Dovolená(6)

Nový díl.

JUSTIN

varování: žádné

Usmívám se od ucha k uchu jako nějaký pitomec a užívám si pohled z okýnka letadla. Všechno kolem je tak krásné, člověk má pocit, jako by byl v úplně jiném světě... aby taky ne, když jsme jen kousek pod nebem. Jednoduše všechno je naprosto dokonalé, s Brianem nás čeká pět dní úžasného dobrodružství, zkrátka něco, co oba potřebujeme jako sůl. A já se vážně nemůžu dočkat... za to Brian? Stačí, abych otočil hlavu na druhou stranu a místo krásného výhledu z okýnka, dostanu výhled na to, jak Brian spí, jako by snad nespal půl roku. Ale má štěstí, že i ve spánku dokáže být tak sexy a roztomilý zároveň.

Jen opravdu doufám, že se tam těší úplně stejně jako já, přeci jen by s tím jen tak nesouhlasil, kdyby to tak nebylo. Jasně, nejdřív se zdráhal, ale pak souhlasil, zničehonic... je teda pravda, že byl s Debbie a Maikeym a ti mu mohli dát proslov o tom, jak by se mnou měl jet, protože to a to, ale na tom nezáleží - je tady, se mnou a na tom jediném záleží.

J: "Zlato?"...Zašeptal jsem v blízkosti jeho ucha.

Uvědomoval jsem si, jak moc si koleduju a ne snad proto, že bych ho budil, ale proto, jak jsem ho oslovil. Brian Kinney je totiž posledním člověkem na Zemi, co by chtěl být oslovován 'zlato,' takže pokud mě teď nezavraždí, považujte mě za dítě štěstěny.

B: "Vážně si mi řekl zlato?"

J: "Já? To bych si nedovolil."

B: "To doufám, protože pak bych tě musel vyhodit z tohohle letadla."

Dobré bylo to, že se mnou jen laškoval... vlastně to bylo výborné, protože ještě tak před rokem by mě z toho letadla asi opravdu vyhodil... ne omyl, on by se mnou v žádném letadle ani nebyl. Docela velkej pokrok jsme udělali, co myslíte?

---

J: "Štěstí, že bych tohle nikdy neřekl."

B: "Hmm... to je opravdové štěstí,"...Za zátylek mě přitáhl k polibku... tahle dovolená bude jednoduše perfektní.

J: "Už tam chci být."

B: "To moře ti nikam neuteče."

J: "Ne kvůli moři,"...Pohledem jsem mu dal jasně najevo, co mám na mysli.

B: "Ahaa... no, pokud máš dost velkou odvahu, věděl bych, jak tenhle menší problém vyřešit.

J: "Pane bože, nemyslíš to, co myslím, že myslíš?"

B: "Záleží na tom, co si myslíš, že myslím."

J: "Že chceš jít na... toaletu,"...Šeptal jsem, jako bych se skoro styděl... ale ve skutečnosti mě to svým způsobem vzrušovalo.

Nemusel ani nic odpovídat, jeho pohled říkal naprosto všechno... on to opravdu chtěl udělat. A já vlastně taky, sakra, kolikrát se mi snilo přesně o tomto okamžiku, když jsem se koukal na ty romanťáky, ve kterých dělali přesně tohle?

J: "Mám jít první já nebo to?"

B: "Běž ty a nezamykej, budu tam za chvilku."

Úplně jsem zčervenal a vydal jsem se na toaletu. Když jsem se ocitl uvnitř, nevěděl jsem, zda šílet z toho vzrušení nebo z obav, že nás tu někdo nachytá... hádám, že asi z obojího.

Přemýšlel jsem, zda něco udělat, než dorazí, třeba si sundat triko, rozepnout kalhoty, stát s vyšpuleným zadkem... jenom té představě se musím smát.

Nakonec jsem ale došel k závěru, že stačí se nějak sexy opřít, nasadit svůdný pohled a čekat na to, až dorazí v celé své kráse... a je to tady, dveře se otevírají... bože, jsem rudej až na zadku...

J: "Proboha!"

Žena: "Oh, pardon, nevěděla jsem, že..."

Dívala se na mě, jako bych byl naprosto na hlavu... ale když si mě pořádně prohlídla, začal jsem se obávat, že místo Briana, budu mít sex s ní, utekl jsem proto, jak nejrychleji jsem mohl.

J: "Kde si, sakra, byl?"

Brian měl co dělat, aby se nezačal smát a v ten okamžik mi došlo, že on tohle celé plánoval, mizera jeden. Zničil jeden z mých vlhkých snů.

B: "Promiň, já musel... doufal jsem teda, že tam dorazí nějakej stařec nebo tak něco... ale i tohle bylo dobrý."

J: "Mizero."

B: "Takže já už nejsem zlato?"

J: "Ani omylem."

Je možné se na někoho, kdo vypadá takhle a dívá se na vás takhle, vůbec zlobit? Něco mi říká, že ne, protože mně to vydrželo asi jen dvě minuty, pak už se to jednoduše nedalo. Ale nebojte, já se mu ještě nějak pomstím, o tom není pochyb.

Ani jsme se nenadáli a konečně jsme přistávali, pak jsme si odbyli ještě ty zbytečnosti na letišti a následně jsme se vydali do našeho luxusního hotelu, odkud byl výhled jednoduše k nezaplacení. Já Karibik miluju!

J: "Zamiloval jsem se, už odtud nikdy neodejdu,"...Plácl jsem sebou na tu obrovskou postel.

B: "Ani nechci vědět, kolik si za to zaplatil,"...Plácl sebou hned vedle mě.

J: "Nekaž to... a navíc, zaplatil jsme to spolu... i když spíš ty,"...Začal jsem se smát.

B: "To mě vůbec nepřekvapuje,"...Překulil se a najednou ležel na mě.

J: "Řekni, že se ti tu líbí."

B: "Proč?"

J: "Prostě to řekni... nebuď pro jednou tvrdohlavej a uznej, že je něco úžasné."

B: "To já umím."

J: "Jo, max., když ti ho famózně vykouřím."

B: "A to se snad nepočítá?"

J: "Briane!"

B: "Fajn, fajn... uznávám - je tu úžasně."

Je mi jedno, že jsem to z něj musel pomalu vymlátit, protože to, jak to řekl, bylo jednoduše rajskou hudbou pro moje uši. Ani nevíte, jak dobře jsem se cítil, že to všechno takhle skvěle vychází.

B: "Co chceš dělat?"

J: "Vím, že asi nemáme úplně stejný myšlenky... ale jaká je šance, že bychom šli vyzkoušet to nádherný moře?"

B: "Rozhodně nemáme stejné myšlenky,"...Zabořil hlavu do mé hrudi.

J: "A pak večer..."

B: "Nooo?"

J: "To bychom možná mohli dělat to, co budeš chtít ty."

Brian to nemusel slyšet dvakrát a utíkal si z kufru vybalit plavky... bože, já miluju, když vidím, jak moc mě chce. A taky miluju to, jak ho můžu mučit a rozhodnout o tom, kdy mě bude mít... přeci jen za to v letadle si to zaslouží. Ale právě teď chci jednoduše do toho moře.