Zblázním se z toho(8)

Poslední díl.

JUSTIN

Zblázním se z něho, jednou se z něho opravdu zblázním. Neustále se snaží předstírat, jak moc se o mě nezajímá a že chce, abych zmizel z jeho života, ale i přes to tu právě teď zápasí s kuřecí polévkou. Kdybych mu byl tak moc ukradený, jak se dělá, bylo by mu jedno, kdyby mu Debb sebevíc vyhrožovala, prostě by sem nepřišel. Ale on tu je, on se vždycky objeví, i když s tím zápasí. Záleží mu na mně, já to jednoduše vím, může si říkat, co chce, ale o tomhle jsem zkrátka přesvědčený, to jen on si to nechce připustit.

Před pár dny mě ale hodně naštval, ani nevím, proč mě to tak vzalo, jsem zamilovaný do Briana Kinneyho, chlapa v jehož posteli nebyl snad jenom prezident, teda pokud nepočítám sebe jako prezidenta jeho fanklubu. Ale i přes to, když jsem večer přišel k němu domů, upozorňuji po tom, co mi řekl, abych to udělal, jsem ho našel hekat nad nějakým trickem. Nevěděl jsem, zda to udělal schválně, aby mi dokázal, že mě nechce nebo proto, že na mě jednoduše zapomněl, ale v tu chvíli jsem měl vážně vztek. Pomalu v slzách jsem od něho utekl, vím, že takhle zním jako nějakej malej teplouš, ale tak moc mi na něm záleží, představa, že ho jednou ztratím je opravdu děsivá. Proto jsem ho chtěl přimět žárlit, i když všichni vědí, že Brian Kinney nežárlí. Ale tomu klukovi jsem stejně zavolal, ten to však prokoukl dřív, než jsem vůbec něčeho docílil. I když něčeho jsem možná opravdu docílil, Brian je tady ne?

B: "Jdu si dát sprchu, ten hnus ze sebe musím smýt."

Jak rád bych řekl, že půjdu s ním. Ach jo, miluju, když o sebe ve sprše vzájemně pečujeme, teď bych klidně vraždil, jen abych mohl s ním. Ale nemůžu, já jsem rád, že ležím.

---

B: "Nemáš u sebe náhodou nějaký triko, který si mi ukradl, abys ho mohl očichávat, že ne?"

Musel jsem se usmát nad tou představou, tohle mě ani nenapadlo, ale zas tak špatný nápad to nebyl, mohl bych mu nějaké ukrást. A něco mi říká, že i Briana něco na té představě vzrušovalo.

J: "To opravdu nemám. Ale klidně si vezmi něco mého."

B: "To je dobrý, já se bez toho obejdu."

Brian zamířil rovnou nahoru a já se s úsměvem na rtech zase položil. Točil se se mnou celý svět, jen jsem nevěděl, zda to je kvůli té nemoci anebo kvůli Brianovi.

Začínala mě zase přepadat únava, ale věděl jsem, že pokud Briana zaspím, tak si pak nafackuju, takže i přes to, jak špatně mi bylo, jsem si v televizi zapnul nějaký film v naději, že mě udrží vzhůru, dokud se Brian nevrátí, ale začínal jsem pomalu, ale jistě prohrávat. Naštěstí jsem ale vzápětí zaslechl vrzání schodů. Ihned jsem zvedl hlavu, abych na něj viděl a nevěděl jsem, jestli se mám začít smát, on si moje tričko opravdu vzal a no... vypadal komicky, přeci jen Brianova postava je o něco svalnatější.

B: "Nic neříkej,"...Hned se ohnal.

J: "Mlčím jako hrob."

Asi si dovedete představit, jak roztomilý byl, on je asi jedinej chlap, kterej dokáže být tak neskutečně sexy, ale přitom tak roztomilý... jsem si ale dost jistý tím, že s označením roztomilý nechce být za žádnou cenu spojován.

B: "Tak si to tu užij, já mizím."

J: "Neohřál bys mi tu polévku?"...Vyhrkl jsem.

Věřte nebo ne, ale ta polévka mi byla u zadku, šlo mi jednoduše o to, abych ho tu zdržel co nejdéle je to možné. Kdo ví, kdy se ke mně zase bude chovat lidsky a ano, to, jak se chová teď je podle mě lidské oproti jindy.

B: "Děláš si srandu, že jo?"

J: "Ohřál bych si jí sám, ale není mi dobře."

B: "Ty si fakt na zabití. Jestli od toho zase budu zasranej, tak si mě nepřej."

S tím, že si ještě něco mumlal pod vousy, se vydal do kuchyně. Opět jsem neodolal přihlouplému úsměvu, Brian Kinney se mnou nechává manipulovat, kdo by to byl řekl?

B: "Prosím,"...S důrazem na to slovo přede mě položil misku polévky. Nemít rýmu, tak bych jí i cítil, ale takhle jsem si jí musel vychutnávat alespoň pohledem.

J: "Děkuju."

B: "A nic dalšího po mně už nechtěj. Mám v plánu se do Babylonu dostat ještě dneska."

On a jeho milovaný Babylon, to je ještě víc nerozlučná dvojka, než on a Maikey. Ten tam bude chodit i v důchodovém věku. Jen doufám, že budu mít tu čest chodit tam s ním jako jeho partner.

J: "Nechceš tu zůstat a dokoukat se mnou ten film? Končí za chvíli. Nevadila by mi společnost."

Asi vám ani nemusím popisovat ten Brianův výraz, když jsem to dořekl, jestli jsem se podle něho nezbláznil, tak už vážně nevím. Bylo mi jasné, že na večer ve dvou můžu vážně zapomenout!

BRIAN

Jestli ten kluk není blázen, tak už nevím, co jiného. On si jako myslí, že ho upřednostním před Babylonem plným sexy polonahých chlapů, z nichž jeden nebo dva se dnes můžou starat o moje potěšení? On musí mít opravdu horečku, jiné vysvětlení zkrátka není!

B: "Dobrej vtip."

Justin nasadil ten svůj zamračenej výraz, který na mě zkouší vždy, když chce dosáhnout svého a nikdy toho nedosáhne, protože mě jednoduše nikdo nebude ovládat! I když... neříkám, že není na dobré cestě k tomu, aby se mu to podařilo, poněvadž ať už se mi chce sebevíc odtud rychle zmizet a myšlenek na něj se zbavit, tak zároveň je část mě odhodlaná mu jeho přání splnit.

J: "Tak se měj,"...Prohodil smutně s pohledem zabodnutým do misky.

Asi jsem fakt zešílel, ale musel jsem se pousmát. Tenhle puberťák, tohle přerostlý vytrvalý dítě mě jednoduše jednou přivede do blázince, ale i tak mě nutí se usmívat, jak je to vůbec možný? A jak je možný to, co právě teď řeknu?

B: "Ale jen do konce filmu, pak mizím."

J: "Jo-jo, jasně,"...Začal zaskočeně koktat.

Myslím, že mě už může zachránit leda tak nějaká odborná pomoc, protože tohle štěně jednoduše docílilo svého - sedl jsem si k němu, abych s ním mohl sledovat nějakou romantickou komedii - zlej sen, prostě zlej sen!

To, co ale následovalo potom, co dojedl tu misku polévky, bylo něco ještě neuvěřitelnějšího, tady už ani odborná pomoc nepomůže - Justin usnul s hlavou položenou na mém rameni, neskutečný! Ale i přes to, jak k vzteku to bylo, protože jsem se nemohl ani hnout, tak stejně tak to bylo zkrátka roztomilé, tedy on byl roztomilý, je jednoduše roztomile ďábelský a já se z něho zblázním!

Zblázním se z toho(7)

Nový díl.

BRIAN

S myšlenkami na Justina jsem usínal a stejně tak jsem se s nimi i probudil. Nemusím vám proto asi ani vykládat, jak následně probíhal můj den v práci. Začínám mít pocit, že se ze mě stává naprostý blázen. Justin je jednoduše všude a i když chci sebevíc, aby zmizel a dal mi jednou pro vždy pokoj, tak je tu ta část mě, která sílí každým dnem, jenž chce, aby byl Justin poblíž mě hodně dlouhou dobu. Nikdy jsem nic takového nezažil, tu potřebu mít někoho u sebe tak moc. Můj život s rodiči byl naprosto na hovno, vztah jsem si k nim nikdy nevytvořil a ani nemluvím o mé ďábelské sestře, které nemůžu přijít na jméno. Pak přišla Novotny rodina a já konečně cítil, že někam patřím, že mě má někdo rád, stejně tak to bylo následně i s Lindsay a po pár letech, i když to nerad přiznávám, tak i s těmi dvěma šašky, ale to všechno byly pocity přátelství, radosti a štěstí, prostě věci, o kterých bych s nimi nikdy nemluvil, i kdyby mě mučili, ale všechno to jednoduše bylo jiné, než s Justinem. Tohle je něčím silnější. A nesnáším ho za to, jak mě nutí se kvůli němu cítit, ale stejně tak si ten nový pocit užívám, je to matoucí.

Zrovna jsem se vracel z práce domů, když jsem změnil směr a vyrazil rovnou do jídelny... jak se totiž zdá, nejsem schopný přežít ani jeden den, aniž bych ho alespoň viděl.

Debbie: "Ty musíš mít teda hlad, když si přišel rovnou z práce,"...Ale zatím jsem viděl jenom ji, jaké to štěstí.

B: "Hlad je mocná čarodějka."

Debbie: "A co si dáš?"

B: "Máte tu nějakou specialitu dne?"

Debbie: "Něco by se našlo."

B: "Tak tu a kafe."

Debbie: "Hned to bude."

B: "Neříkej něco, co nemůžeš slíbit,"...Pronesl jsem s ironickým podtextem a úsměvem.

Debbie: "Abys nečekal do rána."

---

Na jídlo bych tu do rána rozhodně nečekal, ale na Justina, to pravděpodobně jo. Neustále jsem tu jeho blonďatou hlavu vyhledával, ale ať jsem se podíval, kam jsem se podíval, nebyl tady. Že by měl dnes volno?

Debbie: "Není tady."

Postavila přede mě talíř té svojí speciality a já usoudil, že na tomhle budou speciální leda tak ty hodiny na záchodě. Ale spíš mě zaujala tím jejím prohlášením o Justinovi... ta ženská ví fakt všechno!

B: "Kdo?"...Snažil jsem se předstírat, že vůbec nevím, o kom to mluví.

Debbie: "Ty víš moc dobře, kdo... leží doma v horečkách."

Můj pohled se na ni upřel, na malý moment mnou totiž projel nepříjemný pocit a obavy, ale když se mi ho podařilo setřást, dokázal jsem se pouze zasmát, ale ani nevím, proč jsem to udělal.

Debbie: "Jsem ráda, že jsem tě pobavila."

B: "Nemá chodit oblečenej do půl těla."

Debbie: "A užívat si noční radovánky s tebou, vím, že si ho v noci převezl domů, ani nechci vědět, co jste dělali."

B: "To nechtěj,"...Usmál jsem se nad tou vzpomínkou.

Debbie: "Ale jelikož já tu mám moc práce a ty si stoprocentně důvodem, proč je mu takhle, budeš to ty, kdo mu domů odnese kuřecí polévku, na které se už pracuje."

B: "Tak to prrr, ani mě nehne, má tam Vica, ať mu navaří."

Debbie: "Asi jsem se přeslechla."

B: "Tak já ti to rád zopakuji... zapomeň."

Založila si ruce na prsa a hluboce se mi zadívala do očí, nebudu lhát, když chce, tak je opravdu děsivá a vzhledem k tomu, že jí uctívám jako svou matku... do prdele práce.

B: "Já tě fakt nesnáším."

Debbie: "To se vsadím. Ale Justin tě určitě rád uvidí."

B: "Jestli je mu tak zle, jak říkáš, jsem si jistý, že si mě ani nevšimne... nebo v to alespoň doufám."

Když mi přinesla zavazadlo plné kuřecí polévky, věděl jsem, že to myslela fakt vážně a měl jsem ještě větší vztek. Ale zároveň ho část mě opravdu chtěla vidět.

B: "Donášková služba!"...Rozrazil jsem dveře Debbiina domu.

Vic: "Nemohl bys přijít jednou jako normální člověk? Justin spí."

B: "No tak to se omlouvám,"...Vydoloval jsem ze sebe pořádnou dávku ironie.

Když jsem se však následně ohlédl za sebe a uviděl Justina spát na gauči u televize... můj mozek změkl a je se pousmál nad tou jeho roztomilostí.

Vic: "Asi před hodinou odpadl, koukali jsme spolu na teleshopping..."

B: "No tak to se nedivím. A není to náhodou Debbiina úchylka?"

Vic: "Naučila mě na to taky."

B: "Tak to tě lituju. A tady máte polévku, Debb mi nakázala ji sem odnést."

Vic: "To je od ní pěkný, ale já už jednu udělal a ona to ví."

B: "Jako vážně?"

Krve by se ve mně v tu chvíli nedořezalo! Ona a ta její snaha přimět mě uvědomit si, že z Justina se stane láska mého života, je neúnosná... dokonce na mě vymyslí takovou levárnu, jen aby mě dostala do stejného baráku s ním.

B: "Tvoje sestra je čiré zlo."

Vic: "Občas jo,"...Zasmál se.

B: "Takže co s tím mám dělat?"

Vic: "Nech to tady, on to sní, když bude vědět, že si to přinesl s takovou láskou."

B: "Nemáš jed na krysy? Že bych ho do toho nasypal."

Vic: "Buď na toho kluka hodnej, má tě rád."

Nechápu to, ale ta věta mě nějak vyděsila. Moc dobře vím, že Justin je mnou poblázněný, myslí si dokonce, že je do mě zamilovaný, ale do teď jsem to bral jen jako jeho pubertální období... když vám však někdo řekne, že ten kluk by vás mohl mít opravdu rád, i přes to, co za člověka jste, tak je to jednoduše děsivé.

J: "Hmmmm,"...Začalo se ozývat z gauče.

B: "Skvělý načasování, zmizím dřív, než se probudí... kam to mám teda dát?"

Vic: "Přendej to do misky a strč to do lednice. Já si jdu lehnout."

B: "Počkat - co?"

Vic: "Ty si poradíš."

Vic zmizel jako pára nad hrncem a já tam zůstal stát jako opařený. Přendat to do misky a pak strčit do lednice? Vypadám snad jako nějaká kuchařka nebo domácí hospodyňka? Za co, Bože?

"Kurva!" ujelo mi to, když mi ten hnus začal stékat po ruce a samozřejmě jsem od toho měl celý rukáv!

J: "Briane?"

Musel jsem si povzdychnout a přivřít víčka, tohle je prostě zlej sen. Zatracená Debbie, zatracenej Vic! A zatracenej Justin! Do čeho jsem se to zase dostal?

B: "Můžeš klidně spát dál."

J: "Co tady děláš?"

B: "To bych taky rád věděl."

J: "A co to tam vyvádíš?"

B: "Co asi? Přendávám kuřecí polévku do misky, abych jí mohl dát do lednice, tos to nepoznal?"

J: "Ani ne. A proč to děláš?"

B: "Protože mi to řekl Vic, máš moc otázek."

J: "Jenom nechápu, proč tady vůbec zápasíš s polévkou."

B: "Protože mě Debbie zaúkolovala tím, abych ti jí donesl... věř mi, vůbec jsem to nedělal s radostí."

J: "Ale Vic už mi jednu udělal."

B: "To už vím taky."

Fakt jsem začínal mít dojem, že se ze mě snaží dělat pitomce záměrně. Tohle bylo jednoduše k zbláznění a já chtěl opravdu rychle vypadnout. Jenže jsem byl od toho hnusu zakrytej pomalu od hlavy až k patě! Tak a dost, potřebuju sprchu, okamžitě.

Zblázním se z toho(6)

Nový díl.

BRIAN

Nevěděl jsem, zda si mě pamatuje, i když ono toho není moc k pamatování, jenom do mě vrazil a pak byl s Justinem v Babylonu a viděl, jak s ním mluvím, tudíž pokud nemá opravdu dobrou paměť, mělo by tohle vyjít podle plánu. A i když to fakt nerad přiznávám, tak pěknej je, chápu, proč Justin vyhledává jeho společnost, ale to neznamená, že jsem i nadále spokojen s představou, že by pro Justina začal být něčím víc, než jen povyražením. Ještě si úplně nejsem jistý tím, o co přesně mezi Justinem a mnou jde a ani si nejsem jistý, že to vůbec vědět chci, ale něco to je a toho se nechci jen tak vzdát, i když mi ten kluk teda leze na nervy... ale naopak ve chvílích, kdy zapomenu na to, že není ničím víc, než jen pěkným blonďákem a pevným zadkem, tak je mi s ním vážně dobře, ale o to tu teď opravdu nejde.

K tomu klukovi jsem přitančil ve velkém stylu alá Brian Kinney. Byl jsem sexy, jak nejvíc jsem dokázal, na rtech jsem měl svůj obvyklý svůdný až hříšný úsměv a dával jsem mu na obdiv svou svalnatou postavu, zdálo se, že opravdu neví, kdo jsem...

Kluk: "Přišel sis pro omluvu za to, jak jsem do tebe vrazil nebo kvůli Justinovi?"

Ačkoliv by mě to mělo zaskočit ne-li vytočit, že jsem tak průhledný a lehce odhalitelný a podle všeho pro každého snadno zapamatovatelný, tak mě vlastně překvapila ta jeho chytrost, přišlo mi sexy, že se nebál říct si svoje a nehrál si na neviňátko.

---

B: "Jsem tu, protože jsem nechtěl, abys tancoval sám."

Buď mi to vážně sežral anebo to alespoň předstíral, protože už dál nemluvil a jen si vychutnával mou přítomnost, nedivil jsem se mu, kdo by taky odmítl svých pár minut v ráji s Brianem Kinneym?

V jednom jsem měl už ale rozhodně jasno, ať už s ním má Justin sebevětší romantické plány, tenhle kluk rozhodně neuvažuje stejně jako on.

Kluk: "Nějak mi vyschlo, půjdu si dát něco k pití,"...S úsměvem se vydal na bar.

Věděl jsem, že když ho budu následovat, budu až moc nápadný, ale bohužel jsem ještě neměl tolik informací na to, abych to nechal plavat.

B: "Co si dáš?"

Kluk: "Tequilu,"...Ani se nepokoušel rozmluvit mi můj záměr koupit mu pití, on věděl, jak tuhle hru hrát.

Když nám barman přinesl naše skleničky, jen jsme seděli na barových židličkách a propalovali se pohledy. Nebudu lhát, hlavou mi probleskla i ta možnost s ním jít prozkoumat zadní místnost, ale... no ovládal jsem se.

B: "Takže jak přesně se znáš s Justinem?"...Už jsem jaksi neměl výdrž.

Kluk: "Já věděl, že jde o něj! Vidím, jak na tebe kouká... a jak ty koukáš na něj."

B: "Je pěknej, kdo by se na něj nepodíval."

Kluk: "Jo, ale ty na něj koukáš jinak."

Jediná možná reakce na tohle, bylo protočení očí a přesně to jsem taky udělal. Vážně nepotřebuju, aby nějakej 20 letej kluk analyzoval to, jak se koukám na Justina.

B: "Takže, jak se s ním znáš?"

Kluk: "Ošukal jsem ho."

Cuklo mi v lícních kostech. Nejsem blbej, to, že spolu spali, mi došlo už dávno, jen jsem nepotřeboval detaily toho, že on ošukal Justina... nějak mám pocit, že tahle čest náleží jen mně, když je Justin top s někým jiným, tak s tím problém nemám, ale spodek, to může být jenom se mnou.

B: "Může se zdát, že jsem idiot, ale to mi došlo. Ptám se, proč si dáváte ty čajové dýchánky."

Kluk: "Aha. Justin mi před pár dny zavolal, jestli se nechci sejít... když jsme spolu spali, řekněme, že jsme si hodně rozuměli, maluju jako on... ale myslím, že oběma nám už došlo, že tě chtěl jenom přimět žárlit, což jsem pochopil a řekl jsem mu na rovinu, že tohle není nic pro mě."

Věřte, že i tahle možnost mi probleskla hlavou, vlastně si držela první pozici, ale ta možnost, že tenhle kluk je Justinovou představou pravé lásky byla hned v závěsu a natolik silná, že jsem o ní byl přesvědčený... proto, když teď vím, že to tak není, tak nějaká část mě oslavuje. Je to možná těžké pochopit, ale chci Justina pro sebe, sice ne způsobem, jakým by si on přál, ale chci ho... chci z něj někoho udělat, chci z něj udělat toho nejlepšího homosexuála, jakým je možné být, chci, aby zažil výchovu Briana Kinneyho, má na to jednoduše potencionál, nechci, aby se z něj stala nějaká ubohá imitace na heterosexuála.

Kluk: "Takže teď, když víš, že je zase celej tvůj, můžu už jít?"

B: "Nejde mi o něj."

Kluk: "Jo, jasně. Díky za to pití,"...S namyšleným úsměvem se odporoučel pryč.

Před pár měsíci bych nevěřil, že k něčemu takovému dojde, ale i přes to jsem si teď opravdu oddychl, protože jsem se mohl zbavit myšlenek na to, jak mi Justina někdo odtáhne do říše romantiky a podobných hovadin. Jednu věc jsem však stále nechápal a to tu, proč byl Justin v jeden den úplně v pohodě, celej ze mě hotovej, že mě pronásledoval na každém kroku a hned další ráno se na mě nedokázal ani podívat a přitáhl tohohle kluka.

Maikey: "S kým sis to povídal?"

B: "Ty si ještě tady? Myslel jsem, že už si doktorem zkoumáte prostatu."

Maikey: "Zůstali jsme, abychom si užili večer. Ale já se ptal první."

B: "Prostě nějakej kluk."

Maikey: "Musíš mě pochopit, ty když s někým mluvíš, tak s ním nakonec buď skončíš v zadní místnosti, nebo ve svý posteli, nikdy je nenecháš odejít, pokud z nich nevyšukáš mozek."

B: "Možná jsem si svůj zájem o jeho zadek jednoduše rozmyslel."

Maikey: "No právě! To nejsi ty."

B: "Vrať se radši za tím svým doktůrkem, buď tak hodný."

Maikey: "Když si to tak přeješ. A stejně vím, že to nějak souvisí s Justinem,"...Ještě se zasmál a pak díky bohu zmizel.

Mám pocit jako bych snědl prášky na šílenství, protože všichni jednoduše dělají až moc velkou vědu z toho, o co mezi mnou a Justinem jde, je to pouhý sex, který někdy třeba vygraduje až do pocitu, kdy s ním jsem i docela rád, ale nic z toho se nedá zařadit do definice láska a ani vztahy, protože o to tu nejde a nikdy nepůjde. Justin jen potřebuje někoho, kdo ho připraví na svět a pokud tím mám být já tak budiž, ale o víc opravdu nejde, prostě ne!

Zblázním se z toho(5)

Nový díl.

BRIAN

Justina jsem následně odvezl k Debbie, vím, že by se mu spíš zamlouvalo, kdyby mohl strávit noc v mojí posteli, ale naštěstí nic nenamítal, neměl jsem náladu na to se s ním dohadovat. Dneska v noci jsem jednoduše potřeboval být sám bez všech těch problémů kolem a Justin je rozhodně problémem největším. Proto jsem se ani nevydal do Babylonu, ale jel jsem rovnou domů v naději, že sklenička Jima Beama, televize a pár cigaret mě přivedou na jiné myšlenky. Jenže to jsem ještě netušil, jaký dáreček najdu u svých dveří...

B: "Maikey?"

Maikey: "Bri,"...Zachichotal se a já hned věděl, že má něco napito.

B: "Tolik k tomu, že budu mít klidnej večer... tak se zvedej,"...Společnými silami jsme se dostali až na pohovku.

Sundal jsem si bundu a následně jsem mu došel pro vodu, bylo sice dost možné, že ji do něj budu muset nalít násilím, ale potřeboval ji. Naštěstí se ji však napil sám.

B: "Takže co tě ke mně přivedlo?"

Maikey: "Budeš mít radost... s Davidem jsme se pohádali."

B: "Nepovídej. A kvůli čemu?"

Maikey: "Kvůli tobě!"

---

Bohužel se mi nezdařilo zakrýt ten samolibý úsměv, to víte, jsem rád středem pozornosti, zvlášť když to znamená, že mám v něčem pravdu, ale Maikeymu to rozhodně na úsměvu nepřidalo, spíše naopak, kdyby mohl tak mě snad sežere.

Maikey: "Jsem rád, že si spokojenej."

B: "Nebudu lhát, je to dobrej..."

Maikey: "Prosím tě, ušetři mě toho vítězného proslovu."

B: "Fajn, promiň. A co jsem udělal tak hrozného, že jste se vy dvě hrdličky chytly?"

Maikey: "David si myslí, že pokud by přišlo na rozhodování mezi tebou a ním, vyberu si tebe."

B: "A to ho šokuje? Viděl vůbec, jak sexy jsem?"

Maikey: "Briane!"

Dobře, na vtípky očividně nemá ani pomyšlení, i když tohle mělo k vtipu vlastně hodně daleko - já jsem sexy a je zcela jasné, že Maikey by si vybral mě... sakra, známe se skoro 15 let a zažili jsme toho spolu víc, než kdokoliv, není o čem pochybovat.

Maikey: "Briane, jak můžu být někdy opravdu šťastný, když kdykoliv, co někoho poznám, se mi to budeš snažit zničit? Víš moc dobře, co k tobě cítím, ale ty necítíš to samé ke mně a já to chápu... ale nemůžeš ode mě odhánět každého, s kým si něco začnu."

Zatuhl jsem a to naprosto. Jen jsem se mu díval do očí, ústa jsem měl pootevřená a srdce se mi rozbušilo. Něco takového mi nikdy neřekl, vždy jsem věděl, že mě miluje víc, než jako nejlepšího přítele a nebudu lhát ani moje city nikdy nebyly úplně jen na kamarádské úrovni, jenom jsem nikdy necítil tu potřebu z toho dělat vědu, vždy jsem věděl, že Maikeyho potřebuju jako svého nejlepšího přítele a kdybychom se třeba jen pokusili z toho dělat něco víc, všechno by se tím zničilo a to jsem nehodlal riskovat a ačkoliv já se s tím naučil žít a vlastně to i ignorovat, tak Maikey, jak se zdá ze své lásky ke mně nikdy nevyroste, pokud nenajde někoho jiného... v čemuž mu úspěšně bráním. Takže se zdá, že se pro jednou opravdu budu muset zachovat správně.

B: "Máš pravdu a omlouvám se. Nebudu ti říkat, že se mi David líbí a že mu věřím, protože nevěřím... ale pokud s ním jsi šťastný, tak toho nechám a nebudu se vás dál snažit rozeštvat. Jen po mně nechtěj, abych ho měl rád."

Maikey se zasmál a já se v tu chvíli cítil mnohem líp, potřeboval jsem, aby tahle velká rozmluva byla něčím zamluvená, protože jak jistě víte, já tyhle hlubokomyslné rozhovory opravdu nevyhledávám.

Maikey: "Věř mi, ani on tě nemá rád."

B: "Tss, to nechápu, jsem zlatíčko."

Nějak automaticky jsem Maikeyho políbil, tak jak je u nás zvykem, ale nevím, tentokrát jako by ten polibek byl něco víc - něco jako ve stylu 'konec naší nezrealizované romance'. Maikey jednoduše potřebuje, abych mu přestal bránit ve štěstí, i když možná nějaká část mě někdy toužila po tom, abych byl schopný mu dát to, co ode mě chtěl, ale ta část je pohřbená hluboko uvnitř a musí tam i zůstat.

Maikey: "Co říkáš, zajdeme do Babylonu?"

B: "Vlastně jsem si říkal, že si dám dneska volný večer."

Maikey: "Ty?"...Povytáhl obočí.

B: "Máš pravdu, tohle vůbec nejsem já - takže mi dej pět minut, než se dám dohromady. A v kuchyni si vezmi aspirin, je dobré kocovině předcházet."

Šel jsem si dát rychlou sprchu, pak jsem na sebe hodil modré džíny, černé tílko a svojí koženou bundu a mohli jsme vyrazit směr Babylon.

Emmett: "Neříkejte, že jste se udobřili?"

Ted: "To bylo rychlé. Neříkal si náhodou, že s ním už nikdy nepromluvíš?"...Obrátil svou pozornost na Maikeyho.

B: "Vážně? No nepovídej."

Maikey: "Měl jsem na tebe vztek."

Emmett: "A teď už nemáš? Co se stalo? Dali jste si pusu a všechny neshody náhle zmizely?"

B: "Něco takového."

Maikey: "Vlastně jsme se kvůli němu pohádali s Davidem a Brian se rozhodl dát mi s ním své požehnání."

B: "Jestli chceš můžu sehnat i reportéry, aby to s tebou sepsali jako hlavní článek v zítřejších novinách."

Maikey: "Musel jsem vyzdvihnout, že ses pro jednou rozhodl zachovat správně."

B: "Nenuť mě toho litovat."

To, že udělám dobrou věc, ještě neznamená, že prahnu po tom, aby to všichni věděli. Mám radši, když jsem v podvědomí všech za hajzla, jako dobrák to nikam nedotáhnu.

Maikey: "Dlužíš mi tanec."

B: "To jsou mi věci,"...Vzal jsem ho za ruku a zamířil rovnou na parket. Ty dvě královničky nás hned následovaly.

Tancovali a blbli jsme jako nějací malí kluci. Nebudu lhát mít ho ve svém životě je pro mě opravdu důležité, i když mu to možná nedávám nijak zvlášť najevo, ale kdybych ho ztratil, tak... asi bych se zbláznil.

B: "Myslím, že tě někdo shání,"...Kývl jsem přes jeho rameno.

Asi je vám jasné, že ten někdo byl David, stál tam s pohledem retardovaného, v překladu - tvářil se jako někdo, kdo chce napravit škody.

Maikey: "Nevadí?"...Ujišťoval se, že za ním může jít.

B: "Už jsme si to snad vyjasnili, ne?"

Maikey: "Díky,"...Letmo mě políbil a šel za ním.

Já jsem se vydal rovnou na bar, odkud jsem je pozoroval, doktor se podle všeho hodně snažil, poněvadž netrvalo dlouho a Maikey skončil v jeho náruči. Možná mi bude chvíli trvat, než si zvyknu na to, že si Maikey našel jinou náruč na držení, než je ta moje, ale jednoduše ho musím nechat.

Něco jiného však po chvíli na parketu zaujalo mou pozornost a to něco, byl ten nagelovanej kluk, který se teď všude motá kolem Justina. Možná je to ubohé, ale šel jsem si s ním zatančit - lépe řečeno, šel jsem zjišťovat informace.

Zblázním se z toho(4)

Nový díl. - 18+

BRIAN

Být manažerem reklamní agentury je asi to jediné, co v mém životě v poslední době dává smysl. Všechno je jinak zmatek, ze kterého se asi za chvíli zblázním. Na jednu stranu musím řešit toho 17 letého puberťáka, co se na mě upnul natolik, že ani já už ho nemůžu setřást z hlavy a který teď když konečně docílil svého jako, že se o něj zajímám víc, než je zdrávo, až z toho doslova šílím, se najednou už nezajímá o mě a já nevím, proč mě to tak strašně štve, proč to jednoduše tak řeším, když bych měl být vlastně rád, že si našel někoho, s kým si může hrát na romantiku a všechny ty podobné kraviny, které shledávám jako naprosto ubohé, ale nevím... prostě mě dostal, ať se mi to líbí nebo ne. To však neznamená, že si z toho sednu na zadek a začnu mu podlejzat, mám snad ještě nějakou hrdost.

A na druhou stranu se teď musím zabývat i Maikeym, já ani nevím, proč mě ten jeho doktůrek tak moc vytáčí, možná proto, že jsem si do teď neuvědomoval, že Maikeyho život se netočí jenom kolem mě, že může mít i svoje vlastní zájmy a lidi, v tomhle případě jednoho člověka, který mu dá to, co já nemohl... ale fajn, i kdyby to tak bylo, ten chlap se mi jednoduše nelíbí a nechápu, proč mu Maikey skáče na ty jeho řečičky, já prostě vím, že mu nakonec ublíží, prostě to vím, ale asi bych se měl konečně smířit s tím faktem, že Maikey je dost starý a především samostatný na to, aby si život zařídil podle sebe.

Když jsem odpoledne dorazil domů, věděl jsem, že budu potřebovat nějaké rozptýlení a kdo jiný by mi tohle mohl zajistit, než můj vlastní syn?

Lindsay: "Můžeme si sednout tady,"...Lindsay konečně našla lavičku, která jí vyhovovala.

B: "Sláva, bál jsem se, že dojdeme na konec parku dřív, než nějakou najdeme."

Lindsay: "Jen chci, aby byl Gus na hezkém místě."

B: "Za A - to dítě ještě ani neví, že nějakej svět kolem něho existuje a za B - spí jako dřevo."

Lindsay: "Fajn, asi z toho dělám vědu."

B: "Asi poporodní hormony."

Lindsay: "Nic takového nemám!"...Šťouchla mě do žeber.

B: "Vážně?"

Lindsay: "Neštvi mě! A radši mi pověz, proč si nás vytáhnul ven?"

B: "Já vlastně vytáhnul jenom Guse, ty ses k nám přicpala."

Lindsay: "Pardon, že vám kazím pánskou jízdu. Ale teď vážně, proč si přišel? A neříkej mi, že sis chtěl vyzkoušet otcovství."

---

Vážně? Já přišel proto, že si chci odpočinout od svého momentálního života a ne proto, abych si o tom povídal a sděloval jí, co mě momentálně tak vytáčí.

B: "Neměl jsem důvod, prostě jsem chtěl přijít, tak jsem přišel."

Lindsay: "Briane? Jak dlouho se známe?"

B: "Dlouho, takže bys mohla vědět, že když něco říkám tak to tak i myslím."

Lindsay: "Já vím, že myslíš, ale to neznamená, že tě něco nemůže trápit... třeba jako Maikey?"

B: "To jako fakt? On si stěžoval?"

Lindsay: "Nestěžoval... jen jsme spolu mluvili a zmínil se, že nejste zrovna na stejné vlně ohledně Davida."

B: "Ten chlap je had a Maikey by to měl vědět."

Lindsay: "A jak ty to víš?"

B: "Prostě to vím!"

Lindsay: "Víš, co si myslím?"

B: "Ne to fakt teda nevím."

Lindsay: "Že žárlíš..."

B: "Bože."

Lindsay: "Žárlíš, protože tě Maikey vždy následoval na každém kroku, protože tě miluje a ty miluješ jeho, sice svým způsobem a nikdy nebudeš schopný být pro něj tím, čím by si přál, ale to neznamená, že ty city nejsou skutečné."

B: "Je to můj nejlepší přítel."

Lindsay: "Právě, nejen, že žárlíš, ty se bojíš, že ho ztratíš. A při tom zapomínáš, že ty sám máš ve svém životě někoho, s kým by si mohl být opravdu šťastný."

Přísahám, že mít před sebou něco, o co bych mohl třísknout hlavou, tak to snad i udělám. Já se, kurva, o tomhle bavit nechci! Nechci analyzovat svoje city k Maikeymu a už vůbec nechci poznávat nové city k Justinovi, protože tu žádné nejsou, rád s ním spím a ano možná je mi s ním dobře a chtěl bych, aby byl šťastný, ale to neznamená, že já jsem ten, s kým by měl svoje štěstí najít, protože nejsem. Já nevěřím na lásku, nevěřím na romantické řeči a ani se nechci vrhnout do světa vztahů a podobných kravin, chci být sám, užívat si života a nic neřešit, to je to, kým jsem a tím to jednoduše hasne!

Věděl jsem, že pokud hodně rychle nezmizím, tak mi Lindsay nedá pokoj, dokud na mě nezkusí všechno, co jenom jde, aby mě přiměla přehodnotit můj dosavadní život. Já vím, že Justin je podle ní zlatíčko a že by mi mohl obrátit život vzhůru nohama, podle ní k lepšímu, ale já vím, že by to bylo k horšímu a to nehodlám dovolit. Stejně tak nehodlám poslouchat ty její řeči o tom, jak je důležité, abych se s Maikeym udobřil a přál mu jeho štěstí, těhle blbostí mě jednoduše ušetřete. Proto jsem se v nejbližší možné chvíli sebral a šel rovnou k Woody's, kde naštěstí nikdo z těch cvoků ještě nebyl.

J: "Ahoj,"...Posadil se vedle mě.

Ach můj bože, to jako vážně? Nemohl radši přijít Emmett nebo Ted, vlastně i toho Maikeyho bych viděl radši, ale on, proč zatraceně on!? Ještě k tomu s tím jeho úsměvem od ucha k uchu, nahou polovinou těla a novým přírůstkem v jeho bradavce. Jen mě překvapuje, že ho nedoprovází i jeho nový přítel.

B: "Ztratil si košili?"

J: "Je za to 50% sleva na drinky."

B: "Tak to se máš."

J: "Dneska jsi tu nějak brzy."

B: "Ty mě hlídáš?"

J: "Jen vím, že chodíš dýl, jinak nic."

B: "Tak jsem dneska přišel dřív, vadí ti to?"

J: "Ne, vůbec ne. Jen vidím, že se něco děje a rád bych pomohl."

B: "Nepotřebuju tvojí pomoc."

J: "A co potřebuješ?"

B: "Aby se můj život vrátil zase do normálu a jelikož ty si důvod, proč se mi v první řadě rozpadá, tak mi rozhodně nepomůžeš."

J: "Chápu."

Začal se zvedat a v tu chvíli něco ve mně jako by mi najednou vrazilo facku a řeklo, že jsem totální idiot! To něco nechtělo, aby odešel.

B: "Počkej,"...Chytil jsem ho za zápěstí.

J: "Proč?"

Stačilo si vyměnit pár pohledů a netrvalo dlouho, abychom skončili v mém autě, kde jsme se mačkali na zadní sedačce ve víru naprosté vášně. Líbal jsem ho jako by na tom závisel můj život, jeho horká kůže byla doslova magnetem pro mé rty a dlaně. Zatímco on nemohl ovládat své mladé tělo, celý se chvěl, sténal, vzdychal, úplně se mi oddával. Pořád jsem z něho mohl cítit tu nevinnost, co jsem cítil o naší první noci. Ale přitom už jsem z něho cítil i tu dravost, s jakou ze mě strhával oblečení. S jakou mě líbal, s jakou se mě dotýkal. A když následně začal rukou klesat po mé hrudi a břiše až mému pulsujícímu penisu, myslel jsem, že snad vyskočím z kůže. Hladil mě a třel způsobem, že tvrdší už jsem být snad ani nemohl. A když vzápětí zapojil i svojí nadanou pusu, která mě sála a olizovala jako kornout zmrzliny, pomalu jsem křičel jeho jméno. To jméno, které jsem si nejdřív nemohl ani zapamatovat. Pak už jsem to jednoduše nemohl vydržet a dřív než jsem se udělal, jsem si navlékl kondom a vtlačil se do jeho pevného zadku a v podstatě ihned jsem vyvrcholil, Justin to musel cítit, protože hned na to se udělal i on.

Nechápu to, prostě to nechápu, ale ten kluk mě má jednoduše ve své hrsti. Je jedno, co řeknu nebo udělám, vždy si k němu zase najdu cestu. Zblázním se z toho!

Zblázním se z toho(3)

Nový díl.

BRIAN

Jaká je šance, že dnešní den bude stejně děsný jako ten včerejší? Rád bych řekl, že malá nebo nejlíp nulová, ale ve skutečnosti se obávám, že je naopak dost velká. Vlastně mám takový dojem, že dnešek bude ještě horší. Nejen, že se budu muset opět vypořádat s tím faktem, že ten blonďatý vlezdoprdelka, který mi několik měsíců otravuje života a já pomalu, ale jistě začínám vzdávat svou snahu o to se ho zbavit, ba naopak nějaká část mě se občas přistihne přitom, jak jeho blízkost sám vyhledávám... bože, jak rád bych řekl, že to není pravda, ale bohužel, je to tak, opravdu ke mně nějak přirůstá, zapouští kořeny, dostává se mi pod kůži, prostě cokoliv, co vystihuje stav, kdy už mi vlastně ani nevadí... a teď, když vím, že dělá všechno pro to, aby se mi vyhýbal, aniž bych věděl proč vlastně a ještě se přede mnou nakrucuje s tím nagelovaným, bezejmenným klukem, nevím - jednoduše to ve mně vyvolává mix různých pocitů, co jsem nikdy dřív nepoznal. Už z toho důvodu si myslím, že fakt potřebuju nějakou odbornou pomoc - nejlépe žhavé orgie, spoustu chlastu a nějaké Éčko.

A pak tu mám další problém, který spočívá v tom, že i s Maikeym jsme se jaksi dostali do konfliktu díky tomu doktůrkovi středního věku, který si Maikeyho přivlastnil jako nějakou hračku, ke které se pomalu nesmím přiblížit... jo dnešek rozhodně bude horší, už teď se na něj těším.

Momentálně jsem navíc na cestě do jídelny, kde si chci dát svůj ranní příděl kafe, abych v práci mohl fungovat, jak je u mě zvykem - jako pohledný, úspěšný sebevědomý, dvaceti osmiletý - fajn tak devětadvacetiletý manažer. Jenže už jen z představy, že tam bude Justin, mi stojí chlupy na těle, obvykle mi stojí něco jiného, takže je jasné, že tohle není dobré znamení... Hurá do toho!

B: "Maikey?"...Narazil jsem na něj, když vycházel z jídelny.

Maikey: "Briane..."

B: "Odcházíš?"

Maikey: "Očividně,"...Chladně odvětil.

B: "Mám to brát tak, že si pořád nasranej?"

Maikey: "Konečně jsi něco pochopil, aniž bych ti to musel vysvětlovat."

B: "Chápu. To, abych šel dřív, než si dovolím opět dát najevo obavy o tvou osobu."

Maikey: "Blbost! Tady nejde o nějaké tvoje obavy... ty se jenom nedokážeš přenést přes ten fakt, že já jsem schopný vést normální vztah s někým, koho miluju a kdo miluje mě, zatímco ty..."

B: "Víš co, nepokračuj, pointu jsem pochopil."

---

Vytočil mě, nebudu lhát! Proto jsem se sebral a šel radši do jídelny, na tyhle jeho kecy jsem fakt neměl náladu... a je mi jedno, že má možná pravdu, že část mě není ochotná překousnout tu realitu toho, že Maikey si začíná budovat svůj vlastní život s někým, koho miluje a já pomalu upadám do zapomnění, že show Maikey and Brian se pomalu, ale jistě stává minulostí. To jediný je možná pravda, ale ať na mě nechodí s kecama typu, že mu závidím jeho dokonalý vztah plný romantických kravin, protože já sám to nejsem schopný mít, blbost, blbost, blbost!

No to mě teda poser! Nejen, že jsme se právě s Maikeym chytli jako nějaký párek manželek, já musím dokonce vejít do nově se tvořící romance Justina s tím - už mě fakt začíná srát, že nevím jeho jméno - a vlastně ani, co je zač.

Debbie: "Ahoj - kafe?"

B: "Přesně."

Debbie: "A něco k tomu?"

B: "Ne jen kafe, už takhle v posilovně vyplivnu duši."

Debbie: "Hned ti ho přinesu."

Poprvé, co mě naštvalo, že se ode mě vzdálila a nezaměstnávala mě svými drahocennými poučkami. Měl jsem totiž tak možnost "velice nenápadně" sledovat, co se odehrává u zadního stolu, kde se Justin vesele baví s jeho novou holkou.

Debbie: "Zajímá tě, kdo to je, že?"

B: "Co? Ne! Nevím, proč by mělo."

Debbie: "Protože tam zíráš způsobem, že kdybys mohl, tak vraždíš očima."

B: "Myslím, že by sis měla dát volno, jsi přepracovaná."

Debbie: "Ne jen upřímná."

B: "I to je příznak přepracovanosti."

Debbie jako obvykle zakroutila očima a něco si zašpitala pod vousy, myslím, že už je ze mě naprosto šílená. Ale co mám říkat já, když si sem napochoduje s tím vševědoucím výrazem a snaží se mi napovídat takové kraviny typu, že mě zajímá, s kým Justin randí... opakuji po sto milionté - to, že s tím klukem šukám a vlastně i rád, neznamená, že z nás bude nějaká manželská dvojice.

Debbie: "Takže ti vůbec nevadí, že tebe ignoruje, zatímco s tím klukem..."

B: "Nedokončuj tu větu, prosím tě, nedokončuj, pokud nechceš, abych ti tady usnul."

Debbie: "Dobře, tak přejdeme k jinému tématu... proč měl Maikey alergickou reakci, kdykoliv jsem zmínila tvoje jméno?"

B: "To bys měla probrat se svým synem."

Debbie: "Právě probírám."

B: "S tím, co vypadá jako ty."

Debbie: "Budeš tu šaškovat dlouho nebo se vymáčkneš?"

B: "Asi jen nabyl dojmu, že nemám jeho doktora rád."

Debbie: "Nabyl dojmu? Kdyby si mohl, tak ho přejedeš svým jeepem."

B: "To bych neudělal! Mám svoje auto rád."

Debbie: "Ty mě jednou dostaneš do hrobu."

Nerad to říkám, ale ani já bych se tomu nedivil, vždyť nemá den volna, aniž by mi nemusela přednášet nějaké nové poznatky, ale na mou obranu - já o ně nikdy nestojím!

Debbie: "Justine!"

Počkat, proč ho zavolala? Nehodlá snad na nás hrát tu hru, kdy nám řekne, ať si vyříkáme svoje problémy a je to? Protože to nehodlám podstupovat, nemám důvod, Justin si může dělat, co chce a stejně tak já, nemusíme se o tom informovat. A ten fakt, že mi tak nějak na něm začíná záležet, se dá vyřešit tím, že prostě zmizí z mého života, lehké jako facka.

J: "Ano, Debb?"

Debbie: "Jsi v práci nebo na dýchánku u čaje?"

J: "V práci,"...Přiznal tiše se sklopeným pohledem, sakra, proč je tak sexy, když je roztomilej?

Debbie: "Tak by ses tak mohl i začít chovat."

J: "Promiň, už jdu na to... Ahoj, Briane."

B: "Ahoj,"...Zase odcupital a toho kluka podle všeho poslal domů.

Debbie: "Nemáš za co."

B: "Co?"

Debbie: "Nesnesu pohled na tvůj žárlivý obličej."

B: "Já jsem...!"

Debbie: "Musím se vrátit k práci."

Tuhle ženskou kdykoliv potkám, musím následně rozdýchávat zbytek celého dne. Mě z ní vážně jednou trefí, pokud jí netrefí dřív ze mě. Ale uznávám, že její tah se mi líbil, rozhodně bylo lepší Justina sledovat samotného, než s tou chodící reklamou na gel.

J: "Dáš si ještě něco?"

B: "V pohodě, kafe je fajn."

J: "Dobře,"...Zase se chystal odejít, ale nakonec se posadil vedle mě... on se mnou bude mluvit? No to zírám.

B: "Víš, co říkala Debb? Nejsi na dýchánku u čaje."

J: "Jen jsem se chtěl ujistit, že si v pohodě... včera si... utekl."

B: "Neutekl, šel jsem domů."

J: "Jo, ale zdálo se, že si nějaký naštvaný a pak si mi chtěl něco říct, když v tom si prostě odešel."

B: "Nechtěl jsem ti kazit zábavu."

J: "Aha."

Nebudu lhát, každá část mě se ho chtěla na toho kluka zeptat, ale to bych si radši vylámal zuby, jak pevně jsem svíral čelisti, než abych se zeptal. Místo toho jsem se raději sebral a šel do práce, na to jediné místo, kde mě zatím ještě nikdo nenasral.

Zblázním se z toho(2)

Nový díl. - 15+

BRIAN

Dorazil jsem do Babylonu kolem jedenácté a po Maikeym nebylo ani památky, bylo mi hned jasné, že se s doktůrkem zdrželi při zkoumání prostaty. A to se tak obával, že bych tu snad nebyl. Za to Ted s Emmettem tu podle všeho už nějakou dobu oxidovali, oba měli něco upito, ale zatímco Emmett se skvěle bavil na parketu s vysokým, pohledným, černovlasým klukem, se kterým bych si dal říct i já sám, Emmett má zkrátka vkus, tak Ted se zoufale topil ve skleničce, opakujíc jednu a tu samou větu pořád dokola na každého, kdo prošel "Ahoj, jak to jde?"

B: "Skvěle,"...Se smíchem jsem usedl vedle něho.

Ted: "Ty jsi tu teda scházel."

B: "Já vím, díky, že to zmiňuješ!"

Ted: "To tvoje sebevědomí."

B: "Chceš trochu? Mám ho na rozdávání. Třeba si pak konečně uvědomíš, jak patetický jsi."

Ted: "Nemůžeš mě raději ignorovat?"

B: "Jako všichni ostatní tady? Co bych to pak byl za kamaráda?"

Ted: "Ten nejlepší!"

Musel jsem se zasmát, někdy mu fakt dělám ze života peklo, ale když on mi to dělá tak zatraceně jednoduché! Nicméně je znát, že dneska na mě nemá vůbec náladu a já nejsem ten typ, co by kopal do někoho, kdo už je na zemi... fajn ten typ možná jsem, ale pro jednou si to odpustím.

B: "Chceš něco objednat?"

Ted: "Prosím?"

B: "Ptám se, co piješ? A hlavně neříkej sex on the beach."

Ted: "Skotskou, děkuju."

B: "Dobrá volba."

---

Jsem na tom opravdu už tak špatně, že jsem si z Teda udělal svého parťáka na pití anebo ho jednoduše shledávám jako dobré rozptýlení od myšlenek na Justina a toho nagelovaného kluka, co za ním dnes přišel do jídelny? Sakra, obě možnosti jsou ubohé.

Maikey: "Ahoj!"

B: "Maikey? Konečně! Už jsem měl za to, že... Ou, doktore, ty jsi tu taky?"

David: "Jo, je to problém?"

B: "Ne, vůbec ne, je skvělé tě tu mít."

Najednou nastalo trapné ticho, tedy existuje v klubu, kde hraje hudba na plné koule něco jako ticho? Dost těžko. Ale vy určitě chápete, jak to myslím. Během toho ticha jsme si s doktorem vyměňovali pohledy, které všechno říkaly za nás, zatímco Ted nás s napětí pozoroval při usrkávání svého pití a Maikey si soudě dle jeho výrazu přál, aby ovládal umění teleportace.

Emmett: "Páni, tady by se dalo dusno krájet. Ahoj, Davide."

David: "Ahoj."

Maikey: "Zlato, chceš si zatancovat?"

B: "Samozřejmě, miláčku,"...Neodolal jsem ironickému úsměvu.

David: "Moc rád,"...Vzal Maika za ruku a odploužil se s ním na parket.

Nebudu lhát, škubaly mi lícní kosti, přes Davida se asi nikdy nepřenesu, nelíbí se mi, já se nelíbím jemu a Maikey určitě skončí jako ten ublížený, ale je dospělý a má právo vlastní volby, do které mu nemůžu kecat, ale ten chlap se mi prostě nelíbí.

Emmett: "Mohl by ses už konečně přenést přes ten fakt, že spolu chodí?"

Ted: "A že nejsi jediný chlap v jeho životě?"

B: "A mohli byste vy dva prostě zmizet?"

Emmett: "Budeš se s tím muset jednoduše smířit... navíc David je zlatíčko."

B: "A ty budeš potřebovat za chvilku jeho služby, až ti něco zlomím."

Ted: "Radši se vzdálíme."

B: "Výborně!"

Na tyhle kecy jsem fakt neměl náladu, přes toho chlapa se nikdy nepřenesu, je mi jedno, jestli je to ten nejzlatíčkovanější chlap na světě, prostě ne!

"Dám si dvě tequily," zdá se mi to nebo právě slyším Justinův hlas?

B: "Justine?"

J: "Briane?"

B: "Co tady děláš?"

J: "To samé, co ty - objednávám si pití."

Dva fakty: První, Justin se mnou má očividně pořád nějaký problém, protože ještě před pár dny v mé blízkosti omdléval blahem a teď se ke mně chová jako k pytli hoven. Druhý, ty tequily si objednal dvě a pokud se nesnaží vyhrát nějakou soutěž v popíjení, je zcela zřejmé, že nebude pít sám.

B: "Jasně, to ti přeju,"...Dopil jsem zbytek své skleničky a šel jsem od něj pryč. Fakt jsem nehodlal zkoumat, co se s ním, sakra, děje.

Já jsem buď to dneska vstal levou nohou a všechno se mi sere před očima anebo se naopak všichni dohodli, že mě budou vytáčet nebo já fakt nevím, co to má, do prdele, znamenat!

Raději jsem tu páru šel upustit do zadní místnosti. Chvilku mi trvalo, než jsem našel někoho, díky komu mi ztvrdnul. Ale nebudu lhát, od chvíle, co znám Justina se nikomu pusou nepodařilo to, co jemu a teď to bylo ještě víc znát, když jsem věděl, že Justin se očividně rozhodl se mnou vytřít podlahu.

"Řekni, až se budeš blížit." To jako vážně? To ho musím varovat předtím, než se udělám? S touhle větou spíš zabil veškerou šanci na to, že k tomu vůbec někdy dojde. Proto jsem ho odstrčil, zapnul jsem si rifle a šel jsem pryč. Dneska jsem neměl jednoduše náladu ani na tohle.

Maikey: "To bylo rychlé."

B: "Nudil jsem se."

Maikey: "Jasně."

B: "Kde máš doktora?"

Maikey: "Emmett s Tedem ho drží jako rukojmí. Něco mi říká, že se ho snaží zaměstnat, abychom ma dva měli chvilku."

B: "Nevěděl jsem, že jí potřebujeme."

Maikey: "Briane, no tak... to mi to nemůžeš přát? Mám ho fakt rád... navíc i ty někoho máš."

B: "Prosím?"

Maikey: "Já vím, ty nehraješ na kluky, jsi single a tak... ale no tak, to nevidíš, že ten kluk s tebou něco opravdu dělá? Ráno bylo tak očividné, že tě představa, že byl s někým jiným..."

B: "Můžeš si to odpustit, Maikey, dřív, než se pozvracím?"

Maikey: "Dospěj už, Briane, sakra!"

B: "To mi říkáš ty? Jsi ve vztahu asi tak pět minut. Pamatuj na moje slova, až vám ta romance skončí."

Očividně se naštval, protože se sebral a šel pryč, ale on jednoho dne pochopí, že dělám jen to, co si myslím, že je pro něj nejlepší, nechci, aby se zranil, a mám jednoduše takové tušení, že s tímhle chlapem to tak dopadne.

Nicméně jsem ztratil veškerou chuť na to tady zůstávat, proto jsem se chtěl prodrat tím davem polonahých těl pryč, když v tom jsem vrazil do Justina.

J: "Briane, jsi v pohodě?"

B: "Opravdu tě to zajímá nebo se ptáš jenom tak?"

J: "Zajímá."

Viděl jsem mu na očích, že to myslí vážně a tak nějak mě to zahřálo u srdce, což je zvláštní, když žádné nemám, alespoň podle slov ostatních.

B: "Mám se..."...Ale tu větu už jsem nedokázal dokončit, protože jsem za Justinem uviděl toho kluka z rána, jak čeká na to, až se mnou Justin domluví a vrátí se k němu.

"Někdo na tebe čeká," pronesl jsem, jak nejklidněji jsem dokázal a následně jsem se otočil k odchodu. Vážně jsem měl pocit, že se dnes podělalo všechno, co se jenom dalo!

Zblázním se z toho(1)

Nová povídka.

BRIAN

Jak dlouho už ho vůbec znám? Já vlastně ani nevím, ne že bych si to značil v kalendáři nebo v deníčku. Ale pár měsíců už to bude. Pointou je to, že jsem ho snad nikdy neviděl tak zářit. Jo je už celkem proslulý tím svým úsměvem, díky kterému mu Debb dala přezdívku Sunshine, ale i tak... září až nějak moc na to, že skáče, jak kdo pískne, aby mu přinesl to a to. Jednoduše se mi to nezdá, leda by si včera s někým užil, to už by to možná vysvětlovalo, ale pokud je mi známo tak jediný klub, kterého je členem, je ten můj, dokonce je jeho prezidentem, takže ani tohle mi moc nesedí. I když co se mě týče má mě to vůbec zajímat? Čím větší existuje šance na to, že se ho zbavím, tím víc můžu pak slavit, až se to opravdu stane. Trpělivost, Briane, trpělivost.

Maikey: "Tady si někdo včera užil."

B: "Co?"

Maikey: "Jen se nedělej. Ten kluk svítí jako disko koule."

B: "Ne díky mně."

Maikey: "Jako, že si neužil s tebou?"

B: "Pokud si vzpomínám, tak moje jméno včera vykřikoval... zkrátka někdo jiný, ať už se jmenoval jakkoliv."

Maikey: "Tak to zírám."

B: "A to jako proč? Je mladý, sexy a užívá si."

Maikey: "Jo, ale do teď si byl jenom ty předmětem jeho zájmu."

B: "A kdo říká, že si vůbec užil? Třeba se jenom dobře vyspal... ale pokud jde o mě, má moje požehnání."

Maikey: "Pokud to vidíš takhle a nevadí ti, že možná ztrácí zájem o tvou osobnost - budiž."

Víc provokativně to opravdu říct nemohl, teď nad tím budu muset přemýšlet, dokud z toho nezešílím. Jedna věc je to, že Justin mi dá prostě pokoj a já nebudu muset každej den řešit, jak se ho zbavit alespoň na pět minut, ale něco jiného je vědomí, že už mu třeba nepřijdu natolik atraktivní, aby se se mnou zahazoval nebo snad zatoužil po mladším modelu, i když přiznejme si - já budu navždy mladý a krásný... ale zkrátka tohle je jednoduše nepřijatelné!

---

Maikey: "Musím jít. Uvidíme se večer v Babylonu?"

B: "Děláš jako bych měl mít jiné plány."

Maikey: "Jen se ujišťuji."

B: "Tak si buď jistý, že tam budu. Pozdravuj doktůrka."

Maikey: "Měj se."

Nebudu lhát, byl jsem rád, že zmizel, alespoň jsem si nemusel dávat takový pozor při tom, jak jsem zkoumal Justina jako nějaké umělecké dílo ve výloze.

J: "Můžu ti to odnést?"

Co? To jsem se při pohledu na něj vážně tak zasnil, že jsem ani nezaregistroval, jak se ke mně blíží? Sakra, se mnou vážně začíná být něco špatně, ten kluk mě nějak moc zajímá a to není normální!

B: "Cože?"

J: "Ptám se, jestli už si dojedl?"

B: "Jo-jo, klidně si to odnes."

J: "Fajn. A chceš ještě něco?"

B: "Ne, za-zaplatím."

J: "Dobře, tak pojď za mnou na bar."

Obvykle jsem já ten, kdo rozkazuje jemu a naprosto si to užívám, ale tentokrát byl on nějaký iniciativní, i když šlo jen o blbé placení, ale to neměnilo nic na tom, že jsem měl dojem, že se mi to nějak vymyká z rukou.

B: "Drobný si nech,"...Podal jsem mu bankovku.

J: "Díky."

Tak fajn, co to s ním, sakra, je? Obvykle má co dělat, aby se na mě nevrhal, div bych si nenajal ochranku a najednou mě jen odbude chladným 'díky'? Má horečku nebo co?

J: "Ještě něco?"...Tázal se po chvíli trapného ticha, co jsem na něj jenom zíral... nevědomky samozřejmě.

B: "Všechno, díky."

J: "Není zač,"...Vzal svůj tác, sexy zadek a pracovní nasazení a bez rozloučení odešel.

Udělal jsem mu něco? Protože pokud si dobře vzpomínám, když jsme spolu byli naposledy jedinou věc, co jsem udělal, byl on. Nebo si snad nepamatuju nějaké detaily, které z něho udělaly tuhle osobu? Ale, sakra, znova se sám sebe ptám - proč mě to vůbec zajímá? Kašlat na to.

Debbie: "Co se děje?"...Odchytila si mě u dveří. Až se mi jednou povede utéct, aniž bych od ní dostal přednášku, budu to muset oslavit.

B: "Kde?"

Debbie: "Tady! Mezi vámi dvěma. Obvykle září, když s tebou mluví... místo toho se dneska usmívá na všechny kolem a na tebe se kouká jako by tě chtěl zabít."

B: "Pokrok! Konečně jsme na dobré cestě k tomu, aby mi dal pokoj."

Debbie: "Blbče. Jestli zjistím, že si mu něco udělal, tak si mě nepřej."

B: "Něco jsem mu rozhodně udělal... ale předtím si rozhodně nestěžoval."

Debbie: "Detaily vašeho sexuálního života nepotřebuju."

B: "Tak se neptej a nemusíš je mít."

Debbie: "Jen se ujišťuji, že tu nehrozí žádná drastická výměna názorů, co by mi mohla odhánět zákazníky, až se Justin bude tvářit jako citrón."

B: "No teď zákazníky spíš přitahuje, tak buď ráda,"...Kývnul jsem směrem k Justinovi, který právě až okatě flirtoval se zákazníkem. Nebudu lhát, trošku mi to vadilo... ale rozhodně se z toho nebudu stavět na hlavu.

Debbie se díky bohu zase vrátila do práce, za kterou opravdu dostává zaplaceno, tahle práce, kdy vyzvídá a snaží se spravit cizí problémy, jí rozhodně neprosperuje, proto jí zcela doporučuji, aby s ní sekla.

Ještě jednou jsem se koutkem oka podíval po Justinovi, který stále nevyhledával mou pozornost, jako by snad doufal, že tím přiláká tu mojí... což opravdu nerad přiznávám, ale zabíralo to. A následně jsem se konečně chystal odejít, když v tom jsem mezi dveřmi vrazil do nějakého nagelovaného kluka.

Kluk: "Pardon, omlouvám se."

B: "Příště se dívej na cestu."

Kluk: "Rozkaz,"...S protočením očí kolem mě prošel a vydal se... rovnou k Justinovi!

A Justin ho se smíchem objal jako by se snad znali celé roky anebo snad jen jeden večer, který ale proběhl opravdu, ale opravdu dobře a teď se jim z toho něco rýsuje... do hajzlu, to tu teď opravdu žárlím jako nějakej heteráč nebo bláznivá lesbička?! Ne dost! Musím se napít, prostě musím!