BEZ VAROVÁNÍ
Justin's POV
Maikeyho se mi podařilo zbavit dřív, než mi tohle celé rozmluvil tím, že by mi připomněl, že žádné moje hry na Briana zkrátka platit nebudou. Šel jsem si radši zatancovat, abych se dostal trochu víc do nálady, dokonce jsem nechal pár pěkných kluků, aby se na mě lepili v naději, že to Brian uvidí a bude žárlit.
Ale když jsem tak neustále koukal směrem k zadní místnosti a čekal na to, až se Brian ukáže, začínal jsem mít pocit, že se tam snad zabydlel. Byl tam už doslova celou věčnost. Nejspíš si tam našel někoho, koho se nedokáže nabažit, možná jsou dva, no v Brianově případě klidně tři... kdo ví, co jim dělá... a co oni dělají jemu. Líbí se mu to od nich víc, než ode mě? Zažívá to nejlepší kouření v životě nebo snad...?
B: "No ne, koho to tady máme?" ozvalo se náhle za mnou.
Doslova jsem zkoprněl, když jsem ho uslyšel. Otočil jsem se k němu, při čemž jsem se zbavil toho kluka, se kterým jsem zrovna tancoval a zíral jsem na tu Brianovu zatracenou krásu. Musel jsem vypadat jako totální pitomec.
J: "Ty si přišel až teď?" uvědomil jsem si, že rozhodně nevyšel ze zadní místnosti.
B: "Jo, byl jsem se ještě u těch šílených lesbiček ujistit, že nějak nezanedbávají mého syna."
J: "Ahaa."
Popravdě jsem čekal, kdy na jazyku ucítím krev, jak jsem se kousal do tváře, abych se nezačal usmívat. Od svého příchodu jsem si myslel, že je Brian v zadní místnosti a užívá si to tam, kdo ví, s kým a on tu přitom celou dobu ani nebyl.
Až vzápětí jsem si uvědomil, jakým způsobem si mě Brian prohlíží. Věděl jsem, že se vyplatí dát si se sebou trochu práce. Zvlášť ty rozepnuté knoflíčky na košili se mu líbily, začínal jsem se doslova červenat. Jenže pak jsem si uvědomil, že dělám přesně to, co vždycky - nechávám ho si se mnou hrát.
Maikey: "Briane, tady jsi," přitančil k nám celý nadšený, že Briana vidí.
B: "Tady jsem."
Maikey: "A ty jsi tu taky," obrátil svou nadšenou pozornost ke mně.
Jen jsem se na něj ironicky zašklebil, ale svým způsobem jsem byl rád, že nám přerušil cokoliv, co se tu mezi mnou a Brianem dělo. Teda mně se to líbilo a právě teď mám co dělat, aby mi nepraskly kalhoty, jak jsem ztvrdnul a myslím, že Brian to ví, ale... co z toho budu mít? Brian mě ošuká a pak zase zahodí. Jako použitou hračku. A to já, sakra, nejsem!
J: "No tak se tu mějte, támhle vidím někoho, koho nemůžu nechat utéct."
Jen jsem se usmál a vydal se ani nevím kam, protože jsem tam vůbec nikoho neviděl, teda kluků jsem tam viděl spoustu, ale žádný, který by mě momentálně zajímal, jen jsem zkrátka potřeboval, aby si Brian myslel, že mě nemůže mít, kdykoliv si on zachce. A pokud mě chce, bude se muset taky trochu snažit.
Brian's POV
Nevím, co za hru to na mě hraje, ale rozhodně vím, že tohle není jeho normální chování. Nejdřív včera beze slova zmizel z Babylonu místo, aby mě neustále pronásledoval a teď šel radši za někým jiným, než aby se mi zase vtíral do přízně? Buď je vážně nemocný nebo má něco za lubem a jak ho tak znám, bude to možnost číslo dvě.
Nejhorší na tom všem ale je, že jsem se fakt snažil si ho od sebe držet, opakovaně jsem mu říkal, že nejsme a nikdy nebudeme žádný pár, že láska je jen něco pro heterosexuály a ode mě to nedostane, doufal jsem zkrátka, že to nakonec vzdá a můj život se zase vrátí do normálu... jenže čím dýl to nevzdává, tím míň tohle nakonec chci. Tak nějak se mi líbí mít ho poblíž, je na něm zkrátka něco, čemu nejde odolat.
Maikey: "Wow, fakt se to právě stalo?"
B: "Huh?"
Maikey: "Celou dobu tu čekal, až přijdeš a když tě tu konečně má, tak jde za jiným... na tom něco nehraje."
B: "Je mladej, zkoumá svoje možnosti."
Maikey: "Anebo už konečně pochopil, že na kluky opravdu nehraješ."
B: "Zase si mu dával tuhle přednášku?"
Maikey: "A očividně zabrala," zasmál se.
Ač bych z toho měl mít radost, tak z nějakého mně neznámého důvodu se mi ta představa příčila. Dokonce mě svým způsobem vytáčelo, že ho Maikey posílá pryč za mými zády. Sice je pravda, že se ho chci zbavit od chvíle, co mi dal jasně najevo, že nemá v plánu odejít, ale jak jsem říkal... čas, kdy bych se nějak výrazně namáhal, aby se to stalo, už dávno odvál, proto se mi nelíbí, že Maikey se o to stále pokouší. Pro Justina sice nikdy nehodlám být tím, za koho by mě rád, ale to neznamená, že mi nějak vadí, když se motá kolem, zvlášť ve chvílích, kdy je zrovna tím, koho chci. A že ho chci nějak často, možná až nezdravě, nikdy jsem s nikým nechtěl vést tenhle sex-vztah, ale s ním... s ním chci. Sexem to ale taky končí. Což mi připomíná, že dneska mu to vážně sluší.
B: "Kde máš doktora?"
Maikey: "Doma."
B: "Copak? Už to vzdal?"
Maikey: "Řekněme, že je lepší, když se vy dva od sebe držíte dál."
B: "Ale no tak, Maiky, zas tolik mu toho nedělám... to on dělá mýho kamaráda," se smíchem jsem ho objal kolem ramen.
Maikey: "A byl bych rád, kdyby to trvalo i nadále, tak by možná bylo fajn, kdyby sis na něj zvykl."
B: "To je něco, co ti rozhodně... nemůžu slíbit," věnoval jsem mu jeden polibek a následně jsem se vydal po svých.
Je asi zvláštní, že tu obcházím Babylon a vyhlížím Justina, ale fakt se to děje. A opravdu mi to přijde nepřirozené, protože za těch několik měsíců jsem si na jeho všudypřítomnost tak zvykl, že je divné, když se u mě pro změnu nenachází. Částečně i obdivuji tu jeho vytrvalost, kdyby mě někdo tak moc odháněl, jako já jeho, už bych se dávno vzdal, ale on ne... on jde za tím, co chce a možná to se mi na něm tak líbí. V tom jsme si podobní. Navíc ho můžu učit novým věcem. Dobře se na něj dívá... vlastně přímo skvěle. Tak jo, Kinney, začínáš mít těch důvodů proč ho mít v životě nějak moc!
Tohle uvědomění, že se fakt začínám smiřovat s tím, že v mém životě už zůstane, mě probudilo natolik, že jsem věděl, že s tím musím přestat. Kolik by pak as tak scházelo k tomu, abych se pak stal přesně tím, kým mě Justin chce mít? Sakra ne! Já nechci, aby se ze mě stal někdo, kým nejsem.
Byl jsem rozhodnutý vzdát jeho hledání a najít radši někoho, díky komu si vyšukám tyhle myšlenky z hlavy, jenže přesně v ten samý moment jsem Justina uviděl... stál opřený o zeď s tím samým zatraceným nevinným výrazem jako tenkrát u toho sloupu a vypadal opět jako nějaké ztracené štěně! A já zkrátka... nemohl koukat jinam... ještě k tomu s totálně pitomým úsměvem...
No comments:
Post a Comment