Pařba(1)

Nová povídka. - Takže můj chorý mozek posedlý psaním se po dlouhé době rozhodl vydedukovat zábavnější a ujetější formu povídky a tak trochu na motivy jednoho filmu, nebudu prozrazovat jakého, to asi poznáte sami a to už částečně z názvu Užijte si čtení

BRIAN

Kurva drát! Tohle není dobrý, tohle vůbec není dobrý! Kde to, do hajzlu, jsem? Dobrá otázka! Mohl bych taky zkusit otevřít oči, pak bych se možná trochu líp orientoval, jenže to by to muselo jít, mám tak slepená víčka k sobě, že bych se ani nedivil, kdybych na nich měl vteřinové lepidlo! Konečně! Sice vypadám jak Číňan, ale aspoň něco... Počkat - proč to tady vypadá takhle? Mám halucinace? Nebo se opravdu nacházím v tomhle podle všeho luxusním apartmá? V tom musí být nějaká chyba anebo ne? Do hajzlu, co se to, sakra, děje?! Mám naprosto vymyto, hlavu jak střep a v ústech vyprahlo, jak na Sahaře! Nic si nepamatuju, prostě nic! Jen svoje jméno a taky to, že jsem úžasnej, víc nic!

---

Pomalu jsem se přesunul do polosedu, ta postel byla sice přímo famózně pohodlná, ale pokud jsem chtěl něco zjistit, musel jsem se zvednout... Bože, celej svět se mi zatočil a téměř jsem pozvracel peřiny, ale naštěstí jsem to úspěšně zadržel! Dal bych cokoliv za aspirin nebo spíš za dva, rovnou za celý platíčko, protože tohle je doslova ta nejhorší kocovina v mém životě a já si ani nepamatuju, jak k ní došlo!

Po velmi namáhavých pokusech se mi podařilo se zvednout, chvíli mi trvalo získat stabilitu, ale dokázal jsem to, jenže ne na dlouho - udělal jsem krok a o něco nebo spíš někoho zakopl a ihned přes něj přepadl...

B: "Do prdele! Theodhore?"...Pohlédl jsem na jeho ksicht a téměř se rozbrečel z představy, co se tak asi mohlo v noci dít.

Ted: "Hmmm,"...Zamumlal spokojeně jak mimino.

B: "Kurva, prober se!"...Vlepil jsem mu větší facku ,než jsem zamýšlel.

Ted: "Co? Co?!"

B: "Co? Co? To já se ptám co! Kde to, kurva, jsme?! A vůbec, proč si tu taky?"

Ted: "Nemám ponětí... Bože, moje hlava."

B: "Tvoje hlava mě nezajímá, jen to, kde jsme a jak se odtud dostaneme, tohle se mi totiž ani trochu nelíbí!"

Ted: "Vypadá to tady jako v nějakém hotelovém pokoji,"...Začal se rozhlížet na všechny strany.

B: "Nekecej, to by mě nenapadlo! To vím taky, že jsme v hotelovém pokoji, jen se bojím zjistit, proč jsem tady s tebou."

Ted: "Věř, že mě by to zajímalo stejně jako tebe... Pomoz mi na nohy."

B: "Pomoz si sám!"

Ted: "Briane!"

B: "Pro Krista, pojď sem, ty špeku,"...Měl jsem za to, že ho z té země snad nikdy nezvedneme, já neměl žádnou sílu a on... Neměl žádnou sílu.

Ted: "Díky,"...Byl zadýchanej jako po pár metrech chůze, což je dost velká dálka v jeho věku.

B: "Nemáš... Co to máš na zádech?"

Ted: "Co... Co mám na zádech?"...Snažil se podívat se přes rameno, ale dost neúspěšně.

B: "Bože,"...Začal jsem se smát na celé kolo.

Ted: "Co tam mám?!"...Začal hysterčit.

B: "Tetování... Tetování ženského přirození."

Ted: "Cože?!"...Jeho dech se začal nebezpečně zrychlovat.

B: "Je to hezký... Fakt moc hezký,"...Prostě jsem se musel smát, to jinak nešlo.

Ted se okamžitě posadil na postel a začal žvatlat pátý přes devátý - pořád, že to je jeho konečná, že si to nechá vyříznout, že jeho život skončil a tak a tak dále... A já se mu rozhodl dát milosrdnou pravdu.

B: "Klid, Tede, je to jen fixou,"...Poplácal jsem ho po rameni.

Ted: "Cože?!"

B: "Není to vytetovaný, ale..."

Ted: "Já tě, kurva, slyšel... Tys mi lhal?"

B: "Nebreč, brepto."

Ted: "Nenávidím tě."

B: "Konečně!"

Ted: "Chci odtud pryč... Okamžitě!"

B: "Tede, věř nebo ne, ale to jsme dva, nejdřív bychom ale mohli zjistit, kde vůbec, do prdele, jsme."

Ted: "Jo, to bychom možná mohli, protože já si vůbec nic nepamatuju... Proč bych sem chodil s tebou?"

B: "No zadrž, spíš proč bych sem já chodil s tebou?"

Ted: "Cokoliv, co si přeješ."

Jeho uražená prdel se zvedla z postele a začala pochodovat od ničeho k ničemu, poté se rozhodl jít prozkoumat zbytek tohoto luxusního apartmá a zrovna, když otevřel dveře, které vedly do další místnosti, vpadlo k nám tělo... Emmettovo tělo!

Ted: "Bože, to je Emmett!"

B: "Vidím!"

Ted: "Vypadá jako... Jako..."

B: "Mrtvola?"

Ted: "To snad ne... Emme, probuď se, prosím! Slyšíš mě?"

B: "Zkus ho zatahat za koule."

Ted: "Ty vůbec ničemu nepomáháš... Je to tvůj kamarád!"

B: "A perfektně dýchá... Vidíš,"...Ukázal jsem prstem na jeho hruď.

Ted: "A jo."

B: "Pusť mě k němu, já ho probudím a on nám třeba vysvětlí, co se tu, do hajzlu, děje,"...Vrazil jsem mu stejnou facku jako předtím Tedovi, ale s ním to ani nehnulo.

Ted: "Co to vyvádíš?!"

B: "Divný, u tebe to fungovalo."

Ted: "Zkus to znova."

B: "Prosím?"

Ted: "No probrat ho musíme, a jestli to fungovalo na mě..."

B: "Fajn,"...Udělal jsem, co žádal a Emmettovi znova vlepil.

Emmett: "Co je?!"

B: "Dobré ráno, Růženko, jak ses nám vyspinkal?"

Emmett: "Tys mě uhodil?"

B: "On to chtěl,"...Ukázal jsem na Teda.

Ted: "Cože? To není... Ty švábe. Jsem rád, že si v pořádku, Emme,"...Objal ho jako by se neviděli půl století... No kdo ví, když ani nevím, co je dneska za den.

B: "Konec romance... Kde jsme, Emmette?"

Emmett: "Já, já..."

B: "Žádný, že nevíš... Kde jsme?"

Emmett: "Ale já to vážně nevím!"

B: "Bože, je tady někdo, kdo si aspoň něco pamatuje?!"

Musel jsem se od nich vzdálit, jinak bych je asi zabil! Došel jsem si do lednice pro vodu, potřeboval jsem tu Saharu konečně spláchnout a ani nevíte, jak moc úlevné to bylo! Jenže to, co jsem následně uviděl na konferenčním stolku, mi naprosto vyrazilo dech...

B: "Kde, kurva, je?"...Zvedl jsem na ně peněženku, kterou jsem našel.

Emmett: "Proboha, to je Maikeyho!"

B: "To vím taky, ale kde je?"

Ted: "Třeba tady taky někde bude."

Všichni tři jsme se sebrali a začali pátrat po tomto obrovském apartmá, prolezli jsme každý kout, koukli se pod každou věc, kam by se vešel člověk Maikeyho rozměrů, ale nikde nic!

Ted: "Tohle je špatný."

B: "Drž hubu, Tede."

Emmett: "Třeba se za chvíli vrátí a řekne nám, kde jsme."

Ted: "To nebude třeba."

B: "A to jako proč?"

Ted: "Pro tohle,"...Ukázal nám leták, na kterém bylo napsáno velkým písmem VEGAS.

B: "Do prdele."

Zoufale jsme se všichni tři složili na postel a jen hloupě hleděli před sebe do prázdna, věděli jsme dvě věci jistě, jsme ve Vegas a Maikey se pohřešuje, zbytek byla naprostá mlha! A k tomu všemu jsem se ze všech sil modlil, abych někde v tomhle obrovském pokoji nenašel i Justinovu peněženku!