Nový díl. - Omlouvám se, že včera nebyl díl, ale měla jsem hororovej víkend, takže jsem se k tomu dřív nedostala
JUSTIN
varování: žádné
Měl jsem jasný plán - přesvědčit Briana o tom, že dovolená je pro nás momentálně to nejlepší řešení. Oba makáme od nevidím do nevidím, večer vyčerpáním padáme na hubu a společně strávený čas je jaksi někde v háji. Takže proto dovolená. Úplně se vidím na pláži anebo u nějakého bazénu, kde budu upíjet Mojito a okukovat místní kluky, zatímco si Brianem budeme užívat pohodu, luxus a sebe navzájem. Byl to jednoduše geniální plán. Který měl ale velmi malý zádrhel, opravdu téměř nepatrný - jistota, že bude Brian souhlasit, nebyla moc velká. Ale přes to jsem věděl, že docílím svého. Šlo jen o to vymyslet nějaký dobrý způsob, jak Briana přimět, aby souhlasil. A on bude, tím jsem si jistý. Anebo ho přinejhorším zdroguju, svážu, hodím do kufru a odvezu a on mi pak ještě bude vděčný.
Lindsay: "Justine, to je ale milé překvapení."
J: "Konečně mám trochu volna, takže jsem se chtěl podívat, jak se máte."
Lindsay: "Tak pojď dál."
S díkem jsem vešel dovnitř a přivítal jsem se s Mel a s Gusem, který se ode mě nechtěl odtrhnout. Vědomí, že mě má to malé dítě tak rádo, mi dává ještě větší pocit toho, že jsem jednoduše člen Brianovi rodiny.
Melanie: "Pana Kinneyho si zapomněl?"
J: "Pana Kinneyho? Čím tě zase naštval?"...Zasmál jsem se.
Melanie: "No tak třeba tím, že se nebyl už dva týdny podívat na svého syna."
Musel jsem se pousmát, je hezké vidět, že Mel tak záleží na tom, aby byli Gus s Brianem v kontaktu, i přes to, jak komplikované to mezi nimi všechno ohledně Guse bylo.
J: "Hodně pracuje, jsem si ale jistý, že se brzo ukáže... i on mluví o tom, že by ho chtěl vidět."
Lindsay: "Proč s tebou nepřišel dneska?"
J: "Pracuje... zase,"...Povzdychl jsem si.
Melanie: "To se nemohl na chvíli zvednout od počítače?"
J: "Ne on... on je v Kinneticu."
Lindsay: "Co? V sobotu?"
J: "Jo klient mu zavolal a Brian hned vystřelil... povolal i Teda, který byl vážně nadšený."
Lindsay: "On se chce snad zničit. Měl by zvolnit nebo skončí na kapačkách."
J: "Právě proto jsem tady, potřebuji od vás s něčím pomoct."
Obě se na mě se zájmem podívaly a já věděl, že mi určitě pomůžou, přeci jen, kdo jinej by mohl vědět, jak naplánovat úžasnou romantickou dovolenou, než právě ony dvě?
Melanie: "Dovolenou? S Brianem? S tím Brianem, co by jel maximálně tak na White Party?"
Melanie se okamžitě začala smát a k mému překvapení ani Lindsay nebyla daleko od podobné reakce, ale ta naštěstí věděla, že by mi tím rozhodně nepomohla.
J: "Proč všichni reagují takhle?"
Lindsay: No, zlato, nejspíš proto, že známe Briana."
J: "Já ho znám taky a... jo fajn uznávám, zní to fakt šíleně, teda pro Briana šíleně. Ale copak nemůže jednou něco takového vyjít?"
Lindsay: "Máš pravdu, může. Ale myslím, že my dvě ti moc nepomůžeme... tohle musíš vymyslet sám, aby to mělo to kouzlo."
Chtě nechtě jsem musel usoudit, že v tomhle má Lindsay pravdu, pokud chci, aby tahle dovolená byla nejen parádní oddych, ale i něco výjimečného, budu jí prostě muset celou naplánovat sám. To půjde, určitě to zvládnu... anebo poseru.
Strávil jsem pak u holek skoro celé odpoledne, i když si mě pro sebe spíš ukradl Gus. Pořád jsem doufal, že mi Brian zavolá, že už je doma a že se bude zajímat, kde jsem já... ale buď to doma ještě není anebo ho to nezajímá, kdo vi. Nicméně bylo na čase se zvednout a jít domů, holky už jsem otravoval dost.
Lindsay: "A vyřiď mu, že ho nakopu do zadku, jestli se tu za Gusem brzo neukáže."
Melanie: "A já ho nakopu, ty víš, kam."
J: "Jasně, jasně, vyřídím,"...Smál jsem se, zatímco mě obě najednou mačkaly v objetí, do kterého se snažil přimíchat i Gus.
Gus: "Já chci takyyyy!"
J: "Tak pojď,"...Nabídl jsem mu náruč a on mi do ní hned vběhl. Bože, doufám, že se mi jednoho dne poštěstí a budu mít taky děti... nejlíp s Brianem.
Ještě jednou jsem se s nimi rozloučil, znovu si poslech výhružky na Brianův účet a následně jsem se vydal domů. Už se celkem stmívalo a vzduch byl venku úžasný, proto jsem se jen tak coural a nikam nespěchal. V hlavě jsem si představoval, jak úžasné by to bylo, kdyby ta dovolená s Brianem vyšla. Byl by to ten nejlíp strávenej čas, ne to, co teď oba děláme až do umření pomalu a ani si sebe navzájem nemůžeme užívat, je to zkrátka děsný. Chci, abychom spolu byli a užili si to, někde na pláži se sluncem přímo nad námi. Tohle musí jednoduše vyjít.
J: "Briane?"
S velkou naivitou jsem doufal, že se mi ozve zpátky, ale už z toho, že všude bylo zhasnuto, jsem věděl, že to se nestane a jo stálo to za nic.
Nejdřív jsem se rozvalil na pohovce u televize, jenže podle toho, co v ní dávali, jsem měl za to, že kdybychom jí neměli, nebyl by v tom rozdíl. Proto jsem se přesunul do kuchyně, kde jsem snědl nějaké zbytky, co jsem našel a potom jsem se vydal do sprchy. Pořád jsem tajně doufal, že za mnou do ní přijde Brian, ale ani k tomu bohužel nedošlo. Až když jsem ležel v posteli pouze v ručníku, uslyšel jsem, jak se konečně otevírají dveře a to už bylo chvíli po osmé... nemůžu uvěřit, že byl pryč celý den, pro krista!
J: "No sláva, už jsem myslel, že nepřijdeš,"...Vystartoval jsem na něj, aniž bych to plánoval.
B: "Prosím tě, ušetři si to... jsem vyřízenej,"...Zouval si boty a bylo znát, že je rád, že stojí.
J: "Vypadáš děsně,"...Nevydržel jsem to a šel jsem až k němu, abych ho objal... a zázraky se ději - on se nechal, dokonce se ke mně pevně přitiskl a svinul mě do svojí mužné náruče.
B: "Musím si jít dát sprchu, páchnu."
J: "Kdybys přišel o deset minut dřív, měl bys v ní i mě."
Čekal jsem, že po mně hodí svůdný pohled, ale on se jen tak nepatrně pousmál a následně odešel nebo se spíš doplazil do koupelny, ze které vyšel snad nejrychleji za celou dobu, co ho znám a nahý a ještě mokrý sebou praštil hned do postele.
J: "Ty musíš mít fakt dost,"...Lehl jsem si k němu.
B: "To si neumíš představit,"...Zíval jako kdyby v zívání s někým závodil.
V tu chvíli jsem věděl, že lepší chvíle už jednoduše nebude, je tak vyčerpaný, že ho ani nenapadlo, že bychom mohli jít ven a to znamená jediné - že i on musí vědět, že jednoduše potřebuje oraz.
J: "Víš, přemýšlel jsem..."
B: "Hmmm."
J: "Oba teď pořád jen pracujeme, i když ty už spíš doslova otročíš... no a máme toho jednoduše po krk a už si ani nepamatuju, kdy naposled jsme byli jenom spolu... prostě mě napadlo, že oba potřebujeme oraz, tak jsem si řekl, že pojedeme na dovolenou... co myslíš?"
B: "Jo, jasně, klidně."
Bylo mi fuk, že Brian asi hned vteřinu na to odpadl do říše snů, protože on, sakra, souhlasil, on souhlasil! A to je prostě něco, co beru závazně a něco, z čeho se už nemůže vykroutit. Proto jsem ho hned políbil a následně jsem běžel k počítači hledat tu pravou dovolenou pro nás.
No comments:
Post a Comment