Nový díl.
BRIAN
Musel jsem se Maikeymu tlemit, zatímco já jsem si pomaloučku, polehoučku balil zavazadlo, on poletoval sem a tam, nervózně si breptal a z jeho výrazu bylo patrné, že se dříve či později zhroutí... Nebo pozvrací! No je v tom rozdíl? Zkrátka byl namydlenej! A to jsem si užíval, alespoň ví, jak jsem se včera cítil já, když jsem si myslel, že už ho nikdy neuvidím a on si v klidu nakupoval... Do teď se nad tím musím pozastavovat, ale řekl jsem si, že mu dám pokoj, on má před sebou něco mnohem horšího - bude se ženit! A to ani ne za 9 hodin! Hahaha! Upřímnou soustrast, Maikey!
Ted: "Tak jak to vypadá?"
Maikey: "Jak to vypadá? Jak to vypadá? Vážně?"
Ted: "Přijdu za chvíli."
B: "Buď tak hodnej,"...Vystrčil jsem ho ze dveří, zavřel je a poté jsem se přesunul k Maikeymu.
Maikey: "Co?"
B: "Sedni si."
Maikey: "Nebudu si sedat, Briane, už takhle nestíháme."
B: "Sedni si, než mi z tebe klepne!"
Maikey: "Fajn!"...Zabodnul zadek do postele.
B: "Musíš se uklidnit... Prostě zhluboka dýchej a mysli na něco pěkného,"...Uchechtával jsem se, ale zároveň jsem to s ním myslel dobře.
Maikey: "Briane, já se budu ženit, ne rodit!"
B: "Obojí je psychicky vyčerpávající, Lindsay by ti mohla vyprávět... A z obojího se musíš vydýchat."
Maikey: "Tohle je pitomost!"
B: "Dýchej!"...Použil jsem svůj hrozivý obličej.
A Maikey se okamžitě začal zhluboka nadechovat a následně vydechovat a já společně s ním, připadal jsem si jako magor, ale pokud mu to mohlo pomoct, byl jsem ochotný tuhle ponižující věc podstoupit!
B: "Lepší?"
Maikey: "Lepší."
B: "Tak teď si dobal a pojedeme tě oženit dobře?"
Maikey: "Jo... Díky,"...Políbil mě a šel se na to vrhnout.
Jakmile jsme dobalili a řádně jsme se rozloučili s naším luxusním dočasným bydlením, za které jsem zaplatil já, jak jsem si opět vzpomněl a téměř jsem se při tě myšlence zadusil, vydali jsme se na letiště... Tedy téměř, ještě tu byla ta část, při které se Emmett a Bruno vášnivě a dojemně loučili, dokonce to bylo tak dlouhé, že jsme si museli na chvíli sednout, jinak bychom nejspíš vystáli důlek a nejlepší na tom bylo, že Emmett ještě před pár hodinami ani nevěděl, že ten kluk existuje... No, co láska přeci nezná meze! Co to melu? Ovšem, že zná nebo ještě líp něco jako láska neexistuje, už bychom si to měli všichni konečně přiznat! I když je tu ta věc mezi mnou a Justinem, pro níž jsem ještě nenašel slovo, které by jí definovalo a... Konec přemýšlení, Kinney, nebo se ještě ztrapníš sám před sebou!
Emmett: "Omlouvám se,"...Přitančil k nám celý rozzářený.
Maikey: "V pohodě, Emme, já se jen žením, nač spěchat?"
Emmett: "Já vím, já vím... Jen, že jsme s Brunem tak nějak zjistili, že jsme si souzeni, nemůžete se pak divit, že loučení s ním bylo bolestivé."
B: "Asi se rozpláču."
Emmett: "Trhni si! Jen proto, že ty nevíš, jaký to je nebo si to alespoň nechceš připouštět, nemusíš se vysmívat mně!"
Můj výraz tak nějak zatrnul, bylo zvláštní slyšet něco takového, ale snažil jsem se nedávat nic najevo, za to můj mozek pracoval na plné otáčky, když myslel na Justina!
B: "Měli bychom jít."
Ted: "Výborný nápad!"
Jakmile jsme nasedli do letadla, byl to zvláštní pocit, byli jsme tu sice jen dva a půl dne, ale za tu dobu jsme stačili zažít víc dobrodružství, než za celý život, je tedy víc než jisté, že jednou se sem budu muset vrátit a napravit to, že jsem si kvůli pohřešovanému Maikeymu ani pořádně neužil a že tricků, kteří by za to stáli, tu bylo požehnaně... Já se divím, že jsem ho nezabil!
Když jsme přistáli a vystoupili z letadla, nevím, jestli se naplnili má nejtajnější přání anebo naopak mé nejhorší noční můry...
J: "Briane!"
Debbie: "Kluci moji!"
Jakmile jsme je zahlídli, Maikey se zhrozil, já znervózněl a ti dva jim běželi vítězoslavně naproti... Vzhledem k tomu, že jsem si vzpomněl na Debbiiny výhružky, pokud se Maikeymu něco stane, čekal jsem jen na to, kdy se jeden z těch šašků prořekne, co jsme celou dobu dělali a jak k tomu vůbec došlo, protože to by pro mě nedopadlo vůbec dobře!
Maikey: "Ahoj, mami."
Debbie: "To je všechno, co mi řekneš? Co takhle objetí?"
Maikey: "Ano, mami,"...Šouravým krokem se přesunul k ní a pevně ji objal.
Musel jsem se uchechtávat při pohledu na ně, jenže pak mi to došlo... Podíval jsem se na Justina, který mi můj pohled opětoval, bylo to zvláštní, ale byl jsem opravdu neskutečně rád, že ho vidím, část mě se k němu dokonce chtěla rozejít a obejmout ho, avšak jako bych zamrzl a nedokázal jsem se hnout.
B: "Ahoj, rozhodl ses nás přijít přivítat?"
J: "Něco takového... Chyběl si mi."
B: "Zas tak dlouho jsem pryč nebyl."
To víte, že jsem chtěl říct, že on mně taky, ale asi taky víte, že jsem to zkrátka nedokázal... Jo, jsem zbabělec, ale to není nic nového!
Debbie: "A co ty?"
B: "Co já?"
Debbie: "Objetí! Hned!"
Vážně jsem si myslel, že se tomu vyhnu? Vážně?! Jsem já to ale idiot! Jak bych se asi tak mohl vyhnout Debbie a její náruči, že?!
B: "Samozřejmě!"...Pronesl jsem ironicky a zamířil k ní, abych ji objal.
Debbie: "Doufám, že se nic nezvoralo,"...Pošeptala mi do ucha.
B: "Nic... Takže moje prdel je v bezpečí."
Debbie: "To je moc dobře... A ráda tě vidím,"...Políbila mě na tvář.
Jakmile jsme ukončili objetí alá "syn x máma" opět jsem spočinul pohledem na Justinovi, který se nepatrně usmíval, myslel jsem, že se neovládnu a přitáhnu si ho k polibku, nicméně...
Maikey: "Co tady vůbec děláte?"
J: "Budeš se ženit."
Maikey: "Jo, ale až za pár hodin."
Debbie: "Na to dát tě do gala není nikdy brzo... Jedeme k Lindsay a Mel, které tě dají do kupy."
Maikey: "Bože,"...Zakoulel očima a já se musel smát.
Debbie: "Ty jedeš s námi... Si jeho svědek,"...Upřela pohled na mě.
B: "Ano, mami."
Všichni jsme se tedy vydali vstříc k těm dvěma bláznivým lesbičkám, aby nás vyfintily, abychom následně mohli Maikeyho poslat do spárů manželství! A já k tomu všemu musel ve svých myšlenkách řešit Justina, tak nějak jsem nemohl přestat myslet na to, až s ním budu moct být konečně o samotě a tentokrát to nebylo jen kvůli sexu!
No comments:
Post a Comment