BEZ VAROVÁNÍ
Brian's POV
Bože já jsem takovej pitomec, ne idiot je mnohem víc vystihující! Co mě to, zatraceně, napadlo, od kdy se já chovám žárlivě a už vůbec, od kdy já, sakra, Justina obeznamuji tím, aby mi už nikdy tak okatě nedával najevo, že má nový úlovek?! Sakra, od kdy mě štve nebo spíš přímo vytáčí, že Justinův zadek není jen můj, ale i jiných? Od kdy, kurva?! Odpověď je snazší, než bych si mohl myslet - ta podělaná dohoda! Díky ní se všechno změnilo - mezi námi a především ve mně, věděl jsem, co pro mě znamená již před ní, ale po ní jako by to najednou všechno bylo skutečnější, jako bych si najednou uvědomil, že to modrooký blonďatý štěně je opravdu moje a já chci, aby to tak zůstalo, aby byl můj jen můj! Myslel jsem, že to bude stejně snadné jako před tou dohodou, ale nic není snadné, všechno je to horší, mám pocit, že vylítnu do povětří, když ho s někým vidím, nemluvě o tom, když mi to dává najevo, když se mi snaží vnutit, že i on může být s jinými a ne jen se mnou... Proboha, měl bych se vzpamatovat, jinak to se mnou nedopadne za žádnou cenu dobře!
Emmett: "Kam ten spěch, zlatíčko?"...Narazil jsem na něj a jeho ocásek u východu.
Ted: "Není tam nikdo sexy, koho bys ošukal?"
B: "Tím pádem bys mohl mít pro jednou šanci!"...Uchechtl jsem se.
Emmett: "Ale no tak, nechte se pro jednou."
B: "Mějte se."
Emmett: "Co se stalo?"...Dál vyzvídal.
B: "To není, kurva, tvoje starost!"
Až když jsem se vzdálil od těch dvou ňoumů, uvědomil jsem si, že takhle jsem se k nim chovat neměl a ne pro to, že bych nechtěl ranit jejich city, ale proto, že teď je zcela jasné, že budou chtít zjistit, co za tím mým chováním bylo a potom mi v tom vymáchají hubu.
Nasedl jsem do auta a chvilku jsem přemýšlel nad tím, jaké jsem hovado, nejprve Justinovýmu trickovi pomalu vyrazím zuby, pak Justina ošukám, varuji a následně vezmu nohy na ramena, to přeci vůbec není dětinské anebo hůř lesbické! Měl jsem se zachovat jako chlap a ne jako posera, ale teď i kdybych se chtěl vrátit zpátky sebevíc, tak nemůžu, to už bych si totiž rovnou mohl nechat na čelo vytetovat "zadaný," nebo alespoň Justin by si na to nějakou podobnou poznámku našel... Přeci bych se vrátil, protože ho miluju - jeho myšlenka, ne ta moje! I když...
Debbie: "Zabloudil si?"
B: "Co?"
Debbie: "Nemáš být v Babylonu?"
B: "Byl jsem!"
Debbie: "A proč si tady?"
B: "Nemůžu snad?"
Debbie: "Můžeš, já jen, že je pátek, ty i Justin máte volno, takže..."
B: "Takže?"...Nadzdvihl jsem obočí.
Debbie: "Vážně to mám říkat nahlas?"
B: "Radši ne."
Debbie: "Každopádně chápeš mou pointu?"
B: "Perfektně! Ale radši si dám kafe, než s tebou řešit můj sexuální život."
Debbie: "Tak to je poprvé... Tvůj sexuální život je totiž známý naprosto všem tady v Pittsburghu,"...Začala se smát na celé kolo.
B: "Rád jsem posloužil tvému pobavení."
Debbie: "Tak se hned nečerti... Přinesu ti to kafe."
B: "Buď tak laskavá!"
Tak vám nevím, jestli jít zrovna do jídelny, byl ten nejlepší nápad, jasně mohl jsem očekávat Debbiin nálet přednášek, výslechů, komandování a výsměchů, ale tak nějak, já nevím, prostě část mě chce tu radu slyšet, ale zbytek mě se chce nejlíp utopit v tom kafi!
Debbie: "Jedno kafe - silné."
B: "Přesně to potřebuji."
Debbie: "A teď mi řekni, co se mezi vámi stalo?"
B: "Proč... Proč by se, sakra, mezi námi mělo něco stát?"
Debbie: "No buď to anebo si blbec, když si radši tady, než s ním."
B: "Tady umí někdo skvěle dedukovat."
Debbie: "Říká se to o mně."
B: "Co kdyby si radši šla kamkoliv?"
Debbie: "Mně se líbí tady s tebou."
B: "Paráda!"
Debbie: "Tak povídej!"
B: "Nemám co... Nech mě žít."
Debbie: "Chováš se jak dítě.
B: "Stává se."
Čapl jsem svůj hrnek a šel jsem se posadit k jednomu z volných stolů, Debbie za mnou ještě něco zamumlala, ale má schopnost vypnout jí kdykoliv je to třeba, naštěstí dnes zafungovala skvěle, takže jsem neměl ponětí, co řekla, což bylo asi opravdu dobře, nedivil bych se, kdyby to bylo nějaké voodoo zaklínadlo.
Pořád jsem musel myslet jen na to, jak moc se nechci s Justinem střetnout, protože si opravdu perfektně umím představit, jak si ta jeho blonďatá hlavinka fantazíruje všechny možné možnosti pro to, co to mé chování mělo znamenat a mám ten pocit, že každá jedna z nich končí tím, že ho zajisté miluji a pokud se s ním uvidím, bude to to jediné, co následující dny uslyším, pokud mu neřeknu něco, co chce slyšet on... Myslím, že půjdu Debb žebrat, aby mě nechala spát u sebe.
Debbie: "Copak bys rád?"...Očividně jsem upoutal její pozornost tím, že jsem se vrátil zpět na bar.
B: "No, jen jsem tak přemýšlel... Nepotřebuješ doma třeba s něčím pomoct? Vyžrat ledničku, například?"
Debbie: "Máš teplotu?"
B: "Co? Ne, sakra, nemám teplotu, jen hledám záminku k tomu, abys mě vzala pod svá ochranná křídla."
Debbie: "Briane, co si provedl?"
B: "Proč bych musel něco provést jen proto, že chci být se svou nejmilovanější po dlouhé době?"
Debbie: "Ty sis něco vzal?!"...Zhrozila se.
B: "Cože? Zbláznila ses nebo... Nebo si ze mě střílíš?"...Docvaklo mi.
A její následný hlasitý smích byl dostatečnou odpovědí na mou otázku! Někdy bych se z té ženské opravdu naprosto zbláznil!
B: "Jsem rád, že se bavíš."
Debbie: "Co si mu udělal, že se bojíš jít domů?"
B: "Já se nebojím jít domů... Jen prostě nechci domů,"...Ano uvědomoval jsem si, jak hloupě to zní.
Debbie: "Když mi řekneš, co se stalo, můžeš u mě zůstat tolik nocí, kolik jen budeš chtít."
B: "Tohle je vydírání!"
Debbie: "Vsadím se, že něco takového je ti určitě cizí... Každopádně, pokud chceš nocleh, měl bys začít mluvit."
B: "A to jako proč?"
Debbie: "Důvod toho, proč mi chceš vyžrat ledničku, stojí za tebou."
Otočil jsem se a ihned se mi zastavilo srdce, zatímco Justin se naopak tvářil jako magor - culil se a oči mu zářily jak disko koule... Jak říkám, on si mé chování vyložil úplně, ale úplně špatně... Anebo naopak dobře? Sakra, já nevím, nevím vůbec nic, jen se chci propadnout a to klidně do samotného pekla!
No comments:
Post a Comment