Nový díl.
JUSTIN
Sice jsem říkal, že počkám na to, až Brian přijde za mnou a bude chtít slyšet vysvětlení a dokonce jsem to pár hodin vydržel, ale... Je to Brian, sakra práce! Fakt musím říkat víc? Vždyť ten by nepřišel ani, kdyby mu šlo o život, to by mě spíš ještě odehnal, abych neviděl jeho nedokonalosti. A vlastně to, že jsem u holek narazil na Briana, nebylo úplně plánované. Říkal jsem sice, že mám pár možností, kde by mohl být a Linds s Mel byly jednou z nich, ale ne první - vlastně jsem k nim šel ze stejného důvodu jako Brian, abych přišel na jiné myšlenky. V to, že u nich na něj narazím jsem doufal, ale nevěřil.
Melanie: "Jak ses tam měl těch 14 dní?"
Lindsay: "A co Daphne, je v pohodě?"
J: "Bylo tam nádherně, rozhodně bych se tam vrátil..."
B: "Klidně můžeš,"...Zašeptal si pod vousy, ale já ho i tak slyšel.
Lindsay: "Co si říkal, Briane?"
B: "Ale nic."
J: "Bylo to prostě super, až na jednu věc..."
Melanie: "Nech mě hádat - nepřítomnost pana Kinneyho."
Usmál jsem se na souhlas, ale Brian vypadal, že ho to spíš rozčílilo, než cokoliv jiného. A i když je pravda, že jsem to fakt podělal, tak nebýt jeho a těch permanentních sexuálních choutek, co má, tak by neměl potřebu tahat si cizího chlapa do naší postele a já bych tak neudělal to, co jsem udělal. Dobře, asi ani to mě neomlouvá, ale prostě - on má na tom svůj podíl.
J: "No a Daphne je na tom o dost líp, přišla tam na jiné myšlenky a asi jí došlo, že ten pitomec nestojí za ty slzy, co by na něj vynaložila."
Tak fajn, teď jsem možná tak trochu mluvil i sám za sebe a podle všeho jsem získal Brianovu pozornost. Jeho oči po mně hned zapátraly a byly v jakémsi údivu. Ale rozhodně jsem to tak nemyslel, ohledně Daphne ano, ohledně mě šlo spíš o to, že by bylo rozhodně lepší myslet si tohle, než vědět pravdu - že jsem prostě idiot, co se vrhl na nejlepšího kamaráda mého přítele.
BRIAN
Nebyl jsem si jistý tím, co mi chtěl tou poznámkou naznačit, ale věděl jsem, že začíná útočit. Sice sem nejspíš přišel, aby mi všechno vysvětlil, ale nejspíš mu začínala docházet trpělivost, když jsem ho v podstatě celou dobu ignoroval. Fakt jsem totiž nevěděl, co mu říkat, nechtěl jsem na něj mluvit a nechtěl jsem, aby on mluvil na mě a holky si toho začínaly všímat. I přes to jsem fakt doufal, že se mi konečně dostane vysvětlení, ale to se moc neslučovalo s tím mlčením, co mezi námi panovalo.
Lindsay: "Tak já sklidím ze stolu, tak si zatím udělejte pohodlí v obýváku."
Melanie: "Pomůžu ti."
Lindsay: "Ty si vařila."
J: "Tak ti pomůžu já."
Popravdě nebyl jsem daleko od toho říct to taky, sice nemám páru, co takové sklízení ze stolu zahrnuje, ale představa, že s Justinem budu sdílet místo na gauči byla horší.
Lindsay: "Ty si návštěva."
J: "Trochu jsem zrezivěl za ty dva týdny, musím se dostat do formy nebo mě Debb prožene."
Poznal jsem, že jen dělá to samé, co jsem chtěl dělat já - hledá způsob, jak oddálit tolik nevyhnutelný rozhovor, který nás čeká.
Po chvíli přemlouvání se Justinovi podařilo to, o co se pokoušel a Lindsay mu hodila utěrku, pak už se netvářil tak nadšeně, ale má co chtěl. Já zamířil na gauč, ale i ten jsem po chvíli vedle vražedně tvářící se Mel opustil a zamířil do Gusova pokoje.
Dívat se na jeho klidnou spící tvář je skoro jako nějaká terapie, fakt se vždycky cítím mnohem líp, ale něco mi říká, že tentokrát mě ani to nevytáhne z úplné mizérie. O to víc jsem byl o tom přesvědčený, když jsem zjistil, že se Justin opírá ve dveřích a dívá se na mě.
B: "Potřebuješ něco?"
J: "To, čemu se tady celou dobu vyhýbáme."
Můj obličej vyprodukoval jakýsi úšklebek a moje ruce si začaly hrát s Gusovou hračkou. Jako bych snad doufal, že když to budu dělat dostatečně dlouho, tak Justin svou snahu vzdá, ale když se nakonec posadil na zem vedle mě, věděl jsem, že vzdát se je to poslední, co má v plánu.
J: "Jak si to zjistil?"
Musel jsem se zasmát. Čekal bych cokoliv, ale takovou otázku fakt ne! Ve finále jsem já ten, kdo musí něco vysvětlovat!
J: "Blbá otázka."
B: "Dost blbá. Ale pokud tě to tak moc zajímá - šel jsem za Maikeym do krámku, abych to s ním urovnal a viděl jsem tu vaší romanci."
"Bože," uniklo z jeho úst a následně si chytil hlavu a začal se tahat za vlasy. Nebýt na něj naštvanej, tak bych to možná i zhodnotil jako roztomilé, vlastně jsem to dělal i tak, to ale nemění nic na tom, jak jsem vytočenej.
J: "Vůbec to není tak, jak si myslíš."
B: "Jak můžeš vědět, co si myslím?"
J: "Nemůžu, ale představu mám... nevrhl jsem se na něj, protože bych snad po něm měl nějakou neukojenou touhu... měl jsem na tebe vztek."
B: "Chceš mi říct, že za to můžu já, protože jsem ti napsal rýpavou zprávu, jelikož ty ses od svýho příjezdu choval jako bych ti udělal, kdo ví co."
J: "Přemluvil jsem Daphne, abychom se vrátili o pár hodin dřív..."
Nevím, jestli jsem z toho měl něco pochopit, protože jsem nechápal. A tak jsem čekal na to, až ta věta bude pokračovat dál, ale nezdálo se, že by se k tomu Justin chystal.
B: "Nějak se nechytám."
J: "Vrátili jsme se v noci, abych tě překvapil a když jsem dorazil domů tak..."
B: "Prostě to řekni, týhle znakový řeči nerozumím."
J: "Našel jsem tě s nějakým chlapem v naší posteli."
Víte, proč mě tohle jeho oznámení zaskočilo? Protože jsem nečekal, že by něco takového z něho mohlo vypadnout. Nejspíš proto, že jsem to neviděl jako problém, který by Justina mohl navést k tomu, aby se vrhal na Maikeyho. Pokud si vzpomínám, tak kdykoliv měl Justin možnost vidět mě při činu, tak se s radostí přidal k nám. Proto mě ani nenapadlo, že by za jeho náladu mohlo právě tohle. Na druhou stranu Justinova romantická duše asi čekala mnohem lepší přivítání, než tohle a možná i chápu, proč ho to mohlo rozčílit, ale až natolik, že udělal to, co udělal?
No comments:
Post a Comment