Láska // 13 //

VAROVÁNÍ 18+

Brian's POV

Myslel jsem, že se na místě rozteču jak kostka ledu anebo horká čokoláda, jeho krása mě hřála u srdce nebo spíš na celém těle, doslova jsem byl vzrušený během několika vteřin a chtěl jsem se ho okamžitě zmocnit, tak moc jsem po něm toužil... Ale věděl jsem, že nemůžu, věděl jsem, že bych to zase podělal, kdybych se na něho vrhnul a tak jsem se pokusil ovládat, jak nejlépe jsem mohl, protože jsem byl rozhodnutý ho dnes dostat zpátky za každou cenu i kdybychom u toho měli oba umřít, protože já bez něho už žít nechci!

Byl tak hrozně sladký a roztomilý, nemohl ze sebe dostat jediné slovo a popravdě i mně to dělalo znatelné problémy, což je něco co se mi nikdy nestává, abych ze sebe nemohl dostat ani hlásku... Je vážně neuvěřitelné co se mnou jeho láska a dokonalost vyvádějí... Zbaví mě schopnosti mluvit a možná, že i dýchat.

Láska // 12 //

BEZ VAROVÁNÍ

Justin's POV

Ani nevím jak jsem se k Brianovi dostal, ale jedno bylo jisté... Potřeboval jsem ho vidět, tak moc, že se mi dokonce podlamovala kolena a třásly ruce z každé myšlenky na něho, už jsem to bez něj nemohl vydržet... Já ho miluju, to je naprosto jasné a že s ním chci být to je taky jasné... Ale tím jestli mu chci odpustit a opravdu se k němu vrátit jsem si jistý nebyl a pak když mě políbil... No popravdě jsem byl zmatenější ještě víc... Ale ten polibek se mi tak líbil, myslel jsem, že se od jeho úst nikdy neodtrhnu, cítil jsem se tak dobře, zatraceně dobře a skoro jsem trval na tom aby ten polibek trval na věky... S ním bych se mohl líbat navždy a klidně i při jeho polibku umřít.

Teď jsem ale opravdu hodně nervózní z toho co bude následovat... Nejsem si totiž jistý vůbec ničím, nevím co mu řeknu, nevím co udělám, nevím absolutně nic... Brian určitě bude chtít odpovědi a já se bojím toho, že ani neznám správné otázky...

Láska // 11 //

BEZ VAROVÁNÍ

Brian's POV

Celou noc jsem nemohl spát, pořád jsem na něho musel myslet a vlastně si ho i představovat, jelikož jsem bez něho už začínal šílet... Je tedy jasné, že ho nenechám jít, prostě nemůžu... On je můj život, moje láska, moje všechno a bez něho jsem naprosto ztracený... Když jsem s ním je všechno lepší, radostnější, jasnější, on se mnou dělá něco co ani nedokážu definovat, ale je to naprosto úžasné, s ním se cítím úžasně, jako by nic jiného na světě neexistovalo... Jen on a já!

Sice jsem ještě nevěděl, co musím udělat, ale s jistotou jsem mohl říct, že až to vymyslím tak to udělám... Musím mu ukázat, co pro mě znamená, že každá vteřina strávená bez něho pro mě byla mučivým utrpením, že je to jen on kdo mě může udělat šťastným a že udělám vše proto, aby se už o náš vztah nemusel bát. Teď jen musím doufat, že už není pozdě a že mi dá další šanci, kterou si sice nezasloužím, ale potřebuji jí.

Láska // 10 //

BEZ VAROVÁNÍ

Justin's POV

Vůbec jsem nemohl spát, pořád jsem na něho musel myslet... Měl jsem na něho takovou zlost... Popravdě jsem měl chuť vytvořit si voodoo panenku, zabodat do něho špendlíky a uvalit na něj kletbu, aby aspoň na chvíli z poloviny ucítil tu bolest, kterou cítím já... Ale vsadím, že místo toho aby teď ležel ve své posteli se zlomeným srdcem tak tam leží s někým do své sbírky známostí na jednu noc a na mě ani nepomyslí!

Jak jsem si vůbec někdy mohl myslet, že by to mezi námi mohlo fungovat, že bychom mohli být jako každý jiný normální pár ať už heterosexuální nebo homosexuální... Chtěl jsem s ním mít to, co mají ostatní páry nebo alespoň polovinu z toho, ale on mi nebyl schopný nabídnout ani třetinu... Ani nevím, na koho mám být naštvaný víc jestli na něho anebo na sebe... Jelikož on mi vždycky říkal, že mi nikdy nedá to, co chci, že se musím smířit s tím co mám, říkal, že se nikdy nezmění... Všechno jsem to věděl, věděl jsem, do čeho jdu, ale i přesto jsem to risknul... Neustále jsem doufal, že jednoho dne si třeba uvědomí, že mu stačím, že nepotřebuje nikoho jiného, že mě miluje, že bude jen a jen se mnou a bude mi ukazovat svou lásku... A kdykoliv už se zdálo, že by se něco takového stát mohlo tak se stáhnul a zalezl zpátky do svojí ulity... A tím mě přiměl ho opustit a litovat každého dne bez něho anebo naopak každého dne s ním?... Sám si touto otázkou nejsem jistý.

Láska // 9 //

BEZ VAROVÁNÍ

Brian's POV

Kdyby mi někdo před třemi lety řekl, že se zamiluju do toho nejkrásnějšího a nejusměvavějšího kluka na světě, tak bych mu nevěřil a ještě bych se tomu dotyčnému jak je u mě zvykem vysmál do obličeje! Jenže ono se to stalo! Přišel Justin a já se do něj okamžitě bláznivě a bezhlavě zamiloval ačkoliv jsem si to nejdříve nechtěl přiznat, ale teď to vím! Jenže pozdě! Už je příliš pozdě! Justin mě odepsal a bylo to oprávněné! Nezasloužil bych si už ani jednu jedinou šanci! Absolutně jsem to posral! I když to je vlastně slabý výraz!

Láska // 8 //

BEZ VAROVÁNÍ

Justin's POV

Co si ten chlap o sobě do háje myslí? Že mě nejdřív odežene, podotýkám, že po několikáté a pak si příjde s tím, že chce moje odpuštění... A nejhorší na tom je, že odpálkovat ho pro mě bylo těžší než se zdálo, popravdě jsem to ani nechtěl udělat, líbilo se mi to, líbilo se mi, že se snaží, opravdu snaží... Že mi dává najevo, že mu chybím a že ho to mrzí... Bylo to tak příjemné a nečekané zároveň a popravdě jsem docela dost toužil po tom přisát se na jeho rty... Ale to jsem nemohl, nemůžu mu to dělat tak jednoduché, tím by se nic nezměnilo, věděl by že mě má na háku vždy a všude a to se musí změnit a ještě jsem mu ani pořádně neodpustil za to co řekl, to se bude muset snažit víc než jen usmíváním a jednou prosbou o odpuštění!

Láska // 7 //

BEZ VAROVÁNÍ

Brian's POV

Copak tohle může být ještě horší? Můžu být já ještě horší člověk, než už jsem? Vždyť já ho prakticky vyhnal ze svého života... Zase, ale nejspíš už naposledy! Teď to řekl s takovou jistotou! "Je mezi námi nadobro konec." Ta slova se do mě doslova zaryla, chtělo se mi brečet, možná i umřít! Nikdy jsem se necítil hůř, jako by mi z hrudi vyrval srdce a zahodil ho! Tak jsem se v tu chvíli cítil a nemohl jsem to změnit! Byla to moje vina, řekl jsem něco co ho donutilo na mě chtít zapomenout! "Já tě nikdy neměl." Bože jak jsem to vůbec mohl říct? Vždyť já ho měl, měl jsem ho celého a on měl mě, ale díky mé sobeckosti jsem ho ztratil! Odešel a ani se neohlédl, ale proč by vlastně měl? Neměl za čím, nezasloužil jsem si ani aby se na mě naposledy podíval! Zničil jsem ho, zničil jsem to co jsme měli, zničil jsem náš vztah, zničil jsem naší lásku! Naprosto všechno a to jen proto, že moje ego mi nedovolilo říct mu své city, chovat se k němu lépe, milovat ho tak jak si zaslouží! Upřednostnil jsem sebe před ním! Jako obvykle! Zahodil jsem ten plamínek naděje, který ve mně vzplál když jsme spolu měli sex v Babylonu a pak ještě u mě doma, prostě jen tak jsem ho zahodil! Když jsem ho uviděl mezi těmi dveřmi a on se na mě pak vrhnul s takovou vášní, tak jsem opravdu věřil, že se to děje, že se ke mně opravdu vrací a že už nikdy neodejde! Ale pak jsem to zase podělal tak jak to umím jenom já, možná ještě víc! Nechtěl jsem, ale udělal jsem to, zase jsem se nekontroloval a řekl věci, které jsem nechtěl, které jsem věděl, že mu ublíží! Donutil jsem ho mě nenávidět! Sakra, do hajzlu! Já jsem takový idiot! Chtělo se mi brečet, neovladatelně brečet, ale zase se mezi mě a můj pláč postavilo moje ego, které to nedovolilo! Nevěděl jsem, co mám dělat, nevěděl jsem, jestli už náhodou není pozdě na to něco udělat!

Láska // 6 //

BEZ VAROVÁNÍ

Justin's POV

Bože co jsem si sakra myslel? Co jsem to kurva udělal za volovinu?! Já jsem ten největší kretén, jaký může existovat... Přes svou nadrženost a přes svůj chtíč jsem neviděl realitu a ta je taková, že už jsme s Brianem dávno od sebe a že sexem se nic nezmění, že to bude pořád nejnadrženější chlap v Pittsburghu a bude šukat vše co se hýbe a já budu uvězněný v jeho spárech jako nějaká děvka, že on se nikdy nezmění... Vždyť i včera bylo jasné, že mu jde jen o sex a že se nikdy nedočkám toho co tolik chci a to jeho lásky se vším všudy... Neumím to vysvětlit, ale je to jako by mi ten sex otevřel oči a já zjistil odpověď na otázku, která zní jestli je život bez Briana opravdu to co chci... Anebo si odpověď jen nalhávám?

Láska // 5 //

BEZ VAROVÁNÍ

Brian's POV

Když jsem se včera s Maikeym vydal do Babylonu hrozně jsem doufal, že se tam Justin taky bude nacházet, potřeboval jsem ho vidět... Vlastně nejen to, chtěl jsem se ho dotýkat, chtěl jsem ho líbat, chtěl jsem si dopřát to, co jsem si za posledních šest měsíců dopřával jen se známostmi na jednu noc, chtěl jsem ho tak moc, že jsem myslel, že se z toho zblázním... A pak když jsem ho zahlédl nemohl jsem se absolutně ovládat, bylo mi jedno co si bude myslet a byl jsem připravený ho zastavit kdyby vzdoroval, ale překvapivě se o to ani nepokusil a nechal mě si s ním dělat co jsem chtěl, tancovali jsme u sebe natolik nalepený, že jsme vzájemně cítily skrze naše penisy jak moc po sobě toužíme, nechal mě se ho dotýkat ve svých vlasech, nechal se mnou hladit pod tričkem na své hrudi a pak mě nechal ho nezastavitelně líbat, myslel jsem, že se od jeho úst nikdy neodtrhnu, měl je tak hebké a svůdné, chutnaly tak dobře, chtěl jsem se s ním líbat na věky věků a pak když jsem si byl úplně jistý, že se Justin ničemu nebude bránit, tak jsem s ním zamířil rovnou do zadní místnosti, kde jsme si dopřáli to co už dlouhých šest měsíců ne... Myslel jsem, že radostí umřu, jeho ústa mi dopřály nezapomenutelné vykouření a jeho zadeček mi poskytl neuvěřitelný orgasmus, mohl bych se v něm nacházet celé hodiny, miluju být uvnitř jeho, miluju když mu můžu poskytnout potěšení, miluju když se kvůli mně cítí tak dobře, miluju jeho tělo, jeho rty, jeho dokonale pevný zadek, jeho kůži, jeho vlasy, ten jeho zatraceně sexy úsměv... Miluji ho celého!

Láska // 4 //

VAROVÁNÍ 18+

Justin's POV

Pořád jsem se vzpamatovával z toho co se mezi mnou a Brianem stalo... To jak mě zastavil před jasným problémem, to jak mi dal najevo, že mu vůbec nejsem lhostejný, že i přesto, že nás spojuje už jen minulost, tak mu nejsem ani zdaleka ukradený, že jeho touha po mně pořád nevyprchala a snaha ochránit mě je v něm pořád zakořeněná a i přesto, že je mezi námi jasný konec, tak tu pořád je malá naděje... Jak popsat lásku k muži, který vám každým dnem dával najevo, že jste mu lhostejný a že k vám nikdy ani zdaleka nebude cítit to co vy k němu a teď když už by na ničem z toho nemělo záležet, tak se tu ukáže jak princ na bílém koni a přinutí mě si vzpomenout, proč jsem se do něho tak bláznivě zamiloval a já začnu během vteřiny zpochybňovat každé rozhodnutí, které jsem učinil včetně toho, že jsem ho opustil!

Láska // 3 //

BEZ VAROVÁNÍ

Brian's POV

Někdy si říkám, že za mě místo slov, mluví moje činy poněvadž jsem mu svou lásku už víc najevo dát nemohl a ačkoliv jsem věděl, že mu tím nasadím brouka do hlavy o tom, že ho miluji a tom, že se o něho bojím, tak jsem ho musel zastavit i navzdory tomu, že si to ten blbeček zasloužil... Vyslechl jsem si celý rozhovor mezi ním a Justinem a opravdu jsem měl co dělat, abych zastavil cukání čelistí, které zadržovaly nepříliš vábná slova určená pro toho vola a svou ruku jsem musel zaměstnávat neustálým žmouláním vidličky, abych mu nezasáhl do úsměvu, ale v momentě co jsem zahlídl, že se chystá udělat to samé Justin, tak jsem mu v tom musel zabránit, protože ty problémy, které by z toho měl za to nestojí a já bych se nemohl koukat na to jak ho to ničí, protože vím, že bych mu nemohl pomoct, když teď už vlastně nepatřím do jeho života a ta myšlenka mě pravděpodobně jednoho dne odrovná ne-li zabije!

Láska // 2 //

BEZ VAROVÁNÍ

Justin's POV

Láska se dá pospat jako pocit, který bezprostředně změní váš život, vaše myšlení, cítění, pohled na svět... S láskou se cítíte jako někdo jiný... Dalo by se také říct jako zamilovaný blázen... A přesně tak jsem se vždycky cítil s Brianem, on mě přinutil cítit lásku, která překračuje všechny meze, s ním jsem byl sám sebou a zároveň někým jiným... On byl vždycky tím, co jsem vždycky chtěl... Pořád chci... Ale postupem času stráveným s Brianem jsem si začínal uvědomovat skutečnost... Že i přesto jak moc velkou lásku k němu cítím a vím, že já mu také nejsem lhostejný, tak náš vztah nikdy nemůže mít budoucnost... Navzájem se akorát ničíme, jako kdybychom bez sebe nemohli existovat a zároveň se životem spolu akorát dostali ke dnu, od kterého už bychom se nikdy neodrazili... Každý jsme chtěl něco jiného... Já chtěl lásku, romantiku, pocity, nadějnou budoucnost s mužem, kterého miluji a který miluje mě... Ale on i navzdory tomu, že chtěl mě, chtěl víc svobodu, žádné závazky, žít podle svých představ bez plánování budoucnosti natož zítřka, prostě žil tady a teď a bylo mu jedno jestli tím ničí lidi kolem sebe, hlavní pro něho bylo, že žije tak jak si on představuje a proto jsem musel učinit toto rozhodnutí...

Láska // 1 //

BEZ VAROVÁNÍ

Brian's POV

Vždycky jsem věřil, že člověk se narodí, žije aby něco udělal a potom umře! Pro lásku u mě nebylo místo! A proč taky? Bez ní je všechno snažší! Nikdo vás nezklame, nic vás nebolí a nemáte za nic a za nikoho zodpovědnost! Prostě jste volní! A na tom jediném mi vždycky záleželo, abych byl volný, aby mě nikdo nekontroloval, neovlivňoval a neřídil můj život! Láska pro mě byla zbytečností! Asi se možná zarazíte nad minulým časem, ale je to tak... Byla! Teď už si nejsem tak jistý, že láska je ten nejhorší pocit, který člověk může cítit!

Vždycky když si vzpomenu na Justina tak to bolí, tak moc, že i dýchat je pro mě těžké, jako by do mě naráz někdo zabodal tisíce nožů a zarážel je čím dál tím hlouběji a já nemůžu udělat nic, abych to zastavil! Ta bolest je nesnesitelná! Ale zároveň mě ty vzpomínky udržují při životě! Vždycky si vzpomenu, že to byl on, kdo mi ukázal význam slova láska!