Nový díl.
JUSTIN
Bylo celkem brzo, takže nikdo z kluků tu ještě nebyl, vlastně jsem za to byl rád, necítil jsem se na to vysvětlovat jim, proč tu nejsem s Brianem, lépe řečeno, proč s ním nejsem doma. A tak jsem se jen v klidu posadil na bar a objednal si skleničku skotské. Sice jsem si hned vzpomněl na to, jak mi bylo ráno po tom, co jsem se s ní napájel téměř celou noc a taky jsem věděl, že by se Brianovi nelíbilo, že piju sám, ale v tu chvíli mi to všechno bylo jedno, potřeboval jsem se uvolnit. Když se to v Babylonu začalo kupit, instinktivně jsem se rozhlížel kolem a díval se po sexy klucích, ačkoliv jsem neměl v plánu s žádným z nich něco mít. Přeci jen přesně tohle je ten problém, který náš vztah s Brianem má - že spíme s jinými lidmi, vlastně spíš bych řekl to, že neděláme nic jiného.
Maikey: "Kde se tu bereš?"
Emmett: "A kde máš pana dokonalého?"
Ted: "Další trable v ráji?"
Jo, přesně o tomhle jsem mluvil, tyhle otázky mi fakt lezou krkem. Popravdě jsem si ani nevšiml, že už přišli, takže mě vlastně zastihli i nepřipraveného a já jen toužil po tom, aby zase zmizeli.
J: "Přišel jsem hlavními dveřmi... je doma... a ne, žádné trable v ráji."
Emmett: "A máš dokonce přímo skvělou náladu."
J: "Promiňte, já jen... dneska prostě není můj den."
Maikey: "A proč tu není Brian?"
J: "Dělá na nějaké prezentaci na zítra, prý nestíhá."
Ted: "On to ještě nemá?! Mně tvrdil, že ano."
J: "Tak asi lhal, ale jsem si jistý, že už se tam blíží."
Ted: "To doufám, jsou to dost důležití klienti."
Emmett: "Tak dost pracovních rozhovorů, jsme tady, abychom si užili, takže odtáhněte ty svoje zadečky na parket."
Je sice pravda, že jsem si chtěl užít a trochu se odreagovat, ale najednou jsem chtěl jenom sedět a pít svou skotskou. Nějak mi tu Brian prostě chyběl, jako bych bez něj už nebyl schopný ani si sám dojít na záchod.
J: "Já radši posedím."
Emmett: "Určitě?"
J: "Jo, Emme, ale díky za nabídku."
Jakmile se mi zase všichni ztratili z dohledu, upil jsem ze své skleničky, vlastně jsem jí vypil na ex a hned objednal další, věděl jsem, že potřebuju víc, než jen uvolnění, pokud nechci hned běžet za Brianem a začít s ním vážný rozhovor, který by všechno mohl jen zhoršit.
Po další skleničce jsem si všiml, že po mně pokukuje jeden chlap, mohlo mu být tak třicet, sice jsem ho neviděl moc dobře, ale z toho, co jsem viděl, jsem věděl, že je sexy - podle všeho jsem fakt na starší muže.
Nedalo mi to a usmál jsem se jeho směrem, bral jsem to jako hru, v Babylonu je to naprosto normální a taky jako nevinné odreagování. Jenže to, co se stalo v další chvíli, jsem fakt nečekal...
Chlap: "Můžu ti objednat?"
Jen jsem na něj zíral a měl jsem nutkání podívat se za sebe, abych se ujistil, že nemluví na někoho jiného, ale když jsem pochopil, že mluví na mě tak jsem souhlasil. Neberte mě špatně, ale v Babylonu se dočkáte leda pozvání na nějaké orgie, ne na skleničku.
J: "Díky."
Chlap: "Jak se jmenuješ?"
Tak teď už jsem dokonce panikařil, věděl jsem moc dobře, co říká moje a Brianova dohoda - žádná výměna jmen. Ale v poslední době mám stejně pocit, že nám ta dohoda akorát komplikuje vztah, protože jak už jsem se Briana ptal, kde bychom byli, kdybychom jí neměli?
J: "Justin."
Chlap: "Těší mě, já jsem Matt."
Nabídl mi ruku a já jsem se chvíli zdráhal, nakonec jsem mu jí ale nabídl zpátky. Měl jsem pocit jako bych se nacházel v seznamce a tohle je schůzka naslepo a ne jako v Babylonu, bylo to zvláštní a já pořád čekal na tu nabídku jít do zadní místnosti.
Po chvíli se ke mně naklonil a do ucha mi zašeptal "Nechceš jít ke mně domů?" v tu chvíli jsem pochopil, že je jeden z těch, co si svůj úlovek radši odvedou domů.
Abych pravdu řekl, část mě o tom zauvažovala, nikdy jsem s nikým domů neodešel, cítil bych se jako nějaká kurva na prodej, ale právě teď mě na tom něco vzrušovalo a přitahovalo, bylo to zvláštní. Z největší části za to asi mohl ten fakt že jsem byl na Briana naštvaný. Ale i tak jsem věděl, co odpovím...
J: "Promiň, ale nemůžu."
Chlap: "Kdyby sis to rozmyslel, tak tady je moje číslo,"...Podal mi papírek a pak se ztratil v davu.
Chtěl jsem ten papírek jednoduše zahodit, ale z nějakého důvodu jsem si ho strčil do kapsy. Buď to jsem chtěl, aby ho Brian našel, anebo mám zkrátka pocit, že se bude hodit.
Maikey: "Kdo to byl?"
J: "Přišel si vyzvídat, abys mohl informovat Briana?"...Vyjel jsem víc, než jsem chtěl.
Maikey: "Jen jsem se zeptal a radši už zase jdu."
J: "Počkej... promiň."
Maikey: "Co se mezi vámi zase stalo? V noci jste byli jak dvě hrdličky."
J: "Tak k těm máme myslím daleko, ale... jde o to, že když jsem se ráno probudil vedle Briana a toho kluka, co jsme si ho odvedli domů... měl jsem najednou pocit, že chci víc."
Maikey: "Srdíčka a kytky?"
J: "Vím, že Brian na romantiku nevěří a už jsem tak nějak pochopil, že ani já to k životu nepotřebuju..."
Maikey: "Jen prostě potřebuješ víc."
J: "Jo."
Maikey: "Od začátku jsi věděl, kdo Brian je, on se nikdy nezmění..."
J: "Já vím, že ne, jen bych potřeboval vědět, že to se mnou myslí stejně vážně jako já s ním, že nejsem jen jeho hračka..."
Maikey: "To nejsi."
Chápu Maikeyho snahu mě o tom přesvědčit, ale ani on sám nemůže vědět, jak moc vážně to se mnou Brian myslí, to ví jen Brian sám a naneštěstí on nikomu nedovolí vidět, co si myslí a co cítí.
Nakonec jsem se proto raději vydal domů s tím, že na ten rozhovor asi přeci jen dojde. Zároveň jsem měl špatné svědomí ohledně papírku v mé kapse, věděl jsem, že pokud od Briana chci upřímnost, musím jí dát i já jemu.
No comments:
Post a Comment