Nový díl.
BRIAN
Připadal jsem si jako v hodně špatným snu! Tohle se mi přeci nemohlo stát! Jsem ve Vegas s párem naprostých idiotů a pohřešuji svého nejlepšího přítele a k tomu všemu si nepamatuji ani to, jak jsem se sem dostal, natož něco víc a na závěr toho všeho nemám ani nejmenší tušení, kde se právě teď nachází Justin, nevím, jestli sem letěl s námi anebo zůstal v Pittsburghu, nevím, proč tu jsme... Já, kurva, nevím vůbec nic! A to je k zešílení!
Ted s Emmettem se pořád dohadovali o tom, co bychom měli udělat a snažili se přijít na to, proč bychom sem vůbec letěli, ale nic je nenapadalo a poprvé v životě jsem se jim ani nedivil, oni se alespoň snažili něco vymyslet, za to já jsem byl úplně mimo! Jestli z tohohle vyváznu živej tak se budu modlit do konce života, to přísahám... Dobře, kecám, ale i tak dostaňte mě odtud, kurva, někdo!
Ted: "Co myslíš, Briane?"
B: "Co?"
Emmett: "Vnímal si nás vůbec?"
B: "Ani trochu."
Emmett: "Ty seš takovej zabedněnej mezek!"
B: "Co kdyby ses uklidnil?"
Ted: "Co kdybyste se uklidnili oba, Bože!"
Emmett: "Fajn, nemá smysl ztrácet čas s tebou."
B: "Nápodobně,"...Provokativně jsem na něho mrkl.
Ted: "Měli bychom se jít po Maikeym podívat."
B: "Kam? Do márnice?"
Ted: "Děláš si srandu? Že si tohle neřekl?"...Obrátil se na Emmetta.
Tak jo, to jsem asi přepískl, sice se říká, co se stane ve Vegas, zůstane ve Vegas, ale říct něco takového v tu nejnevhodnější chvíli, což tahle zajisté je, není ani trochu dobré!
B: "Pardon, špatnej vtip."
Emmett: "Hodně špatnej,"...Hodil po mně vražednej pohled.
Ted: "Zapomeneme na to, že si tuhle zrůdnost řekl a prostě půjdeme."
B: "A kam, ty chytrej?"
Ted: "Nevím! Můžeme se třeba zeptat na recepci."
Fajn, to nebyl zas tak špatnej nápad, Ted, když chce, tak umí i celkem logicky přemýšlet, mě by to popravdě asi nenapadlo, já bych tu nejspíš seděl, dokud by se tu neobjevili detektivové z oblasti pohřešovaných osob!
B: "Okey, tak jdeme."
Emmett: "Sláva, konečně jsme se k něčemu rozhoupali!"
B: "Tede, nemohl bys své milence zacpat pusu?"
Ted: "Nemůžeme prostě jen jít udělat, co máme a najít našeho kamaráda?"
Nikdo z nás už nic neřekl, Ted měl totiž opět pravdu a to je poklona, když to říkám právě já! Tím, že se všichni neustále budeme pošťuchovat, ničemu nepomůžeme a ať se mi to líbí nebo ne, mám strach... O Maikeyho, o Justina, o sebe a dokonce i o tyhle dva šašky, pokud se nám nepodaří vymyslet, jak z téhle bryndy ven a jsem si dost jistý, že ti se o sebe sami nepostarají a v tom případě za ně mám bohužel zodpovědnost i přes to, že jsou starší než já... Tohle je fakt k smíchu... A k pláči!
Ted: "Vy tady počkejte, dojdu se zeptat."
B: "Jak poroučíš."
Oba jsme tam zůstali stát, jak nějací šašci naprosto beze slov, Emmett měl ten svůj nafrněnej nos alá "Nech mě být, nemluvím s tebou!" a já se mu v duchu musel smát, udělal bych to klidně i na venek, vlastně jsem k tomu neměl moc daleko, ale nepotřebuju hledat i jeho, kdyby se náhodou naštval a utekl se někam vybrečet!
Emmett: "Tak co si zjistil?"...Ihned na Teda zaútočil.
Ted: "Není to dobré."
B: "Můžeš se vyjádřit a nehrát si na detektivku?"
Ted: "Ptal jsem se jí, jestli náhodou něco neví o Maikeym a říkala, že prý jsme se s ním zhruba kolem čtvrté hodiny ráno vraceli na pokoj."
B: "Počkat, on se s námi vrátil na pokoj?"
Ted: "Přesně to říkám."
B: "Tak proč tam není?"
Ted: "To se ptáš mě? Nemám ponětí stejně jako vy."
B: "Tohle už snad nemůže být horší."
Ted: "Popravdě? Může."
B: "Co, prosím?"
Ted: "Ta recepční říkala..."
Emmett: "Co Teddy?"
B: "Jo, co, Teddy? Vymáčkni se, než to z tebe vymlátím!"
Ted: "Zmínila se o modrookém blonďákovi."
B: "Justin?"
Ted: "Jo, vypadá to, že tu byl s námi taky."
B: "Pro Krista!"
Tak právě teď už to nemůže být snad horší! Já tak doufal, že se tohle nestane, modlil jsem se za to, aby byl Justin doma a v pořádku a ne tady a pohřešovanej, stejně jako Maikey... Jestli jsem umřel a tohle je peklo Briana Kinneyho, prosím, řekněte mi to někdo, protože si nejsem jistý, že tohle zvládnu! Dva z nejdůležitějších lidí v mém životě a oba zmizeli, tohle prostě musí být peklo!
Musel jsem se jít posadit, právě teď mi tlak vylétl až ke stropu a srdce tlouklo o sto šest, takže kdybych si nesedl, pravděpodobně bych měl menší infarkt!
Emmett: "Seš v pořádku?"
B: "Teď se mnou mluvíš?"
Emmett: "Fajn, trhni si!"
Ted: "Bože, držte už ty huby... Naši kamarádi se podle všeho pohřešují, nevíme, kde jsou a už vůbec nevíme, proč jsme tady, nebylo by nejlepší začít zjišťovat všechny tyhle drobnosti, než tu všichni zešílíme?"
B: "A jak to chceš udělat, ty experte?"
Ted: "Mohli bychom zkusit to, co jsme ještě nezkusili."
B: "A to je co?"...Ptal jsem otráveně, lezlo to z něj jak z chlupaté deky.
Ted: "Zavolat někomu do Pittsburghu."
Emmett: "Ty jsi génius."
B: "Jo přiznávám... Tohle mě nenapadlo."
Ted: "No tak zavolej."
Emmett: "Počkat a proč budeme volat do Pittsburghu, proč nezkusíme zavolat rovnou těm dvěma?"
B: "Chlapci, vy se dneska v geniálních nápadech předháníte."
Všichni jsme se vrátili zpátky na pokoj a začali hledat nějaký telefon, bylo to jako hledat jehlu v kupce sena, ale nakonec se mi jeden podařilo najít a byl to dokonce ten můj... V ten okamžik mi však nastala otázka - mám nejdřív zkusit Maikeyho nebo Justina? Protože až pak jeden z nich zjistí, že jsem upřednostnil toho druhého, nevím, jak dobré to bude...
B: "Na, zavolej ty,"...Strčil jsem telefon Tedovi do ruky.
Ted: "A proč já?"
Emmett: "Nechce si vybírat."
B: "To není pravda!"
Emmett: "Ne? Tak zavolej."
B: "Fajn, nechci si vybírat... Hlavně už vytočte nějaký číslo!"
Nevím, čí číslo Ted nakonec vytočil, ale po pár chvilkách se začala ozývat melodie, ihned jsme začali pátrat, odkud to vychází a ve finále jsme došli k závěru, že z velké šatní skříně, do které jediné jsme se při pátrání po Maikeym nepodívali, ihned jsme k ní zamířili a když jsme jí otevřeli...
No comments:
Post a Comment