Zblázním se z toho(8)

Poslední díl.

JUSTIN

Zblázním se z něho, jednou se z něho opravdu zblázním. Neustále se snaží předstírat, jak moc se o mě nezajímá a že chce, abych zmizel z jeho života, ale i přes to tu právě teď zápasí s kuřecí polévkou. Kdybych mu byl tak moc ukradený, jak se dělá, bylo by mu jedno, kdyby mu Debb sebevíc vyhrožovala, prostě by sem nepřišel. Ale on tu je, on se vždycky objeví, i když s tím zápasí. Záleží mu na mně, já to jednoduše vím, může si říkat, co chce, ale o tomhle jsem zkrátka přesvědčený, to jen on si to nechce připustit.

Před pár dny mě ale hodně naštval, ani nevím, proč mě to tak vzalo, jsem zamilovaný do Briana Kinneyho, chlapa v jehož posteli nebyl snad jenom prezident, teda pokud nepočítám sebe jako prezidenta jeho fanklubu. Ale i přes to, když jsem večer přišel k němu domů, upozorňuji po tom, co mi řekl, abych to udělal, jsem ho našel hekat nad nějakým trickem. Nevěděl jsem, zda to udělal schválně, aby mi dokázal, že mě nechce nebo proto, že na mě jednoduše zapomněl, ale v tu chvíli jsem měl vážně vztek. Pomalu v slzách jsem od něho utekl, vím, že takhle zním jako nějakej malej teplouš, ale tak moc mi na něm záleží, představa, že ho jednou ztratím je opravdu děsivá. Proto jsem ho chtěl přimět žárlit, i když všichni vědí, že Brian Kinney nežárlí. Ale tomu klukovi jsem stejně zavolal, ten to však prokoukl dřív, než jsem vůbec něčeho docílil. I když něčeho jsem možná opravdu docílil, Brian je tady ne?

B: "Jdu si dát sprchu, ten hnus ze sebe musím smýt."

Jak rád bych řekl, že půjdu s ním. Ach jo, miluju, když o sebe ve sprše vzájemně pečujeme, teď bych klidně vraždil, jen abych mohl s ním. Ale nemůžu, já jsem rád, že ležím.

---

B: "Nemáš u sebe náhodou nějaký triko, který si mi ukradl, abys ho mohl očichávat, že ne?"

Musel jsem se usmát nad tou představou, tohle mě ani nenapadlo, ale zas tak špatný nápad to nebyl, mohl bych mu nějaké ukrást. A něco mi říká, že i Briana něco na té představě vzrušovalo.

J: "To opravdu nemám. Ale klidně si vezmi něco mého."

B: "To je dobrý, já se bez toho obejdu."

Brian zamířil rovnou nahoru a já se s úsměvem na rtech zase položil. Točil se se mnou celý svět, jen jsem nevěděl, zda to je kvůli té nemoci anebo kvůli Brianovi.

Začínala mě zase přepadat únava, ale věděl jsem, že pokud Briana zaspím, tak si pak nafackuju, takže i přes to, jak špatně mi bylo, jsem si v televizi zapnul nějaký film v naději, že mě udrží vzhůru, dokud se Brian nevrátí, ale začínal jsem pomalu, ale jistě prohrávat. Naštěstí jsem ale vzápětí zaslechl vrzání schodů. Ihned jsem zvedl hlavu, abych na něj viděl a nevěděl jsem, jestli se mám začít smát, on si moje tričko opravdu vzal a no... vypadal komicky, přeci jen Brianova postava je o něco svalnatější.

B: "Nic neříkej,"...Hned se ohnal.

J: "Mlčím jako hrob."

Asi si dovedete představit, jak roztomilý byl, on je asi jedinej chlap, kterej dokáže být tak neskutečně sexy, ale přitom tak roztomilý... jsem si ale dost jistý tím, že s označením roztomilý nechce být za žádnou cenu spojován.

B: "Tak si to tu užij, já mizím."

J: "Neohřál bys mi tu polévku?"...Vyhrkl jsem.

Věřte nebo ne, ale ta polévka mi byla u zadku, šlo mi jednoduše o to, abych ho tu zdržel co nejdéle je to možné. Kdo ví, kdy se ke mně zase bude chovat lidsky a ano, to, jak se chová teď je podle mě lidské oproti jindy.

B: "Děláš si srandu, že jo?"

J: "Ohřál bych si jí sám, ale není mi dobře."

B: "Ty si fakt na zabití. Jestli od toho zase budu zasranej, tak si mě nepřej."

S tím, že si ještě něco mumlal pod vousy, se vydal do kuchyně. Opět jsem neodolal přihlouplému úsměvu, Brian Kinney se mnou nechává manipulovat, kdo by to byl řekl?

B: "Prosím,"...S důrazem na to slovo přede mě položil misku polévky. Nemít rýmu, tak bych jí i cítil, ale takhle jsem si jí musel vychutnávat alespoň pohledem.

J: "Děkuju."

B: "A nic dalšího po mně už nechtěj. Mám v plánu se do Babylonu dostat ještě dneska."

On a jeho milovaný Babylon, to je ještě víc nerozlučná dvojka, než on a Maikey. Ten tam bude chodit i v důchodovém věku. Jen doufám, že budu mít tu čest chodit tam s ním jako jeho partner.

J: "Nechceš tu zůstat a dokoukat se mnou ten film? Končí za chvíli. Nevadila by mi společnost."

Asi vám ani nemusím popisovat ten Brianův výraz, když jsem to dořekl, jestli jsem se podle něho nezbláznil, tak už vážně nevím. Bylo mi jasné, že na večer ve dvou můžu vážně zapomenout!

BRIAN

Jestli ten kluk není blázen, tak už nevím, co jiného. On si jako myslí, že ho upřednostním před Babylonem plným sexy polonahých chlapů, z nichž jeden nebo dva se dnes můžou starat o moje potěšení? On musí mít opravdu horečku, jiné vysvětlení zkrátka není!

B: "Dobrej vtip."

Justin nasadil ten svůj zamračenej výraz, který na mě zkouší vždy, když chce dosáhnout svého a nikdy toho nedosáhne, protože mě jednoduše nikdo nebude ovládat! I když... neříkám, že není na dobré cestě k tomu, aby se mu to podařilo, poněvadž ať už se mi chce sebevíc odtud rychle zmizet a myšlenek na něj se zbavit, tak zároveň je část mě odhodlaná mu jeho přání splnit.

J: "Tak se měj,"...Prohodil smutně s pohledem zabodnutým do misky.

Asi jsem fakt zešílel, ale musel jsem se pousmát. Tenhle puberťák, tohle přerostlý vytrvalý dítě mě jednoduše jednou přivede do blázince, ale i tak mě nutí se usmívat, jak je to vůbec možný? A jak je možný to, co právě teď řeknu?

B: "Ale jen do konce filmu, pak mizím."

J: "Jo-jo, jasně,"...Začal zaskočeně koktat.

Myslím, že mě už může zachránit leda tak nějaká odborná pomoc, protože tohle štěně jednoduše docílilo svého - sedl jsem si k němu, abych s ním mohl sledovat nějakou romantickou komedii - zlej sen, prostě zlej sen!

To, co ale následovalo potom, co dojedl tu misku polévky, bylo něco ještě neuvěřitelnějšího, tady už ani odborná pomoc nepomůže - Justin usnul s hlavou položenou na mém rameni, neskutečný! Ale i přes to, jak k vzteku to bylo, protože jsem se nemohl ani hnout, tak stejně tak to bylo zkrátka roztomilé, tedy on byl roztomilý, je jednoduše roztomile ďábelský a já se z něho zblázním!