Nová povídka.
BRIAN
Jak dlouho už ho vůbec znám? Já vlastně ani nevím, ne že bych si to značil v kalendáři nebo v deníčku. Ale pár měsíců už to bude. Pointou je to, že jsem ho snad nikdy neviděl tak zářit. Jo je už celkem proslulý tím svým úsměvem, díky kterému mu Debb dala přezdívku Sunshine, ale i tak... září až nějak moc na to, že skáče, jak kdo pískne, aby mu přinesl to a to. Jednoduše se mi to nezdá, leda by si včera s někým užil, to už by to možná vysvětlovalo, ale pokud je mi známo tak jediný klub, kterého je členem, je ten můj, dokonce je jeho prezidentem, takže ani tohle mi moc nesedí. I když co se mě týče má mě to vůbec zajímat? Čím větší existuje šance na to, že se ho zbavím, tím víc můžu pak slavit, až se to opravdu stane. Trpělivost, Briane, trpělivost.
Maikey: "Tady si někdo včera užil."
B: "Co?"
Maikey: "Jen se nedělej. Ten kluk svítí jako disko koule."
B: "Ne díky mně."
Maikey: "Jako, že si neužil s tebou?"
B: "Pokud si vzpomínám, tak moje jméno včera vykřikoval... zkrátka někdo jiný, ať už se jmenoval jakkoliv."
Maikey: "Tak to zírám."
B: "A to jako proč? Je mladý, sexy a užívá si."
Maikey: "Jo, ale do teď si byl jenom ty předmětem jeho zájmu."
B: "A kdo říká, že si vůbec užil? Třeba se jenom dobře vyspal... ale pokud jde o mě, má moje požehnání."
Maikey: "Pokud to vidíš takhle a nevadí ti, že možná ztrácí zájem o tvou osobnost - budiž."
Víc provokativně to opravdu říct nemohl, teď nad tím budu muset přemýšlet, dokud z toho nezešílím. Jedna věc je to, že Justin mi dá prostě pokoj a já nebudu muset každej den řešit, jak se ho zbavit alespoň na pět minut, ale něco jiného je vědomí, že už mu třeba nepřijdu natolik atraktivní, aby se se mnou zahazoval nebo snad zatoužil po mladším modelu, i když přiznejme si - já budu navždy mladý a krásný... ale zkrátka tohle je jednoduše nepřijatelné!
Maikey: "Musím jít. Uvidíme se večer v Babylonu?"
B: "Děláš jako bych měl mít jiné plány."
Maikey: "Jen se ujišťuji."
B: "Tak si buď jistý, že tam budu. Pozdravuj doktůrka."
Maikey: "Měj se."
Nebudu lhát, byl jsem rád, že zmizel, alespoň jsem si nemusel dávat takový pozor při tom, jak jsem zkoumal Justina jako nějaké umělecké dílo ve výloze.
J: "Můžu ti to odnést?"
Co? To jsem se při pohledu na něj vážně tak zasnil, že jsem ani nezaregistroval, jak se ke mně blíží? Sakra, se mnou vážně začíná být něco špatně, ten kluk mě nějak moc zajímá a to není normální!
B: "Cože?"
J: "Ptám se, jestli už si dojedl?"
B: "Jo-jo, klidně si to odnes."
J: "Fajn. A chceš ještě něco?"
B: "Ne, za-zaplatím."
J: "Dobře, tak pojď za mnou na bar."
Obvykle jsem já ten, kdo rozkazuje jemu a naprosto si to užívám, ale tentokrát byl on nějaký iniciativní, i když šlo jen o blbé placení, ale to neměnilo nic na tom, že jsem měl dojem, že se mi to nějak vymyká z rukou.
B: "Drobný si nech,"...Podal jsem mu bankovku.
J: "Díky."
Tak fajn, co to s ním, sakra, je? Obvykle má co dělat, aby se na mě nevrhal, div bych si nenajal ochranku a najednou mě jen odbude chladným 'díky'? Má horečku nebo co?
J: "Ještě něco?"...Tázal se po chvíli trapného ticha, co jsem na něj jenom zíral... nevědomky samozřejmě.
B: "Všechno, díky."
J: "Není zač,"...Vzal svůj tác, sexy zadek a pracovní nasazení a bez rozloučení odešel.
Udělal jsem mu něco? Protože pokud si dobře vzpomínám, když jsme spolu byli naposledy jedinou věc, co jsem udělal, byl on. Nebo si snad nepamatuju nějaké detaily, které z něho udělaly tuhle osobu? Ale, sakra, znova se sám sebe ptám - proč mě to vůbec zajímá? Kašlat na to.
Debbie: "Co se děje?"...Odchytila si mě u dveří. Až se mi jednou povede utéct, aniž bych od ní dostal přednášku, budu to muset oslavit.
B: "Kde?"
Debbie: "Tady! Mezi vámi dvěma. Obvykle září, když s tebou mluví... místo toho se dneska usmívá na všechny kolem a na tebe se kouká jako by tě chtěl zabít."
B: "Pokrok! Konečně jsme na dobré cestě k tomu, aby mi dal pokoj."
Debbie: "Blbče. Jestli zjistím, že si mu něco udělal, tak si mě nepřej."
B: "Něco jsem mu rozhodně udělal... ale předtím si rozhodně nestěžoval."
Debbie: "Detaily vašeho sexuálního života nepotřebuju."
B: "Tak se neptej a nemusíš je mít."
Debbie: "Jen se ujišťuji, že tu nehrozí žádná drastická výměna názorů, co by mi mohla odhánět zákazníky, až se Justin bude tvářit jako citrón."
B: "No teď zákazníky spíš přitahuje, tak buď ráda,"...Kývnul jsem směrem k Justinovi, který právě až okatě flirtoval se zákazníkem. Nebudu lhát, trošku mi to vadilo... ale rozhodně se z toho nebudu stavět na hlavu.
Debbie se díky bohu zase vrátila do práce, za kterou opravdu dostává zaplaceno, tahle práce, kdy vyzvídá a snaží se spravit cizí problémy, jí rozhodně neprosperuje, proto jí zcela doporučuji, aby s ní sekla.
Ještě jednou jsem se koutkem oka podíval po Justinovi, který stále nevyhledával mou pozornost, jako by snad doufal, že tím přiláká tu mojí... což opravdu nerad přiznávám, ale zabíralo to. A následně jsem se konečně chystal odejít, když v tom jsem mezi dveřmi vrazil do nějakého nagelovaného kluka.
Kluk: "Pardon, omlouvám se."
B: "Příště se dívej na cestu."
Kluk: "Rozkaz,"...S protočením očí kolem mě prošel a vydal se... rovnou k Justinovi!
A Justin ho se smíchem objal jako by se snad znali celé roky anebo snad jen jeden večer, který ale proběhl opravdu, ale opravdu dobře a teď se jim z toho něco rýsuje... do hajzlu, to tu teď opravdu žárlím jako nějakej heteráč nebo bláznivá lesbička?! Ne dost! Musím se napít, prostě musím!
No comments:
Post a Comment