Pařba(3)

Nový díl.

BRIAN

Nebylo v ní nic kromě Maikeyho bundy, z níž vycházel zvuk zvonícího telefonu! Popravdě část mě se opravdu modlila v zázrak, který by zahrnoval nalezení jednoho z těch ňoumů, konkrétně tedy Maikeyho, jelikož se zdá, že zrovna jeho číslo Ted vytočil, právě tady v té skříni, jenže to by asi bylo moc snadné, že? Kurva, do hajzlu! Je tohle vůbec možné? Vážně se mi tohle děje? Vážně?! Tohle musel někdo naplánovat, jinak si nedovedu představit, jak se mi něco takového mohlo stát! Já přísahám, že jestli ty dva idioty najdu někde pařit v kasinu nebo se válet u bazénu, tak je zabiju holýma rukama a zbytek osazenstva tady nechám a ihned se vydám prvním letem domů! Sakra práce!

---

Emmett: "No doufal jsem v něco víc než jeho bundu."

B: "V jeho ruku? Nebo jinou část těla?"

Emmett: "V jeho celého, Briane, ale tomu ty asi nerozumíš."

B: "Tím chceš říct co?"

Emmett: "Že se nezdáš být moc znepokojený tím, že se Maikey a Justin pohřešují."

Dělá si srandu? Vážně tohle řekl? Vždyť já mám pocit, že za chvíli strachy vyletím z kůže, tak kde, kurva, vzal takovou hovadinu? Jen proto, že tu nehysterčím a neobíhám celé Vegas tak to znamená, že se o ně nebojím? Emmette Honneycutte, já tě snad jednou zabiju!

B: "Co kdyby ses šel vycpat?"

Emmett: "To by ti určitě vyhovovalo!"

Ted: "Můžete přestat?! Chováte se jak nějací usmrkanci."

B: "Schmidt promluvil, všichni se kliďte!"

Ted: "Moc vtipné, Briane."

B: "Promiň, ale já se teď totiž skvěle bavím podle Emmetta tak to mě musíš pochopit."

Ted: "Víš ty co? Tady máš telefon a zavolej Justinovi, třeba on to zvedne."

Nic jsem nenamítal... No není to tak, že bych nechtěl, ale bylo mi jasné, že bych si nijak nepomohl, proti těmhle dvěma opravdu ne, ti, když se spolčí, to je něco nevídaného! Takže jsem prostě jen držel hubu, vzal si od Teda svůj mobil a vytočil Justinovo číslo... A nic se nedělo! Nechal jsem to zvonit pěkně dlouhou dobu a na druhé straně se jednoduše neozval jeho krásný, sametový hlas, který by mi právě teď pomohl se trochu uklidnit, tedy až do...

J: "Ano?"

B: "Justine?"

Ted i Emmett ke mně okamžitě přiběhli, aby mohli poslouchat každé slovo, které Justin řekne, myslel jsem, že uteču a někam se zavřu, chtěl jsem si tuhle chvíli vychutnat sám a ne u toho mít za zadkem dva ztroskotance... Ale na druhou stranu, tady nejde o mé potřeby, ale o to, abychom zjistili, kde je Justin a zda je v pořádku!

B: "Kde jsi? Jsi v pohodě?"

J: "Je mi skvěle, proč se ptáš?"

B: "Počkat, jak skvěle? Kde jsi?"

J: "Právě teď? V posteli... A hrozně mi tu chybíš,"...Jeho tón začal být svádivý a já... Kurva, nechápal, co se děje!

B: "V posteli? Kde v posteli?"

J: "Jak kde? Briane, ty si opilý? Proboha bude teprve poledne!"

B: "Co se to tady, do hajzlu, děje?"

J: "To se ptám já tebe... Chováš se divně."

B: "Já se chovám divně? Justine, jestli je tohle nějaký vtip tak není vtipnej."

J: "O čem to mluvíš? Ty sis něco vzal? Slíbil si mi, že se budeš chovat slušně... Ale co jsem mohl čekat, že? Je to přeci rozlučka se svobodou."

A v ten okamžik jsem upustil mobil na zem! Jaká rozlučka se svobodou, do hajzlu?! To mi chcete říct, že, že, že..? Ne, tohle není možné! Já se nežením, já se, kurva, nežením! Tohle se neděje! Do prdele, co se to tu vlastně děje?!

Emmett: "Briane!"...Zakřičel na mě a vrazil mi telefon zpátky do ruky.

B: "Jsi... Jsi tam?"

J: "Ano, já tu jsem, ale ty očividně ne."

B: "Promiň, spadl mi telefon... Co přesně si myslel tou rozlučkou?"

J: "Co bych tím měl myslet? Briane, ty mě děsíš."

B: "Justine, právě teď se tu děje něco strašně divného a já mám pocit, že za chvíli skončím v léčebně, takže bych ocenil, kdybys mi odpověděl na pár jednoduchých otázek, bylo by to možné?"

J: "Ale..."

B: "Justine!"

J: "Dobře, co potřebuješ vědět?"

B: "Kde jsi?"

J: "Říkal jsem, že..."

B: "Já myslím doslova... Jsi v Pittsburghu?"

J: "Ne, na Měsíci! Samozřejmě, že jsem v Pitts."

B: "Dobře, skvěle... A ta rozlučka? Ta je čí?"

J: "Čí by měla být? Přeci Maikeyho! Briane, vážně mě děsíš!"

Kdyby mě Ted nezarazil, málem bych ten telefon upustil znova... Já právě teď nevím, jestli se mám radovat anebo naopak strachovat ještě víc! Justin je podle všeho v bezpečí domova a ten modrooký, blonďatý kluk, ať už to byl kdokoliv, nebyl tím, kým jsme si mysleli a teď ta horší část - Maikey se pohřešuje a podle všeho se hodlá ženit... No do prdele práce!

B: "Maikey se žení?"

J: "Tak fajn, tohle je opravdu vtipné, ale už by to stačilo... Mohl bys mi dát Maikeyho? Potřebuju vědět, jakou příchuť krému to chtěl mít v dortu."

B: "Zeptáš se ho, až se vrátíme."

J: "Potřebuju se ho zeptat teď... Zítra odpoledne se žení, nemůžu ten dort dělat hodinu před svatbou."

B: "Do prdele."

J: "Cože?"

B: "Hezké poledne,"...Zavěsil jsem, jak nejrychleji to šlo!

Poté jsem telefon pohodil opodál a ihned jsem se posadil, jinak by se mi snad podlomila kolena... Tak teď oficiálně říkám, že tohle už zkrátka nemůže být horší!

Emmett: "Alespoň, že Justin je v pohodě,"...Snažil se znít optimisticky, ale to se vážně nepovedlo.

B: "Emmette?"

Emmett: "Ano?"

B: "Sklapni... Nepomáháš."

Emmett: "Pardon."

Ted: "Co budeme dělat?"

B: "Musíme ho najít... Jakože musíme opravdu rychle, zítra na něj bude Ben čekat u oltáře a my ho tam musíme dopravit - živého, nepoškozeného."

Ted: "Jak to chceš udělat?"

B: "Já nevím, Theodhore, ale právě teď nemáme na vybranou, protože jestli se nevrátíme s ním, nemusíme se vracet vůbec... Debbie nás zabije."

Emmett: "Máme ani ne 24 hodin, to abychom začali."

Všichni jsme nasadili bojovné a odhodlané výrazy! Je mi jedno, co všechno budu muset udělat a překonat, abych ho našel, protože udělám cokoliv, já svého nejlepšího přítele najdu, děj se, co děj! Jen tak vědět, kde začít... Svatá Marie, panenko boží!