Showing posts with label Nejsem tvoje hračka. Show all posts
Showing posts with label Nejsem tvoje hračka. Show all posts

Monday, September 17, 2018

Nejsem tvoje hračka! // 7 //

Poslední díl

BEZ VAROVÁNÍ


Justin's POV

Mám být vůbec ještě překvapený? Samozřejmě, že se opět chová takhle. Jen já jsem si bláhově myslel, že to tentokrát třeba bude jiné. Ale s ním se nikdy nic nezmění. On umí jenom dvě věci a to chovat se jako zmetek a blokovat jakékoliv city, které by si mohl vytvořit k druhému člověku. A já už vážně netuším, co víc mám dělat. Nechci o něj přijít, ale když se na to podívám ze všech úhlů, je vůbec možné přijít o někoho, koho vlastně ani nemám? A nejspíš ani nikdy mít nebudu. Možná bych se měl vzdát a prostě odejít, udělat mu tu radost, že se za něj zbavím jeho největšího problému, zkrátka udělat tlustou čáru a už na něj nikdy nepomyslet.

To sotva, Justine! Nikam nejdu. Já nejsem typ, co by se tak snadno vzdal a i když jsem svého zatím nedosáhl, neznamená to, že se to nikdy nestane, ne nadarmo se říká 'nikdy neříkej nikdy'. Lepší zkrátka bude říct - někdy to vyjde, někdy bude jenom můj, někdy mě bude milovat tak moc, že nebude chtít, abych odešel.

Friday, September 14, 2018

Nejsem tvoje hračka! // 6 //

BEZ VAROVÁNÍ


Brian's POV

Probudila mě tak tupá bolest hlavy a zad, že jsem měl pocit jako bych vypil moře chlastu. Ale byl jsem si jistý tím, že k tomu určitě nedošlo a tak zbývala jediná možnost - Debbiin gauč. Zatraceně, copak ses už nepoučil, Kinney?! Nikdy neusínat na jejím gauči je pravidlo číslo jedna, když ji čas od času navštívím. Ani nechápu, jak k tomu došlo tentokrát... pamatuji si akorát... jo jasně, pamatuji si to, co na mě Debb s Vicem přichystali, když nám udělali to menší rande v kuchyni. Ani nevím, proč jsem zůstal, asi sebedestrukce, ale v tu chvíli mi to přišlo... prostě fajn. Tak nějak se mi na Justina dobře koukalo, když naproti mě seděl, kousal se do tváře, aby se moc neusmíval radostí a vypadal tak zatraceně sexy a roztomile. Jenže po té večeři měl následovat můj odchod domů a předstírání, že se to nikdy nestalo - kvůli mému egu a tak, však víte. Jenže to se podle všeho nestalo a když se tak rozpomínám, tak poslední, co si vybavuji je, že jsme s Justinem seděli přesně na tomhle gauči, koukali na televizi... jo a taky jeho ruku v mém rozkroku - jo to si vybavuji naprosto perfektně. To, jak mě hladil, jeho šikovné horké prsty, pevné pravidelné tahy, ze kterých se mi kroutily moje prsty na nohou, můj zrychlený dech... fuck... bylo to fakt dobrý. Justin se musel cítit dobře, když jsem mu tam tak vrněl do ucha. Však jsem ho k tomu skoro přinutil, ne že bych použil násilí, ale signály tu byly. A kdyby přímo nad našimi hlavami nespali - neodposlouchávali - Debbie s Vicem, celé by to zašlo mnohem dál. Bože, jak já ho v tu chvíli chtěl. Co to na něm, sakra, je? Že i když chci, nemůžu se od něj držet dál a když nechci, je to ještě horší. Doufám, že na to existuje nějaká léčba, protože jinak...

Wednesday, September 12, 2018

Nejsem tvoje hračka! // 5 //

VAROVÁNÍ 18+


Brian's POV

Zastavil jsem u Debbie před domem a za to, co řeknu, se asi budu nenávidět, ale já fakt nechtěl, aby Justin vystoupil. Jeho blízkost je mi vždy tak nějak příjemná, cítím se s ním zkrátka... dobře. Ale v životě ho nechci právě kvůli tomu, protože vím, kam tohle směřuje a taky to, že to dobře nedopadne. Jenže zároveň... ho v životě chci. Jak na hlavu to vlastně je? Chtít ho mít nablízku, ale nikdy si s ním nebýt nějak blízký, protože mít ho rád, by znamenalo, že jsem selhal v tom, čemu věřím? A to v to, že láska ani vztahy neexistují. A já jsem lepší, než to, já neskáču na ubohé romantické řečičky, protože to je něco pro heterosexuály a patetické lidi, kteří si myslí, že bez lásky se nedá žít. Já jsem zkrátka Brian Kinney a tohle v životě jednoduše nepotřebuju.

Monday, September 10, 2018

Nejsem tvoje hračka! // 4 //

BEZ VAROVÁNÍ


Brian's POV

Situace se zhoršila natolik, že jsem dokonce vystoupal na balkon, odkud jsem měl na něj lepší výhled. Nevím, proč mě tak zatraceně zajímal a přitahoval. Měl jsem v posteli tolik chlapů, že bych to ani nespočítal a jedna noc s nimi, bylo všechno, co jsem chtěl... a ano s Justinem jsem zamýšlel úplně to samé... jen on se rozhodl změnit pravidla a já se jim nakonec přizpůsobil. Protože mám pocit, že ať už mu vzdoruji sebevíc nebo ho odháním do aleluja, stejně jsem ve výsledku rád, když mě neposlechne a zůstane. A to vědomí mě tak vytáčí, protože tohle zkrátka nejsem já. Nikoho si k sobě nepouštím z dost jasných důvodů - protože to znamená, že se něco posere a těmhle věcem jsem se já vždycky úspěšně vyhýbal, já nestojím o žádné drama, zlomená srdce ani zklamání a falešné naděje, proto pokud chce Justin zůstat, bude se muset smířit s tím, že ode mě nikdy nic nedostane, pokud já sám mu to nebudu chtít dát a to nebudu. Můj vztah s ním, pokud se tomu tak dá vůbec říkat, začíná a končí v posteli, tak prosté to je.

Friday, September 7, 2018

Nejsem tvoje hračka! // 3 //

BEZ VAROVÁNÍ


Justin's POV

Maikeyho se mi podařilo zbavit dřív, než mi tohle celé rozmluvil tím, že by mi připomněl, že žádné moje hry na Briana zkrátka platit nebudou. Šel jsem si radši zatancovat, abych se dostal trochu víc do nálady, dokonce jsem nechal pár pěkných kluků, aby se na mě lepili v naději, že to Brian uvidí a bude žárlit.

Ale když jsem tak neustále koukal směrem k zadní místnosti a čekal na to, až se Brian ukáže, začínal jsem mít pocit, že se tam snad zabydlel. Byl tam už doslova celou věčnost. Nejspíš si tam našel někoho, koho se nedokáže nabažit, možná jsou dva, no v Brianově případě klidně tři... kdo ví, co jim dělá... a co oni dělají jemu. Líbí se mu to od nich víc, než ode mě? Zažívá to nejlepší kouření v životě nebo snad...?

Wednesday, September 5, 2018

Nejsem tvoje hračka! // 2 //

BEZ VAROVÁNÍ


Justin's POV

Kluci se postupně začali zvedat a odcházet, až tam nakonec zůstal sedět Brian sám. Na chvíli jsem dovolil svojí naivní stránce převzít kontrolu a myslet si, že tu třeba zůstává kvůli mně. Aby mě viděl, aby mi byl na blízku... ale naštěstí se brzy zase dostavila moje racionální stránka, která mi připomněla, že pro Briana jsem jen kus chlapeckého blonďatého zadku, který použije, kdy se mu zachce a pak ho zase odhodí.

Jenže pak si zase vzpomenu na to, co mi včera řekla Debbie, že kdyby mu na mně nezáleželo, nepouštěl by si mě k sobě tak blízko. A je to Brian Kinney - nejvíc sexy chlap v Pittsburghu, možná na celé Zemi a může mít, koho jenom chce a kdy chce a navíc zastává politiku, že s každým jen jednou, jedině v případě, že za to fakt stojí, tak dvakrát... a přes to se ke mně stále rád opakovaně vrací a rozhodně si nemyslím, že bych byl v posteli nějaký sexuální Bůh, kterému se nedá odolat, sice je pravda, že za tu dobu s Brianem jsem se naučil hodně, ale stejně, on by mohl mít mnohem zkušenější. Anebo to je možná to, co ho na mě tak přitahuje, moje nevinnost a nezkušenost, to, že mě může učit, že si se mnou může hrát, že...

Monday, September 3, 2018

Nejsem tvoje hračka! // 1 //

VAROVÁNÍ 18+


Justin's POV

Zase jsem se musel dívat na to, jak si Brian namlouvá další známost a je mu úplně jedno, že jsem tu já. Kdyby jen věděl, jak moc mě to bolí. Já vím, že jsem pro něj jen 17 letý prezident jeho fanklubu a že by se mě rád zbavil. Ale i tak věřím, že někde, hluboko uvnitř něj, je nějaký kousek, co ke mně cítí to samé, co já k němu. Však kolikrát ho nachytám, že se na mě dívá, když se já nekoukám. Nebo i přes to, že zastává pravidlo, že si do postele nikoho nebere víc, jak jednou, tak já jsem v té jeho byl už mnohokrát. Nechává mě u sebe občas i přes noc. Sakra, líbá mě, jako by ho moje rty měly udržet při životě. A přes to právě teď šeptá slůvka touhy nějakýmu náhodnýmu klukovi, který je na něj nadržený a těší se na svou první noc s Brianem Kinneym. A já s tím nemůžu vůbec nic udělat, protože na Briana nemám žádné právo. Dal mi jasně najevo, že my dva nejsme žádný pár a že si může dělat, co se mu zlíbí a pokud nechci přijít o to málo, co s ním mám, musím to respektovat. Jen je to tak hrozně těžké. Zatraceně!

V momentě, co Brian zmizel se svým úlovkem do zadní místnosti, jsem se sebral a odešel pryč. Nevím, proč mě to dneska vzalo o tolik víc, než obvykle. Nebo prostě už jen začínám chápat, že se to opravdu nikdy nezmění.