VAROVÁNÍ 18+
Brian's POV
(October, 2015 - Canada, současnost)
Mléko. Mouka. Vajíčka. Cereálie. Pečivo... Brian se pročítal tím podle všeho nekonečným nákupním seznamem, který mu Lindsay tak ochotně nacpala do ruky sotva ráno otevřel oči. Už je zvyklý na to, že kdykoliv k nim přijede na víkend, snaží se z toho obě vytřískat co nejvíc, aby si mohly trochu oddychnout od všeho a mít čas samy pro sebe, ale... momentálně by Brian potřeboval sám nějaký oddych a ne lítat po obchodě a shánět vajíčka.
"Tati, můžu si vzít tohle?" Gus před něj natáhl ruce plné všelijakých sladkostí a brambůrek. Nezdravých sraček, jak by řekl Brian.
"Jsem si celkem jistý, že tohle na tom seznamu není, Gusi."
"Ale no taak."
"Co kdybys zkusil vybrat nějakou zeleninu? Nebo ovoce..."
"Víš, s kým žiju? Tam je lednice plná zelených věcí."
"Pravda," uchechtl se Brian. "Fajn, ale jenom něco z toho. Nechci, aby mě tvoje matky zavraždily hned na prahu dveří."
"Ty jsi můj otec, takže jsem si celkem jistý, že máš právo do toho mluvit."
"Chytrolíne. Tři věci z toho, víc ani ťuk."
"Uh, fajn."
Ta puberta, uchechtl se Brian v duchu. Pořád nemohl uvěřit, že ten malej uzlíček, který před 15 lety držel v nemocnici, je dneska už puberťák, který bude za pár let dospělý.
"A vezmi něco i J.R. Nemusíš být jediný, kdo porušuje pravidla."
"Provedu."
"Tohle si vyžeru," zamumlal si Brian pod vousy, ale přes to pobaven tou představou, jak tím Melanie vytočí.
Jakmile konečně zaplatili ten nákup gigantických rozměrů, který se sotva vešel do čtyř tašek, nasedli do auta a celou cestu si pobrukovali písničky, které hrály v rádiu.
Pak však začala hrát jedna určitá, která Briana zcela otupěla.
"Jesus, co je tohle za starou odrhovačku?" Gus se už natahoval po čudlíku, aby to přepnul.
"Nech to být," zarazil ho Brian rychle.
"Tati, asi začínáš stárnout, protože jinak nechápu, jak se ti tohle může líbit."
To protože neznáš příběh za tou písničkou, pomyslel si Brian. Ale on moc dobře ví, co se za ní skrývá. Skrývá se za ní tolik bolesti stejně jako lásky. Vzpomínka na to, jak tu noc Justina téměř ztratil, ale z nějakého důvodu s ním dostal další šanci...
A pak ho nakonec stejně ztratil.
"Tati, posloucháš mě vůbec?"
"Uhm, co jsi říkal?"
"Ptal jsem se, jestli jsi v pohodě. Nějak jsi zbledl."
"Jo... jasně... jsem," Brian se na něj usmál jak nejpřesvědčivěji to šlo.
"Konečně," zaradoval se Gus, když v rádiu začalo hrát něco víc podle jeho gusta. "Jee, nezastavíme se támhle na zmrzku?"
"Gusi, máš plnou tašku sladkostí."
"Prosím. Mají tam jednu naprosto skvělou - karamel s vanilkou."
"Zkus to přejmenovat na špeky s nadváhou."
"Prosím, prosím, prosím. Prozradím ti za to něco, co mi máma zakázala ti říkat."
"Jsi malej vyděrač, víš to?" Brianovi až vzápětí došlo, co jeho syn vlastně řekl. "Počkat, co? Ty máš zakázaný mi něco říkat?"
"Uhm, no... tak trochu. Ale takhle se to nikdy nedozvíš, protože jsi tu zmrzlinu nějak minul."
Brian začínal pociťovat, že se mu začíná zvyšovat tlak. Nemohl se rozhodnout, zda ho víc vytáčí, že ho vlastní syn vydírá nebo ten fakt, že mu jeho nejlepší kamarádka něco zatajuje.
"Gusi, co to udělat takhle? Ty mi řekneš, o co jde a možná za to dostaneš zmrzlinu? Ale pokud chceš zkusit nějaké další vydírání, můžu vzít všechny ty sladkosti z tašek a hodit je někde do kanálu... výběr je na tobě."
Gusův vychytralý pubertální výraz se hned proměnil v uraženost, "Fajn. Strejda Justin minulý týden volal..."
"Uhmm," světě div se, ale to, že to souvisí s Justinem, si už Brian dokázal domyslet sám. "A dál?"
"Máma ho pozvala, aby přijel na návštěvu..."
"Ahaa. A proč přesně to má být tajné?" ohlídl se po něm nechápavě. Je logické, že se i nadále scházejí, to přeci jejich rozvod nezměnil.
"S jeho přítelem," dodal Gus vzápětí.
A v tu chvíli Brian ucítil to nehorázné sevření a bodnutí na hrudi, které mu dávalo pocit jistého infarktu.
Fuck.
Brian ví, že nemá právo se kvůli tomu nějak rozčilovat, sakra, však mu dal sám i své požehnání. A ani od něj nemůže očekávat, že by snad měl být do konce svého života sám, ale... to nemění ten fakt, že to bolelo... opravdu bolelo.
Nikdy nechtěl vidět Justina v náručí jiného muže, ani když měli otevřený vztah, nesnesl pomyšlení na to, že Justin je někde s nějakým bezejmenným trickem... ale tohle není trick, tohle je někdo, kdo má jméno, někdo komu se Justin odevzdává... a Brian s tím nemůže vůbec nic dělat.
"Tati, ta zmrzlina!" ozval se hlasitě Gus.
"Zajdeme na ni jindy."
"Ale tati..."
"Teď ne, Gusi," odpověděl Brian rázně a Gus ihned věděl, že už ho nemá pokoušet.
Brian po zbytek cesty neřekl už ani slovo. A to dokonce ani, když ty tašky konečně dotáhli do kuchyně a holky na něj spustily, že by dětem neměl kupovat tolik sladkostí, protože pak nejedí, co je uvařeno. Nechal se jednoduše sprdnout bez jakéhokoliv odporu.
Dávalo mu hodně práce se ovládnout a nejít za Lindsay, aby jí to mohl vyčíst. I když v hloubi duše věděl, že se ho jenom snaží chránit, ale... měl pocit, že z něj dělá idiota a nesnášel, že mu něco takového zatajuje a ještě na to využívá Guse.
Jenže věděl, že za pár hodin společně s Melanie vyrážejí na nějakou akci s ostatními matkami, takže jí tím nechtěl kazit náladu. Stačilo, že tu už má zkaženou on.
A navíc jim slíbil, že dohlídne na děti. Hádka teď zkrátka nebyla vhod.
Jenže to by to nebyla Lindsay, aby sama nepoznala, že se s Brianem něco děje.
"Ach, tady tě mám," objevila ho sedícího na verandě s cigaretou. "Schováváš se?"
"Mám pocit, že jste mi zakázaly kouřit v domě," odpověděl kousavě.
"Uh, okey," zarazila se a sedla si vedle něj, "Co se děje, Briane?"
"Co by se mělo dít?"
"To mi pověz. Co jste se s Gusem vrátili z toho nákupu, tak jsi mi řekl sotva pár slov... nemluvě o těch vražedných pohledech, co mi sem tam věnuješ..."
"Nevím, o čem to mluvíš..."
"Myslím, že víš... myslím, že my oba víme, co se děje..." povzdychla si.
"Nepovídej."
"Justin..."
Brian se na ni podíval, předstírajíc, že nechápe.
"Hádám, že Gus ti to řekl."
"Oh, myslíš to, co mi měl zakázáno říkat?" ušklíbl se Brian ironicky. "Spíš mě s tím vydíral. Prý když mu koupím zmrzlinu, řekne mi to..."
"Shit."
"Yep."
"Promluvím si s ním..."
"Lindsay, tady vůbec nejde o to, že je Gus v pubertě... ale nechápu, proč to přede mnou tajíš... nebo spíš proč do toho vůbec zatahuješ našeho syna."
"Neměla jsem to dělat. Já vím. A věř mi, od chvíle, co jsi včera přijel, se snažím najít slova, jak ti to říct... ale nějak jsem nesebrala odvahu. Vím, jak těžké pro tebe je se přes něj přenést. A tohle by ti asi zrovna nepomohlo."
"Vím, že jsi to myslela dobře, ale... příště mi to prostě řekni tak, jak to je. Nejednej se mnou v rukavičkách, víš, že to je pro mě to nejhorší."
"Vím," povzdychla si smutně a natáhla se pro Brianovu cigaretu, aby si potáhla. "Ale pokud můžu něco říct... možná ještě není pozdě."
"Pozdě na co?"
"Získat ho zpátky."
"Linds..."
"Co?"
"Kolikrát přesně už jsme byli v situaci, kdy jsem ho ztratil a chtěl ho získat zpátky? Osud už nám dal jasně najevo, že si nejsme souzeni... má právo být šťastný a pokud to má být s někým jiným tak... budiž."
"A co ty?"
"Co já?"
"Máš taky právo být šťastný."
"Myslím, že oba víme, že už se znova nikdy nezamiluju... jednou mi to stačilo. Navíc nikdy nebudu chtít nikoho tak, jako jsem chtěl jeho..."
"Takže budeš sám a nešťastný, zatímco jediný člověk, kterého miluješ, bude žít svůj život s někým jiným?"
"Nemáš být náhodou na akci matek?" ohnal se Brian.
"Jen se o tebe starám."
"Umím se o sebe postarat sám. A vrať mi tu cigaretu."
"Fajn, už mlčím. Justin je uzavřené téma."
"Děkuju."
"A teď... jsi si jistý, že to tu zvládneš s dětmi sám?"
"Není to poprvé, co je mám na starost."
"Já vím, jen..."
"Už mazej. Kdyby hořelo, zavolám."
"Jesus... to hlavně neříkej před Melanie."
Brian se rozesmál, "To hlavně řeknu před Melanie."
----
(Pittsburgh)
"Oh, jsi zpátky!" přiřítil se Michael radostně do jídelny. "Jak se má moje dcera? Vyrostla?"
"Nebyl jsi u nich náhodou minulý víkend?" zadivil se Brian.
"Týden je dlouhá doba... u dítěte jejího věku to znamená spoustu změn ze dne na den..."
"Ahá," uchechtl se Brian. "Má se dobře, neboj. Výšku jsem jí neměřil, ale zatím tě nepřerostla..."
"K tomu snad nikdy ani nedojde."
"Stárneš, Mikey, což znamená, že pomalu rosteš do země... samozřejmě, že tě nakonec přeroste."
"Vždycky je radost s tebou pokecat."
"Já vím," usmál se ironicky.
"A jak bylo jinak?"
"Uh, jako vždy, sloužil jsem jako nákupčí, chůva a hospodyňka v jednom, zatímco ty dvě se potily v prostěradlech a dávaly si srazy s dalšími matkami."
"Vidím, že tvoje víkendy u nich vypadají stejně jako ty moje. Umí nás pěkně zapřáhnout co?"
"Myslím, že jsou rády, že má každé dítě jiného otce... mají víc chův."
"Yeah," rozesmál se Michael. "A nějaké novinky?"
"Nic, co by stálo za řeč..."
"Takže nějaké jsou?"
"Jen, že Justin je pozvaný na návštěvu..."
"Oh, tak doufejme, že ho taky aspoň pořádně zapřáhnou," uchechtl se Michael a napil se kafe.
"S jeho přítelem..." pronesl Brian s důrazem na slovo přítel a ironickým úsměvem na rtech.
"Uh, co.. cože?" Michael měl co dělat, aby se tím kafem nezadusil. "Je to Scott?"
"Nevím, neptal jsem se, ale předpokládám, že jo..."
"Shit. A jak ti je?"
"Je mi fajn."
"Briane..."
"Opravdu, Michaele. Ano, bolí to, neříkám, že ne, ale... pomáhá mi to... jít v životě dál..."
Oba věděl, že je to jen kec, kterým se Brian uklidňoval, ale rozhodli se tím nechat konverzaci za uzavřenou.
Co jiného taky mohli dělat? Nic nezmění to, jak to zkrátka je...
----
"Briane?"
Brian okamžitě zamrzl, moc dobře poznávajíc, komu ten hlas patří. Musel v sobě najít veškerou odvahu, aby se dokázal otočit.
"Jennifer..."
Chvíli na sebe jenom zírali, skoro jako kdyby nebyla doba, kdy byla Jennifer jeho tchýní a kdy si byli opravdu velmi blízcí. Naposledy ji viděl, když ji vláčel opilou domů... v den, kdy se Justina rozhodl nechat nadobro jít.
"Co tady děláš?"
"Jsem tu pracovně, ukazovala jsem lidem nějaké byty..."
"Oh."
"Ani jsem ti nepoděkovala za tehdy, jak ses o mě postaral... upřímně si toho teda moc nepamatuju, ale..." zčervenalá studem pokračovala, "Zkrátka děkuju."
"To nestojí za řeč," uchechtl se Brian. Když vynechá tu část s Justinem, byl to vlastně celkem zábavný večer.
"Jak se vůbec máš, Briane?" zeptala se s opravdovým zájmem. Moc dobře věděla, kolik toho pro něj její syn znamená a jak zničený musí být.
"Mám se..." Brian si povzdychl. "Já vlastně ani nevím."
"Yeah," přikývla smutně. "Ještě jsem ani neměla možnost ti říct, jak moc mě to mrzí... vím, jak jste se oba snažili, aby to fungovalo."
"To jediné mi pomáhá v noci spát, že vím, že jsme udělali všechno... jen to prostě nevyšlo."
Jennifer se souhlasně pousmála,, "Vím, že jsi udělal vše, co jsi mohl, aby byl šťastný."
"Ale nakonec jsem selhal..." ta slova neměla opustit jeho rty, ale nějak si našla cestu ven.
"Tak to nemůžeš brát, Briane."
"Teď už na tom stejně nesejde."
Jennifer věděla, že ať řekne cokoliv, Brianovi to nijak nepomůže, proto ho alespoň pohladila po paži. "Opravdu ráda jsem tě viděla, Briane. Doufám, že se někdy stavíš."
Brian pouze přikývl, ale oba už v tu chvíli věděli, že pokud k tomu někdy dojde, bude to až za dlouhou dobu.
Poté se rozloučili, ale ještě než Jennifer odešla, měl Brian poslední otázku, "Je šťastný?"
"Myslím, že je..." odpověděla s úsměvem. Věděla, jak moc to potřebuje Brian slyšet, i když věděla, že ho bude bolet.
Poté se dala na odchod a Brian se zhluboka nadechl, pociťujíc, jak si slza nachází cestu ven, ale nakonec ji potlačil a taktéž odešel.
----
Brian si lokl ze své sklenky Jima Beama, zatímco se rozhlížel kolem sebe. Babylon měl stále svoje kouzlo... i navzdory tomu, že vyletěl do povětří a musel projít renovací. Ale hádal, že to kouzlo tomu tady dodávají lidi - muži - a ne to, jak to tu vypadá.
"Briane, jsme vyřízení, asi vyrazíme domů..."
"No tak, Mikey, profesore, noc je ještě mladá..."
"Ale my už ne," uchechtl se Michael.
"Navíc ráno vstáváme do práce," doplnil Ben.
"Jesus. S vámi je legrace."
"Takže hádám, že s námi nepůjdeš?"
"Ještě se tu chvíli zdržím."
"Dobře," Michael se k němu natáhl, aby ho políbil na rty. "Chovej se slušně."
"Já vždycky," ušklíbl se a sledoval, jak s Benem odcházejí.
Pravdou bylo, že byl rád, vlastně na jejich odchod přímo čekal... protože to, co se chystá udělat, nechtěl dělat před nimi. Nestál o jejich pohledy... jejich slova... ani myšlenky.
Na tohle potřeboval být sám.
A tak jakmile do sebe vyklopil na ex svoji skleničku, zamířil do zadní místnosti.
Zdálo se to už tak dávno. To proto, že to dávno bylo. Byly to už roky, co se naposledy procházel těmito zdmi... kdy se naposledy vyspal s někým jiným, než s Justinem.
A teď je tu zpátky.
Něco, co si upřímně nemyslel, že se ještě někdy stane, protože... Justin byl všechno, co potřeboval, všechno, co chtěl... chtěl být jenom s ním.
Ale Justin je pryč.
A je to už opravdu dlouho, co se Justina naposledy dotkl.
Možná taky proto to tak dlouho oddaloval, protože se bál, že tím nějak zradí poslední společně strávený moment, kdy se spolu milovali.
Bál se, že pokud bude s někým jiným, tak jeho vzpomínky na Justinovo nahé tělo... na jeho vášnivé polibky a doteky... na jeho pohledy plné lásky a chtíče... začnou rychleji mizet.
Ale možná přesně to potřebuje.
Potřebuje cítit doteky někoho jiného, i když bezejmenného tricka, který pro něj absolutně nic neznamená - jenom sex.
Proto v momentě, co se jeho pohled střetl s jiným - chtivým pohledem - vydal se jeho směrem a zcela se tomu dotyčnému oddal. Teda ne zcela, ale chápete.
Jen se opíral o zeď, zatímco jeho pták klouzal hluboko v krku někoho, kdo pro něj absolutně nic neznamenal... někoho, kdo mu pouze sloužil k uspokojení a kdo mu pomáhal zapomenout na to, co bolelo.
Zatímco steny a vzdechy opouštěly jeho ústa, tak zakláněl hlavu a nechal se unášet rozkoší, která se rozlévala jeho tělem jako elektrický výboj.
Když sem šel, byl si celkem jistý, že se udělá hned vzhledem k tomu, jak dlouho už si musel vystačit se svojí pravačkou. Ale i když se ten na kolenou snažil a svým hbitým jazykem a šikovnou pusou ho kouřil a hrál si s ním tak, že by se hned udělal každý... on se ke svému orgasmu ani neblížil.
A moc dobře věděl, že za to může Justin. Ten fakt, že ať dělal, co mohl, nedokázal ho dostat z hlavy... nedokázal přestat myslet na to, jak moc si přál, aby tu teď s ním byl on.
A opravdu ho to přivádělo k šílenství.
Proto svého tricka vytáhl za ruce nahoru, přitiskl ho čelem ke stěně a stáhl mu kalhoty pod zadek. Z kapsy těch svých vytáhl kondom, který si myslel, že už nikdy nebude muset použít a nasadil si ho.
Poté se jedním rychlým a možná až hrubým pohybem ponořil do jeho těla. Bylo to zvláštní pocit, nevěděl, jak to popsat nebo pojmenovat... nebylo to zkrátka správné... věděl, jaké je být uvnitř Justina a tohle se tomu ani zdaleka nemohlo vyrovnat.
A přesně proto věděl, že potřebuje tuhle myšlenku vyšukat ze své hlavy a tak začal přirážet, rychle a silně, zatímco hlasitě vzdychal a jeho těžký a teplý dech se odrážel od trickova krku, který se pod ním rozkoší svíjel... to Briana skoro až zaráželo, byl si celkem jistý, že ho ze sebe shodí a uteče s tím, jakým způsobem si ho bral...
A nakonec jeho snažení přineslo i nějaké to ovoce... s každým tahem, kdy do něj přirážel hlouběji a rychleji a zasahoval jeho prostatu, mohl konečně cítit, že se jeho orgasmus blíží a jeho dýchání začalo být hlubší a hlasitější.
A pak to konečně přišlo... to slastné uspokojení, které už pomalu ani nevěděl, jak chutná. To, že se ani zdaleka nevyrovnalo pocitu, který zažíval při svém orgasmu s Justinem, rozebírat nemohl. Tohle mu muselo stačit. Víc než to mít už stejně nikdy nebude.
Následně ze svého tricka vyklouzl a zapnul si kalhoty. Na jeho poznámku, že by to měli někdy zopakovat, nijak nereagoval a dal se na odchod, trickovi dávajíc jasně najevo, že splnil účel a tím to končí.
Poté se vrátil zpátky do reality s vědomím, že až se zítra vyspí bude se díky tomu, co právě udělal, cítit pravděpodobně ještě hůř... ale byl to další krok, který udělat potřeboval.
Smutné😟
ReplyDelete