BEZ VAROVÁNÍ
Justin's POV
Bože co jsem si sakra myslel? Co jsem to kurva udělal za volovinu?! Já jsem ten největší kretén, jaký může existovat... Přes svou nadrženost a přes svůj chtíč jsem neviděl realitu a ta je taková, že už jsme s Brianem dávno od sebe a že sexem se nic nezmění, že to bude pořád nejnadrženější chlap v Pittsburghu a bude šukat vše co se hýbe a já budu uvězněný v jeho spárech jako nějaká děvka, že on se nikdy nezmění... Vždyť i včera bylo jasné, že mu jde jen o sex a že se nikdy nedočkám toho co tolik chci a to jeho lásky se vším všudy... Neumím to vysvětlit, ale je to jako by mi ten sex otevřel oči a já zjistil odpověď na otázku, která zní jestli je život bez Briana opravdu to co chci... Anebo si odpověď jen nalhávám?
Ráno jsem se ani nemohl dokopat do práce atak jsem Debb poprosil, aby to vzala za mě, té se to sice nelíbilo, ale nakonec neochotně souhlasila a já až do odpoledne strávil čas v posteli, abych se mohl vzpamatovat z toho co jsem udělal... Já mu svým způsobem vlastně dal naději, že budu zase jeho, že se k němu vrátím, ale tak to není... Nemůžu se k němu vrátit... Sakra já sám ani nevím, co můžu a nemůžu, co chci a nechci... Chci Briana anebo ne? Jak to že najednou neznám odpověď?
Nemůžu ani popsat to co se se mnou dělo, všechny ty pocity a myšlenky, všechno mě to absolutně pohltilo a pomalu mě to zabíjelo... Sakra proč ho nemůžu dostat z hlavy, proč si včerejší noc pořád přehrávám v hlavě a jen myšlenka na to mě šíleně vzrušuje... Jeho tvrdý penis uvnitř mě, jeho jazyk v mých ústech, jeho horký dech na mém krku, jeho nezastavitelný orgasmus... To vše mě tak moc vzrušuje a nutí mě to toužit po přídavku... Ale to všechno je jenom o sexu, nemůžu se zbavit myšlenky na nahého Briana a ne na toho, který mi říká, že mě miluje... Jako bych už o to přestal stát, jako bych se najednou stal člověkem, který místo po lásce touží po sexu... Ale po sexu s Brianem.
Připadalo mi, že se za chvíli zblázním, nevěděl jsem, co mám dělat... Tak moc jsem po něm nekontrolovatelně toužil, ale zároveň jsem ho ani nechtěl vidět... Jako by mi láska k němu zatemnila úsudek, jako bych se snažil být někým jiným, když nemůže on, abych s ním mohl být... Do hajzlu! Kurva!... Párkrát jsem si v duchu zaklel. Co to ten chlap se mnou vyvádí? Jenom noc s ním způsobila, že je ze mě absolutní blázen a já nemůžu myslet absolutně na nic jiného než jen na něho.
Už jsem to nemohl vydržet, byl jsem nadržený k nepříčetnosti a moje kroky nezastavitelně směřovaly k Brianovi domů... Párkrát jsem zaklepal, ale on se uráčel přijít až po nějaké chvíli...
B: "Co tu děláš?"
J: "Já... Kurva já ani nevím."
B: "Určitě víš, když si přišel."
J: "Já chci... Bože!"
Doslova jsem se na něho vrhnul, div jsem ho neulíbal k smrti a on se absolutně ničemu nebránil, naše jazyky se nezastavitelně proplétaly a ruce se dobývaly do kalhot toho druhého... Naše nadrženost byla dost znatelná, oběma nám už stál a byl připravený na cokoliv... Klekl jsem si, sundal mu kalhoty a trenky a do úst pojal celý Brianův úd, chutnal tak zatraceně dobře, chtěl jsem mu ho kouřit už navždy... Sál jsem mu špičku a rukou mu ho hladil, pak jsem jazykem sjel až ke kořeni a ústy mu začal laskat varlata... Brian měl co dělat, aby se udržel na nohou a tak jsem ho nechal se posadit na pohovku a dál mu ho kouřil... Vzdychal slastí jako blázen, sténal blahem a vydával nedefinovatelné zvuky... Na chvíli jsem přestal a stoupl si, začal jsem si pomalu rozepínat jeden knoflíček košile za druhým a Brian mě sledoval s takovou touhou a mezitím si masíroval svůj penis... Když jsem si sundal košili, začal jsem dělat to samé se svými kalhoty, šel jsem na to tak pomalu, že jsem až Briana přiváděl k šílenství a on už to nevydržel a za boky si mě k sobě přitáhnul a začal mě líbat na břicho a pak jazykem stoupal od mého pupíku až k mému krku a pak s ním zajel do mých úst, naše polibky byly tak dravé až nám natekly rty ale to nás nedonutilo se od sebe odtrhnout... Nakonec mě Brian posadil na místo kde před chvílí seděl on, stáhl mi trenky a začal se věnovat mé pulsující chloubě... Párkrát ho olíznul od kořene až ke špičce a pak si ho do úst zasunul téměř celého a rukou si hrál s mými varlaty... Přiváděl mě k šílenství a já se absolutně nemohl ovládat, jeho ústa mi dopřávala něco neuvěřitelného... Přestal se věnovat mému penisu a vrátil se zpět k mým rtům, které si podmanil s nekontrolovatelnou vášní... Ze stolku si vzal kondom a nechal mě ať mu ho nasadím, pak jsem se k němu na pohovce otočil a byl jsem na všech čtyřech, Brian se mezitím prsty dobýval do mé dírky, aby mě připravil a potom do mě pomalu zasouval svůj penis, přitiskl se k mým zádům a líbal mě na krk a do vlasů, prsty si propletl s těmi mými... Přirážel opravdu rychle a silně, přesně tak jak to mám rád když neodkladně toužím po orgasmu, stačilo už jen párkrát a nakonec jsme oba současně vyvrcholili... Byl to tak úžasný pocit, svalil jsem se na pohovku a Brian pořád zůstával uvnitř mě, takže jsem byl pod ním doslova zalehnutý... Nakonec ze mě však vystoupil a lehl si vedle mě na ten kousíček, co jsem mu tam nechal a jemně mě hladil po zádech... Bylo to tak zatraceně příjemné... Teda až do chvíle, kdy jsem si uvědomil, co jsem to zase udělal, zase jsem zahnal svůj chtíč, ale toť vše... Nic se nezměnilo...
J: "Asi bych měl jít."
B: "To už zase utečeš?"
J: "Já neutíkám, jen musím jít."
B: "Včera si utekl."
J: "Potřeboval jsem přemýšlet."
B: "O čem?"
J: "Já prostě... Briane to je jedno... Musím jít,"...Chtěl jsem se zvednout, ale Brian mě zastavil.
B: "Ale mně to není jedno... Chci vědět, co si myslíš."
J: "Nechceš,"...Odsekl jsem.
B: "Chci Justine! Chci vědět, co tohle všechno znamená... Chci vědět, co znamená ten sex?"
J: "Já nevím jasný? Já to prostě nevím!"
B: "Nechápu to Justine... Šest měsíců kolem mě chodíš, jako kdybych neexistoval, a teď se se mnou dvakrát vyspíš během ani ne dvou dnů."
J: "A od kdy ti sex vadí?"
B: "Nesnaž se z toho vykroutit."
J: "A to proč? Tys to dělal celé tři roky během našeho vztahu... Bože promiň my vlastně žádnej neměli!"
B: "Nechtěl by ses trochu uklidnit."
J: "Já jsem naprosto v klidu... Jen už musím jít,"...Začal jsem se oblékat.
B: "Nebaví mě když nevím jak na tom jsem,"...Vypadlo z něho.
J: "Jak to myslíš?"
B: "Nijak,"...Snažil se to zamaskovat.
J: "Tak proč si to říkal?"
B: "To je jedno Justine... Jestli chceš jít tak běž... Já ti nebráním."
J: "Jako obvykle... A to je důvod proč si mě tenkrát ztratil."
B: "Já tě nikdy neměl."...Řekl silným hlasem.
Chtělo se mi tak moc brečet... On mi v podstatě teď řekl, že je mu jedno jestli spolu ještě někdy budeme, že mu vlastně ani nechybím... A já vůl si nalhával, že se třeba stane něco, co mě přinutí zvážit moje rozhodnutí, ale on ho teď naopak utvrdil... Život bez něho bude snazší.
J: "Fajn, tvoje rozhodnutí,"...Rozešel jsem se ke dveřím.
B: "Sakra Justine, co ode mě vlastně chceš?!"
J: "Už nic Briane... Nic co bys udělal nebo řekl, by už nezměnilo moje rozhodnutí."
B: "A to je jaké?"
J: "Že je mezi námi nadobro konec,"...Vyšel jsem ze dveří a ani se neohlédl.
Doslova jsem utíkal, slzy mi nezastavitelně stékaly po tvářích, ale déšť je maskoval... Nemohl jsem uvěřit, nechtěl jsem uvěřit... Všechna ta naděje, která ve mně šest měsíců přežívala jakoby právě umřela a Brian se oficiálně stal člověkem z mé minulosti...
No comments:
Post a Comment