Mám toho dost(6)

Nový díl. - 18+

BRIAN

Jak jistě víte, nejsem ten typ, co se pouští do takových konverzací, ale bylo to tak - měl jsem toho zkrátka dost! Justin mi obrátil život vzhůru nohama a i když jsem tak nějak už stihl pochopit, že je to to nejlepší, co se mi kdy stalo, tak věřte, že mám chvíle, kdy lituju, že jsem mu to dovolil. Jako právě teď, kdy se chová jako pubertální dítě, které mi neustále předhazuje, jak nedokonalý pro něj jsem a že chce víc. Jako by snad dávno nevěděl, že i přes to, že chci, nemůžu mu dát všechno, co ode mě očekává. Ale i tak se snažím, jako včera večer, kdy jsem byl sice vůl, že jsem mu neřekl přímo, že s ním chci být doma, ale on byl ještě větší vůl, že se radši uraženě sebral a vypadnul.

J: "Co tím myslíš?"

V jeho hlase jsem zaslechl obavy, bylo mi hned jasné, že si mé prohlášení přeložil jako rozchod. I když je možné rozejít se s někým, když neustále tvrdíte, že jste single? Je ale pravda, že v poslední době jsem spíš svůj vztah s Justinem potvrzoval nebo jsem ho alespoň nevyvracel, takže to možné asi je. Ale já se s ním nechci rozejít, jen už mám dost toho jeho chování.

---

B: "To, že se musíš přestat chovat jako fracek."

J: "Co, prosím?!"

B: "Nepros! Chováš se tak, tečka."

J: "Že to říkáš zrovna ty... včera ses nemohl dočkat, až vypadnu, aby sis hned s někým zašukal."

B: "Přesně tak, Justine, máš mě přečtenýho... jsem fakt rád, kdykoliv se tě zbavím, protože můžu hned na někoho skočit."

J: "A není to snad pravda?"

B: "Já chci tebe, Justine. TEBE. To, že si užiju někdy s někým jiným na tom nic nemění... a pokud vím ty to máš rád stejně jako já."

Až když jsem na Justinovi uviděl, že se culí, tak mi došlo, co jsem vlastně právě udělal. A bylo mi to jedno, neměl jsem z toho divnej pocit, nestyděl jsem se ani mi nekleslo ego. Spíš jsem měl dobrej pocit, protože jsem po dlouhé době přiměl Justina k upřímnému úsměvu a ten mě zahřál u srdce.

B: "Můžeš se teda konečně přestat chovat jako fracek?"

J: "Myslím, že jo,"...Usmál se a naklonil se ke mně.

B: "Co to děláš?"

J: "Nikdy si mi neřekl nic hezčího."

B: "Myslel jsem, že naposled to bylo 'vykuř mi ho' ne?"...Ušklíbl jsem se.

J: "Máš pravdu, tohle je hned za tím."

Chtěl jsem si hrát na tvrďáka a nedat mu všechno tak snadno, jenže v tuhle chvíli bylo slovo 'tvrďák' převedeno do jaksi jiného významu, když jsem měl Justinovu ruku položenou na stehně.

B: "Jsi fakt na zabití, Justine."

J: "Já vím... a promiň. Přehnal jsem to. Měl jsem poslechnout Debbie a prostě si s tebou promluvit, ne se chovat takhle."

B: "Nevěřím, že to říkám, ale ano měl jsem si poslechnout tu sirénu."

J: "Debb bude určitě nadšená, až zjistí, jak o ní mluvíš krásně."

B: "Zkus a uvidíš."

J: "Co - tebe nahého?"...Zkousl si spodní ret.

JUSTIN

Brian se usmál a já hned věděl, že už není naštvaný nebo už to alespoň neměl potřebu dávat najevo. Ulevilo se mi a to neskutečně. Protože když pronesl, že toho má dost tak jsem měl srdce až v kalhotách a v hlavě obrázek toho, jak si balím věci, v tu chvíli jsem věděl, že i Brian má omezený pohár trpělivosti a že tentokrát jsem to přehnal já. Poněvadž ať už je Brian jakýkoliv, tak já to věděl od začátku, to já mám neustále potřebu nějakých změn a to člověka asi po chvíli už přestane bavit.

J: "Co kdybychom jeli domů?"...Podíval jsem se na něj s příslibem, že se mu to všechno hodlám vynahradit.

B: "To rozhodně můžeme,"...Neodolal a vtiskl mi jeden něžný polibek.

Uvnitř se mi chtělo skákat radostí, Brian konečně udělal něco, čím mi ukázal, jak moc mě miluje. Vlastně on mi to ukazuje denně, jenom já to prostě přehlížím a sobecky doufám ve víc, což je jen a jen moje chyba. Teď už vím, že mi stačí to, co mám.

Jakmile auto zastavilo před naším domem, začala se mi hnát krev do tváří. Odepl jsem si pás a naklonil se k Brianovi, ten mě ihned začal líbat. Měl jsem pocit, že jsem ty jeho rty nelíbal snad celou věčnost!

B: "Ačkoliv tě chci tak moc, až to bolí, myslím, že bude lepší, když půjdeme nahoru nebo se jeden z nás nabodne na řadicí páku a to asi nebude tak sexy."

J: "Člověk nikdy neví."

B: "Ou, takže ty už si to zkoušel?"...Zasmál se.

J: "Nesčetněkrát,"...Smál jsem se s ním.

B: "Sice bych toho byl rád svědkem, ale myslím, že dnes dám přednost posteli.

J: "Pan Kinney a romantik?"

B: "Sklapni,"...Umlčel mě polibkem.

Ještě chvilku jsme si vychutnávali rty toho druhého a následně jsme došli k závěru, že fakt bude lepší jít nahoru, v tom autě to bylo dost nepohodlné. Brian mě hned ve výtahu natiskl na stěnu a líbal mě na krk. Myslel jsem, že se mi podlomí kolena. Já neodolal a začal mu rozepínat knoflíčky košile, hezky pomalu jeden za druhým. Když měl svou hruď dostatečně odhalenou, líbal jsem jej na ni.

Jakmile jsme dorazili nahoru a Brian otevřel dveře výtahu, zase jsme se k sobě natiskli a ještě, než jsme otevřeli dveře loftu, tak jsme se u nich dál líbali a vzájemně svlékali. Do loftu jsme vklouzli napůl svlečení, napůl oblečení a za pomalé chůze a líbání jsme se dál svlékali. Sice jsme měli namířeno do postele, ale touha zavelela pohovku.

J: "Tak moc tě chci,"...Vzdychl jsem mu do rtů.

Brian se pousmál a posadil si mě na klín. Následně si i se mnou lehl na pohovku a nechal mě vytvářet jazykem mokrou cestičku od jeho rtů až k jeho rozkroku. Chtěl jsem ho svými ústy dovést až do stého nebe. Pomalu jsem ho začal sát... A v tom se Brian začal divně vrtět. A následně se slovy "Co to je?" ze spod svých zad vytáhl papírek, na který jsem dočista zapomněl, že vlastně existuje!