BEZ VAROVÁNÍ
Justin's POV
Kluci se postupně začali zvedat a odcházet, až tam nakonec zůstal sedět Brian sám. Na chvíli jsem dovolil svojí naivní stránce převzít kontrolu a myslet si, že tu třeba zůstává kvůli mně. Aby mě viděl, aby mi byl na blízku... ale naštěstí se brzy zase dostavila moje racionální stránka, která mi připomněla, že pro Briana jsem jen kus chlapeckého blonďatého zadku, který použije, kdy se mu zachce a pak ho zase odhodí.
Jenže pak si zase vzpomenu na to, co mi včera řekla Debbie, že kdyby mu na mně nezáleželo, nepouštěl by si mě k sobě tak blízko. A je to Brian Kinney - nejvíc sexy chlap v Pittsburghu, možná na celé Zemi a může mít, koho jenom chce a kdy chce a navíc zastává politiku, že s každým jen jednou, jedině v případě, že za to fakt stojí, tak dvakrát... a přes to se ke mně stále rád opakovaně vrací a rozhodně si nemyslím, že bych byl v posteli nějaký sexuální Bůh, kterému se nedá odolat, sice je pravda, že za tu dobu s Brianem jsem se naučil hodně, ale stejně, on by mohl mít mnohem zkušenější. Anebo to je možná to, co ho na mě tak přitahuje, moje nevinnost a nezkušenost, to, že mě může učit, že si se mnou může hrát, že...
B: "Tuším, že se nedočkám toho, že bys reagoval na moje volání, tak jdu radši rovnou za tebou. Můžu zaplatit?"
Byl u mě tak nečekaně, že mi chvíli trvalo pochopit význam jeho slov. Až pak mi došlo, že se asi nějakou chvíli snažil upoutat moji pozornost a já byl až moc pohlcen ve svých myšlenkách.
J: "Jo - jasně," vykoktal jsem ze sebe.
B: "Je sice fajn, že mě pro změnu ignoruješ místo toho neustálého vlezdoprdelkování, ale bylo by skvělý, kdyby si byl při smyslech, když po tobě někdo něco potřebuje, zvlášť v práci."
Jestli mu jde něco na jedničku, tak je to chovat se jako totální hajzl. Ale přes to mě víc zaujalo jedno konkrétní slovíčko 'ignoruješ' protože ten podtón, jaký mělo, mi spíš říkalo, že ho tahle ignorace víc vytáčí, než těší a to mě přimělo k vnitřnímu úsměvu.
J: "Ano, pane," snažil jsem se ovšem působit velmi dotčeně.
Briana moje odpověď však přiměla k nepatrnému úsměvu. On má na mě tuhle stránku rád, kdy jsem drzej, odmlouvám nebo jsem ironickej. Řekl bych, že svým způsobem ho to vzrušuje.
B: "Včera si nějak zmizel," pronesl, když mi podal peníze.
A já se v tu chvíli doslova zarazil. Byl jsem si celkem jistý, že zapomněl i na to, že mě do Babylonu vzal s sebou, natož, aby si všiml, že jsem odešel, když tam měl tolik práce s tím trickem.
J: "Ty sis všiml?" neodolal jsem úsměvu.
B: "Nebylo to tak těžké, většinou tě mám u zadku."
J: "Řekl bych, že to bývá naopak," tváře mi začaly rudnout.
Brian pouze pootevřel ústa a díval se na mě tím svým sexy žhavým pohledem, který by dostal do kolen asi všechny. Věděl jsem, že právě teď mu hlavou víří ty nejsexuálnější představy toho, jak by si mě momentálně rád vzal... a v tu chvíli jsem věděl i to, že to je přesně to, co si zaslouží - nemít mě vůbec.
J: "Tady máš drobný," položil jsem je před něj na pult a bez jediného slova šel pryč.
Nevím, kde se ve mně najednou ta síla vzala, ale chtěl jsem, aby Brian cítil alespoň nějakou dávku frustrace. Do teď jsem pro Briana byl až moc snadná kořist, protože jsem si za ním přišel sám, ale když ho nechám, aby on musel přijít za mnou, je to malé vítězství pro mě, ne? Otázkou ovšem zůstává, jestli radši nepůjde za někým jiným, jen aby mi nedopřál to potěšení.
Debbie: "Vidím, že už spolu mluvíte."
J: "My jsme spolu snad nemluvili?"
Debbie: "No čekala jsem, že po včerejšku se na něj budeš trochu čertit."
J: "Neboj se, Debb... zlost mě nepřešla... jen jsem možná přišel na způsob, jak mu to všechno trochu vrátit..."
Debb se na mě tak pyšně a vlastně i povzbudivě podívala, což mě přimělo ještě k většímu odhodlání. Jen jednu věc jsem možná nedomyslel... nejsem si jistý, že to já vydržím bez něj dost dlouho na to, abych ho přiměl mi aspoň trochu nadbíhat. Rozhodně ale vydržím, co nejdýl to půjde.
Večer jsem se zavřel v pokoji rozhodnutý dnes zůstat doma. Zapnul jsem si televizi a snažil jsem se nemyslet na Briana. Jenže znáte to, když se snažíte na něco nemyslet a stane se přesný opak? Tak to, jak se zdá, já zažívám neustále a dnes tedy obzvlášť. Proto jsem věděl, že tohle nebude fungovat a nápady, jak se zabavit, se celkem zužovaly, protože co tady můžu asi tak dělat? Televize nepomáhá, masturbace by rozhodně nepomohla vzhledem k tomu, že Brian by byl mojí hlavní představou a koukat zase s Debb na teleshopping, zatímco bychom se ládovali zmrzlinou, se mi už taky moc nechtělo.
Jenže pak mě to najednou trklo, tím, že se budu schovávat v Maikeyho starém pokoji a neukazovat se Brianovi na očích, nezařídím, aby se o mě nějakým způsobem snažil, dosáhnu maximálně toho, že na mě zapomene. Já mu musím být na očích... jen ne na dosah ruky.
Debbie: "Koukám, že jdeš nakonec ven," houkla na mě, když jsem seběhl schody.
J: "Jo... no. Škoda plýtvat volným časem zavřený v pokoji."
Debbie: "Sekne ti to... jsem si jistá, že z tebe nespustí oči."
J: "Nesnažil jsem se vypadat dobře kvůli němu."
Debbie: "Eeee-hm," nevěřila mi ani nos mezi očima.
Ač všichni víme, že tuhle košili s nahoře rozepnutými knoflíčky a zaříznuté kalhoty až, kdo ví, kde, jsem si vzal jenom a jenom kvůli němu, nehodlám to přeci všude rozhlašovat, ne? Zvlášť když si chci teď hrát na nedostupného, protože zkrátka nejsem Brianova hračka.
Do Babylonu jsem dorazil tak akorát na čas, už to tu bylo pěkně rozjeté, hudba nutila k tanci téměř všechny a ti, co netančili, buď popíjeli na baru, nebo se nacházeli v zadní místnosti. A vzhledem k tomu, že na parketu ani na baru jsem Briana neviděl, mohlo mi teda být zcela jasné, kde asi tak je.
Trochu zklamán tím, že jsem si svůj příchod sem představoval jinak - jako, že Brianovi spadne brada až mě uvidí - ale ne zas tak moc překvapen tím, že je momentálně v zadní místnosti, jsem si šel sednout na bar a dal si pár panáků.
Maikey: "Začínám mít pocit, že ty se snadno nevzdáváš," zničehonic se vedle mě posadil.
J: "Nikdy jsem se snadno nevzdával."
Maikey: "Už na začátku jsem ti říkal, že..."
J: "Brian na kluky nehraje, jo já vím."
Maikey: "Tak proč myslíš, že se kvůli tobě změní?"
To je hodně dobrá otázka. Proč si myslím, že se zrovna kvůli mně změní? Za svůj život musel poznat spoustu kluků a mužů, kteří nechtěli jen tak odejít, protože Briana chtěli jako víc, než jen známost na jednu noc. Tak proč bych to měl být zrovna já, s kým by mohl mít vztah?
Ač odpověď na tuhle otázku neznám a nejsem si jistý, že někdy znát budu, tak zkrátka vím to, že jen tak neodejdu. Chci s ním být a věřím, že on to chce taky, jen to možná ještě neví.
No comments:
Post a Comment