Mám toho dost(8)

Poslední díl.

JUSTIN

Jediné, co mě teď dělilo od toho, aby se tahle chvíle s Brianem změnila v další katastrofu, bylo, aby si majitel onoho čísla všiml, že sedím hned vedle něj a začal se mnou konverzovat. V tu chvíli by bylo všechno už nejspíš naprosto v hajzlu! Dalo by se říct, že jsem ani nevěděl, kam s očima, kmital jsem s nimi ze strany na stranu a zároveň jsem se ze všech sil modlil, aby se nestalo to nejhorší!

J: "Co kdybychom šli domů?"

B: "Ty se snad nebavíš?"

J: "Chci jít domů... s tebou."

Brian se i přes snahu, aby to neudělal, nepatrně usmál a následně souhlasně přikývl. Moje duše se zase začala zvětšovat do původní velikosti v domnění, že se to přeci jen neposere ještě víc.

Chlap: "Koho pak to tady máme... Justin, že?"

---

V tu chvíli jsem málem spadl z barové židličky a Brian se zarazil v pohybu, na což si dotyčného změřil pohledem a potom se podíval na mě s otázkou "Kdo to, sakra, je?" ve tváři.

J: "S někým jste si mě spletl,"...Hrál jsem si na blbce a ani mi to nedalo moc práce. A stejně tak jsem se snažil rychle zmizet.

Chlap: "Neříkej, že už si mě nepamatuješ... Vzal sis moje číslo, čekal jsem, že zavoláš."

Rychle jsem se podíval na Briana a ten jen cukl lícními kostmi a s následným odfrknutím mi zmizel z dohledu. Chtělo se mi přestat existovat!

J: "Díky moc!"...Obrátil jsem se na toho idiota a následně jsem se rychle vydal za Brianem.

Jenže jediné, co jsem stihl, bylo to, že jsem viděl, jak odjíždí rychle pryč. Je sice pravda, že jsem vždycky toužil alespoň po náznacích, že Brianovi vadí, když jsou kolem mě jiní muži, ale tohle se mu vůbec nepodobalo. Brian by nikdy takhle moc nedal najevo žárlivost, i kdyby se o mě přetahovalo 20 chlapů najednou, tak co se, sakra, změnilo?

Maikey: "Kam, sakra, jel?"...Zničehonic se vedle mě objevil.

J: "Hodně daleko ode mě."

Maikey: "Že vy jste měli tu konverzaci na téma 'srdce a kytky'?"

J: "Ne tak docela, konverzaci jsme měli, ale spíš zahrnovala moje idiotské chování... A když se nakonec zdálo, že všechno bude v pohodě, vyplula na povrch další moje chyba."

Maikey: "Co jsi udělal?"

J: "Víš ten chlap, jak se mnou včera seděl na baru?"

Maikey: "Co s ním?"

J: "Dal mi svoje číslo a Brian ho našel."

Maikey: "Proč sis, sakra, vzal jeho číslo?"

J: "Nechtěl jsem, ani nevím, proč jsem si ho vzal, byla to blbost, neměl jsem v plánu ho použít, ale pak se věci zkomplikovaly, já na něj zapomněl a Brian ho našel."

Maikey: "Tak proto se choval tak, jak se choval... Už zase si porušil dohodu."

J: "Jak to myslíš už zase?"

Maikey: "Ethan."

Až teď jsem pochopil tu Brianovu reakci... Naposled, když jsem dostal něčí číslo, tak jsem ho upřednostnil před Brianem. Tohle je sice jen nějakej chlap v Babylonu, ale něco mi říká, že v tomhle už Brian nedělá rozdíly, pokud jsem já schopný kvůli někomu porušit naší dohodu. On to zkrátka musí vnímat jinak, než by mě vůbec napadlo.

J: "Já jsem ale idiot."

Maikey: "Jo, to jsi. Ale uznávám, že s Brianem je někdy těžké racionálně uvažovat."

Nijak jsem se nerozmýšlel a rychle jsem se vydal po svých domů v naději, že mi nestojí kufry přede dveřmi. Ani jsem nevěděl, jestli pospíchat anebo naopak dát Brianovi čas to nějak vydýchat dřív, než bude dělat nějaké unáhlené závěry, nakonec jsem ale věděl, že čím dřív mu to všechno vysvětlím, tím líp.

J: "Briane?!"...Prakticky jsem vytrhl dveře z pantů.

Všude kromě ložnice bylo zhasnuto a tak jsem se vydal rovnou tam a modlil jsem se, abych tam Briana s někým nenašel... On když se mi chce pomstít tak si umí někoho najít fakt rychle.

J: "Spíš?"...Našel jsem ho ležícího zády ke mně... Díky bohu, byl sám!

B: "Ne."

Divil jsem se, že mi vůbec odpověděl, sice jeho tón nebyl zrovna příjemný, ale byl to dobrý začátek, horší by bylo, kdyby zarytě mlčel a dělal, že tam nejsem.

J: "Jsi naštvaný?"

B: "Ne."

J: "Takže mě nenávidíš?"

B: "Ne."

J: "Umíš i něco jinýho, než 'ne'?"

B: "Ne."

Tak tohle už bylo o něco horší, zdálo se, že nemá v plánu se mnou nějak dlouze komunikovat a to rozhodně nebylo dobrý.

J: "Byla to blbost, nevím, co jsem si myslel... ale asi to byla součást mého idiotského chování. Měl jsi pravdu, choval jsem se hrozně, místo, abych si s tebou normálně promluvil, tak jsem se sebral a vzal si číslo od někoho, komu jsem ani neměl v plánu zavolat..."

B: "Tak proč sis ho bral?"

J: "Já nevím... Možná proto, že jsem vůl a byl jsem naštvanej."

B: "Takže tohle měla být nějaká msta? Justine, já tu jak idiot neustále dodržuju tu naší dohodu a ty jí prostě porušíš, kdykoliv tě naštvu? To je dětinské."

J: "Máš pravdu, chovám se jako dítě... ale já vlastně ani nevím, jak se s tebou mám chovat. Kdykoliv se ti snažím něco říct, tak mě neposloucháš nebo mě umlčíš a tak asi dělám voloviny, abych si získal tvojí pozornost, a takhle to dopadá."

Brian se konečně otočil čelem ke mně, věděl jsem, že to je dobré znamení, ale rozhodně jsem neměl pocit, že bych měl nějak vyhráno.

B: "Máš pravdu, ignoruju, když mi něco říkáš, protože to nechci slyšet... ale to neznamená, že to neslyším. Jen prostě... Jsem, kdo jsem a to, že ti přímo nedávám to, co chceš, neznamená, že se nesnažím."

J: "Já vím, že jo a já tě za to miluju,"...Přisedl jsem k němu na postel a pomalu jsem se k němu sunul.

Brian na to zareagoval jen takovým úšklebkem, tak nějak už jsem pochopil, že jeho význam znamená "Já tebe taky," on to sice asi neví, ale já ano.

J: "Přísahám, že už naší dohodu nikdy neporuším, i kdyby si mě štval sebevíc."

B: "Já tebe?"

J: "Jo je pravda, že v poslední době štvu spíš já tebe."

B: "To jsem rád, že to víš,"...Chytil mě za ruku.

Jen jsem se na Briana přihlouple usmíval, chtěl jsem se sice vrhnout na jeho rty, ale neudělal jsem to, nevěděl jsem, zda můžu, ale Brian mě nakonec stejně předběhl a sám se vrhl na ty moje. Věděl jsem, že zbytek konverzace už povedeme bez oblečení.

Mám toho dost(7)

Nový díl.

JUSTIN

Jediné, co jsem dokázal, bylo na Briana zírat a v hlavě hledat slova, kterými bych mu to vysvětlil, jenže v mysli jsem měl jen myšlenku, že se zajisté schyluje k další hádce a opět jsem byl na vině já!

Brian mě od sebe následně odstrčil a šel na sebe něco hodit, zatímco já zůstal sedět nebo spíš klečet na místě a přemýšlet nad tím, jak z toho ven - pravděpodobně tak, že mu prostě řeknu pravdu a budu doufat, že mi opět odpustí porušení dohody!

J: "Briane, já..."...Šel jsem za ním do ložnice.

Maikey: "Hrdličky!"...Ozvalo se ode dveří.

B: "Skvělý,"...Protočil oči a vydal se ke dveřím.

A já jsem na sebe šel taky rychle něco hodit, nepotřeboval jsem se tu před Maikeym promenádovat nahý, stačí, že na mě hned pozná, že se něco děje, pokud to už nestihl poznat z Briana.

---

Maikey: "Co se děje?"...Zeptal se, jakmile mě zahlídl, přesně jak jsem říkal.

J: "Nic."

Brian se na mě podíval s výrazem, který jasně říkal, že to moje NIC si můžu strčit za klobouk, ale naštěstí ten výraz nedoprovázela žádná poznámka.

Maikey: "Tak... dobře. Jste připravení vyrazit do Babylonu? Kluci čekají dole."

Ani jsem nevěděl, co jsem chtěl, aby mu Brian řekl. Kdyby odmítl, znamenalo by to, že jsme na tom ještě hůř, než si myslím, protože Brian nerad dává najevo ostatním, že máme problémy, zvlášť ne Maikeymu. Na druhou stranu, pokud bude souhlasit, tak jediným důvodem bude to, aby se mi vyhýbal a našel si někoho, kdo mu zpříjemní večer. Fakt jedna možnost lepší, než druhá.

B: "Já nevím... Justine, co kdyby si to rozhodl ty? Ale jsem si jistý, že se tam nemůžeš dočkat."

Koukám, že ho ten papírek s číslem rozhodil víc, než jsem si myslel. Rozhodně ale bylo vidět, že mi to chce dát co nejvíc sežrat.

Maikey: "Jste si jistí, že jsem tu něco nevyrušil?"

"NE!"...Ozvali jsme se s Brianem jednohlasně.

Maikey: "Okey."

B: "Půjdeme,"...Obrátil se na Maikeyho.

Maikey: "Tak dobře, já ale radši počkám dole."

B: "Není třeba, můžeme jít."

Maikey: "Fajn."

J: "Skvělý."

Brian prakticky vystartoval z loftu a Maikey ho následoval, já si na sebe rychle ještě něco hodil a potom jsem se vydal za nimi s nadějí, že mě Brian neskopne do silnice.

Emmett: "Tady jsi, Sunshine!"

J: "Ahoj, Emme."

Ted: "Už jsme mysleli, že se nemůžeš dostat z nějaké vaší sexuální pomůcky."

J: "Ehm?"

Emmett: "Teddy to dnes přehnal s pornem."

Ted: "Emme!"

Chtěl jsem se začít smát, jenže následně jsem zahlédl Briana a vzpomněl jsem si, že já nemám nárok na to se smát, pouze na to doufat, že se s Brianem ještě dnes udobříme.

Vzhledem k tomu, že mě Brian právě teď nenáviděl, posadil si na místo spolujezdce Maikeyho a já se vzadu mačkal s Emmettem a Tedem, fakt jízda k nezaplacení. Netušil jsem však, že to, co mě čeká, bude ještě horší - jakmile jsme dorazili na místo Brian se s Maikeym odtrhl a tancoval s ním na parketu, zatímco mně dělali společnost kluci na baru.

Emmett: "Nech nás hádat, neshodli jste se na sexuální poloze?"

Ted: "Nebo si mu naservíroval nějaké tučné jídlo a on málem vyskočil z kůže?"

J: "Hůř, vzal jsem si včera od někoho číslo a Brian ho našel."

Emmett: "Co, prosím? Ty, Sunshine, sis hledal někoho na užití za Brianovo zády, ještě když máte tu svojí dohodu?"

J: "Takhle to zní hrozně! Pokud vím Brian si za mými zády taky užívá... a aby bylo jasno, nikoho jsem nehledal, prostě se to stalo."

Emmett: "Moc dobře víš, že Brian si za tvými zády neužívá, protože kdyby ano znamenalo by to, že nevíš, že s někým je, ale ty to vždycky víš, protože se buď taky účastníš, nebo si vzpomeneš na to, že Brian je prostě Brian a pokud se stane, že si užije za tvými zády je to proto, že většinou ti chce jen dát najevo, že si mu něco udělal. Jenže ty, Justine, si porušil dohodu a podle všeho ses to Brianovi ani nechystal říct a on to musel zjistit sám... představ si sebe v jeho kůži."

V tom měl Emmett naprostou pravdu, o Brianovi tak nějak vždycky vím, že s někým je, už když jsme se poznali jsem to věděl a pak jsme uzavřeli naší dohodu a Brian mi jasně řekl, že pokud není doma tak šuká, jenže další body jako žádná výměna jmen a čísel byly vytvořeny z mojí strany a já je porušil, takže přesně jak jsem řekl, za tenhle bordel můžu prostě opět já!

Ted: "Emmett má pravdu, Brian je sice bezpáteřní zmetek, ale pokud jde o tebe tak se snaží dodržovat to, co jste si slíbili, tak si představ, jak mu musí být, když ty to neděláš."

J: "Já vím, že jsem to podělal, to číslo jsem si vzal jen proto, že jsem byl naštvaný, neměl jsem v plánu na něj volat či co."

Emmett: "Tak bys mu to měl jít říct."

J: "Nevypadá to, že by chtěl, abych se k němu přibližoval."

Všichni tři jsme se podívali na parket, kde se Brian zrovna líbal s Maikeym... Jasně, mohl bych to brát jako porušení dohody, ale je to Maikey, takže se to dost těžko počítá, navíc si to zasloužím.

Emmett: "Jo, možná bys mohl chvíli počkat."

J: "Myslím, že potřebuju skleničku."

Z jedné skleničky se po chvíli staly tři, kluci se mezitím odporoučeli taky na parket a já jen přemýšlel nad tím, jak se mi všechno už po druhé podařilo podělat a měl jsem sto chutí si za to nafackovat! Někdy se divím tomu, že to se mnou Brian ještě zvládá.

B: "Ahoj,"...Zničehonic se vedle mě posadil.

J: "Ty se mnou mluvíš?"...Stěží jsem to ze sebe vysoukal.

B: "Neměl bys pít sám."

Zahlídl jsem v tom plamínek naděje, zdálo se totiž, že Brianovi se stejně jako mně nelíbí být takhle rozhádaní a nejspíš byl konečně ochotný vyslechnout si mojí stranu příběhu... zdálo se, že se všechno vydá správným směrem, dokud jsem ovšem koutkem oka nezahlédl, že z druhé strany mě si přisedl majitel onoho vražedného čísla.

Mám toho dost(6)

Nový díl. - 18+

BRIAN

Jak jistě víte, nejsem ten typ, co se pouští do takových konverzací, ale bylo to tak - měl jsem toho zkrátka dost! Justin mi obrátil život vzhůru nohama a i když jsem tak nějak už stihl pochopit, že je to to nejlepší, co se mi kdy stalo, tak věřte, že mám chvíle, kdy lituju, že jsem mu to dovolil. Jako právě teď, kdy se chová jako pubertální dítě, které mi neustále předhazuje, jak nedokonalý pro něj jsem a že chce víc. Jako by snad dávno nevěděl, že i přes to, že chci, nemůžu mu dát všechno, co ode mě očekává. Ale i tak se snažím, jako včera večer, kdy jsem byl sice vůl, že jsem mu neřekl přímo, že s ním chci být doma, ale on byl ještě větší vůl, že se radši uraženě sebral a vypadnul.

J: "Co tím myslíš?"

V jeho hlase jsem zaslechl obavy, bylo mi hned jasné, že si mé prohlášení přeložil jako rozchod. I když je možné rozejít se s někým, když neustále tvrdíte, že jste single? Je ale pravda, že v poslední době jsem spíš svůj vztah s Justinem potvrzoval nebo jsem ho alespoň nevyvracel, takže to možné asi je. Ale já se s ním nechci rozejít, jen už mám dost toho jeho chování.

---

B: "To, že se musíš přestat chovat jako fracek."

J: "Co, prosím?!"

B: "Nepros! Chováš se tak, tečka."

J: "Že to říkáš zrovna ty... včera ses nemohl dočkat, až vypadnu, aby sis hned s někým zašukal."

B: "Přesně tak, Justine, máš mě přečtenýho... jsem fakt rád, kdykoliv se tě zbavím, protože můžu hned na někoho skočit."

J: "A není to snad pravda?"

B: "Já chci tebe, Justine. TEBE. To, že si užiju někdy s někým jiným na tom nic nemění... a pokud vím ty to máš rád stejně jako já."

Až když jsem na Justinovi uviděl, že se culí, tak mi došlo, co jsem vlastně právě udělal. A bylo mi to jedno, neměl jsem z toho divnej pocit, nestyděl jsem se ani mi nekleslo ego. Spíš jsem měl dobrej pocit, protože jsem po dlouhé době přiměl Justina k upřímnému úsměvu a ten mě zahřál u srdce.

B: "Můžeš se teda konečně přestat chovat jako fracek?"

J: "Myslím, že jo,"...Usmál se a naklonil se ke mně.

B: "Co to děláš?"

J: "Nikdy si mi neřekl nic hezčího."

B: "Myslel jsem, že naposled to bylo 'vykuř mi ho' ne?"...Ušklíbl jsem se.

J: "Máš pravdu, tohle je hned za tím."

Chtěl jsem si hrát na tvrďáka a nedat mu všechno tak snadno, jenže v tuhle chvíli bylo slovo 'tvrďák' převedeno do jaksi jiného významu, když jsem měl Justinovu ruku položenou na stehně.

B: "Jsi fakt na zabití, Justine."

J: "Já vím... a promiň. Přehnal jsem to. Měl jsem poslechnout Debbie a prostě si s tebou promluvit, ne se chovat takhle."

B: "Nevěřím, že to říkám, ale ano měl jsem si poslechnout tu sirénu."

J: "Debb bude určitě nadšená, až zjistí, jak o ní mluvíš krásně."

B: "Zkus a uvidíš."

J: "Co - tebe nahého?"...Zkousl si spodní ret.

JUSTIN

Brian se usmál a já hned věděl, že už není naštvaný nebo už to alespoň neměl potřebu dávat najevo. Ulevilo se mi a to neskutečně. Protože když pronesl, že toho má dost tak jsem měl srdce až v kalhotách a v hlavě obrázek toho, jak si balím věci, v tu chvíli jsem věděl, že i Brian má omezený pohár trpělivosti a že tentokrát jsem to přehnal já. Poněvadž ať už je Brian jakýkoliv, tak já to věděl od začátku, to já mám neustále potřebu nějakých změn a to člověka asi po chvíli už přestane bavit.

J: "Co kdybychom jeli domů?"...Podíval jsem se na něj s příslibem, že se mu to všechno hodlám vynahradit.

B: "To rozhodně můžeme,"...Neodolal a vtiskl mi jeden něžný polibek.

Uvnitř se mi chtělo skákat radostí, Brian konečně udělal něco, čím mi ukázal, jak moc mě miluje. Vlastně on mi to ukazuje denně, jenom já to prostě přehlížím a sobecky doufám ve víc, což je jen a jen moje chyba. Teď už vím, že mi stačí to, co mám.

Jakmile auto zastavilo před naším domem, začala se mi hnát krev do tváří. Odepl jsem si pás a naklonil se k Brianovi, ten mě ihned začal líbat. Měl jsem pocit, že jsem ty jeho rty nelíbal snad celou věčnost!

B: "Ačkoliv tě chci tak moc, až to bolí, myslím, že bude lepší, když půjdeme nahoru nebo se jeden z nás nabodne na řadicí páku a to asi nebude tak sexy."

J: "Člověk nikdy neví."

B: "Ou, takže ty už si to zkoušel?"...Zasmál se.

J: "Nesčetněkrát,"...Smál jsem se s ním.

B: "Sice bych toho byl rád svědkem, ale myslím, že dnes dám přednost posteli.

J: "Pan Kinney a romantik?"

B: "Sklapni,"...Umlčel mě polibkem.

Ještě chvilku jsme si vychutnávali rty toho druhého a následně jsme došli k závěru, že fakt bude lepší jít nahoru, v tom autě to bylo dost nepohodlné. Brian mě hned ve výtahu natiskl na stěnu a líbal mě na krk. Myslel jsem, že se mi podlomí kolena. Já neodolal a začal mu rozepínat knoflíčky košile, hezky pomalu jeden za druhým. Když měl svou hruď dostatečně odhalenou, líbal jsem jej na ni.

Jakmile jsme dorazili nahoru a Brian otevřel dveře výtahu, zase jsme se k sobě natiskli a ještě, než jsme otevřeli dveře loftu, tak jsme se u nich dál líbali a vzájemně svlékali. Do loftu jsme vklouzli napůl svlečení, napůl oblečení a za pomalé chůze a líbání jsme se dál svlékali. Sice jsme měli namířeno do postele, ale touha zavelela pohovku.

J: "Tak moc tě chci,"...Vzdychl jsem mu do rtů.

Brian se pousmál a posadil si mě na klín. Následně si i se mnou lehl na pohovku a nechal mě vytvářet jazykem mokrou cestičku od jeho rtů až k jeho rozkroku. Chtěl jsem ho svými ústy dovést až do stého nebe. Pomalu jsem ho začal sát... A v tom se Brian začal divně vrtět. A následně se slovy "Co to je?" ze spod svých zad vytáhl papírek, na který jsem dočista zapomněl, že vlastně existuje!

Mám toho dost(5)

Nový díl.

JUSTIN

Začal jsem si kapsy kalhot prohledávat jako smyslů zbavený, div jsem si je ze sebe nesundal, abych prohledal i nohavice v případě, že bych měl děravou kapsu, ale nakonec jsem si prostě připustil, že ten papírek je v čudu. Držel jsem se naděje, že jsem ho prostě ztratil někde na ulici nebo během toho, co jsem běhal mezi stoly. Ale i přes to jsem se začínal smiřovat s tím faktem, že mi v loftu vypadnul, když jsem se ráno oblíkal a právě teď leží na nějakém super místě vedle pohovky, nebo nedej bože, v Brianovo dlani!

Debbie: "Co tady ještě děláš?"

J: "Já... jenom... něco hledám."

Debbie: "A to má být co? Odvaha?"

J: "Právě teď? Přesně to bych potřeboval."

Debbie: "No tak, Sunshine, mluvili jsme o tom, že si to s ním prostě půjdeš vyříkat a uvidíš. Buď to se ukáže, že tu prezentaci fakt dodělával a toho tricka si pozval, jen aby brianovsky zabil čas anebo tě překvapí a ukáže se, že lhal, aby s tebou byl doma, a to třeba povede k tomu, že tak budete trávit večery častěji."

J: "Debb, věř, že bych si o tom s ním šel rád promluvit, jenže je tu další problém."

Debbie: "A to jakej?"

J: "Brian!"

Debbie: "Jo to vím, ale..."

J: "Ne, Brian jde sem,"...Zahlédl jsem ho u dveří přes Debbiino rameno.

---

Zcela jistě jsem začal panikařit, měl na sobě sice pracovní oblek a to mohlo znamenat, že jde teprve z Kinneticu, ale taky tu byla ta možnost, že mi přišel říct, ať se domů ani nevracím a zavolám svému novému "příteli".

B: "Ahoj."

Debbie: "My o vlku..."

B: "Neříkejte mi, že jsem vaše každodenní žhavé téma?"

Debbie: "To by ses divil, zlato. Můžu ti něco donést?"

B: "Kafe postačí."

Debbie: "Jak je libo."

Brian si takhle pozdě kafe většinou nedává, šetří si totiž místo na alkohol v Babylonu, proto se nedivte, že mi je opravdu divné, že sem přišel kvůli kafi.

J: "Co tady děláš?"

B: "Řekl jsem si, že tě hodím domů."

Tak dobře, očividně mě nemá v plánu vystěhovat... i když, kdo ví, co má v plánu, třeba mě zaveze někam, kde mě zavraždí. Každopádně pokud mu jde opravdu pouze o to, aby mě hodil domů, tak i to zní dost děsivě, ještě včera se přede mnou schovával ve sprše a nechal mě spát na pohovce a teď si hraje na řidiče slečny Daisy?

J: "To si ale nemusel."

Jeho oči se v mžiku přeměnily na kostky hněvu a ledu, jako bych se ho snad dotknul tím, že ani nemám zájem o to s tím jet v jednom autě. To ale není pravda, spíš mám strach, že se to bude vyvíjet špatným směrem.

J: "Ale jsem rád, že nemusím jít pěšky,"...Usmál jsem se a snažil se zachránit situaci.

Debbie: "Tady máš to kafe,"...Ale zachránila jí naštěstí ona.

B: "Díky, Debb."

J: "Debb, můžu tě taky poprosit o jedno?"

Debbie: "To si to nemohl říct dřív?"

J: "Promiň."

Debbie: "Já tě přetrhnu."

Debb s povzdechnutím šla pro další šálek kávy a já se posadil naproti Brianovi. Věděl jsem, že pokud to chci přežít tak to kafe budu potřebovat, aby mi dodávalo tolik důležitou energii na konverzaci s Brianem.

J: "Jak dopadla ta prezentace?"

B: "Skvěle, jak jinak."

Brian a jeho ego, to je zkrátka nerozlučná dvojice. Něco mi říká, že to já jsem v tomhle vztahu navíc, takovej křen asi, řekl bych.

J: "Tak to jsem rád. A je pravda, že už si jí měl hotovou v pátek?"

Do hajzlu! Já to nechtěl říct nahlas, prostě se to stalo! Jen jsem si tu otázku opakoval v hlavě v případě, že dostanu odvahu na to jí vyslovit nahlas, až budeme doma a zničehonic to ze mě vypadlo! A Brian vypadá, že dostane mrtvici!

Debbie: "Tady to máš,"...Další její dnešní záchrana.

J: "Dě-děkuju."

Debbie: "Proč se oba tváříte jako byste viděli ducha?"

J: "Ehm... My..."

B: "Všechno v pohodě, Debb."

Debb po něm hodila ten svůj vševědoucí pohled říkající 'nepokoušej se mi lhát', ale naneštěstí byla nucena jít odnést objednávku a tak jsme s Brianem zůstali o samotě každý si hrající se svým hrnkem kafe. Fakt bych se měl naučit držet pusu!

BRIAN

Kdybych jen tušil, že se to takhle vyvine tak bych sem nechodil, vlastně já to tak trochu tušil, ale i tak jsem si nedal říct! Všechno se to prostě až příšerně zkomplikovalo, já to zkomplikoval, protože jsem idiot a ignoruju Justinovo pocity a signály, kterými se mi snaží říct, že chce víc, než mu dávám. Ano, říkal jsem, že toho nejsem schopný, ale i tak část mě toho chce být schopná, protože ho nechci ztratit, už jsem ho jednou ztratil a párkrát téměř taky a vždycky to stálo za nic, nechci, aby se to někdy opakovalo. Proto jsem se chtěl překonat a dát mu to, co chce - MĚ. Jenom mě. Vymyslel jsem sice totální blbost s prezentací, i když nějaká část na tom byla pravdivá, dodělat jsem jí musel, ale já jsem Brian Kinney - kdy naposledy jsem si dobrovolně odepřel Babylon, jen abych dodělal nějakou prezentaci, na kterou bych si lusknutím prstů našel kohokoliv jiného, komu důvěřuju - tedy Theodhora. Ale já v tom prostě viděl příležitost, jak být jenom s Justinem a celý jsem to tím podělal, protože Justin si to očividně vyložil jinak. A já se vytočil a zbytek už znáte. Jenže teď se zdá, že někdo mluvil a tím někdo bude Debbie... To ona mě v pátek poučovala o tom, že bych měl dávat tolik pozornosti, co dávám Kinneticu i Justinovi a během toho ze mě vypadlo, že ta prezentace už je téměř hotová, mohlo mě napadnout, že všechno půjde do kytek díky Debbie.

B: "Měli bychom vyrazit."

J: "Briane?"

B: "Jdeme,"...Přikázal jsem v naději, že se přestane snažit ze mě vydolovat odpověď.

J: "Fajn."

Justin se za mnou do auta táhl jako smrad, dokonce i nastoupit a zapnout si pás pro něj byl nadlidský výkon. Začínal jsem mít proto znova vztek, štvalo mě, že se chová takhle, jako bych mu snad ubližoval tím, kdo jsem, i přes to, že to ví a vždy říkal, že to respektuje, že mě miluje takového, jaký jsem, ale právě teď se choval jako by to bylo naopak. Neovládl jsem se a z úst mi uniklo "Mám toho dost."

Mám toho dost(4)

Nový díl.

JUSTIN

Během cesty domů jsem usoudil, že bych opravdu potřeboval vlastní auto, Brian mi svoje nepůjčuje a chodit pěšky zrovna když se potřebujete někam hodně rychle dostat, jako právě teď já, je opravdu na hovno. Zvlášť když jste ten typ člověka, co mu odvaha nevydrží věčně a právě teď mám pocit, že s každým krokem jí mám o trochu méně, přeci jen kdy naposledy dopadl vážný rozhovor s Brianem dobře?

Když jsem konečně odemykal dveře od domu tak se mi trochu ulevilo, strach jsem měl pořád, ale věděl jsem, že čím dřív tím líp. Poté jsem vyjel výtahem nahoru a s tlukoucím srdcem jsem se chystal otevřít dveře, ty se ale otevřely dřív, než jsem to stihl udělat já a v nich stál...

J: "What the fuck?"

Trick: "Přítel?"...Obrátil se na Briana.

B: "Jak se to vezme,"...S poloúsměvem se mi podíval do očí.

---

A já jen stál jako přimrznutý, nedokázal jsem se pohnout a když nás nakonec opustila Brianova dnešní společnost, tak se Brian beze slova vydal do ložnice. Jakmile jsem přišel k sobě, ihned jsem se vydal za ním.

J: "Kdo to, sakra, byl?"

B: "Vím já? Žádná výměna jmen, vzpomínáš?"

V tu chvíli se mi snad pohnula kapsa z vědomí, že v ní mám schované Mattovo číslo, který by si mě rád vzal v pohodlí svého domova. Ale ne... o mě tu teď nejde!

J: "Hádám, že ta prezentace nebyla tak důležitá?"

B: "Udělal jsem jí rychle."

J: "A ne jen tu."

Brian se uchechtl a poté zmizel v koupelně. Zdá se mi to nebo se mi tím snaží něco říct? Jako třeba to, že mě má už dost a nechce poslouchat moje kecy?

J: "Můžeš mi říct, co jsem ti udělal?"...Vtrhl jsem za ním do koupelny zrovna, když lezl do sprchy.

B: "Spíš co jsem já udělal tobě? Od rána se chováš jako idiot."

J: "Možná kdybychom si každou noc netáhli domů někoho, kdo mě ošuká, zatímco se budeš koukat nebo si ode mě nechávat kouřit, tak bych se jako pitomec nechoval."

Brianovi jen cuklo v lícních kostech a vzápětí za sebou zavřel dveře sprcháče. Nechtěl jsem se nechat tak snadno odbít, ale nakonec jsem to vzdal a společně s polštářem a dekou jsem se uvelebil na pohovce.

Brian kolem mě po chvíli téměř bez povšimnutí prošel do kuchyně a na cestě zpátky řekl jen "Dobrou," potom zhasl a už nic neřekl. Nevěděl jsem, co mě víc zaráží, zda to jeho chování anebo fakt, že mě klidně na té pohovce opravdu nechal. Rozhodl jsem se to ale neřešit a šel jsem spát, on by se mnou stejně nemluvil.

Když jsem ráno přišel k sobě, měl jsem pocit jako by mě něco přejelo, takhle mě záda a krční páteř dlouho neboleli. Ještě horší ale bylo zjištění, že Brian už je pryč. Nikdy neodejde tak brzo, vždy se se mnou ještě rozloučí, teď se ale nemohl dočkat, až odtud rychle zmizí.

Najednou jsem se cítil blbě, Brian se sice zachoval jak blbec, ale měl pravdu, to já se včera choval hrozně a ani jsem mu nedal žádné vysvětlení a večer jsem odešel pryč, než abych s ním zůstal doma, i když za to mohla prezentace, ale i tak. A je to Brian, on si vždy najde způsob, jak mi to dát sežrat. Jenže teď jsem to nemohl řešit a místo toho jsem se vydal na šichtu do jídelny.

Debbie: "Bože, ty smrdíš."

J: "Moc ti děkuju, Debb, kompliment vždy potěší."

Debbie: "To vám vypnuli vodu?"

J: "Nějak jsem neměl náladu na sprchu."

Debbie: "A ani na čistý oblečení, tohle si měl i včera."

J: "Je hezký, že se o mě tak zajímáš."

Debbie: "Takže co udělal tentokrát?"

J: "Spíš co jsem udělal já."

Debbie: "Co tím myslíš?"

J: "Jaksi jsem si nevzal tvou radu k srdci a místo, abych si s ním promluvil, jsem se sebral a šel jsem do Babylonu, a když jsem se vrátil domů, abych to s ním konečně probral, tak jsem potkal jeho společnost."

Debbie: "Počkat, on zůstal doma a tys šel do Babylonu sám?"

J: "Jo, proč?"

Debbie: "Protože Brian by nezůstal doma ani, kdyby měl horečku a už vůbec by tě nenechal jít samotnýho, hlídá si tě jak štěně."

J: "Dělala na nějaký důležitý prezentaci na dnešek."

Debbie: "Máš na mysli tu prezentaci, o které mi už v pátek tvrdil, že jí má hotovou a jen si potřebuje projít pár zbylých věcí, když jsem se ho ptala, zda by radši neměl věnovat víc času tobě a práci, než Babylonu?"

Nebyl jsem si jistý, že to, co se mi Debb snaží říct, se shodovalo s tím, co mě v ten okamžik napadlo, ale co když je tu opravdu možnost, že Brian si to s tou prezentací jen vymyslel, aby mi splnil mojí touhu strávit s ním večer doma, jen nenašel lepší způsob, jak mi to sdělit? A je pravda, že i Ted říkal, že mu Brian tvrdil, jak už jí má hotovou.

J: "To jako, že Brian si to vymyslel?"

Debbie: "No pokud mi nelhal přímo do očí, tak bych řekla, že jo a oba víme, že je pro něj Kinnetic důležitý a nerad nechává něco na poslední chvíli, aby hrozilo, že to nedotáhne k dokonalosti."

J: "V tom máš sice pravdu, ale pochybuju, že by to dělal, vždyť on ani nevěděl, proč jsem naštvanej."

Debbie: "No rozhodně si všiml, že s tebou něco je, se mnou o tom sice mluvit nechtěl, ale bylo vidět, že má starost, možná mu to prostě došlo."

Nechtělo se mi věřit, že by Brianovi něco došlo, aniž bych mu to naservíroval na stříbrném podnose, ale zároveň se mi začínala ta představa líbit.

Debbie: "Teď to nech prostě být a večer se ho můžeš zeptat, nezaručuju, že řekne pravdu, ale kdo ví, jak to je."

J: "Ten mi neřekne pravdu, i kdybych mu držel zbraň u hlavy."

Debbie: "To asi ne no,"...Zasmála se.

Tenhle rozhovor s Debb mě sice bavil, ale nakonec jsem došel k závěru, že dřív než večer nebudu mít možnost si s Brianem promluvit a přemýšlením nad tím bych si nijak nepomohl a tak jsem se raději pustil do práce a dělal vše pro to, abych se tomu vyhnul.

Když nastala 6 hodina, věděl jsem, že už je Brian doma a za chvíli jsem se tam taky mohl vydat. Jenže zjištění, že obsah mé kapsy v podobě papírku s číslem se už v mé kapse nenachází, mě opravdu vyděsilo.

Mám toho dost(3)

Nový díl.

JUSTIN

Bylo celkem brzo, takže nikdo z kluků tu ještě nebyl, vlastně jsem za to byl rád, necítil jsem se na to vysvětlovat jim, proč tu nejsem s Brianem, lépe řečeno, proč s ním nejsem doma. A tak jsem se jen v klidu posadil na bar a objednal si skleničku skotské. Sice jsem si hned vzpomněl na to, jak mi bylo ráno po tom, co jsem se s ní napájel téměř celou noc a taky jsem věděl, že by se Brianovi nelíbilo, že piju sám, ale v tu chvíli mi to všechno bylo jedno, potřeboval jsem se uvolnit. Když se to v Babylonu začalo kupit, instinktivně jsem se rozhlížel kolem a díval se po sexy klucích, ačkoliv jsem neměl v plánu s žádným z nich něco mít. Přeci jen přesně tohle je ten problém, který náš vztah s Brianem má - že spíme s jinými lidmi, vlastně spíš bych řekl to, že neděláme nic jiného.

Maikey: "Kde se tu bereš?"

Emmett: "A kde máš pana dokonalého?"

Ted: "Další trable v ráji?"

Jo, přesně o tomhle jsem mluvil, tyhle otázky mi fakt lezou krkem. Popravdě jsem si ani nevšiml, že už přišli, takže mě vlastně zastihli i nepřipraveného a já jen toužil po tom, aby zase zmizeli.

---

J: "Přišel jsem hlavními dveřmi... je doma... a ne, žádné trable v ráji."

Emmett: "A máš dokonce přímo skvělou náladu."

J: "Promiňte, já jen... dneska prostě není můj den."

Maikey: "A proč tu není Brian?"

J: "Dělá na nějaké prezentaci na zítra, prý nestíhá."

Ted: "On to ještě nemá?! Mně tvrdil, že ano."

J: "Tak asi lhal, ale jsem si jistý, že už se tam blíží."

Ted: "To doufám, jsou to dost důležití klienti."

Emmett: "Tak dost pracovních rozhovorů, jsme tady, abychom si užili, takže odtáhněte ty svoje zadečky na parket."

Je sice pravda, že jsem si chtěl užít a trochu se odreagovat, ale najednou jsem chtěl jenom sedět a pít svou skotskou. Nějak mi tu Brian prostě chyběl, jako bych bez něj už nebyl schopný ani si sám dojít na záchod.

J: "Já radši posedím."

Emmett: "Určitě?"

J: "Jo, Emme, ale díky za nabídku."

Jakmile se mi zase všichni ztratili z dohledu, upil jsem ze své skleničky, vlastně jsem jí vypil na ex a hned objednal další, věděl jsem, že potřebuju víc, než jen uvolnění, pokud nechci hned běžet za Brianem a začít s ním vážný rozhovor, který by všechno mohl jen zhoršit.

Po další skleničce jsem si všiml, že po mně pokukuje jeden chlap, mohlo mu být tak třicet, sice jsem ho neviděl moc dobře, ale z toho, co jsem viděl, jsem věděl, že je sexy - podle všeho jsem fakt na starší muže.

Nedalo mi to a usmál jsem se jeho směrem, bral jsem to jako hru, v Babylonu je to naprosto normální a taky jako nevinné odreagování. Jenže to, co se stalo v další chvíli, jsem fakt nečekal...

Chlap: "Můžu ti objednat?"

Jen jsem na něj zíral a měl jsem nutkání podívat se za sebe, abych se ujistil, že nemluví na někoho jiného, ale když jsem pochopil, že mluví na mě tak jsem souhlasil. Neberte mě špatně, ale v Babylonu se dočkáte leda pozvání na nějaké orgie, ne na skleničku.

J: "Díky."

Chlap: "Jak se jmenuješ?"

Tak teď už jsem dokonce panikařil, věděl jsem moc dobře, co říká moje a Brianova dohoda - žádná výměna jmen. Ale v poslední době mám stejně pocit, že nám ta dohoda akorát komplikuje vztah, protože jak už jsem se Briana ptal, kde bychom byli, kdybychom jí neměli?

J: "Justin."

Chlap: "Těší mě, já jsem Matt."

Nabídl mi ruku a já jsem se chvíli zdráhal, nakonec jsem mu jí ale nabídl zpátky. Měl jsem pocit jako bych se nacházel v seznamce a tohle je schůzka naslepo a ne jako v Babylonu, bylo to zvláštní a já pořád čekal na tu nabídku jít do zadní místnosti.

Po chvíli se ke mně naklonil a do ucha mi zašeptal "Nechceš jít ke mně domů?" v tu chvíli jsem pochopil, že je jeden z těch, co si svůj úlovek radši odvedou domů.

Abych pravdu řekl, část mě o tom zauvažovala, nikdy jsem s nikým domů neodešel, cítil bych se jako nějaká kurva na prodej, ale právě teď mě na tom něco vzrušovalo a přitahovalo, bylo to zvláštní. Z největší části za to asi mohl ten fakt že jsem byl na Briana naštvaný. Ale i tak jsem věděl, co odpovím...

J: "Promiň, ale nemůžu."

Chlap: "Kdyby sis to rozmyslel, tak tady je moje číslo,"...Podal mi papírek a pak se ztratil v davu.

Chtěl jsem ten papírek jednoduše zahodit, ale z nějakého důvodu jsem si ho strčil do kapsy. Buď to jsem chtěl, aby ho Brian našel, anebo mám zkrátka pocit, že se bude hodit.

Maikey: "Kdo to byl?"

J: "Přišel si vyzvídat, abys mohl informovat Briana?"...Vyjel jsem víc, než jsem chtěl.

Maikey: "Jen jsem se zeptal a radši už zase jdu."

J: "Počkej... promiň."

Maikey: "Co se mezi vámi zase stalo? V noci jste byli jak dvě hrdličky."

J: "Tak k těm máme myslím daleko, ale... jde o to, že když jsem se ráno probudil vedle Briana a toho kluka, co jsme si ho odvedli domů... měl jsem najednou pocit, že chci víc."

Maikey: "Srdíčka a kytky?"

J: "Vím, že Brian na romantiku nevěří a už jsem tak nějak pochopil, že ani já to k životu nepotřebuju..."

Maikey: "Jen prostě potřebuješ víc."

J: "Jo."

Maikey: "Od začátku jsi věděl, kdo Brian je, on se nikdy nezmění..."

J: "Já vím, že ne, jen bych potřeboval vědět, že to se mnou myslí stejně vážně jako já s ním, že nejsem jen jeho hračka..."

Maikey: "To nejsi."

Chápu Maikeyho snahu mě o tom přesvědčit, ale ani on sám nemůže vědět, jak moc vážně to se mnou Brian myslí, to ví jen Brian sám a naneštěstí on nikomu nedovolí vidět, co si myslí a co cítí.

Nakonec jsem se proto raději vydal domů s tím, že na ten rozhovor asi přeci jen dojde. Zároveň jsem měl špatné svědomí ohledně papírku v mé kapse, věděl jsem, že pokud od Briana chci upřímnost, musím jí dát i já jemu.

Mám toho dost(2)

Nový díl.

BRIAN

Nechápal jsem, co v něm zase přeskočilo za spínač. Ještě v noci byl naprosto v pohodě, užíval si. Z velké části za to asi mohlo to éčko a několik skleniček skotský, ale on by si to nevzal, kdyby nechtěl. A když jsme se následně vydali s tím trickem k nám domů tak všechno bylo v pohodě jako vždycky, viděl jsem na něm, že se mu to líbí, kdyby ne tak bych ho to nenechal dělat, nenutil bych ho, ale právě naopak - byl v orgastickém nebi. A pak přišlo ráno a on chtěl jít pomalu ke zpovědi do kostela a mě by nejraději odtáhl s sebou. V očích jsem mu dokázal vyčíst jako by mi snad dokonce vyčítal ten život, který vedeme, a asi se budu opakovat, ale i to byla jeho volba, říkal jsem mu od začátku, kdo jsem a že se nikdy nezměním. A teď mě jednoduše ignoruje a já musím poslouchat další z milionu přednášek od Debbie.

B: "Říkám ti už po třicátý, že nevím, co mu je."

Debbie: "Tak bys to měl zjistit, pokud nechceš, abych si to s tebou vyřídila."

B: "A proč se mnou?"

Debbie: "Protože v tom máš vždycky prsty ty a s tím výrazem, co má, přijdu akorát tak o zákazníky, takže až bude tržba nízká, vyberu účet tobě."

B: "Nemůžu se dočkat."

---

Možná by i bylo snazší říct jí, proč je Justin nejspíš v týhle náladě, jelikož ona si to sama stejně nakonec zjistí a mě akorát sprdne, že jsem jí lhal. Ale já na tohle prostě nemám, mám už dost těch jeho období, kdy začne zpochybňovat to, co mezi sebou máme, protože i když pro něj je to nejspíš málo, pro mě je to víc, než jsem kdy dokázal s někým jiným. A i když je mi jasný, že by byl rád, kdybychom aspoň někdy strávili večer doma jen ve dvou, nejsem si jistý, že mu to můžu nabídnout.

Jakmile jsem dojedl, chtěl jsem se nepozorovaně vypařit pryč a vzdálit se od té Justinovo nálady, co nejdál to půjde, jenže těsně u východu ve mně zahryzalo svědomí a taky vědomí, že tím bych to všechno akorát ještě víc posral...

B: "Tak večer?"

J: "Jo - večer."

Nevěděl jsem, zda ho políbit anebo prostě utéct a tak jsem nakonec zvolil třetí variantu - políbil jsem ho na tvář a odešel pryč. Až před jídelnou mi došlo, co jsem vlastně udělal a chtěl jsem se propadnout do země. Nejen, že takhle líbá vnouče svojí babičku, ale ještě k tomu jsem to udělal před plnou jídelnou, já se fakt buď nemám rád anebo jsem se zbláznil. Raději jsem ale na tuhle otázku nezjišťoval odpověď a vydal jsem se za Gusem v naději, že na tuhle ubohost zapomenu.

JUSTIN

Debbie: "Co to bylo?"

Stejně jako Debbie bych rád na tuhle otázku slyšel odpověď, protože já to fakt nevím! Brian mě před veřejností líbá jen v případě, že je nalitej nebo si je jistej, že ty lidi už nikdy neuvidí anebo jsme v Babylonu, ale nikdy ne v jídelně a ještě k tomu na tvář! Buď to mu došlo, že jsem fakt naštvanej a snažil se to tím svým způsobem napravit anebo jsem naštval já jeho a políbil mě alespoň na tvář, aby to nebylo tak okaté, jenže tímhle mě akorát tak vykolejil.

J: "Řekni mi, až to zjistíš, protože já to nevím."

Debbie: "Tak mi můžeš říct, co se mezi vámi stalo? Zase!"

J: "Nic se nestalo... a to je ten problém."

Debbie: "Nějak se nechytám."

J: "Pořád děláme to samý. Oba jsme celý den v práci, večer se na pět minut sejdeme doma, jdeme do Woody's, pak do Babylonu a ráno se probudíme vedle nějakého kluka, který s námi strávil noc."

Debbie: "Stereotyp."

J: "Debb, tohle není stereotyp, ten mají manželské páry po dvaceti letech, které se spolu pořád jen koukají na televizi a večer se pomilují, aby se neřeklo... my s Brianem... já nevím, co to vlastně je. Vím jen to, že chci něco jiného, alespoň někdy."

Debbie: "Tak mu to řekni."

J: "Jo, on mě totiž bude poslouchat. Ne, že bych se už nesnažil."

Debbie: "Tak ho budeš muset přimět poslouchat."

To se sice snadno řekne, ale hůř udělá. Briana je nemožné přimět poslouchat a když už se mi to podaří, tak je to jen v případě, kdy se náš vztah blíží ke konci a ani jeden z nás nechce, aby to tak bylo - v tu chvíli poslouchat začne, jinak ne. Jenže tak daleko nejsem, já ho opustit nechci, miluju ho, jen mi už začíná přerůstat přes hlavu způsob, jakým náš vztah vedeme.

Debbie: "Už je 6, můžeš jít."

J: "Už? Dneska to nějak uteklo."

Debbie: "Jo a jindy si na odchodu už pět minut před koncem."

J: "Ne, že bych se těšil na další výpravu do Babylonu."

Debbie: "Víš, co jsem ti říkala?"

J: "I kdybych na něj ječel, že se zabiju, pokud nezačneme trávit nějaký čas jen spolu, tak mi podá nůž."

Debbie: "Jo, to máš asi pravdu. Chceš, abych si s ním promluvila já?"

J: "Díky, ale myslím, že už jsme dost staří na to, abychom to vyřešili spolu."

Debbie: "Ty možná, on zas tolik ne, nějak se nám zasekl v pubertě."

Chtělo se mi smát, protože v tomhle má Debbie pravdu, Brian se rozhodně chová jako puberťák, i přes to, že už má nějaký ten věk, jenže i to odmítá slyšet - on přeci bude navždy mladý a krásný!

Ačkoliv bylo příjemné poslouchat, jak se mu Debb vysmívá tak jsem se nakonec vydal domů, aby mi náhodou nezazlíval, že kvůli mně přijdeme pozdě k Woody's.

J: "Ahoj!"

Už ode dveří jsem viděl, že je napjatý, seděl u počítače a prodíral se hromadou papírů. Nevypadalo to, že by si dnešní den zrovna dvakrát užíval.

B: "Ahoj."

J: "Co děláš?"

B: "Přecenil jsem svoje síly a dělám vše možný, abych stihl tu prezentaci na zítra."

J: "Můžu pomoct?"

B: "Díky, ale ne."

Bylo mi jasné, že tohle bude jeho odpověď, ale i tak jsem se musel nabídnout v případě, že je dnes ten den, kdy se budou dít zázraky, ale opět to není on.

J: "A kdy jdeme?"

B: "Nejdeme, musím to dodělat, takže to vypadá, že dneska strávíme večer jen spolu doma."

Uvnitř jsem chtěl skákat radostí a vlastně i navenek, nebyl jsem daleko od toho dát si hlavou o strop a to ani nemluvím o té snaze nedávat prostor svému úsměvu... a pak mi to došlo. Jediný důvod, proč bychom spolu byli dnes doma, je Brianova firma, nebýt toho už dávno sedíme u Woody's. Jako by snad ve všem, co spolu děláme, měli prsty dohoda, firma, Debbie a další...

J: "Nebudeme, já ven jdu."

B: "Ou... Aha."

J: "Jdu si dát sprchu."

B: "Okey."

Možná jsem si to jen namlouval, ale zdálo se mi, že Briana to zaskočilo. Ale ani to mi nebránilo v tom se připravit a následně odejít pryč. Mým původním záměrem bylo se jen procházet ulicemi Pittsburghu dost dlouho na to, aby si Brian myslel, že s někým jsem. Ale nakonec jsem usoudil, že když on si může užívat tak stejně tak můžu já a vydal jsem se do Babylonu.

Mám toho dost(1)

Nová povídka. - 12+

JUSTIN

Stěží jsem otevřel oči, nejen, že mě oslepovalo ostré sluneční světlo, ale taky se dostavily následky nočního popíjení a braní éčka. Dokázal jsem se pouze zvednout na lokty a koutkem oka jsem zahlédl dvě siluety nahých těl. Jedno z nich patřilo Brianovi, to druhé nějakému klukovi, kterého jsme v noci přizvali na naše hrátky. V tu chvíli to byla sranda, teď už jsem si jen říkal, aby sundal tu svojí chtivou ruku z Brianova zadku a opustil náš loft. Měl jsem najednou pocit, že na tohle už jsme staří, ne věkově, ale vztahově, jsme spolu už 4 roky a tohle je v podstatě to jediné, co děláme - šukáme.

B: "Uhmmmm."

Byl jsem rád, že slyším tenhle známý zvuk, co Brian vydává před probuzením, věděl jsem, že se tak konečně zbavím pohledu na toho bezejmenného tricka, co si s námi v noci užil, protože teď už je na čase, aby šel.

---

B: "Ty už si vzhůru?"

J: "Jen chvíli."

B: "Hmmm,"...Natáhl se ke mně a začal mě líbat na hruď, nebudu říkat, že jsem nevrněl jako kotě, ale bylo třeba něco udělat.

J: "Briane?"

B: "Ehm?"

J: "Nejdřív bys ho mohl vyprovodit."

Brian se ohlídl za sebe a se slovy "Kdo to je?" se podíval zpátky na mě. Bylo mi do smíchu, neuběhlo ani 6 hodin a Brian už si ani nepamatuje, že tenhle kluk mi to dělal do zadku, zatímco jsem Briana kouřil. Na druhou stranu mám aspoň jistotu, že ho jiní kluci dál než sexuálně nezajímají.

J: "Nikdo a mohl by být nikdo někde jinde."

Šel jsem si do kuchyně pro sklenici vody a vracel jsem se zpátky s nadějí, že na něj narazím při odchodu, jenže to se nestalo.

J: "Kde je?"

B: "Chtěl si dát sprchu, tak jsem mu to dovolil."

Dobře, tohle mi na úsměvu nepřidalo. Místo, aby se ho zbavil tak ho pomalu nechá nastěhovat. Ale možná mě jen štve ten fakt, že není jediný, kdo kdy měl tu možnost po sexu vyzkoušet Brianův sprcháč.

B: "Co ten obličej?"

J: "Jen si vzpomínám na někoho jiného, komu si dovolil použít sprchu."

B: "Taky si na něj pamatuju, od té doby toho použil mnohem víc,"...Mrkl na mě.

Sice jsem byl trochu naštvaný, ale to mi nebránilo v tom, abych Briana políbil. Rád hlásá, že romantika je blbost, ale teď v něm špetka romantiky rozhodně byla.

Trick: "Doufám, že to někdy zopakujeme,"...Zjevil se zničehonic u nás, i já jsem ho teď poprvé viděl v jasném světle.

B: "Jo... jasně... kdykoliv."

Brian s ním zamířil ke dveřím a já jsem mezitím dumal nad tím jeho 'jo... jasně... kdykoliv' vím, že to řekl jen tak, asi taky nejspíš proto, že hláška 'uvidíš mě ve svých snech' ho už omrzela, ale zároveň, co když...?

B: "Mám objednat něco k jídlu?"...Vrátil se zpátky.

J: "Hmmm... jo... jasně... kdykoliv."

Podíval se na mě s poloúsměvem a já věděl, že to znamená, abych to nerozebíral, protože on nemá rád tyhle typy rozhovorů.

J: "Dal ti i číslo?"

B: "Jasně, i jméno."

Můj úsměv klesl do přímé linky, vím, že si se mnou jen zahrával, ale zároveň to řekl tak vážně, jako by to u něj bylo naprosto normální.

B: "Dělám si srandu."

J: "Jen aby."

B: "Máme dohodu, ne?"

J: "Já vím."

B: "A dohoda je dohoda."

J: "Co kdybychom jí neměli?"

B: "Co má tohle být?"

J: "Nevím, asi mě jen zajímá, kde bychom dnes byli, kdybychom neměli naší dohodu?"

Věděl jsem, že tuhle otázku jsem neměl podávat. Nejen proto, že Brianovi bude tuhnout krev v žilách, ale taky proto, že to vlastně ani vědět nechci, je mi totiž jasné, že odpověď by nebyla pěkná.

B: "Co bude s tím jídlem?"

Ani nevím, jestli mě tahle jeho vyhýbavá odpověď naštvala anebo jsem za ní byl rád, protože popravdě ani já jsem se do tohohle rozhovoru nechtěl moc pouštět.

J: "Zajdeme do jídelny? Stejně mám za hodinu šichtu."

B: "Tak já si dám sprchu."

J: "Dobře."

B: "Jdeš taky?"

J: "Dám si jí pak."

B: "No... dobře."

Z jeho výrazu bylo jasné, že se mu moje rozhodnutí nelíbí, ale i tak šel sám. Hned potom jsem si šel dát sprchu já a vzápětí jsme se vydali do jídelny. Cesta autem byla až nebezpečně tichá, ale asi jsme jen ani jeden nevěděl, co říct.

Debbie: "Vy jste mi ale ranní ptáčata."

J: "Debb, je 11."

B: "Myslela to ironicky."

J: "Aha."

Debbie: "Tak co si dáte?"

B: "Já kafe a omeletu."

Debbie: "A ty, Sunshine?"

J: "Lívance a čaj."

Brian se šel posadit ke stolu a já věděl, že musím jít za ním, vůbec se mi ale nechtělo. Bylo to prostě zvláštní, můj mozek začal o něčem přemýšlet a já začínal mít pocit, že to, co teď mám, není dost.

B: "Sedneš si nebo tu budeš jenom stát?"

J: "Asi bych si mohl sednout."

B: "Do kolika děláš?"

J: "Do šesti. Co budeš dělat ty?"

B: "Chci se zastavit za Gusem."

J: "A co budeme dělat večer?"

Prosím, ať odpověď nezní tak, jak si myslím, že bude znít! Aspoň jednou mě něčím překvap a udělej mi radost! Tenhle stereotyp už nedávám! Aspoň někdy chci strávit večer doma jen ve dvou a koukat třeba na televizi!

B: "Woody's a pak Babylon?"

J: "Jo, jasně."

Debbie: "Tady to máte, pánové."

J: "Díky, Debb, vezmu si to k práci."

Debbie: "Máš ještě dvacet minut."

J: "To nevadí."

Ještě jsem za sebou zaslechl, jak se Debbie Briana ptá "Co si mu zase provedl?" a pak už jsem se raději ztratil ve skladu, kde jsem se připravil na dnešní otročení v jídelně. Zajímalo by mě, co se ve mně tak zlomilo, že najednou mi to, co máme s Brianem, není dost. Anebo mi to dost nikdy nebylo a jen jsem si to nalhával, abych o něj nepřišel?