Nejsem tvoje hračka! // 4 //

BEZ VAROVÁNÍ

Brian's POV

Situace se zhoršila natolik, že jsem dokonce vystoupal na balkon, odkud jsem měl na něj lepší výhled. Nevím, proč mě tak zatraceně zajímal a přitahoval. Měl jsem v posteli tolik chlapů, že bych to ani nespočítal a jedna noc s nimi, bylo všechno, co jsem chtěl... a ano s Justinem jsem zamýšlel úplně to samé... jen on se rozhodl změnit pravidla a já se jim nakonec přizpůsobil. Protože mám pocit, že ať už mu vzdoruji sebevíc nebo ho odháním do aleluja, stejně jsem ve výsledku rád, když mě neposlechne a zůstane. A to vědomí mě tak vytáčí, protože tohle zkrátka nejsem já. Nikoho si k sobě nepouštím z dost jasných důvodů - protože to znamená, že se něco posere a těmhle věcem jsem se já vždycky úspěšně vyhýbal, já nestojím o žádné drama, zlomená srdce ani zklamání a falešné naděje, proto pokud chce Justin zůstat, bude se muset smířit s tím, že ode mě nikdy nic nedostane, pokud já sám mu to nebudu chtít dát a to nebudu. Můj vztah s ním, pokud se tomu tak dá vůbec říkat, začíná a končí v posteli, tak prosté to je.

Ted: "Briane!"

B: "Odprejskni, Theodore."

Ted: "Taky jsem s tebou rád pokecal!" křičel za mnou, když jsem odcházel.

Začínal jsem z toho fakt šílet, nechci o něj přijít a přes to nechci cítit ty věci, které mě on cítit nutí. Je to jako začarovanej kruh. A moje nálada je z toho na totálním bodu mrazu a jen jedna věc mi může pomoct, abych přišel na lepší myšlenky.

B: "Hele, chceš odtud vypadnout?" zastavil jsem prvního přitažlivýho kluka.

Kluk: "Jasně!" jeho oči se rozzářily z toho, že dneska je ten šťastlivec, kterýmu vyšukám mozek z hlavy, právě on. Jak ubohé.

Ale přes to jsem ani chvíli neváhal a už jsem s ním mířil k východu, samozřejmě by to nešlo bez toho, aniž bych cestou nenarazil na Justina, že?

J: "Briane... kam... kam jdeš?" neustále pohledem zaváděl o můj dnešní úlovek.

B: "Pryč - očividně," ironicky jsem se zasmál a beze slova ho obešel.

Mohl jsem v zádech cítit jeho pohled, a ačkoliv se snažím působit jako člověk bez žádného svědomí, bylo mi mizerně z toho, že jsem mu opět ze rtů smazal ten jeho úsměv. Ale on to zkrátka musí pochopit a to jednou pro vždy!

Justin's POV

Směrem, kterým odešel, jsem se díval ještě nějakou chvíli, než mi konečně došlo, že je fakt pryč. Zatraceně, proč mi tohle vždycky musí udělat?! Vždy mi dá pocit, že jsem pro něj víc, než jen kus zadku a nakonec mě přesvědčí o tom, že to je všechno, co jsem a ještě k tomu, jen když na mě má zrovna náladu. Já si fakt bláhově myslel, že si mě najde a dá mi najevo, že se mnou chce dnes být, i když by šlo jenom o sex, ale byl by to on, kdo by přišel za mnou, ne jako vždy, kdy čeká, až přijdu já za ním, kdyby přišel on znamenalo by to pro mě víc, než se může zdát... znamenalo by to, že mohl mít z plnýho Babylonu, koho jenom chtěl a koho především nikdy neměl, ale on šel radši za mnou... no až na to, že očividně nešel.

Ted: "Tuším, že i tebe zastihla Brianova skvělá nálada," posadil se vedle mě na baru.

J: "Jo, k sežrání jako obvykle."

Ted: "Brian je zkrátka..."

J: "Idiot?"

Ted: "Líp bych to neřekl. Ale i přes to, že se ke mně odjakživa chová jako ke žvejkačce na podrážce, vím, že mu na mně svým způsobem záleží... proto mi věř, že na tobě mu záleží mnohem víc, i když by radši umřel, než aby ti to dal najevo."

Bylo fajn pro změnu slyšet něco takového, než jako například od Maikeyho, že Brian na kluky nehraje a nikdy od něj nic nedostanu, ale stejně mě to k úsměvu nepřimělo. Brian právě teď šukal nějakého bezejmenného tricka a mě zas odhodil na druhou kolej, to je jediný fakt, který momentálně vím.

Dal jsem si ještě jednoho panáka na uklidněnou a následně jsem došel k závěru, že bude lepší jít domů a radši tohle všechno zaspat. Třeba budu mít štěstí, probudím se a ukáže se, že tohle celé je jenom zlý sen.

Když jsem však vyšel před Babylon, překvapilo mě, že jsem tam uviděl stát Brianův jeep, teda překvapilo mě to jen do chvíle, než ze zadních dveří vystoupil jeho trick celý udýchaný a následně i Brian, který si zrovna zapínal zip kalhot... mě už to fakt ani nepřekvapuje.

J: "Ty fakt můžeš vždy a všude," neodpustil jsem si kousavou poznámku.

B: "Co k tomu říct? Jsem úžasnej," samolibě se zasmál, zatímco jeho trick s blaženým výrazem odešel pryč.

J: "Víš, že jsi narcista?"

B: "Nejsem narcista, jen vím, že jsem úžasnej," ten jeho úsměv bych z něj nejradši seškrábal.

J: "Tak to ti gratuluju."

Víc už jsem mu neřekl, tahle konverzace totiž nestála ani za to množství kalorií, které bych u toho spálil. Místo toho jsem se raději vydal domů. Samozřejmě bych to nebyl já, kdyby mě cestou nezastihl slejvák, díky kterýmu jsem začínal nápadně připomínat zmoklou slepici. Čím dál lepší.

"Justine?!" je jistý, že začínám mít i halucinace, protože není možné, abych slyšel Brianův hlas volat moje jméno anebo...?

J: "Briane?!" ohlídl jsem se a uviděl, jak za mnou stojí s jeepem a volá z okýnka.

B: "Vlez dovnitř!"

J: "A proč bych to dělal?"

B: "Protože jsem to řekl! Odvezu tě."

Jak jsem měl na něj vztek, tak se mu stejně podařilo, abych moje vnitřní já trochu zatancovalo. Nicméně už jsem se naučil, že v jeho chování nemá cenu hledat žádný význam, chce mě jen odvézt, to přeci neznamená, že mu na mně záleží.

J: "Díky," nasedl jsem dovnitř a klepal se zimou.

B: "Zapnu topení."

Doslova jsem žasl úžasem, on je vážně kvůli mně ochotný zapnout topení, abych se zahřál? Nemělo by mu spíš záležet na tom, aby se on třeba omylem nepřehřál?

J: "Děkuju."

On fakt ví, jak mi to vůbec nezjednodušovat, nemůžu ho přeci milovat a nenávidět zároveň, musí mě nechat dělat buď jedno anebo druhý... i když mám pocit, že s Brianem věci nejsou nikdy jednoznačné.

Co mě ovšem deprimovalo, bylo to ticho, které mezi námi zavládlo, dalo by se doslova krájet. A bohužel mě i přimělo přemýšlet nad tím, co se asi před chvílí odehrálo na tom zadním sedadle. Věrnost je něco, co bych od Briana asi nikdy nemohl čekat, tak proč se i přes to stále nechci vzdát a odejít?