Dovolená(12)

Poslední díl. - Trvalo mi to, já vím a omlouvám se. Každopádně poslední díl je konečně tady, tak si ho užijte A opět se mějte krásně a na viděnou snad brzy

BRIAN

varování: žádné

Poslední den dovolené byl tady a já s úžasem přemýšlel nad tím, že to celé proběhlo naprosto v pořádku. Jasně pár škobrtnutí tu bylo, ale nic, co bychom s Justinem neustáli. A tomu se říká, sakra, štěstí... anebo to možná bylo jen ticho před velkou bouří? Ale ne, Briane, věř, že pro jednou všechno vyšlo a že nehrozí nic, co by to podělalo. Chci jednoduše, aby tohle byla dovolená, kterou si s Justinem oba budeme pamatovat až třeba do naší smrti. Což zní asi trochu sentimentálně a směšně romanticky na někoho jako jsem já, ale... Justinovi se mě podařilo tak zblbnout, že je mi to jedno. Nehodlám sice vyřvávat do světa, že ho miluju nebo mu to snad dokonce říct, ale to hlavní je, že to vím a už se ani nebojím si to přiznat a to je rozhodně velký pokrok. Kdo ví, třeba jednoho dne to dokážu i říct, ale to už zase trochu předbíhám.

Představa, že se za pár hodin zvedneme a nasedneme do letadla, která nás dopraví zpátky do toho zapadlého Pittsburghu nebyla nikterak lákavá, ale musel jsem uznat, že částečně už mi to doma chybělo a to nejen Babylon, Woody's a Kinnetic... ale i ta bláznivá rodinka.

J: "Hmmm,"...Justin se začal líně protahovat.

Uviděl jsem v tom plamínek naděje, že se konečně rozhodne vstávat... byl jsem pod ním totiž uvězněn nebo tedy moje ruka a fakt mi začínalo připadat, že mi jí budou muset amputovat, protože už musí být naprosto odrovnaná.

J: "Ty už si vzhůru?"

B: "Už? Podívej se na hodiny."

J: "Juj,"...Reagoval, když uviděl, že už bude 11.

B: "A taky mi za chvíli upadne ruka, s tím se taky moc dobře spát nedá."

J: "Promiň, si mě měl odstrčit."

B: "To zas ne,"...Přitáhl jsem si ho k sobě blíž a políbil ho.

---

Ani nevím jak, ale s Justinem jsme najednou stáli ve sprše pod provazci horké vody a oddávali jsme se pěkně divokému a žhavému sexu, kterým jsme završili těhle úžasných pět dní ráje. Potom jsme se ještě skočili naobědvat do té boží restaurace a pak jsme se bohužel museli vrhnout na balení a vydat se na letiště. Najednou jsem měl pocit, že to uteklo tak rychle, až se mi po zádech prohnala husina. Čas zkrátka letí tak rychle.

V letadle jsme ještě oba usnuli a probudili jsme se jenom chvíli před přistáním. Následně jsme si odbyli na letišti, co bylo třeba a chystali jsme se jít si sehnat taxi... jenomže místo toho jsme našli partu bláznů čekající na nás. "Halooo, tady jsme!" křičeli a mávali na nás.

B: "Prosím, že budeme předstírat, že je neznáme?"

J: "Ty si fakt myslíš, že by nám to prošlo?"

B: "Rád bych to zkusil."

J: "No tak, je to od nich hezký, že tu na nás čekají."

B: "Jo, pokud stojíš o veřejný ponížení, tak rozhodně."

J: "Nebuď drama král."

Chtěl jsem se ohnat, že nic takového nejsem, ale dřív, než jsem měl tu možnost, Justin už byl s úsměvem od ucha k uchu na cestě k nim.

B: "Jaký to štěstí, že jsme vám řekli, kdy se vracíme."

Debbie: "Věděla jsem, že budeš rád, když nás tu uvidíš."

Maikey: "Jo, všichni jsme předpokládali, že zrovna ty to oceníš nejvíc."

Ted s Emmettem se chichotali nad tím, jak jsem se tvářil a já hned měl chuť je zadupat do země. Jak jsem vůbec mohl tvrdit, že mi chyběli? Svatej klid jsem od nich měl!

B: "Být tebou, tak se moc nesměju, Theodore, protože jen co se dostanu do Kinneticu, tak tam všechno zkontroluju tak, že se ti bude točit hlava."

Ted: "Za dobrotu na žebrotu."

Emmett: "To nic, Teddy, on tě jen moc rád vidí."

J: "Jo, mluvil mi o tom, jak mu chybíte."

B: "Co, prosím?"

Maikey: "Jen nezatloukej, my víme, že nás miluješ."

Mělo vůbec smysl začít s nějakým bráněním, když jich proti mně bylo hned pět? Myslím, že i já bych měl vědět, kdy je lepší vycouvat a nechat je vychutnat si mě.

Zatímco nás Maikey s Debbie naložili do auta, aby nás hodili domů, Emmett s Tedem se druhým autem vydali, kdo ví kam. No a když jsme s Justinem následně překročili práh našeho domova, cítil jsem v sobě jakousi zvláštní úlevu a uspokojení, že jsem se zase ve svém nebo tedy v našem království.

J: "Bylo to tam boží, ale je super být doma,"...Plácl sebou do postele.

B: "Hmmm,"...Udělal jsem to samé.

Asi jsme oba museli být vážně zcela vyřízení, protože jsme opět usnuli. Když jsem se já probudil, byl večer a Justin vedle mě stále podřimoval. Musel jsem se na něj chvíli dívat a přihlouple se usmívat.

A následně jsem došel k závěru, že je na čase navštívit jedno místo a ne nebyl to Babylon ani Woody's... a kupodivu ani Kinnetic.

Lindsay: "Briane?"

B: "Ahoj, Linds."

Lindsay: "Myslela jsem, že jsi v Karibiku."

B: "Dneska jsme se vrátili."

Lindsay: "Aha a sem si zabloudil čistě náhodou nebo...?"

B: "Rád bych viděl Guse."

Lindsay: "No... už bylo na čase."

Věděl jsem, že je na mě naštvaná a nedivil jsem se jí, já sám jsem na sebe byl naštvaný za to, že jsem za Gusem tak dlouho nebyl, ale rozhodně na ní bylo znát, že je ráda, že jsem konečně tady, že se rozhodla mě ani nijak nemučit a rovnou mě nechala jít za Gusem.

Gus: "Tatiiii!"

Rozeběhl se za mnou a já ho uchopil do náruče, nemůžu ani popsat, jak dobrý pocit to byl. To, že jsem teď držel svého syna a že jsem zrovna zažil úžasnou dovolenou s Justinem - to všechno mi připomnělo, jak důležité je se věnovat i rodině a nejen práci, která mě momentálně stále skoro všechny síly. Jednoduše je na čase čelit tomu faktu, že ani já nejsem neporazitelný.

Dovolená(11)

Nový díl.

JUSTIN

varování: žádné

Brianův výraz byl poněkud zaskočený a mně až zpožděně došlo, co se děje. Sice jsem si užíval to vědomí, že Brian taky trochu žárlí, není to totiž zvykem anebo to alespoň dobře skrývá, takže proto mi to teď jednoduše lichotilo. Ale v momentě, co jsem zmínil jméno toho barmana, tak by se v něm asi krve nedořezalo... nechápu, jak je to možný, ale tak nějak můj mozek v tuto chvíli úplně vypustil naši dohodu. Vím, že výměna jmen se především týká toho, když jdeme s dotyčným do postele, ale Brian si teď myslí, že přesně to mám v plánu a to jméno k tomu - to se jednoduše rovná katastrofě. Co teď ale dělat, když už je jednoduše na světě? Začít se mu omlouvat za něco, za co by se on nikdy neomluvil, kdyby se to stalo jemu anebo jednoduše dál hrát hru, ze které nakonec vzejde něco, co si Brian určitě užije? Přeci jen vím, jak moc mu chybí chození do Babylonu a tancování do rána... přesně to dnes večer může mít, ačkoliv ne v Babylonu, ale tady, pokud se tedy vyhneme hádce a zkrátka půjdeme na domluvenou party.

B: "Tak to ti přeju, aby sis tu party užil."

Brian se zničehonic zvedl - i když tak bych to nedefinoval, spíš se tak nějak neohrabaně postavil a skučel u toho bolestí - a následně se vztyčenou hlavou odešel pryč. Jemu to sluníčko asi leze na mozek, protože jinak není možný, aby tak okatě dával najevo, že ho něco štve.

Chvíli mi trvalo, než jsem se z toho vzpamatoval a následně jsem se za ním vydal na hotelový pokoj - alespoň tam jsem předpokládal, že šel, ale byl jsem vážně na omylu. Nenašel jsem ho pak ani na pláži a ani v baru či v nějaké restauraci a začínalo mi z toho být opravdu úzko, protože, kde, sakra, může být? Buď to v letadle na cestě domů anebo někde na dnu moře.

Začínal jsem opravdu zvažovat, že půjdu na místní polici podat hlášení o pohřešované osobě, ale ještě jednou jsem se rozhodl vrátit na pokoj a tentokrát jsem měl štěstí - našel jsem se ho ve sprše a měl jsem sto chutí ho v ní utopit... ale pak můj mozek viděl jenom to, že je nahý a zapomněl na všechny negativa.

---

J: "Kde si, sakra, byl?"...Vklouzl jsem k němu.

B: "Tak různě... užíval jsem si krásu okolí."

J: "Ty? Ty sis užíval krásu okolí? V tom případě - jak ho měl velkýho?"

B: "Sunshine,"...Otočil se ke mně a zasmál se, na to mě políbil.

J: "Čekám na odpověď."

B: "Budeš mi věřit, když řeknu, že jsem se fakt jen tak procházel po okolí a užíval si chvíli klidu a samoty?"

Bylo mi to divné, Brian tohle nikdy nedělá... ale na druhou stranu, tohle je poprvé, co jsme spolu někde na dovolené a taky je to po delší době, co si Brian může od všeho odpočinout, takže to tak divné asi nebude. Jen vím, že to nějak souvisí i s tím, že žárlí.

J: "Matt je opravdu jenom barman, u kterýho máme vstup na party zdarma... ani si nemyslím, že je gay."

Věděl jsem, že tohle je to jediný, co mu dá klid na duši a i když asi nikdy nepřizná, že mu to vážně nedělalo dobře a já si bohužel neužiju zbytek toho, jak bude házet žárlivé obličeje, tak je to jedno - hlavní je, když bude vědět, že je všechno v pohodě, že jsem jen JEHO.

B: "Bezva."

Řekl to tak, abych si myslel, že ho to vůbec nezajímá, ale viděl jsem v jeho očích tu velkou úlevu, že si neplánuji žádné orgie, ale pouze pěkný večer pro nás dva.

J: "V tom případě bychom se měli připravit, aby nám to slušelo a byli jsme ten nejkrásnější pár tady."

B: "Pár jo?"...Začal se smát.

J: "Pár,"...Odpověděl jsem rázně.

Brian se jen usmál a následně mě políbil. A jak jistě víte - jen u polibků opravdu nezůstalo. A bylo to tak dokonalý - Brian si může říkat, co chce, ale právě mě pomiloval tím nejkrásnějším způsobem.

B: "Sluší ti to,"...Zalichotil mi, když jsem se vrátil z koupelny.

J: "Nepovídej."

B: "Povídám."

J: "Ty taky nevypadáš vůbec špatně."

Brian se natáhl a přitáhl si mě k polibku tak vášnivému, že jsem musel zalapat po dechu. A následně jsme se spolu vydali na party, která snad proběhne v naprostém pořádku.

Matt: "Justine!"

Upřímně říkám - vážně jsem nečekal až takové vřelé uvítání přímo u vchodu a tím to bohužel nekončilo - hned za tím následovalo pevné objetí... okey, tak gay možná vážně je. Ale pokud v tomhle bude pokračovat, tak z něj zbude jenom mastnej flek, když tak vidím Briana.

Matt: "Tebe taky odněkud znám, že?"

B: "Jo, dneska si mi dělal Mojito."

Matt: "Joo, ty si ten s tím vražedným výrazem."

J: "Je to můj přítel."

Matt: "Tak tím se vysvětluje ten vražedný výraz. Ti nejlepší jsou vždycky zadaní,"...Otočil se ke mně.

B: "Snad budeš mít to štěstí taky,"...Brian chytil mou ruku a propletl si se mnou prsty.

Nevěděl jsem, zda jen hraje hru, aby zahnal barmana, anebo se opravdu snaží mi dát najevo, že už pro něj dávno nejsem jen kus chlapeckého blonďatého zadku, ale tenhle okamžik jsem si opravdu užíval.

S Brianem jsme se následně vydali dovnitř a užívali si tu neskutečnou jízdu a samozřejmě jsme se od sebe v podstatě nehnuli, buď jsme ochutnávali ty boží drinky anebo se na sebe tisknuli na parketu, zatímco tu hrály dokonalé písničky. Tohle byl jednoduše ten nejlepší večer tady!

Dovolená(10)

Nový díl.

BRIAN

varování: žádné

Je celkem smutný, jak se věci dokáží během jediné chvíle změnit, ještě včera jsem říkal, jak všechno probíhá hladce a ani jsem se nenadál a s Justinem jsme byli dvakrát jen kousek od pořádné hádky a já mám ještě k tomu záda červený, jak rajčata, nemluvě o tom, jak to bolí. Justin už mi sice osvětlil, že to byla tak trochu pomsta za to, co jsem mu udělal v letadle a taky se mi asi milionkrát omluvil, ale prostě v tu chvíli jsem na něj měl vážně vztek, i když uznávám, že jsem na něj byl hnusnější, než jsem plánoval... ale pochopte, to fakt jinak nešlo.

Každopádně dnes je to čtvrtý den odpoledne a opět se zdá, že by tahle dovolená přeci jen mohla mít šťastný konec. Já jsem teda nucený ležet pod slunečníkem a vyhýbám se přímému slunečnímu záření, protože o další spáleniny vážně nestojím, zatímco Justin opět dovádí v bazénu, takže jsme tak nějak rozdělení, ale stejně... vše se zdá být v pořádku. Ale asi bych to měl někde zaklepat, protože znáte to, když tohle řeknu, tak se většinou všechno posere.

J: "Leží se ti dobře? Nepotřebuješ něco? Třeba donést koktejl nebo tak?"

Okey, možná mi nevadí, když mě obletuje a dopřává mi, co mi na očích vidí, však si to taky zasloužím. Ale tady už se mi trošku zdá, že překračuje meze mezi tím splňovat mi, co mi na očích vidí a tím, že se mnou jedná jako s nějakým invalidou, co si bez něho nedojde ani na záchod a to, dámy a pánové, jak jistě víte, úplně nesnáším.

B: "Jsem snad devadesátiletej plesnivej dědek, co potřebuje utřít zadek, protože to sám nezvládne nebo co?"

---

Na konci té věty mi opět došlo, že jsem asi řekl něco, co může zapříčinit problém... ale když jsem se následně podíval na Justina a uviděl, že má co dělat, aby se nezačal dusit smíchy, tak jsem pochopil, že si ze mě jenom dělá srandu a v tom případě má problém on.

B: "Počkej! Jen, co ze mě nebude mrzák, tak ti to všechno vrátím i s úroky."

J: "Tak to už se těším."

B: "Nevím, na co."

J: "My oba víme, že tvoje tresty vždy končí sexem."

Nadechoval jsem se k nějaké záporné odpovědi... ale nakonec jsem stejně věděl, že má pravdu. Sakra, ten kluk mě má tak přečtenýho, že člověk před ním fakt nic neschová. A to především city... protože skrývat to, že ho miluju, je pro mě čím dál tím větší oříšek.

J: "Nějak ti došla slova,"...Culil se.

B: "Jen ti prostě nemám co říct."

J: "Ahaa. Tak v tom případě tě zase opustím a dojdu si to pro to báječný Mojito."

B: "Přines mi ho taky."

J: "Za prvé - není ti přeci devadesát a za druhé - ještě před chvílí si mi neměl co říct,"...S mrknutím odešel na bar a já věděl, že toho Mojita se fakt nedočkám.

Nejprve jsem usoudil, že ty záda mě bolí až moc na to, abych se zvedal a šel si pro něj sám, ale pak jsem došel k závěru, že jsem Brian Kinney a že mě žádná bolest neporazí, ale naopak posílí a proto jsem se pomalu, ale jistě začal zvedat, byl to sice boj, ale nakonec jsem uspěl a pro to Mojito se vydal. Jenomže než jsem stihl dojít k baru, dostalo se mi pohledu na něco, co se mi vůbec nelíbilo - Justin flirtoval s barmanem!

J: "Briane!?"

Pomalu mi praskl bubínek, jak Justin zařval a ještě k tomu nadskočil, že málem zboural barovou židličku... a tohle dělá většinou jenom, když má černé svědomí... ehm, tak on si tu nabaluje nějakou známost, zatímco já jsem nemohoucí?

B: "Dám si Mojito,"...Věnoval jsem svou pozornost barmanovi, který podle všeho netušil, oč se kráčí.

Barman: "Hned to bude,"...S podivným úsměvem se vydal ho vyrobit.

J: "Tak sis pro něj přišel."

B: "Jo a očividně jsem ti zkazil zábavu,"...Rýpnul jsem si.

J: "Co? Ne! Vůbec ne, jen jsme si povídali."

B: "Jo, zdálo se, že si máte hodně co říct."

J: "Eh... ty žárlíš,"...Konstatoval.

B: "Já? Prosím tě."

J: "Ty - ty Brian Kinney."

Copak má smysl mu nějak vzdorovat, když všichni víme, jak to doopravdy je? Chtě nechtě, jsem opravdu žárlil... možná jsem neměl na co, možná jsem měl, ale jednoduše jsem žárlil. Ale opravdu jsem nestál o ty jeho řeči a pohledy, kdy si to vědomí užívá... protože já jsem Brian Kinney zatraceně - žárlení je věc, kterou neznám. Alespoň to si on musí myslet... jenže podle všeho tentokrát si to myslet vážně nemůže.

B: "Plácáš nesmysli,"...Stejně jsem se dál bránil.

J: "Dobře dobře... ale musím uznat... líbí se mi to,"...Zašeptal mi do ucha.

Barman: "Tady je to Mojito."

B: "Jdu zase zpátky na lehátko."

Abych pravdu řekl, tak odejít jsem vážně nechtěl, tak nějak jsem potřeboval mít kontrolu nad situací a Justina si hlídat, jenže jak už jsem se zmínil - nechtěl jsem být za žárlivku. Proto jsem se s velkou neochotou vydal na odchod, ale neodolal jsem a alespoň jsem se ohlídl - jo smálo se jim dobře.

Jen, co jsem ulehl na lehátko, začalo mi to vrtat hlavou. Víte přeci, jak se cítím ohledně toho, když Justin začne flirtovat s někým, kdo je přeci jen věkově spíš v jeho kategorii, to mi pak začíná v hlavě pěknej blázinec o tom, že mu už zkrátka nestačím... ale jsem jednoduše paranoidní, toť vše, takže dost o tom!

J: "Tady tě mám,"...Přišel s úsměvem od ucha k uchu.

B: "Jsem tu celou dobu, jestli sis nevšiml,"...Neodpustil jsem si kousavou poznámku.

J: "A jéje... ty máš zas náladu."

B: "Mám jí úplně v pohodě."

J: "To doufám, protože Matt je jenom hrozně milej kluk, co mi řekl, že tu dnes bude nějaká party a slíbil, že budeme mít vstup zdarma."

Okey, asi by mě měla zajímat ta část, kdy s Justinem půjdeme na party si trochu užít nočního života... ale ve skutečnosti mě zarazila ta část, kdy padlo jméno Matt... ehm a naše dohoda jako co? A je mi úplně jedno, že je to jen nějakej barman... prostě žádná výměna jmen!

Dovolená(9)

Nový díl.

JUSTIN

varování: žádné

Nemohl jsem si jednoduše pomoct, musel jsem se mu zkrátka smát. Pěkně ho to rozčilovalo, protože on se odtud opravdu nemohl nepozorovaně dostat, bylo tady až moc lidí a světla především, takže i kdyby se snažil sebevíc, někdo by ho stoprocentně viděl, proto ležel na lehátku břichem dolů a radši se ani nehýbal. Být v Pittsburghu tak by to tam pravděpodobně hrdě vystavoval, ale tady si to nemůže dovolit, tahle dovolená byla jednoduše až moc drahá na to, aby nás odtud třeba vykázali za nevhodné chování. Ale jo uznávám trošičku mi ho je líto, když tu tak leží a nic nezmůže... holt karma.

B: "Já k tomu lehátku snad přirostu."

J: "Příště si neber černý plavky."

B: "Díky za radu... přiště beru třeba růžový."

J: "Jůůů, ty budeš roztomilej... třeba ti nějaký půjčí Emmett... bože, až to všem řeknu..."...Začal jsem se smát.

B: "To si zkus a hledej si bydlení jinde."

J: "Hmm... myslím, že půjdu na pokoj,"...Hrál jsem si na uraženého.

B: "Cože?! Přeci mě tu nenecháš!"

J: "To tě naučí říkat mi takový věci."

B: "Justine...!"

Rychle jsem se odtamtud se smíchem zdekoval a vydal se zpátky na hotel. Uvědomoval jsem si, že jsem to teď asi trošičku podělal, protože to Brian asi jen tak nepřejde... ale já zkrátka nemohl jinak... za to letadlo mu to vážně dlužím a tohle je skvělá odplata. Jen nevím, kdo mu bude záda mazat teď, aby se nespálil... juj.

Zatímco jsem se rozvaloval v posteli a čekal na Briana, docela jsem se nudil a došel jsem k závěru, že by možná nebylo na škodu zavolat Debbie a zeptat se, jak to jde doma.

---

Debbie: "Prosím?"

J: "Ahoj, Debb, tady Justin."

Debbie: "Aaah, Sunshine, jak se tam máte?"

J: "Je tu úžasně... úplně jsem si to tady zamiloval... nejradši bych tu zůstal."

Debbie: "No to si zkus, hezky se nám vraťte domů."

J: "Neboj, Brian by se určitě vrátil a já se vrátím taky... jen je tu prostě skvěle."

Debbie: "Věřím, že on by se bez tebe ani nehnul."

J: "No tím si nejsem tak jistý... zvlášť po tom, co jsem mu provedl."

Debbie: "A jéje, neříkej mi, že si tam děláte naschvály?"

J: "Na mou obranu - on s tím začal."

Debbie: "Vy jste jak děti... i ten Gus má víc rozumu, než vy dva dohromady."

S tímhle jsem musel bohužel souhlasit, mně i Brianovi jaksi nebylo naděleno dost rozumu, ale to nevadí, hlavní je, že máme jeden druhého a milujeme se. I když po dnešku mě Brian asi bude nějakou dobu proklínat.

S Debbie jsem kecal ještě asi půl hodiny a dozvěděl jsem se, že Maikey je celej nešťastnej z toho, že mu chybí parťák na popíjení, že Emmett zase pořád básní o nějaké nové kolekci a že Ted dělá, co může, aby Kinnetic nespadl... docela jsem se pobavil. Ale nakonec jsem musel zavěsit, protože se vrátil Brian... a jeho výraz říkal všechno.

J: "Jdeš mě zabít?"...Zasmál jsem se.

B: "Jdu si dát sprchu... a až pak tě zabiju."

Nebyl jsem si jistý, zda se můžu smát, protože... on byl vážně naštvanej. Sakra, něco mi říká, že tohle jsem asi vážně přehnal. Nevěděl jsem, co dělat, ale věděl jsem, že něco udělat musím a tak jsem se za ním vydal do sprchy... a když jsem uviděl jeho záda...

J: "Pane bože."

B: "Jo, to se stane, když člověk leží, kdo ví, jak dlouho na přímém slunci..."

J: "Omlouvám se, měl jsem tam zůstat, tohle mě nenapadlo... nebo napadlo, ale netušil jsem, že..."

B: "Že budu, jak kdyby mě někdo griloval... jo no, příště zkus použít mozek."

Okey, jsem si vědom toho, že jsem neudělal zrovna nejchytřejší věc, ale... tohle bylo trochu přes čáru. Idiota ze mě zrovna dělat nemusí, stačí, že už se tak cítím.

J: "Říkám, že se omlouvám."

B: "Tak si tu omluvu strč někam."

Vykulil jsem oči a s chutí ho někam nakopnout, jsem odešel ze sprchy. V momentě, co jsem seděl na posteli, to ve mně začalo vřít.

J: "Vím, že jsem udělal volovinu, ale nemusíš na mě být tak hnusnej!"...Vrátil jsem se zpátky za ním.

B: "Kvůli tobě jsem jak spálený kuře."

J: "Tak si tam neměl ležet a prostě jít pryč..."

B: "Jo a udělat ti ostudu."

Chtěl jsem na něj zařvat, ale když mi zpožděně došlo, co vlastně řekl, zůstal jsem stát v úžasu... jemu vážně šlo jenom o to, aby mi neudělal ostudu?

J: "Co?"

B: "Co?"

J: "Tobě šlo o mě?"

B: "Nevím, o čem to mluvíš."

J: "Řekl si, že si mi nechtěl udělat ostudu..."

B: "Fajn, možná jsem tu tvojí dokonalou dovolenou nechtěl zkazit tím, že by se tu na nás lidi dívali jako na nějaká gay individua, co se neumí ovládat."

Neudržel jsem se a přisál jsem svoje rty na ty jeho, abych ho mohl vášnivě políbit. Svojí nešikovností jsem ho ale těmi spálenými zády natiskl na stěnu...

B: "AU!"

J: "Promiň, promiň."

B: "Bolelo to, ale... klidně pokračuj."

Zasmál jsem se a znovu ho začal líbat. Sice jsme museli být kvůli jeho zádům doslova akrobati, ale to, co jsme následně zažili, bylo něco neuvěřitelného... rozhodně něco zapamatování hodného.

Pokud takhle bude probíhat i zbytek dovolené, tak budu moct říct, že splnila přesně to, co měla - dala nám s Brianem možnost si nejen pořádně odpočinout, ale víc se sblížit... tedy ne, že bychom si nebyli blízcí, ale snad nikdy jsem se necítil takhle - jako, že náš vztah je opravdu skutečný a ne jen z mojí strany - Brian tu byl jednoduše úplně jiný. Trošičku mě ale děsilo, že doma se to zase vrátí zpátky.

Dovolená(8)

Nový díl.

BRIAN

varování: 18+

Třetí den a stále nic. Tím myslím to, že zatím nedošlo k žádné hádce, neshodám ani vraždám. A v tom případě tu, dámy a pánové, probíhá zázrak anebo... nebo je to jen pouhé ticho před bouří - bouří s hromy a blesky. A já fakt doufám, že je to ta první možnost, jenže znáte mě, já vždycky, opakuji vždycky dříve či později něco poseru a není možné, aby tomu tady tak nebylo. I když nebudu lhát, že bych nebyl rád, kdyby vše proběhlo hladce... protože a nepřiznává se mi to lehce, jsem vážně rád, že jsem se nakonec rozhodl jet s Justinem. I když všichni víme, že rozhodnutí to tak úplně nebylo, ale to je jedno - to, že jsem tady, je jednoduše něco, co jsem opravdu moc potřeboval, ani jsem si neuvědomoval, jak moc v Kinneticu plivu duši, až dokud jsem nebyl tady a neužíval si ten klid, relax a především společnost Justina. Justina, na kterého je pohled v těch jeho plavkách naprosto úžasný.

J: "Já to tady fakt miluju,"...Vrátil se z toho svého dovádění v bazénu.

B: "Třeba si tě tu nechaj, se jich zeptej."

J: "Jako, že by ti nevadilo, kdybych tu zůstal?"

A do prčic... co jsem říkal? Sám sebe jsem teď zahnal do kouta. Jak mu na to mám, sakra, odpovědět? Vždyť všichni víme, že by mi to vadilo a to hodně a jsem si dost jistý, že i on to ví, ale je to Justin a ten zkrátka vždycky potřebuje, abych to řekl nahlas... i přes to, jak ví, že to nesnáším. Takže jak z toho ven?

B: "Nějak mi vyschlo, jdu si dát nějakej drink."

No tak to fakt nebyl nejlepší nápad, jak z toho vybruslit, vlastně byl přímo příšernej a spíš jsem tak akorát Justina motivoval k tomu, aby to nenechal být. Ale já jsem prozatím v bezpečí u baru... prozatím, říkám.

Objednal jsem si gin s tonikem a následně jsem očima zapátral po Justinovi - stále ležel na svém lehátku u bazénu a tvářil se - jako, že mám, kurva, problém. Asi jsem právě zapříčinil, že to čisté nebe bez mráčků ztmavlo do černa... ta bouře možná nakonec fakt přijde a brzo.

---

J: "Dám si Mojito."

Popravdě? Jak jsem byl zamyšlený, tak jsem si ani neuvědomil, že se Justin dostal až ke mně. Nebo teda ke mně, on se spíš soustředí na barmana a na to, aby dostal své Mojito... já jsem tak nějak jenom vedle něho - naprosto přehlížený.

J: "Fakt by ti to bylo jedno?"...No tak nejsem no.

B: "To jsem přece... nikdy neřekl."

J: "Jo, ale ani si neřekl opak."

B: "Už bys mohl dávno vědět, že..."

J: "Že když jde o projevení toho, že bys mě miloval, tak si radši vezmeš do ruky ruční granát a odjistíš ho - já vím."

No takhle bych to zrovna neřekl, ale bohužel to zhodnotil správně. Já jednoduše neumím vyjadřovat to, co cítím - takový jsem vždycky byl a vždycky takový budu a on to ví... jen s tím má někdy pořád problém. Ale je to romantická duše, takže se asi není čemu divit.

B: "Udělejme za tím tlustou čáru a užívejme si dál dovolenou, dobře?"

J: "Být v Pitts tak tě asi uraženě ignoruju několik dní... ale máš pravdu, tuhle dovolenou nechci zkazit."

B: "Bůh žehnej Karibiku."

Potencionální hrozbu se mi naštěstí podařilo zahnat a s Justinem jsme zase byli v pohodě... vlastně víc, než v pohodě, zdálo se totiž, že líp už nám asi být nemůže. I já jsem celkem vážně začínal uvažovat o tom, že tady snad zůstanu a domů už se nikdy nevrátím.

J: "Briane?"

B: "Hmmm?"...Pootevřel jsem oči, což bylo celkem těžké, ještě chvíli a usnul bych, tak pohodlně mi na tom lehátku bylo.

J: "Namažeš mi záda? Nechci se spálit."

Na jazyku mi přistála velice nesouhlasná odpověď, fakt se mi nechtělo zvedat, abych ho šel namasírovat, když už, tak bych spíš uvítal, aby to bylo naopak... ale jsem si vědom toho, že za to předtím mu to dlužím.

B: "Už se zvedám."

Ale dalo mi to celkem práci... prostě znáte to, když ležíte na sluníčku a pomalu, ale jistě usínáte... a pak po vás někdo chce, abyste se zvednul... prostě hrůza!

Sedl jsem si obkročmo na jeho zadek - dokonalý, pevný zadek - a do ruky jsem si vymáčkl krém, který jsem mu následně začal roztírat po jeho hebké kůži... dobře, možná mi to tak úplně nevadilo. Vlastně se mi to i líbilo - až moc líbilo a bylo jenom otázkou času, než si toho Justin všiml.

J: "To máš v těch plavkách telefon... nebo?"

B: "Promiň no, nešlo to úplně ovládnout."

J: "Však já si nestěžuju... jsem rád, že tě moje mladé tělo stále rozpaluje."

'To mě bude rozpalovat vždycky,' pomyslel jsem si okamžitě. Vím, že by to možná rád slyšel nahlas, ale znáte mě... takové informace si rád nechávám pro sebe.

Jenže Justin následně začal pomalu vrtět zadkem a to bylo vážně moc... vždyť mně kolikrát stačí se na něj jen dívat a udělal bych se... a teď? Jak tomu mám, sakra, zabránit, vždyť jsou všude lidi!? I když ono by to šlo celkem snadno, stačilo by se jen zvednout... ve skutečnosti ale vlastně nejsem proti.

B: "Ty si ďábel."

J: "Můžu přestat, jestli chceš."

B: "Neee-e,"...Měl jsem fakt problém mluvit, jen jsem tak slastně přivíral oči a prsty jsem vtlačoval Justinovi do boků.

Ani jsem se nenadál a byl jsem hotov, skoro to věděli všichni kolem, kdybych se nedokázal dobře ovládat... ale to předbíhám události, protože když jsem se následně podíval dolů a uviděl svoje plavky, věděl jsem, že budu mít problém dostat se nepozorovaně zpátky na hotel. A to ani nemluvím o tom, jakou z toho měl Justin zábavu.

Dovolená(7)

Nový díl.

JUSTIN

varování: 18+

Budu možná znít jako blázen, ale víte, co jsem si na téhle úžasné, drahé, luxusní dovolené užíval momentálně ze všeho nejvíc? Že jsem po hrozně dlouhé době viděl Briana zase uvolněného s úsměvem na rtech a s tváří, v níž se vyčerpání zaměnilo za radost... on to asi nikdy nepřizná, ale vím, že je rád, že jel. Však v tom moři dovádí jako malej! A i přes to u toho dokáže být tak sexy... a to bohužel neoceňuji pouze já, ale plno zdejších žen a dam v letech a stejně tak muži, jež chtějí být on anebo ho mít ve své posteli... ale všichni máte smůlu, protože on je jenom můj.

B: "Když si říkal, že půjdeme k moři, myslel jsem, že do něj opravdu půjdeš a ne, že se tu budeš válet na dece a slintat nade mnou."

J: "No neslintám tu jedinej."

Brian se rozhlídl kolem sebe a následně se snažil působit neutrálně, na jednu stranu si totiž uvědomoval, jak dobrý pocit to je, že je stále a všichni víme, že vždycky bude, velice atraktivní. Na stranu druhou si byl vědom i toho, že je na tenkém ledě, když jsem tu já, takže si to radši moc neužíval. Ale já bych mu to tentokrát i dopřál, po tom pracovním vytížení si to zaslouží.

B: "Pojď, zvedej se,"...Vytáhl mě za ruce nahoru.

J: "Proooč? Mně se tu leží a opaluje dobře."

B: "Jo a všichni tady to taky oceňují. A chtěl si do moře, takže jdeme."

Chvilku jsem nechápal, ale až když jsem se podíval kolem sebe, uviděl jsem ty stejné pohledy, které se dostávaly Brianovi... až do teď jsem si toho vůbec nevšiml. Ale něco mi říká, že Brian ano a přesně proto se mě snaží odtáhnout do moře, kde mě bude mít hezky v bezpečí. Miluju, když žárlí a snaží se to nedávat najevo, je tak roztomilej - další výraz, za který by mě asi zabil.

---

J: "Rozkaz, pane."

S úsměvem jsem se vydal napřed a Brian mě plácl přes zadek. Je to jenom mnou anebo se najednou chová víc jako můj přítel? Nebudu lhát, mně se to fakt líbí. Ale na druhou stranu mě trošku mrzí, že doma v Pitts jsem spíš takové jeho malé tajemství... teda ne, že by mě zatajoval před ostatními, všichni, ať už z naší rodiny nebo z Babylonu atd., vědí, že patřím k němu... ale nálepku 'můj přítel,' by na mě asi nenalepil. Sakra, dost, Justine, nekaž si to tady takovými myšlenkami!

J: "Myslíš, že jsou tu žraloci?"

B: "To není vtipný."

J: "Však já se nesměju. Počkat, ty se snad bojíš žraloků?"

B: "Tvorů, co ti můžu ukousnout nohy? Nebo si tě dát jako svačinu? Si cvok, jestli ty se nebojíš."

Musel jsem se pousmát, Brian chce většinou působit, jako drsňák, co se ničeho nebojí, vím, že je tohle jen taková blbost, ale je hezké ho čas od času poznat i z téhle stránky.

S Brianem jsme v moři blbli, až dokud se nezačalo stmívat, potom jsme se v dobré náladě vrátili zpátky na náš - naprosto dokonalý - hotelový pokoj. Oba jsme usoudili, že by se nám hodila sprcha a víte, jak my rádi šetříme vodou a tady tomu zkrátka nemůže být jinak.

J: "Otoč se."

Brian po mně hodil takovej ten pohled, co jasně říkal, že ho šukat nebudu, i když já bych spíš použil slovo pomilovat, ale v tomhle se jaksi s Brianem neshodujeme... každopádně tohle můj záměr sice není, ale štve mě, že je ohledně toho takovej.

J: "Chci ti jenom umýt záda."

B: "Tak to nejsem proti,"...Otočil se.

J: "A proti tamtomu bys byl?"

B: "Justine..."

J: "Co? Ne jednou ti to nevadilo."

Nic mi na to neřekl a já věděl, že je lepší to dál nerozebírat. Tohle je jednoduše něco, co je pro Briana tabu, pokud on sám to nechce a to je tak jednou za milion let.

B: "Teď ty."

Otočil jsem se a Brian začal mýt moje záda... nevím, zda má i kouzelný ruce, ale on to umí vždycky tak dobře, že bych u toho slastí snad dokázal i usnout. Jenže Brian ví, jak mě udržet vzhůru - třeba takhle polibky na mojí šíji.

J: "Hmmm,"...To byl prostě ráj.

On zkrátka ví, co na mě zabírá - plánoval jsem si ho mučit a místo toho ho teď vášnivě líbám a užívám si jeho doteky na mém těle.

Následně mě Brian natiskl na stěnu a polibky si začal vytvářet cestičku od mého krku až k mému rozkroku. A v momentě, co mě pojal do úst, jsem málem explodoval. On to zkrátka umí tak dobře!

Po chvíli se zase vrátil k mým rtům a věnoval mi dlouhý něžný polibek, to už jsem se v podstatě vznášel. A hned na to mě k sobě otočil zády, navlékl si kondom a pomalu do mě vnikl. Užíval jsem si každý jeho příraz... byli jsme jedno tělo a jedna duše. A nakonec jsme spolu i bouřlivě vyvrcholili.

Když jsme to vydýchali, tak jsme se vzájemně vytřeli ručníky a vydali se do postele, kde jsme jenom leželi beze slov a tiskli se na sebe... bože, jak mně tohle chybělo. Ani jsem si neuvědomoval, jak moc, až do tohohle okamžiku.

B: "Tady má někdo hlad,"...Se smíchem reagoval na to, jak mi do toho ticha začalo kručet v břiše.

J: "No nebudu lhát... hlady umírám."

B: "Tak s tím něco provedeme."

Ani jsme se nenadáli a byli jsme na cestě najít nějakou restauraci a byli jsme brzo úspěšní... a řeknu vám - ta restaurace byla neuvěřitelná s úžasným výhledem na moře, ten pohled byl zkrátka k nezaplacení. A to ani nemluvím o té úžasné večeři, kterou jsme naplnili naše žaludky a potěšili naše chuťové buňky.

Dovolená(6)

Nový díl.

JUSTIN

varování: žádné

Usmívám se od ucha k uchu jako nějaký pitomec a užívám si pohled z okýnka letadla. Všechno kolem je tak krásné, člověk má pocit, jako by byl v úplně jiném světě... aby taky ne, když jsme jen kousek pod nebem. Jednoduše všechno je naprosto dokonalé, s Brianem nás čeká pět dní úžasného dobrodružství, zkrátka něco, co oba potřebujeme jako sůl. A já se vážně nemůžu dočkat... za to Brian? Stačí, abych otočil hlavu na druhou stranu a místo krásného výhledu z okýnka, dostanu výhled na to, jak Brian spí, jako by snad nespal půl roku. Ale má štěstí, že i ve spánku dokáže být tak sexy a roztomilý zároveň.

Jen opravdu doufám, že se tam těší úplně stejně jako já, přeci jen by s tím jen tak nesouhlasil, kdyby to tak nebylo. Jasně, nejdřív se zdráhal, ale pak souhlasil, zničehonic... je teda pravda, že byl s Debbie a Maikeym a ti mu mohli dát proslov o tom, jak by se mnou měl jet, protože to a to, ale na tom nezáleží - je tady, se mnou a na tom jediném záleží.

J: "Zlato?"...Zašeptal jsem v blízkosti jeho ucha.

Uvědomoval jsem si, jak moc si koleduju a ne snad proto, že bych ho budil, ale proto, jak jsem ho oslovil. Brian Kinney je totiž posledním člověkem na Zemi, co by chtěl být oslovován 'zlato,' takže pokud mě teď nezavraždí, považujte mě za dítě štěstěny.

B: "Vážně si mi řekl zlato?"

J: "Já? To bych si nedovolil."

B: "To doufám, protože pak bych tě musel vyhodit z tohohle letadla."

Dobré bylo to, že se mnou jen laškoval... vlastně to bylo výborné, protože ještě tak před rokem by mě z toho letadla asi opravdu vyhodil... ne omyl, on by se mnou v žádném letadle ani nebyl. Docela velkej pokrok jsme udělali, co myslíte?

---

J: "Štěstí, že bych tohle nikdy neřekl."

B: "Hmm... to je opravdové štěstí,"...Za zátylek mě přitáhl k polibku... tahle dovolená bude jednoduše perfektní.

J: "Už tam chci být."

B: "To moře ti nikam neuteče."

J: "Ne kvůli moři,"...Pohledem jsem mu dal jasně najevo, co mám na mysli.

B: "Ahaa... no, pokud máš dost velkou odvahu, věděl bych, jak tenhle menší problém vyřešit.

J: "Pane bože, nemyslíš to, co myslím, že myslíš?"

B: "Záleží na tom, co si myslíš, že myslím."

J: "Že chceš jít na... toaletu,"...Šeptal jsem, jako bych se skoro styděl... ale ve skutečnosti mě to svým způsobem vzrušovalo.

Nemusel ani nic odpovídat, jeho pohled říkal naprosto všechno... on to opravdu chtěl udělat. A já vlastně taky, sakra, kolikrát se mi snilo přesně o tomto okamžiku, když jsem se koukal na ty romanťáky, ve kterých dělali přesně tohle?

J: "Mám jít první já nebo to?"

B: "Běž ty a nezamykej, budu tam za chvilku."

Úplně jsem zčervenal a vydal jsem se na toaletu. Když jsem se ocitl uvnitř, nevěděl jsem, zda šílet z toho vzrušení nebo z obav, že nás tu někdo nachytá... hádám, že asi z obojího.

Přemýšlel jsem, zda něco udělat, než dorazí, třeba si sundat triko, rozepnout kalhoty, stát s vyšpuleným zadkem... jenom té představě se musím smát.

Nakonec jsem ale došel k závěru, že stačí se nějak sexy opřít, nasadit svůdný pohled a čekat na to, až dorazí v celé své kráse... a je to tady, dveře se otevírají... bože, jsem rudej až na zadku...

J: "Proboha!"

Žena: "Oh, pardon, nevěděla jsem, že..."

Dívala se na mě, jako bych byl naprosto na hlavu... ale když si mě pořádně prohlídla, začal jsem se obávat, že místo Briana, budu mít sex s ní, utekl jsem proto, jak nejrychleji jsem mohl.

J: "Kde si, sakra, byl?"

Brian měl co dělat, aby se nezačal smát a v ten okamžik mi došlo, že on tohle celé plánoval, mizera jeden. Zničil jeden z mých vlhkých snů.

B: "Promiň, já musel... doufal jsem teda, že tam dorazí nějakej stařec nebo tak něco... ale i tohle bylo dobrý."

J: "Mizero."

B: "Takže já už nejsem zlato?"

J: "Ani omylem."

Je možné se na někoho, kdo vypadá takhle a dívá se na vás takhle, vůbec zlobit? Něco mi říká, že ne, protože mně to vydrželo asi jen dvě minuty, pak už se to jednoduše nedalo. Ale nebojte, já se mu ještě nějak pomstím, o tom není pochyb.

Ani jsme se nenadáli a konečně jsme přistávali, pak jsme si odbyli ještě ty zbytečnosti na letišti a následně jsme se vydali do našeho luxusního hotelu, odkud byl výhled jednoduše k nezaplacení. Já Karibik miluju!

J: "Zamiloval jsem se, už odtud nikdy neodejdu,"...Plácl jsem sebou na tu obrovskou postel.

B: "Ani nechci vědět, kolik si za to zaplatil,"...Plácl sebou hned vedle mě.

J: "Nekaž to... a navíc, zaplatil jsme to spolu... i když spíš ty,"...Začal jsem se smát.

B: "To mě vůbec nepřekvapuje,"...Překulil se a najednou ležel na mě.

J: "Řekni, že se ti tu líbí."

B: "Proč?"

J: "Prostě to řekni... nebuď pro jednou tvrdohlavej a uznej, že je něco úžasné."

B: "To já umím."

J: "Jo, max., když ti ho famózně vykouřím."

B: "A to se snad nepočítá?"

J: "Briane!"

B: "Fajn, fajn... uznávám - je tu úžasně."

Je mi jedno, že jsem to z něj musel pomalu vymlátit, protože to, jak to řekl, bylo jednoduše rajskou hudbou pro moje uši. Ani nevíte, jak dobře jsem se cítil, že to všechno takhle skvěle vychází.

B: "Co chceš dělat?"

J: "Vím, že asi nemáme úplně stejný myšlenky... ale jaká je šance, že bychom šli vyzkoušet to nádherný moře?"

B: "Rozhodně nemáme stejné myšlenky,"...Zabořil hlavu do mé hrudi.

J: "A pak večer..."

B: "Nooo?"

J: "To bychom možná mohli dělat to, co budeš chtít ty."

Brian to nemusel slyšet dvakrát a utíkal si z kufru vybalit plavky... bože, já miluju, když vidím, jak moc mě chce. A taky miluju to, jak ho můžu mučit a rozhodnout o tom, kdy mě bude mít... přeci jen za to v letadle si to zaslouží. Ale právě teď chci jednoduše do toho moře.

Dovolená(5)

Nový díl.

BRIAN

varování: 12+

Díval jsem se na Justina, jak si balí věci, jako by jel pryč na půl roku a ne na jeden blbej týden a to ani ne celej, ale pouze na pět dní. Byl do toho tak neskutečně zapálenej a neustále řešil, zda si má vzít to anebo to, že jsem myslel, že z něj zcvoknu. Obvykle jsem to já, kdo šílí z toho, co si vzít na sebe, abych vypadal skvěle, ale tentokrát mám pocit, že mi stačí plavky, trenky a pánská hygiena a hotovo - jedeme k moři, pane bože, ne navštívit Bílý dům! Ale ne, Justin se rozhodl, že nejlepší bude vzít s sebou celej šatník a nedivil bych se, kdyby ještě skočil na nákupy a pár kousků k tomu přihodil. Na druhou stranu ale, když pominu to, jaký je to blázen, musím uznat, že se mi na něj kouká extra dobře, když tu pobíhá sem tam, s pouhým ručníkem kolem beder... jak rád bych z něj ten ručník sundal, to si určitě dovedete představit.

J: "Briane, oceňuji to, jak mě svlékáš pohledem, ale myslím, že by sis měl taky začít balit."

B: "Já myslím, že to nebude třeba, máš toho tolik, že si můžu půjčit od tebe."

J: "Pokud ti nevadí, že si budeš muset useknout nohy, aby ti to bylo, tak žádný problém,"...Hříšně po mně mrkl.

Musel jsem se zasmát, on i takovou sadistickou větu, umí přednést takovým způsobem, že je to sexy a roztomilé zároveň. Ale uznávám, sekat nohy si vážně nechci, tak si prostě půjdu ty trenky a plavky hodit do nějaký igelitky a mám sbaleno.

J: "Briane?"

B: "Hmm?"

J: "To je jako všechno, co si chceš vzít?"

B: "Potřebuju snad víc? Bude tam sluníčko, takže není třeba se nějak nabalovat, k moři mám plavky a pak už potřebuju jen trenky... a ty ze mě stejně sundáš ty anebo někdo jinej."

Okey, uznávám, tu poslední část jsem si asi mohl odpustit... jak říkám, zvorám všechno, co se jenom dá. Přesně proto nechci jet na tu dovolenou, kde stoprocentně zvorám i to, co by logicky jít zvorat nemělo.

---

B: "Ale opravdu doufám, že to budeš ty."

Uvědomuji si, že víc, než sexuálně, to vyznělo romanticky... a to je něco, co mi rozhodně nedělá dobře. Za to jemu to na tváři vykouzlilo úsměv od ucha k uchu, takže to moje zranění ega jednoduše budu muset ustát.

J: "Hmmm... to bych si to mohl natrénovat co?"

Pomalu se ke mně začal blížit a rukou si zajel pod ručník... už jen z toho pohledu na něj jsem byl v naprostém ráji. A co teprve, když přišel až ke mně a své dokonalé tělo přitiskl na to mé a políbil mě. Tak vášnivě, že se mi skoro podlomila kolena. Bože, jak já ho chtěl a byl jsem odhodlaný si ho taky vzít... kdyby ovšem...

Debbie: "Drahouškové?!"

B: "Pane bože,"...Čelem jsem skončil na Justinovo rameni.

J: "Já se zapomněl zmínit, že se staví."

B: "Tys o tom věděl?"

J: "Nooo..."

Debbie: "Ale měl zákaz ti to říkat, protože by sis na dveře dal pravděpodobně beton."

J: "Ale chtěl jsem ti to říct,"...Oznámil mi na svou obranu... a to mu rozhodně nepomůže.

B: "Co tady vůbec děláš?"

Debbie: "Jdu zkontrolovat, že máte všechno... co asi tak matka může dělat, když jí synové opouštějí do cizí země?"

Na jednu stranu mi vykouzlila úsměv na tváři, tohle je jednoduše pocit, který jsem se svojí biologickou matkou nikdy nezažil... jenže na tu druhou se mi zvrásčilo čelo při představě, že nás tu teď bude otravovat a má šance na to si užít Justina byla zcela v čudu. I když bych měl mít asi za to, že si ho během těch pěti dní užiju až až... ale já zkrátka vím, že se tam něco posere a naše dovolená skončí dřív, než vůbec začne.

J: "Myslím, že budeš muset promluvit s Brianem, chystá si s sebou vzít pouze plavky a trenky."

Ten bonzák jeden, za tohle ještě zaplatí a za ten proradnej ďábelskej úsměv ještě mnohem víc. Ale právě teď se musím potýkat s bláznivou červenovlasou ženskou, co si dala ruce v bok a probodává mě pohledem.

Debbie: "Takže to bychom měli."

Jo to bychom rozhodně měli... mám narvanej kufr jako bych snad jel pryč na pět let nebo, co já vím. Ale kdo ví, třeba se mě plánují někde zbavit a asi tam budu potřebovat hodně oblečení, jinak tohle vážně nechápu.

B: "Ty jsi fakt šílená."

Debbie: "Děkuju, zlato."

B: "To nebyl kompliment."

Čekal jsem pohlavek, ale překvapivě k němu nedošlo. Naštěstí došlo ale k něčemu mnohem lepší a to k tomu, že Debbie konečně odešla a já byl s Justinem zase o samotě... bůh tam možná fakt někde je!

J: "Mám dobrou představu o tom, na co asi právě teď myslíš... ale nezajdeme do Babylonu? Teď jsme se tam moc nedostali a až se vrátíme z dovolený tak se vrátíme i do toho pracovního kolotoče... takže..."

Když to dořekl, začal jsem uvažovat nad tím, zda náhodou nejsem nemocnej... protože mně upřímně vůbec nedošlo, že moje poslední návštěva Babylonu proběhla už před nějakými sto lety... Justin má pravdu, tohle budeme muset napravit.

Maikey: "Páni, já snad nevěřím svým očím, oni se tu rozhodli taky ukázat."

Emmett: "A já si začínal užívat to, že tu konečně mají sexy chlapy pohledy i pro mě."

Ted: "A já ten klid."

B: "Já jenom doufám, že se mi dobře staráš o Kinnetic, Theodore."

Ted: "Dneska vyhořel."

B: "I za takovej blbej vtip tě klidně přejedu autem."

Ted se začal smát, ale když viděl, že tak úplně nežertuju, úsměv na rtech mu zamrzl... jak rád si ho takhle dobírám. Člověk pak má hned lepší den.

Pak už jsem ale bohužel neměl možnost ho dál psychicky mučit, protože Justin mě vzal za ruku a odtáhl na parket, kde jsme se od sebe zase nemohli odlepit. Bojím se, že na té boží dovolené, kam mě zítra odtáhne, se mi tohohle dostávat nebude, až něco zvorám, takže si to teď jednoduše musím vychutnat, co nejvíc to jde.

Dovolená(4)

Nový díl.

BRIAN

varování: žádné

Skončil jsem v jídelně. A nechápu, sakra, proč. Asi jsem toužil po nějaké výživné přednášce od Debbie, která nasadila ďábelskej úsměv, už když jsem vešel, ale zatím neměla možnost dojít ke mně. Anebo jsem jenom potřeboval být někde, kde mám jistotu toho, že na chvíli zapomenu na to, co Justin udělal, když mě Debb bude komandovat. A taky jsem možná chtěl, aby mi Debb řekla, co mám dělat... shrneme si to - přišel jsem za Debb! A to aniž bych to plánoval. Já u ní skončím vždycky, to už začíná být nenormální... i když se obávám, že správným výrazem je to, že u mě je to naopak normální. Debb je mámou, kterou jsem nikdy neměl a z toho důvodu v ní asi vidím někoho, kdo mě z té kaše vždycky dostane... anebo mě do ní víc zakope, ale ať už tak nebo tak, je na cestě ke mně a já musím doufat, že mě přesvědčí o tom, že zabít Justina, je špatnej nápad.

Debbie: "Tak co je?"...Aniž bych si cokoliv objednal, postavila přede mě hrnek a nalila mi kafe... no, rozhodně ví, co potřebuju.

B: "Co by bylo?"...Blbá výmluva, Kinney.

Debbie: "Nedělej ze sebe pitomce a vyklop to, vidím to na tobě, čte se v tobě opravdu dobře, pokud to ještě nevíš."

B: "Tak to si musíš dobře počíst,"...Ušklíbl jsem se.

Debbie: "Zatím vidím jen to, že tě něco žere a opět si s tím přišel za mnou, ale jako obvykle předstíráš, že mi to nechceš říct... tak co kdybychom skočili rovnou na konec a ty mi řekneš, co se děje?"

Ach můj bože, ta ženská umí být fakt děsivá, když chce... no někdy i když nechce. A mojí nejzásadnější otázkou teď je, zda má smysl ze sebe dál dělat idiota anebo bude snazší to vyklopit, když to stejně nakonec zjistí?

---

B: "Určitě sis všimla, že poslední dobou dost pracuju..."

Debbie: "Všimla a víš jak? V jídelně je od té doby větší klid,"...Začala se smát, jako nějaký šílenec.

B: "Dík, Debb, to vždycky potěší."

Debbie: "Neurážej se jako malej a mluv dál."

B: "Zkrátka a jednoduše - Justin zešílel..."

Debbie: "Tak tady tě zastavím... on to s tou dovolenou myslel vážně, že jo?"

B: "Ty o tom víš?!"

Pokud jsem před chvíli tvrdil, že se směje jako nějaký šílenec, tak nevím, jak to nazvat teď... fakt skvělý, když za ní přijdete, protože v ní vidíte někoho, kdo vám pomůže a ona se vám ve finále vysměje... sakra, koho mi to připomíná? Někdy jsem fakt parchant.

Maikey: "Co je tu tak zábavného?"

B: "Kriste pane,"...Už jsem hledal, kudy utéct.

Debbie: "Justin naplánoval dovolenou a Brian hledá způsob, jak se z ní vykroutit..."

B: "Jak víš, že se chci vykroutit?"

Maikey s Debb se na sebe podívali a ihned se oba začali smát, na to z nich najednou vypadlo "Protože jsi Brian Kinney."

Co to má, sakra, znamenat? Jenom proto, že jsem Brian Kinney, tak to znamená, že jsem neschopnej se zvednout a jet na dovolenou?

Maikey: "Bri, ty bys nikdy nejel na dovolenou, když je tvojí závislostí se neustále starat o Kinnetic a být obložen tvými věrnými přáteli, Babylonem, Woody's... a chtěl jsem říct Justinem, ale ten by vlastně jel s tebou... což je dalším důvodem, proč oba víme, že nepojedeš... ty přeci nehraješ na kluky a podobný kraviny jako romantická dovolená ve dvou."

Prosím? Co si o mně, sakra, myslí? Já nejsem nějaká slečinka, co se bojí sebrat a jet na dovolenou... rozhodně nemá nikdo právo o mně takhle přemýšlet... a je jedno, pokud je to ve výsledku pravda, já tak jednoduše nechci na ostatní působit!

B: "No jste oba na omylu, protože já s Justinem jedu."

Ani nevím, jak to ze mě vypadlo, ale vypadlo a to takovým způsobem, že i kdyby nevím co, nemohl jsem to už vzít zpátky... můj osud byl jednoduše zpečetěný. V úterý letíme s Justinem do Karibiku... budu muset vydržet týden bez Kinneticu, Babylonu, Woody's, loftu... a ještě k tomu se budu muset chovat jako někdo, kdo je ve vztahu... tedy já v něm jsem, ale rozhodně to není klasický vztah a na ten já si teď budu muset hrát... tohle je fakt v hajzlu.

Debbie: "Doufám, že to myslíš vážně, protože jestli zklameš Sluníčko, tak ti utrhnu koule."

Au. To bych rozhodně nechtěl. Teď už zkrátka není cesty zpět... a doufejme, že to je jen obrazně řečeno, protože pokud se z toho Karibiku z nějakého důvodu nevrátím...

J: "Tady jsi! Hledal jsem tě všude možně."

Všichni jsme se na něj podívali stylem 'Kde si mě jako, sakra, hledal?' Existují tu totiž max. tři možnosti, kde bych mohl být a všichni tady víme, že vždycky skončím tady.

Ale víc mě trápilo to, aby se Justin nedozvěděl o mém nedobrovolném rozhodnutí... tedy dozvědět se o něm musí, ale teď je ještě brzy, ještě musí pocítit můj vztek, hněv, rozzlobení a odhodlání s ním nikam neletět...

Maikey: "Slyšel jsem, že letíte na dovolenou."

Ach... můj... bože. Člověku jednoduše nikdy nic nevyjde podle představ, ať se snažíte sebevíc, nakonec máte prostě smůlu a musíte se s tím smířit.

J: "Cože?! My letíme? Ty... ty souhlasíš?"

B: "Nooo..."...Dřív, než jsem stihl cokoliv říct, Justin na mě visel a umačkával mě k smrti... ne, že bych si stěžoval, tisknu se k němu rád... ale sakra, já nechci nikam letět a přes to musím!

J: "To bude ta nejlepší dovolená v tvým životě, slibuju."

Zkus jediná dovolená... nikdy v životě jsem nikde nebyl, pokud se nepočítá White Party nebo to, když jsem byl pracovně v New Yorku... ale dovolená u moře? To sotva. Nikdy mě to nijak zvlášť nepřitahovalo, pláže se hemží heteráčema, všechno je šíleně předražený a musíš si hlídat, že máš na dveřích cedulku nerušit, pokud nechceš, aby ti uklízečka naházela věci, kdo ví kam. Ale nejvíc mě děsí ta představa toho, že moje neschopnost chovat se jako normální člověk, který má přítele, kterého miluje a nebojí se to dávat najevo, celou tuhle dovolenou pošle tzv. do kytek.

Dovolená(3)

Nový díl.

BRIAN

varování: žádné

Pomalu jsem začínal nabývat vědomí, po včerejším dni jsem byl jednoduše naprosto vyřízený. Rukou jsem jako obvykle zapátral po Justinovo horkém těle, které jsem si k sobě chtěl přitáhnout blíž a čichat jeho vůni, ale místo toho jsem našel prázdnou polovinu postele, což mi na úsměvu rozhodně nepřidalo. Po dlouhé době jsme oba doma, ale on si dovolí opustit postel, někdo by ho rozhodně měl naučit, co je přípustné a co ne, ale je mladý... budu muset doufat, že u něj bude platit to známé 'chybama se člověk učí.'

S velkou námahou jsem se vyhrabal z postele a zjistil, že už je půl jedenácté, ale co mě víc zajímalo, bylo to, kde najdu Justina. Koupelna nic, kuchyň nic, pohovka nic... shrneme si to - prostě tu nebyl. Je to možná na hlavu, ale první, co mě napadlo, bylo to, že se mi pravděpodobně mstí za včerejšek, vlastně by mě to ani nepřekvapilo, vím, jak se na tenhle víkend těšil a já ho zkazil, ale práce je pro mě důležitá, to by snad mohl chápat. Nicméně opravdu doufám, že ať už jde o pomstu nebo ne, že tu bude co nejdřív to půjde, protože si ho chci, sakra, užít po takové době, kdy jsem ho viděl pět minut ráno, pět minut večer.

Šel jsem se podívat po něčem k jídlu, ale pokud jsem neměl chuť na citrón nebo starou papriku, na výběr tu opravdu moc nebylo. A vzhledem k tomu, že jsem neměl co dělat, řekl jsem si, že využiju chvilku Justinovi nepřítomnosti a půjdu se podívat na věci kolem reklamy, kterou mám stihnout v rekordním čase... jenže když jsem usedl k počítači a uviděl na něm stránku, která se zabývá zájezdy k moři, byl jsem celkem znepokojený... Justin plánuje útěk či co?

J: "Oh, jsi vzhůru... konečně."

V tom šoku jsem si ani neuvědomil, že se otevřely dveře a co víc, že v nich stál Justin, s tím svým obvyklým božským sunshine úsměvem a jednoduše vším, co ho dělá tak sexy.

Chtěl jsem jít k němu a rozdat si to s ním klidně na kuchyňské lince... vlastně mi asi nic nebránilo, ale přes to jsem to neudělal, fakt mě totiž zajímalo, co se děje, že hledá zájezdy k moři.

---

J: "Už se cítíš líp?"...Šel ke mně a zezadu mě objal kolem ramen.

B: "Jo... jo."

Reagoval jsem jako bych byl na půli cesty k bezvědomí a Justin to rozhodně zaregistroval, nicméně to přešel... a to se nestává často!

B: "A jak se máš ty?"

J: "Super."

B: "Joo? Kde si byl?"

J: "Eh, něco jsem zařizoval, pár maličkostí."

B: "Ohledně?"

J: "Tý dovolený přeci."

V tu chvíli jsem měl pocit, jako bych se zasekl v okamžiku a všechno kolem mě šlo dál... byl pro mě totiž vážně problém zpracovat to, co mi právě řekl... jaká, sakra, dovolená?

B: "Ehm... Cože?

J: "Co?"

B: "O čem to, do háje, mluvíš?"

J: "Ale nee... to nemyslíš vážně."

B: "Co nemyslím vážně?"

J: "Ty si to nepamatuješ?"

B: "Nepamatuju co?"...Začínal jsem být vážně nervní.

J: "Včera jsme o tom mluvili... říkal jsem, že oba po tom všem potřebujeme oraz a že bychom měli jet na nějakou dovolenou a tys souhlasil."

Díval jsem se na něj jako na blázna... já jsem byl včera ve stavu naprostého kómatu a nevědomí... tak jak jsem s něčím tak šíleným mohl souhlasit?!

B: "Cože jsem udělal? A kdy jsme o tom mluvili?"

J: "No včera, když jsi přišel, po té sprše, jak jsi ležel v posteli a já si lehl k tobě... už si to vybavuješ?"

B: "Justine, já byl včera tak vyřízenej, že bych pravděpodobně souhlasil i s darováním ledviny... jak můžeš mít rozhovor s někým, kdo není při vědomí, sakra?"

J: "Ale já jsem myslel..."

B: "Že když ze mě dostaneš souhlas, aniž bych byl při smyslech, bude se to počítat úplně stejně?"

J: "Možná jsem trochu doufal, že tak bude snazší přimět tě k výraznějšímu souhlasu..."

B: "A k tomu bys využil co? Pistoli k hlavě?"

J: "To už trochu přeháníš!"

Prosím? Já, že přeháním? Byl jsem to snad já, kdo z něj vydoloval souhlas, který vlastně nebyl souhlasem k něčemu, co je naprosto šílené?

B: "Já jenom doufám, že tenhle šílenej nápad zůstal u nápadu."

J: "Nooo..."

B: "Justine!?"

Bylo na něm znát, že začíná mít obavy a mně něco říkalo, že k nim má rozhodně důvod, protože pokud udělal to, co udělal, tak ho přísahám bohu, zabiju!

B: "Řekni mi to, okamžitě."

J: "Tak nějak jsem nám zařídil dovolenou v Karibiku."

B: "Co, prosím?"

J: "Je tam nádherně! Lepší dovolenou neseženeš!"

B: "Já jsem asi blbě slyšel... cože si udělal?"

J: "Zařídil nám dovolenou... týdenní dovolenou v Karibiku... letíme v úterý."

Začal jsem zatínat lícní kosti a všechen ten vztek, co se ve mně začal hromadit, jsem se snažil ventilovat dýcháním, jak při porodu. On si snad ze mě dělá legraci! Dovolená v Karibiku... jasně, to je sen, neberte mě špatně... ale on jednoduše zešílel! Jak si, sakra, může myslet, že se v úterý jen tak seberu a poletím do Karibiku, když tady mám milion věcí na práci?!

B: "Na to můžeš rovnou zapomenout, Justine... jestli chceš, tak si leť, vezmi si třeba Daphne nebo mámu... ale já neletím."

J: "Ale.."

B: "Žádný ale! Prostě neletím! Mám tu spoustu práce, musím se starat o Kinnetic..."

J: "Eh... já..."

B: "Co si, sakra, ještě udělal?"

J: "Tak nějak jsem byl za Tedem a Synthií a poprosil jsem je, zda se o Kinnetic ten týden postarají... dokonce se nám podařilo přesvědčit toho tvého klienta, aby ti dal nějaký čas navíc... vidíš, všechno jsem zařídil."

Neměl jsem slov, jednoduše ne... jediné, na co jsem se zmohl, bylo se zvednout a odejít z loftu. Tohle bylo jednoduše moc i na mě a to už je co říct.

Dovolená(2)

Nový díl. - Omlouvám se, že včera nebyl díl, ale měla jsem hororovej víkend, takže jsem se k tomu dřív nedostala

JUSTIN

varování: žádné

Měl jsem jasný plán - přesvědčit Briana o tom, že dovolená je pro nás momentálně to nejlepší řešení. Oba makáme od nevidím do nevidím, večer vyčerpáním padáme na hubu a společně strávený čas je jaksi někde v háji. Takže proto dovolená. Úplně se vidím na pláži anebo u nějakého bazénu, kde budu upíjet Mojito a okukovat místní kluky, zatímco si Brianem budeme užívat pohodu, luxus a sebe navzájem. Byl to jednoduše geniální plán. Který měl ale velmi malý zádrhel, opravdu téměř nepatrný - jistota, že bude Brian souhlasit, nebyla moc velká. Ale přes to jsem věděl, že docílím svého. Šlo jen o to vymyslet nějaký dobrý způsob, jak Briana přimět, aby souhlasil. A on bude, tím jsem si jistý. Anebo ho přinejhorším zdroguju, svážu, hodím do kufru a odvezu a on mi pak ještě bude vděčný.

Lindsay: "Justine, to je ale milé překvapení."

J: "Konečně mám trochu volna, takže jsem se chtěl podívat, jak se máte."

Lindsay: "Tak pojď dál."

S díkem jsem vešel dovnitř a přivítal jsem se s Mel a s Gusem, který se ode mě nechtěl odtrhnout. Vědomí, že mě má to malé dítě tak rádo, mi dává ještě větší pocit toho, že jsem jednoduše člen Brianovi rodiny.

Melanie: "Pana Kinneyho si zapomněl?"

J: "Pana Kinneyho? Čím tě zase naštval?"...Zasmál jsem se.

Melanie: "No tak třeba tím, že se nebyl už dva týdny podívat na svého syna."

Musel jsem se pousmát, je hezké vidět, že Mel tak záleží na tom, aby byli Gus s Brianem v kontaktu, i přes to, jak komplikované to mezi nimi všechno ohledně Guse bylo.

---

J: "Hodně pracuje, jsem si ale jistý, že se brzo ukáže... i on mluví o tom, že by ho chtěl vidět."

Lindsay: "Proč s tebou nepřišel dneska?"

J: "Pracuje... zase,"...Povzdychl jsem si.

Melanie: "To se nemohl na chvíli zvednout od počítače?"

J: "Ne on... on je v Kinneticu."

Lindsay: "Co? V sobotu?"

J: "Jo klient mu zavolal a Brian hned vystřelil... povolal i Teda, který byl vážně nadšený."

Lindsay: "On se chce snad zničit. Měl by zvolnit nebo skončí na kapačkách."

J: "Právě proto jsem tady, potřebuji od vás s něčím pomoct."

Obě se na mě se zájmem podívaly a já věděl, že mi určitě pomůžou, přeci jen, kdo jinej by mohl vědět, jak naplánovat úžasnou romantickou dovolenou, než právě ony dvě?

Melanie: "Dovolenou? S Brianem? S tím Brianem, co by jel maximálně tak na White Party?"

Melanie se okamžitě začala smát a k mému překvapení ani Lindsay nebyla daleko od podobné reakce, ale ta naštěstí věděla, že by mi tím rozhodně nepomohla.

J: "Proč všichni reagují takhle?"

Lindsay: No, zlato, nejspíš proto, že známe Briana."

J: "Já ho znám taky a... jo fajn uznávám, zní to fakt šíleně, teda pro Briana šíleně. Ale copak nemůže jednou něco takového vyjít?"

Lindsay: "Máš pravdu, může. Ale myslím, že my dvě ti moc nepomůžeme... tohle musíš vymyslet sám, aby to mělo to kouzlo."

Chtě nechtě jsem musel usoudit, že v tomhle má Lindsay pravdu, pokud chci, aby tahle dovolená byla nejen parádní oddych, ale i něco výjimečného, budu jí prostě muset celou naplánovat sám. To půjde, určitě to zvládnu... anebo poseru.

Strávil jsem pak u holek skoro celé odpoledne, i když si mě pro sebe spíš ukradl Gus. Pořád jsem doufal, že mi Brian zavolá, že už je doma a že se bude zajímat, kde jsem já... ale buď to doma ještě není anebo ho to nezajímá, kdo vi. Nicméně bylo na čase se zvednout a jít domů, holky už jsem otravoval dost.

Lindsay: "A vyřiď mu, že ho nakopu do zadku, jestli se tu za Gusem brzo neukáže."

Melanie: "A já ho nakopu, ty víš, kam."

J: "Jasně, jasně, vyřídím,"...Smál jsem se, zatímco mě obě najednou mačkaly v objetí, do kterého se snažil přimíchat i Gus.

Gus: "Já chci takyyyy!"

J: "Tak pojď,"...Nabídl jsem mu náruč a on mi do ní hned vběhl. Bože, doufám, že se mi jednoho dne poštěstí a budu mít taky děti... nejlíp s Brianem.

Ještě jednou jsem se s nimi rozloučil, znovu si poslech výhružky na Brianův účet a následně jsem se vydal domů. Už se celkem stmívalo a vzduch byl venku úžasný, proto jsem se jen tak coural a nikam nespěchal. V hlavě jsem si představoval, jak úžasné by to bylo, kdyby ta dovolená s Brianem vyšla. Byl by to ten nejlíp strávenej čas, ne to, co teď oba děláme až do umření pomalu a ani si sebe navzájem nemůžeme užívat, je to zkrátka děsný. Chci, abychom spolu byli a užili si to, někde na pláži se sluncem přímo nad námi. Tohle musí jednoduše vyjít.

J: "Briane?"

S velkou naivitou jsem doufal, že se mi ozve zpátky, ale už z toho, že všude bylo zhasnuto, jsem věděl, že to se nestane a jo stálo to za nic.

Nejdřív jsem se rozvalil na pohovce u televize, jenže podle toho, co v ní dávali, jsem měl za to, že kdybychom jí neměli, nebyl by v tom rozdíl. Proto jsem se přesunul do kuchyně, kde jsem snědl nějaké zbytky, co jsem našel a potom jsem se vydal do sprchy. Pořád jsem tajně doufal, že za mnou do ní přijde Brian, ale ani k tomu bohužel nedošlo. Až když jsem ležel v posteli pouze v ručníku, uslyšel jsem, jak se konečně otevírají dveře a to už bylo chvíli po osmé... nemůžu uvěřit, že byl pryč celý den, pro krista!

J: "No sláva, už jsem myslel, že nepřijdeš,"...Vystartoval jsem na něj, aniž bych to plánoval.

B: "Prosím tě, ušetři si to... jsem vyřízenej,"...Zouval si boty a bylo znát, že je rád, že stojí.

J: "Vypadáš děsně,"...Nevydržel jsem to a šel jsem až k němu, abych ho objal... a zázraky se ději - on se nechal, dokonce se ke mně pevně přitiskl a svinul mě do svojí mužné náruče.

B: "Musím si jít dát sprchu, páchnu."

J: "Kdybys přišel o deset minut dřív, měl bys v ní i mě."

Čekal jsem, že po mně hodí svůdný pohled, ale on se jen tak nepatrně pousmál a následně odešel nebo se spíš doplazil do koupelny, ze které vyšel snad nejrychleji za celou dobu, co ho znám a nahý a ještě mokrý sebou praštil hned do postele.

J: "Ty musíš mít fakt dost,"...Lehl jsem si k němu.

B: "To si neumíš představit,"...Zíval jako kdyby v zívání s někým závodil.

V tu chvíli jsem věděl, že lepší chvíle už jednoduše nebude, je tak vyčerpaný, že ho ani nenapadlo, že bychom mohli jít ven a to znamená jediné - že i on musí vědět, že jednoduše potřebuje oraz.

J: "Víš, přemýšlel jsem..."

B: "Hmmm."

J: "Oba teď pořád jen pracujeme, i když ty už spíš doslova otročíš... no a máme toho jednoduše po krk a už si ani nepamatuju, kdy naposled jsme byli jenom spolu... prostě mě napadlo, že oba potřebujeme oraz, tak jsem si řekl, že pojedeme na dovolenou... co myslíš?"

B: "Jo, jasně, klidně."

Bylo mi fuk, že Brian asi hned vteřinu na to odpadl do říše snů, protože on, sakra, souhlasil, on souhlasil! A to je prostě něco, co beru závazně a něco, z čeho se už nemůže vykroutit. Proto jsem ho hned políbil a následně jsem běžel k počítači hledat tu pravou dovolenou pro nás.

Dovolená(1)

Nová povídka.

JUSTIN

varování: žádné

Už jsem si celkem zvykl na to, že jsem na konci svého pracovního týdne tak vyčerpaný, že jsem rád, že žiju. Ale vidět Briana, jak je na tom úplně stejně... to je jednoduše ojedinělý jev. On se většinou skrývá za tou svojí maskou alá 'jsem nezničitelný, jen do mě,' a něco jako únava se mu vyhýbá obloukem, ale tentokrát... tentokrát by mu pravděpodobně asi stačilo, kdybych do něj šťouchnul prstem a složil by se. I když, beru to zpátky, on už se složil, hned po tom, co dorazil z Kinneticu a praštil sebou do postele, do teď spí jako nemluvně. Prošvihnul jak hodinu na Woody's, tak hodinu Babylonu. A to, dámy a pánové, je něco, co se nikdy nestalo - opakuji... NIKDY. A pokud už je i Brian v takovém stavu, znamená to, že je něco vážně špatně. A aby ne, poslední měsíc nedělá nic jiného, než že se stará o řádný chod Kinneticu, tedy on to dělal vždycky, ale teď se do toho pustil doslova po hlavě a já jakožto někdo, kdo na něj nikdy moc neplatil v těhle věcech a sám mám co dělat, abych na šichtě udržel oči otevřené, mu nemůžu říct, aby trochu ubral. Na tohle se bude muset jít jinak, ale úplně jinak... jen ještě nevím jak, ale já to vymyslím. Teď se ale na to budu muset taky vyspat, protože, bože, já jsem odrovnanej.

B: "Jo, jasně, budu tam."

Začal jsem pomalu přicházet k sobě a uviděl jsem Briana, jak sedí na kraji postele s telefonem u ucha... už jen z toho jsem věděl, že to neznamená nic dobrého.

---

J: "Briane?"

B: "Nechtěl jsem tě vzbudit."

J: "Nevzbudil, ale proč jsi ty vzhůru?"

B: "Volal mi klient."

J: "V 8 ráno?"

B: "Jo, asi nebyl dobrej nápad lákat klienty na to, že budu neustále na telefonu,"...Uchechtl se.

J: "A co chtěl?"

B: "Sejít se, potřebuje novou reklamu, prý to spěchá."

J: "Je sobota, máš volno."

B: "Tak asi nemám."

J: "Ale..."

B: "Žádný ale, starej se o sebe pro jednou."

Zarazil mě, nebudu lhát, člověk se tady snaží starat o jeho blaho a on vás uzemní takovým způsobem, že máte chuť mu jednu vrazit mezi zuby.

B: "Promiň, já... prostě promiň."

Nestává se často, že by se Brian omlouval, zvlášť mně ne, ale asi si podle všeho všiml, že mě vážně naštval... a znáte mě, já mu vždycky všechno odpustím, zvlášť, když je vážně znát, že ho to mrzí - další ojedinělý jev.

J: "V kolik přijdeš?"

B: "Netuším, snad brzo."

J: "Myslel jsem, že si tenhle víkend užijeme... je to po dlouhý době, co jsme oba doma."

B: "Já taky, ale... víš, že je to pro mě důležitý."

J: "Jo, jasně, jenom běž."

Snažil jsem se znít jako, že ho naprosto chápu a i jsem ho chápal, vím, jak důležité to pro něj je... jen bych byl jednoduše rád, kdybych aspoň pro jednou byl pro něj důležitý já.

Brian se hned na to vydal k odchodu, bylo hrozné sledovat, jak ode mě odchází, měl jsem z toho doslova stažený žaludek, protože jestli tahle náš společný život, že se ani neuvidíme pomalu, bude pokračovat dál, nevím, jaký to na nás bude mít dopad. Jenže Brian mě přeci jen něčím překvapil - těsně u dveří se zastavil a vrátil se zpátky za mnou...

J: "Co je?"

B: "Jen jsem na něco zapomněl,"...Natáhl se ke mně a políbil mě. Měl jsem motýlky v břiše.

A jen, co se za ním zaklaply dveře, musel jsem se usmívat jako zamilovaná puberťačka, div jsem nezačal pobíhat po bytě a zpívat si. Fakt miluju tyhle okamžiky, kdy si Brian sundá masku a nechá mě nahlídnout i pod ní... kdy mě jednoduše miluje.

Chtěl jsem ještě zkusit něco naspat, abych nabral co nejvíc energie na další vyčerpávající směny v jídelně, ale asi jednoduše nejsem schopný usnout v posteli, kde není Brian. A být ostatně sám v loftu bez Briana stojí za starou bačkoru. Proto je perfektní čas na snídani v jídelně.

Debbie: "Sunshine, ty to tady musíš milovat."

J: "Tentokrát jsem tady pouze jako host."

Debbie: "A kde si nechal svojí drahou polovičku?"

J: "V práci."

Debbie: "V sobotu?"

J: "Mě se neptej."

Debbie: "Měl by trochu zvolnit, začíná to přehánět."

J: "To zkus říct jemu, mě by neposlechl... nikdy mě neposlouchá."

Debbie: "To by ses divil. A co to teda bude?"

J: "Mám šílenou chuť na lívance."

Debbie: "Tak to ti je splním."

Zatímco jsem čekal na svoje lívance, jsem se snažil přijít na způsob, jak přimět Briana, aby trochu zvolnil dřív, než si něco udělá. Vím, že je silnej a zvládne toho hodně, ale tentokrát už to zkrátka vážně přehání. Jenže co udělat, abych mu a vlastně nám oběma zařídil nějaký oddych?

J: "Ahoj, Emme, nějaký ranní ptáče, ne?"

Emmett: "Vzbudil mě Ted, který mi volal, aby se vyvztekal, protože ho tvůj přítel zaúkoloval, aby se dostavil do práce... mohl bys Brianovi říct, že normální lidi mají nárok na volno... nejlíp dovolenou?"

To je ono! Emmett na to kápnul! Dovolená - tak prosté to je. S Brianem oba potřebujeme dovolenou, relax, moře, sluníčko, zábavu a především žádnou práci. Jen čas strávený spolu v nějaké krásné zemi. Proste perfektní. I když jeden zádrhel to má a tím bude určitě Brian... ale to se stopro zařídí.

J: "Bože, díky, Emme!"...Vrazil jsem mu pusu na tvář.

Emmett: "Eh... já... není... není zač... asi. Za co přesně mi děkuješ?"

J: "Za to, že jsi génius."

Debbie: "Copak udělal tak geniálního? Mimochodem tady máš ty lívance."

J: "Děkuju. Vymyslel, jak zařídit, aby Brian zvolnil."

Emmett: "To, že jsem udělal?"

J: "Dovolená! Zařídím nám dovolenou."

Oba se na mě podívali a pak i na sebe vzájemně a potom to přišlo - smích - hlasitý, dávivý, nekonečný. Jasně, díky za tu podporu!

Debbie: "To spíš pokvetou kameny, než se Brian sebere a pojede někam na dovolenou."

Emmett: "Ale dobrej pokus."

J: "Ještě se budete divit."

Oba se dál smáli, ale já jednoduše věděl, že docílím svého. Přeci jen, jak těžké asi tak může být přemluvit Briana k něčemu, co je vlastně jen luxus v nějakém hotelu u moře se mnou? To bude hračka, jsem si tím jistý. Bože, já se tak těším!