Poslední díl.
JUSTIN
Když jsem to najednou před Brianem vyslovil nahlas, část mě se chtěla zasmát. Jako bych si snad uvědomil stupiditu tohoto důvodu, který mě přiměl skočit po Maikeym. Ať se mi to líbí nebo ne tohle je Brian Kinney a on si vždy bude dělat, co chce, kdy chce, jak chce, bez omluv a bez výčitek. To asi ale nemění nic na tom, jak se cítí ohledně mě. Kdyby mě nemiloval nebo při nejmenším nechtěl ve svém životě, tak věřím, že by si to dokázal zařídit, abych zmizel. Vzal jsem to zkrátka až moc vážně, poslouchat 14 dní Daphne jak mluví o tom, jaká je láska mrcha, zatímco jsem smutnil za Brianem, ve mně vyvolalo jakýsi druh pocitů, kvůli kterým jsem si vytvořil obrázek toho, jaké mám štěstí, že zrovna Brian je mým přítelem a na chvíli jsem zapomněl, kdo vlastně je - Brian Kinney. A tak když moje romantická duše nedočkavě jela několika hodinovou noční cestu domů, jen aby ho překvapila, jaksi jsem byl víc ve finále překvapen já, možná spíš zaskočen a to mi zatemnilo mozek a vědomí, že ho miluju právě proto, jaký je. A tak jsem ve finále vyváděl víc, než kolik bylo zapotřebí.
B: "Justine, znáš mě vůbec?"
J: "Teď když jsem to řekl nahlas, tak si uvědomuju, jak hloupě to vlastně zní."
B: "Myslel jsem, že přes tohle už jsme se dostali... víš, že já se nezměním."
J: "Já to vím a ani to nechci... Jen jsem byl naštvaný..."
B: "Zkus říct spíš vzteky bez sebe."
J: "Tak by se to taky dalo říct. Víš, celé dva týdny si mi tak moc chyběl, navíc si ani jednou nezavolal, bylo hrozný vědět, že já ti nechybím a ve finále, když jsem tě jel překvapit, tak jsem tě našel v naší posteli s trickem a prostě rozhodilo mě to, i přes to, že to není nic, co bych neznal..."
Na Brianovi bylo znát jisté zaskočení a já nevěděl, jak si to mám přebrat. Věděl jsem ale, že nám tahle konverzace moc nejde a navíc, kdyby nebylo mého přehnaného vyvádění, tak by k ní ani nedošlo.
J: "Mlčení většinou znamená souhlas..."
B: "Co chceš, abych řekl, Justine? Znáš mě... Já neumím říct..."
J: "Co cítíš, já vím."
B: "Ale možná můžu zkusit být upřímný... těch 14 dní, co si byl pryč bylo zvláštních, jsem už tak zvyklý mít tě pořád někde u sebe, že jsem najednou musel hledat způsob, jak se zabavit a využíval jsem Maikeyho, kterému nakonec došla trpělivost a tak jsem si našel zábavu jinde a očividně v tu nejmíň vhodnou dobu, protože tys mě chtěl překvapit..."
Tentokrát jsem to byl já, kdo byl zaskočený, protože pokud můj překladač na Brianovo vyjadřování funguje správně tak to znamená, že mi právě přiznal, že jsem mu svým způsobem chyběl a že to, co se stalo s tím trickem, byl jen způsob, jak na to nemyslet a dokonce, že je mu líto, že se to stalo zrovna, když jsem se vrátil domů, abych ho překvapil... Ale taky je tu ta možnost, že si to přebírám úplně špatně!
J: "Chápu to dobře, že jsem ti chyběl?"
B: "Jen říkám, že bylo divný nemít tě pořád za zadkem."
Brian je prostě kazič romantiky, na to už jsem si stihl zvyknout, ale nemění to nic na tom, že jsem mu opravdu chyběl a že mi to dokázal svými slovy i říct!
BRIAN
Sice nevím, jak jsme se s Justinem dostali od toho, kde mi chtěl vysvětlit, proč se líbal s Maikeym k tomu, že se mu přiznávám, že mi chyběl, ale tak nějak jsem měl pocit, že mu to musím říct. A vlastně mi i vysvětlil, proč se vrhl na Maikeyho, ačkoliv já to neshledávám jako opodstatněný důvod, tak on ano a i když se mi to nelíbí, je tak nějak mojí povinností to respektovat stejně jako on respektuje mě, to ale nemění nic na tom, že to byl prostě Maikey!
B: "A teď bys mi ty mohl říct, jak do toho celého zapadá Maikey."
J: "Já vlastně ani nevím, měl jsem na tebe hrozný vztek a když ses pak ráno ukázal v jídelně bylo to ještě horší a Debbie do mě začala hustit ty její moudra a akorát to zhoršovala a když jsem pak šel za Maikeym a zjistil, že ani on s tebou nemluví, tak jsme začali popíjet a tys mi pak napsal tu zprávu, kterou si mě vytočil do běla, já to vypil na ex a Maikey byl poblíž, bylo to bezmyšlenkovité... vlastně jsem si to další den ani nepamatoval, dokud mi to Maikey nepřipomenul."
Bylo úlevné slyšet, že Justin není do Maikeyho nějak tajně zabouchnutý, vlastně to bylo víc než úlevné. Jako by mě snad poslední den sžírala neskutečná žárlivost a ta představa, že by mezi nimi... No ani omylem!
B: "Nebudu říkat, že jsem v pohodě, ale svým způsobem možná chápu, proč si to udělal... i když to byl hroznej pohled, málem jsem se pozvracel."
J: "Mrzí mě to, víš, že při smyslech bych to nikdy neudělal."
B: "Vzhledem k tomu, jak moc se s Maikeym nesnášíte, tak ti i věřím."
J: "Není to tak, že bychom se nesnášeli, jen nejsme zrovna nejlepší kamarádi."
B: "Tak doufám, že to tak i zůstane."
J: "Je zvláštní vidět tě žárlit a i přes okolnosti je to hřejivý pocit... aspoň vím, že ti na mně záleží."
B: "Pořád si v podmínce tak být tebou nevyskakoval bych si a neplácal takový nesmysly."
Justin se usmál tím svým sunshine úsměvem a já v tu chvíli i přes potřebu ho uškrtit roztál a chtěl jsem si ten úsměv ukrást pro sebe - polibkem! Začal jsem se k němu pomalu přibližovat, jako v nějakém romantickém filmu, fakt divný, a když už jsem byl téměř u jeho úst tak...
Lindsay: "Jste tu v pohodě?"
Musel jsem svěsit hlavu zoufalstvím. Když jsem potřeboval, aby nás od sebe držela tak nás vždy spíš nutila být spolu a když s ním chci být sám, tak se objeví!
J: "Jojo v pohodě."
B: "Dokud si nepřišla ty."
Lindsay: "No tak pardon, že se o vás zajímám."
J: "Brian to tak nemyslel."
B: "Ale myslel."
J: "My už asi půjdeme, potřebuje vzduch."
Chtěl jsem mu vzdorovat, že zase začíná s tou svojí drzostí, ale pak jsem si uvědomil, že se nás odsud jen snaží dostat, abychom konečně byli sami.
B: "Jo to potřebuju, tak jdeme,"...Vyskočil jsem na nohy a Justina následně vytáhnul za ruce k sobě.
J: "Ahoj, Linds."
Lindsay: "A-ahoj."
Rychle jsme seběhli schody a dostali se až do mého auta, kde jsme jen zůstali sedět a smát se jako nějací pubertální blázni.
J: "Jsme cvoci."
B: "Ty si cvok."
J: "Ty taky."
B: "Jo asi jsem."
Justin se na mě tak roztomile podíval, že v tu chvíli jsem prostě neodolal a dopřál si to, co mi tak chybělo - jeho rty! Bože to byl pocit!
Hned na to jsem se ho zeptal "Jedeme domů?" a on mi to polibkem odsouhlasil. To, co se dělo potom, si asi dovedete představit!
No comments:
Post a Comment