Nový díl.
BRIAN
varování: žádné
Skončil jsem v jídelně. A nechápu, sakra, proč. Asi jsem toužil po nějaké výživné přednášce od Debbie, která nasadila ďábelskej úsměv, už když jsem vešel, ale zatím neměla možnost dojít ke mně. Anebo jsem jenom potřeboval být někde, kde mám jistotu toho, že na chvíli zapomenu na to, co Justin udělal, když mě Debb bude komandovat. A taky jsem možná chtěl, aby mi Debb řekla, co mám dělat... shrneme si to - přišel jsem za Debb! A to aniž bych to plánoval. Já u ní skončím vždycky, to už začíná být nenormální... i když se obávám, že správným výrazem je to, že u mě je to naopak normální. Debb je mámou, kterou jsem nikdy neměl a z toho důvodu v ní asi vidím někoho, kdo mě z té kaše vždycky dostane... anebo mě do ní víc zakope, ale ať už tak nebo tak, je na cestě ke mně a já musím doufat, že mě přesvědčí o tom, že zabít Justina, je špatnej nápad.
Debbie: "Tak co je?"...Aniž bych si cokoliv objednal, postavila přede mě hrnek a nalila mi kafe... no, rozhodně ví, co potřebuju.
B: "Co by bylo?"...Blbá výmluva, Kinney.
Debbie: "Nedělej ze sebe pitomce a vyklop to, vidím to na tobě, čte se v tobě opravdu dobře, pokud to ještě nevíš."
B: "Tak to si musíš dobře počíst,"...Ušklíbl jsem se.
Debbie: "Zatím vidím jen to, že tě něco žere a opět si s tím přišel za mnou, ale jako obvykle předstíráš, že mi to nechceš říct... tak co kdybychom skočili rovnou na konec a ty mi řekneš, co se děje?"
Ach můj bože, ta ženská umí být fakt děsivá, když chce... no někdy i když nechce. A mojí nejzásadnější otázkou teď je, zda má smysl ze sebe dál dělat idiota anebo bude snazší to vyklopit, když to stejně nakonec zjistí?
B: "Určitě sis všimla, že poslední dobou dost pracuju..."
Debbie: "Všimla a víš jak? V jídelně je od té doby větší klid,"...Začala se smát, jako nějaký šílenec.
B: "Dík, Debb, to vždycky potěší."
Debbie: "Neurážej se jako malej a mluv dál."
B: "Zkrátka a jednoduše - Justin zešílel..."
Debbie: "Tak tady tě zastavím... on to s tou dovolenou myslel vážně, že jo?"
B: "Ty o tom víš?!"
Pokud jsem před chvíli tvrdil, že se směje jako nějaký šílenec, tak nevím, jak to nazvat teď... fakt skvělý, když za ní přijdete, protože v ní vidíte někoho, kdo vám pomůže a ona se vám ve finále vysměje... sakra, koho mi to připomíná? Někdy jsem fakt parchant.
Maikey: "Co je tu tak zábavného?"
B: "Kriste pane,"...Už jsem hledal, kudy utéct.
Debbie: "Justin naplánoval dovolenou a Brian hledá způsob, jak se z ní vykroutit..."
B: "Jak víš, že se chci vykroutit?"
Maikey s Debb se na sebe podívali a ihned se oba začali smát, na to z nich najednou vypadlo "Protože jsi Brian Kinney."
Co to má, sakra, znamenat? Jenom proto, že jsem Brian Kinney, tak to znamená, že jsem neschopnej se zvednout a jet na dovolenou?
Maikey: "Bri, ty bys nikdy nejel na dovolenou, když je tvojí závislostí se neustále starat o Kinnetic a být obložen tvými věrnými přáteli, Babylonem, Woody's... a chtěl jsem říct Justinem, ale ten by vlastně jel s tebou... což je dalším důvodem, proč oba víme, že nepojedeš... ty přeci nehraješ na kluky a podobný kraviny jako romantická dovolená ve dvou."
Prosím? Co si o mně, sakra, myslí? Já nejsem nějaká slečinka, co se bojí sebrat a jet na dovolenou... rozhodně nemá nikdo právo o mně takhle přemýšlet... a je jedno, pokud je to ve výsledku pravda, já tak jednoduše nechci na ostatní působit!
B: "No jste oba na omylu, protože já s Justinem jedu."
Ani nevím, jak to ze mě vypadlo, ale vypadlo a to takovým způsobem, že i kdyby nevím co, nemohl jsem to už vzít zpátky... můj osud byl jednoduše zpečetěný. V úterý letíme s Justinem do Karibiku... budu muset vydržet týden bez Kinneticu, Babylonu, Woody's, loftu... a ještě k tomu se budu muset chovat jako někdo, kdo je ve vztahu... tedy já v něm jsem, ale rozhodně to není klasický vztah a na ten já si teď budu muset hrát... tohle je fakt v hajzlu.
Debbie: "Doufám, že to myslíš vážně, protože jestli zklameš Sluníčko, tak ti utrhnu koule."
Au. To bych rozhodně nechtěl. Teď už zkrátka není cesty zpět... a doufejme, že to je jen obrazně řečeno, protože pokud se z toho Karibiku z nějakého důvodu nevrátím...
J: "Tady jsi! Hledal jsem tě všude možně."
Všichni jsme se na něj podívali stylem 'Kde si mě jako, sakra, hledal?' Existují tu totiž max. tři možnosti, kde bych mohl být a všichni tady víme, že vždycky skončím tady.
Ale víc mě trápilo to, aby se Justin nedozvěděl o mém nedobrovolném rozhodnutí... tedy dozvědět se o něm musí, ale teď je ještě brzy, ještě musí pocítit můj vztek, hněv, rozzlobení a odhodlání s ním nikam neletět...
Maikey: "Slyšel jsem, že letíte na dovolenou."
Ach... můj... bože. Člověku jednoduše nikdy nic nevyjde podle představ, ať se snažíte sebevíc, nakonec máte prostě smůlu a musíte se s tím smířit.
J: "Cože?! My letíme? Ty... ty souhlasíš?"
B: "Nooo..."...Dřív, než jsem stihl cokoliv říct, Justin na mě visel a umačkával mě k smrti... ne, že bych si stěžoval, tisknu se k němu rád... ale sakra, já nechci nikam letět a přes to musím!
J: "To bude ta nejlepší dovolená v tvým životě, slibuju."
Zkus jediná dovolená... nikdy v životě jsem nikde nebyl, pokud se nepočítá White Party nebo to, když jsem byl pracovně v New Yorku... ale dovolená u moře? To sotva. Nikdy mě to nijak zvlášť nepřitahovalo, pláže se hemží heteráčema, všechno je šíleně předražený a musíš si hlídat, že máš na dveřích cedulku nerušit, pokud nechceš, aby ti uklízečka naházela věci, kdo ví kam. Ale nejvíc mě děsí ta představa toho, že moje neschopnost chovat se jako normální člověk, který má přítele, kterého miluje a nebojí se to dávat najevo, celou tuhle dovolenou pošle tzv. do kytek.
No comments:
Post a Comment