde o mé potřeby, ale o to, abychom zjistili, kde je Justin a zda je v pořádku!

B: "Kde jsi? Jsi v pohodě?"

J: "Je mi skvěle, proč se ptáš?"

B: "Počkat, jak skvěle? Kde jsi?"

J: "Právě teď? V posteli... A hrozně mi tu chybíš,"...Jeho tón začal být svádivý a já... Kurva, nechápal, co se děje!

B: "V posteli? Kde v posteli?"

J: "Jak kde? Briane, ty si opilý? Proboha bude teprve poledne!"

B: "Co se to tady, do hajzlu, děje?"

J: "To se ptám já tebe... Chováš se divně."

B: "Já se chovám divně? Justine, jestli je tohle nějaký vtip tak není vtipnej."

J: "O čem to mluvíš? Ty sis něco vzal? Slíbil si mi, že se budeš chovat slušně... Ale co jsem mohl čekat, že? Je to přeci rozlučka se svobodou."

A v ten okamžik jsem upustil mobil na zem! Jaká rozlučka se svobodou, do hajzlu?! To mi chcete říct, že, že, že..? Ne, tohle není možné! Já se nežením, já se, kurva, nežením! Tohle se neděje! Do prdele, co se to tu vlastně děje?!

Emmett: "Briane!"...Zakřičel na mě a vrazil mi telefon zpátky do ruky.

B: "Jsi... Jsi tam?"

J: "Ano, já tu jsem, ale ty očividně ne."

B: "Promiň, spadl mi telefon... Co přesně si myslel tou rozlučkou?"

J: "Co bych tím měl myslet? Briane, ty mě děsíš."

B: "Justine, právě teď se tu děje něco strašně divného a já mám pocit, že za chvíli skončím v léčebně, takže bych ocenil, kdybys mi odpověděl na pár jednoduchých otázek, bylo by to možné?"

J: "Ale..."

B: "Justine!"

J: "Dobře, co potřebuješ vědět?"

B: "Kde jsi?"

J: "Říkal jsem, že..."

B: "Já myslím doslova... Jsi v Pittsburghu?"

J: "Ne, na Měsíci! Samozřejmě, že jsem v Pitts."

B: "Dobře, skvěle... A ta rozlučka? Ta je čí?"

J: "Čí by měla být? Přeci Maikeyho! Briane, vážně mě děsíš!"

Kdyby mě Ted nezarazil, málem bych ten telefon upustil znova... Já právě teď nevím, jestli se mám radovat anebo naopak strachovat ještě víc! Justin je podle všeho v bezpečí domova a ten modrooký, blonďatý kluk, ať už to byl kdokoliv, nebyl tím, kým jsme si mysleli a teď ta horší část - Maikey se pohřešuje a podle všeho se hodlá ženit... No do prdele práce!

B: "Maikey se žení?"

J: "Tak fajn, tohle je opravdu vtipné, ale už by to stačilo... Mohl bys mi dát Maikeyho? Potřebuju vědět, jakou příchuť krému to chtěl mít v dortu."

B: "Zeptáš se ho, až se vrátíme."

J: "Potřebuju se ho zeptat teď... Zítra odpoledne se žení, nemůžu ten dort dělat hodinu před svatbou."

B: "Do prdele."

J: "Cože?"

B: "Hezké poledne,"...Zavěsil jsem, jak nejrychleji to šlo!

Poté jsem telefon pohodil opodál a ihned jsem se posadil, jinak by se mi snad podlomila kolena... Tak teď oficiálně říkám, že tohle už zkrátka nemůže být horší!

Emmett: "Alespoň, že Justin je v pohodě,"...Snažil se znít optimisticky, ale to se vážně nepovedlo.

B: "Emmette?"

Emmett: "Ano?"

B: "Sklapni... Nepomáháš."

Emmett: "Pardon."

Ted: "Co budeme dělat?"

B: "Musíme ho najít... Jakože musíme opravdu rychle, zítra na něj bude Ben čekat u oltáře a my ho tam musíme dopravit - živého, nepoškozeného."

Ted: "Jak to chceš udělat?"

B: "Já nevím, Theodhore, ale právě teď nemáme na vybranou, protože jestli se nevrátíme s ním, nemusíme se vracet vůbec... Debbie nás zabije."

Emmett: "Máme ani ne 24 hodin, to abychom začali."

Všichni jsme nasadili bojovné a odhodlané výrazy! Je mi jedno, co všechno budu muset udělat a překonat, abych ho našel, protože udělám cokoliv, já svého nejlepšího přítele najdu, děj se, co děj! Jen tak vědět, kde začít... Svatá Marie, panenko boží!

Pařba(2)

Nový díl.

BRIAN

Připadal jsem si jako v hodně špatným snu! Tohle se mi přeci nemohlo stát! Jsem ve Vegas s párem naprostých idiotů a pohřešuji svého nejlepšího přítele a k tomu všemu si nepamatuji ani to, jak jsem se sem dostal, natož něco víc a na závěr toho všeho nemám ani nejmenší tušení, kde se právě teď nachází Justin, nevím, jestli sem letěl s námi anebo zůstal v Pittsburghu, nevím, proč tu jsme... Já, kurva, nevím vůbec nic! A to je k zešílení!

---

Ted s Emmettem se pořád dohadovali o tom, co bychom měli udělat a snažili se přijít na to, proč bychom sem vůbec letěli, ale nic je nenapadalo a poprvé v životě jsem se jim ani nedivil, oni se alespoň snažili něco vymyslet, za to já jsem byl úplně mimo! Jestli z tohohle vyváznu živej tak se budu modlit do konce života, to přísahám... Dobře, kecám, ale i tak dostaňte mě odtud, kurva, někdo!

Ted: "Co myslíš, Briane?"

B: "Co?"

Emmett: "Vnímal si nás vůbec?"

B: "Ani trochu."

Emmett: "Ty seš takovej zabedněnej mezek!"

B: "Co kdyby ses uklidnil?"

Ted: "Co kdybyste se uklidnili oba, Bože!"

Emmett: "Fajn, nemá smysl ztrácet čas s tebou."

B: "Nápodobně,"...Provokativně jsem na něho mrkl.

Ted: "Měli bychom se jít po Maikeym podívat."

B: "Kam? Do márnice?"

Ted: "Děláš si srandu? Že si tohle neřekl?"...Obrátil se na Emmetta.

Tak jo, to jsem asi přepískl, sice se říká, co se stane ve Vegas, zůstane ve Vegas, ale říct něco takového v tu nejnevhodnější chvíli, což tahle zajisté je, není ani trochu dobré!

B: "Pardon, špatnej vtip."

Emmett: "Hodně špatnej,"...Hodil po mně vražednej pohled.

Ted: "Zapomeneme na to, že si tuhle zrůdnost řekl a prostě půjdeme."

B: "A kam, ty chytrej?"

Ted: "Nevím! Můžeme se třeba zeptat na recepci."

Fajn, to nebyl zas tak špatnej nápad, Ted, když chce, tak umí i celkem logicky přemýšlet, mě by to popravdě asi nenapadlo, já bych tu nejspíš seděl, dokud by se tu neobjevili detektivové z oblasti pohřešovaných osob!

B: "Okey, tak jdeme."

Emmett: "Sláva, konečně jsme se k něčemu rozhoupali!"

B: "Tede, nemohl bys své milence zacpat pusu?"

Ted: "Nemůžeme prostě jen jít udělat, co máme a najít našeho kamaráda?"

Nikdo z nás už nic neřekl, Ted měl totiž opět pravdu a to je poklona, když to říkám právě já! Tím, že se všichni neustále budeme pošťuchovat, ničemu nepomůžeme a ať se mi to líbí nebo ne, mám strach... O Maikeyho, o Justina, o sebe a dokonce i o tyhle dva šašky, pokud se nám nepodaří vymyslet, jak z téhle bryndy ven a jsem si dost jistý, že ti se o sebe sami nepostarají a v tom případě za ně mám bohužel zodpovědnost i přes to, že jsou starší než já... Tohle je fakt k smíchu... A k pláči!

Ted: "Vy tady počkejte, dojdu se zeptat."

B: "Jak poroučíš."

Oba jsme tam zůstali stát, jak nějací šašci naprosto beze slov, Emmett měl ten svůj nafrněnej nos alá "Nech mě být, nemluvím s tebou!" a já se mu v duchu musel smát, udělal bych to klidně i na venek, vlastně jsem k tomu neměl moc daleko, ale nepotřebuju hledat i jeho, kdyby se náhodou naštval a utekl se někam vybrečet!

Emmett: "Tak co si zjistil?"...Ihned na Teda zaútočil.

Ted: "Není to dobré."

B: "Můžeš se vyjádřit a nehrát si na detektivku?"

Ted: "Ptal jsem se jí, jestli náhodou něco neví o Maikeym a říkala, že prý jsme se s ním zhruba kolem čtvrté hodiny ráno vraceli na pokoj."

B: "Počkat, on se s námi vrátil na pokoj?"

Ted: "Přesně to říkám."

B: "Tak proč tam není?"

Ted: "To se ptáš mě? Nemám ponětí stejně jako vy."

B: "Tohle už snad nemůže být horší."

Ted: "Popravdě? Může."

B: "Co, prosím?"

Ted: "Ta recepční říkala..."

Emmett: "Co Teddy?"

B: "Jo, co, Teddy? Vymáčkni se, než to z tebe vymlátím!"

Ted: "Zmínila se o modrookém blonďákovi."

B: "Justin?"

Ted: "Jo, vypadá to, že tu byl s námi taky."

B: "Pro Krista!"

Tak právě teď už to nemůže být snad horší! Já tak doufal, že se tohle nestane, modlil jsem se za to, aby byl Justin doma a v pořádku a ne tady a pohřešovanej, stejně jako Maikey... Jestli jsem umřel a tohle je peklo Briana Kinneyho, prosím, řekněte mi to někdo, protože si nejsem jistý, že tohle zvládnu! Dva z nejdůležitějších lidí v mém životě a oba zmizeli, tohle prostě musí být peklo!

Musel jsem se jít posadit, právě teď mi tlak vylétl až ke stropu a srdce tlouklo o sto šest, takže kdybych si nesedl, pravděpodobně bych měl menší infarkt!

Emmett: "Seš v pořádku?"

B: "Teď se mnou mluvíš?"

Emmett: "Fajn, trhni si!"

Ted: "Bože, držte už ty huby... Naši kamarádi se podle všeho pohřešují, nevíme, kde jsou a už vůbec nevíme, proč jsme tady, nebylo by nejlepší začít zjišťovat všechny tyhle drobnosti, než tu všichni zešílíme?"

B: "A jak to chceš udělat, ty experte?"

Ted: "Mohli bychom zkusit to, co jsme ještě nezkusili."

B: "A to je co?"...Ptal jsem otráveně, lezlo to z něj jak z chlupaté deky.

Ted: "Zavolat někomu do Pittsburghu."

Emmett: "Ty jsi génius."

B: "Jo přiznávám... Tohle mě nenapadlo."

Ted: "No tak zavolej."

Emmett: "Počkat a proč budeme volat do Pittsburghu, proč nezkusíme zavolat rovnou těm dvěma?"

B: "Chlapci, vy se dneska v geniálních nápadech předháníte."

Všichni jsme se vrátili zpátky na pokoj a začali hledat nějaký telefon, bylo to jako hledat jehlu v kupce sena, ale nakonec se mi jeden podařilo najít a byl to dokonce ten můj... V ten okamžik mi však nastala otázka - mám nejdřív zkusit Maikeyho nebo Justina? Protože až pak jeden z nich zjistí, že jsem upřednostnil toho druhého, nevím, jak dobré to bude...

B: "Na, zavolej ty,"...Strčil jsem telefon Tedovi do ruky.

Ted: "A proč já?"

Emmett: "Nechce si vybírat."

B: "To není pravda!"

Emmett: "Ne? Tak zavolej."

B: "Fajn, nechci si vybírat... Hlavně už vytočte nějaký číslo!"

Nevím, čí číslo Ted nakonec vytočil, ale po pár chvilkách se začala ozývat melodie, ihned jsme začali pátrat, odkud to vychází a ve finále jsme došli k závěru, že z velké šatní skříně, do které jediné jsme se při pátrání po Maikeym nepodívali, ihned jsme k ní zamířili a když jsme jí otevřeli...

Pařba(1)

Nová povídka. - Takže můj chorý mozek posedlý psaním se po dlouhé době rozhodl vydedukovat zábavnější a ujetější formu povídky a tak trochu na motivy jednoho filmu, nebudu prozrazovat jakého, to asi poznáte sami a to už částečně z názvu Užijte si čtení

BRIAN

Kurva drát! Tohle není dobrý, tohle vůbec není dobrý! Kde to, do hajzlu, jsem? Dobrá otázka! Mohl bych taky zkusit otevřít oči, pak bych se možná trochu líp orientoval, jenže to by to muselo jít, mám tak slepená víčka k sobě, že bych se ani nedivil, kdybych na nich měl vteřinové lepidlo! Konečně! Sice vypadám jak Číňan, ale aspoň něco... Počkat - proč to tady vypadá takhle? Mám halucinace? Nebo se opravdu nacházím v tomhle podle všeho luxusním apartmá? V tom musí být nějaká chyba anebo ne? Do hajzlu, co se to, sakra, děje?! Mám naprosto vymyto, hlavu jak střep a v ústech vyprahlo, jak na Sahaře! Nic si nepamatuju, prostě nic! Jen svoje jméno a taky to, že jsem úžasnej, víc nic!

---

Pomalu jsem se přesunul do polosedu, ta postel byla sice přímo famózně pohodlná, ale pokud jsem chtěl něco zjistit, musel jsem se zvednout... Bože, celej svět se mi zatočil a téměř jsem pozvracel peřiny, ale naštěstí jsem to úspěšně zadržel! Dal bych cokoliv za aspirin nebo spíš za dva, rovnou za celý platíčko, protože tohle je doslova ta nejhorší kocovina v mém životě a já si ani nepamatuju, jak k ní došlo!

Po velmi namáhavých pokusech se mi podařilo se zvednout, chvíli mi trvalo získat stabilitu, ale dokázal jsem to, jenže ne na dlouho - udělal jsem krok a o něco nebo spíš někoho zakopl a ihned přes něj přepadl...

B: "Do prdele! Theodhore?"...Pohlédl jsem na jeho ksicht a téměř se rozbrečel z představy, co se tak asi mohlo v noci dít.

Ted: "Hmmm,"...Zamumlal spokojeně jak mimino.

B: "Kurva, prober se!"...Vlepil jsem mu větší facku ,než jsem zamýšlel.

Ted: "Co? Co?!"

B: "Co? Co? To já se ptám co! Kde to, kurva, jsme?! A vůbec, proč si tu taky?"

Ted: "Nemám ponětí... Bože, moje hlava."

B: "Tvoje hlava mě nezajímá, jen to, kde jsme a jak se odtud dostaneme, tohle se mi totiž ani trochu nelíbí!"

Ted: "Vypadá to tady jako v nějakém hotelovém pokoji,"...Začal se rozhlížet na všechny strany.

B: "Nekecej, to by mě nenapadlo! To vím taky, že jsme v hotelovém pokoji, jen se bojím zjistit, proč jsem tady s tebou."

Ted: "Věř, že mě by to zajímalo stejně jako tebe... Pomoz mi na nohy."

B: "Pomoz si sám!"

Ted: "Briane!"

B: "Pro Krista, pojď sem, ty špeku,"...Měl jsem za to, že ho z té země snad nikdy nezvedneme, já neměl žádnou sílu a on... Neměl žádnou sílu.

Ted: "Díky,"...Byl zadýchanej jako po pár metrech chůze, což je dost velká dálka v jeho věku.

B: "Nemáš... Co to máš na zádech?"

Ted: "Co... Co mám na zádech?"...Snažil se podívat se přes rameno, ale dost neúspěšně.

B: "Bože,"...Začal jsem se smát na celé kolo.

Ted: "Co tam mám?!"...Začal hysterčit.

B: "Tetování... Tetování ženského přirození."

Ted: "Cože?!"...Jeho dech se začal nebezpečně zrychlovat.

B: "Je to hezký... Fakt moc hezký,"...Prostě jsem se musel smát, to jinak nešlo.

Ted se okamžitě posadil na postel a začal žvatlat pátý přes devátý - pořád, že to je jeho konečná, že si to nechá vyříznout, že jeho život skončil a tak a tak dále... A já se mu rozhodl dát milosrdnou pravdu.

B: "Klid, Tede, je to jen fixou,"...Poplácal jsem ho po rameni.

Ted: "Cože?!"

B: "Není to vytetovaný, ale..."

Ted: "Já tě, kurva, slyšel... Tys mi lhal?"

B: "Nebreč, brepto."

Ted: "Nenávidím tě."

B: "Konečně!"

Ted: "Chci odtud pryč... Okamžitě!"

B: "Tede, věř nebo ne, ale to jsme dva, nejdřív bychom ale mohli zjistit, kde vůbec, do prdele, jsme."

Ted: "Jo, to bychom možná mohli, protože já si vůbec nic nepamatuju... Proč bych sem chodil s tebou?"

B: "No zadrž, spíš proč bych sem já chodil s tebou?"

Ted: "Cokoliv, co si přeješ."

Jeho uražená prdel se zvedla z postele a začala pochodovat od ničeho k ničemu, poté se rozhodl jít prozkoumat zbytek tohoto luxusního apartmá a zrovna, když otevřel dveře, které vedly do další místnosti, vpadlo k nám tělo... Emmettovo tělo!

Ted: "Bože, to je Emmett!"

B: "Vidím!"

Ted: "Vypadá jako... Jako..."

B: "Mrtvola?"

Ted: "To snad ne... Emme, probuď se, prosím! Slyšíš mě?"

B: "Zkus ho zatahat za koule."

Ted: "Ty vůbec ničemu nepomáháš... Je to tvůj kamarád!"

B: "A perfektně dýchá... Vidíš,"...Ukázal jsem prstem na jeho hruď.

Ted: "A jo."

B: "Pusť mě k němu, já ho probudím a on nám třeba vysvětlí, co se tu, do hajzlu, děje,"...Vrazil jsem mu stejnou facku jako předtím Tedovi, ale s ním to ani nehnulo.

Ted: "Co to vyvádíš?!"

B: "Divný, u tebe to fungovalo."

Ted: "Zkus to znova."

B: "Prosím?"

Ted: "No probrat ho musíme, a jestli to fungovalo na mě..."

B: "Fajn,"...Udělal jsem, co žádal a Emmettovi znova vlepil.

Emmett: "Co je?!"

B: "Dobré ráno, Růženko, jak ses nám vyspinkal?"

Emmett: "Tys mě uhodil?"

B: "On to chtěl,"...Ukázal jsem na Teda.

Ted: "Cože? To není... Ty švábe. Jsem rád, že si v pořádku, Emme,"...Objal ho jako by se neviděli půl století... No kdo ví, když ani nevím, co je dneska za den.

B: "Konec romance... Kde jsme, Emmette?"

Emmett: "Já, já..."

B: "Žádný, že nevíš... Kde jsme?"

Emmett: "Ale já to vážně nevím!"

B: "Bože, je tady někdo, kdo si aspoň něco pamatuje?!"

Musel jsem se od nich vzdálit, jinak bych je asi zabil! Došel jsem si do lednice pro vodu, potřeboval jsem tu Saharu konečně spláchnout a ani nevíte, jak moc úlevné to bylo! Jenže to, co jsem následně uviděl na konferenčním stolku, mi naprosto vyrazilo dech...

B: "Kde, kurva, je?"...Zvedl jsem na ně peněženku, kterou jsem našel.

Emmett: "Proboha, to je Maikeyho!"

B: "To vím taky, ale kde je?"

Ted: "Třeba tady taky někde bude."

Všichni tři jsme se sebrali a začali pátrat po tomto obrovském apartmá, prolezli jsme každý kout, koukli se pod každou věc, kam by se vešel člověk Maikeyho rozměrů, ale nikde nic!

Ted: "Tohle je špatný."

B: "Drž hubu, Tede."

Emmett: "Třeba se za chvíli vrátí a řekne nám, kde jsme."

Ted: "To nebude třeba."

B: "A to jako proč?"

Ted: "Pro tohle,"...Ukázal nám leták, na kterém bylo napsáno velkým písmem VEGAS.

B: "Do prdele."

Zoufale jsme se všichni tři složili na postel a jen hloupě hleděli před sebe do prázdna, věděli jsme dvě věci jistě, jsme ve Vegas a Maikey se pohřešuje, zbytek byla naprostá mlha! A k tomu všemu jsem se ze všech sil modlil, abych někde v tomhle obrovském pokoji nenašel i Justinovu peněženku!