Nový díl.
JUSTIN
Během cesty domů jsem usoudil, že bych opravdu potřeboval vlastní auto, Brian mi svoje nepůjčuje a chodit pěšky zrovna když se potřebujete někam hodně rychle dostat, jako právě teď já, je opravdu na hovno. Zvlášť když jste ten typ člověka, co mu odvaha nevydrží věčně a právě teď mám pocit, že s každým krokem jí mám o trochu méně, přeci jen kdy naposledy dopadl vážný rozhovor s Brianem dobře?
Když jsem konečně odemykal dveře od domu tak se mi trochu ulevilo, strach jsem měl pořád, ale věděl jsem, že čím dřív tím líp. Poté jsem vyjel výtahem nahoru a s tlukoucím srdcem jsem se chystal otevřít dveře, ty se ale otevřely dřív, než jsem to stihl udělat já a v nich stál...
J: "What the fuck?"
Trick: "Přítel?"...Obrátil se na Briana.
B: "Jak se to vezme,"...S poloúsměvem se mi podíval do očí.
A já jen stál jako přimrznutý, nedokázal jsem se pohnout a když nás nakonec opustila Brianova dnešní společnost, tak se Brian beze slova vydal do ložnice. Jakmile jsem přišel k sobě, ihned jsem se vydal za ním.
J: "Kdo to, sakra, byl?"
B: "Vím já? Žádná výměna jmen, vzpomínáš?"
V tu chvíli se mi snad pohnula kapsa z vědomí, že v ní mám schované Mattovo číslo, který by si mě rád vzal v pohodlí svého domova. Ale ne... o mě tu teď nejde!
J: "Hádám, že ta prezentace nebyla tak důležitá?"
B: "Udělal jsem jí rychle."
J: "A ne jen tu."
Brian se uchechtl a poté zmizel v koupelně. Zdá se mi to nebo se mi tím snaží něco říct? Jako třeba to, že mě má už dost a nechce poslouchat moje kecy?
J: "Můžeš mi říct, co jsem ti udělal?"...Vtrhl jsem za ním do koupelny zrovna, když lezl do sprchy.
B: "Spíš co jsem já udělal tobě? Od rána se chováš jako idiot."
J: "Možná kdybychom si každou noc netáhli domů někoho, kdo mě ošuká, zatímco se budeš koukat nebo si ode mě nechávat kouřit, tak bych se jako pitomec nechoval."
Brianovi jen cuklo v lícních kostech a vzápětí za sebou zavřel dveře sprcháče. Nechtěl jsem se nechat tak snadno odbít, ale nakonec jsem to vzdal a společně s polštářem a dekou jsem se uvelebil na pohovce.
Brian kolem mě po chvíli téměř bez povšimnutí prošel do kuchyně a na cestě zpátky řekl jen "Dobrou," potom zhasl a už nic neřekl. Nevěděl jsem, co mě víc zaráží, zda to jeho chování anebo fakt, že mě klidně na té pohovce opravdu nechal. Rozhodl jsem se to ale neřešit a šel jsem spát, on by se mnou stejně nemluvil.
Když jsem ráno přišel k sobě, měl jsem pocit jako by mě něco přejelo, takhle mě záda a krční páteř dlouho neboleli. Ještě horší ale bylo zjištění, že Brian už je pryč. Nikdy neodejde tak brzo, vždy se se mnou ještě rozloučí, teď se ale nemohl dočkat, až odtud rychle zmizí.
Najednou jsem se cítil blbě, Brian se sice zachoval jak blbec, ale měl pravdu, to já se včera choval hrozně a ani jsem mu nedal žádné vysvětlení a večer jsem odešel pryč, než abych s ním zůstal doma, i když za to mohla prezentace, ale i tak. A je to Brian, on si vždy najde způsob, jak mi to dát sežrat. Jenže teď jsem to nemohl řešit a místo toho jsem se vydal na šichtu do jídelny.
Debbie: "Bože, ty smrdíš."
J: "Moc ti děkuju, Debb, kompliment vždy potěší."
Debbie: "To vám vypnuli vodu?"
J: "Nějak jsem neměl náladu na sprchu."
Debbie: "A ani na čistý oblečení, tohle si měl i včera."
J: "Je hezký, že se o mě tak zajímáš."
Debbie: "Takže co udělal tentokrát?"
J: "Spíš co jsem udělal já."
Debbie: "Co tím myslíš?"
J: "Jaksi jsem si nevzal tvou radu k srdci a místo, abych si s ním promluvil, jsem se sebral a šel jsem do Babylonu, a když jsem se vrátil domů, abych to s ním konečně probral, tak jsem potkal jeho společnost."
Debbie: "Počkat, on zůstal doma a tys šel do Babylonu sám?"
J: "Jo, proč?"
Debbie: "Protože Brian by nezůstal doma ani, kdyby měl horečku a už vůbec by tě nenechal jít samotnýho, hlídá si tě jak štěně."
J: "Dělala na nějaký důležitý prezentaci na dnešek."
Debbie: "Máš na mysli tu prezentaci, o které mi už v pátek tvrdil, že jí má hotovou a jen si potřebuje projít pár zbylých věcí, když jsem se ho ptala, zda by radši neměl věnovat víc času tobě a práci, než Babylonu?"
Nebyl jsem si jistý, že to, co se mi Debb snaží říct, se shodovalo s tím, co mě v ten okamžik napadlo, ale co když je tu opravdu možnost, že Brian si to s tou prezentací jen vymyslel, aby mi splnil mojí touhu strávit s ním večer doma, jen nenašel lepší způsob, jak mi to sdělit? A je pravda, že i Ted říkal, že mu Brian tvrdil, jak už jí má hotovou.
J: "To jako, že Brian si to vymyslel?"
Debbie: "No pokud mi nelhal přímo do očí, tak bych řekla, že jo a oba víme, že je pro něj Kinnetic důležitý a nerad nechává něco na poslední chvíli, aby hrozilo, že to nedotáhne k dokonalosti."
J: "V tom máš sice pravdu, ale pochybuju, že by to dělal, vždyť on ani nevěděl, proč jsem naštvanej."
Debbie: "No rozhodně si všiml, že s tebou něco je, se mnou o tom sice mluvit nechtěl, ale bylo vidět, že má starost, možná mu to prostě došlo."
Nechtělo se mi věřit, že by Brianovi něco došlo, aniž bych mu to naservíroval na stříbrném podnose, ale zároveň se mi začínala ta představa líbit.
Debbie: "Teď to nech prostě být a večer se ho můžeš zeptat, nezaručuju, že řekne pravdu, ale kdo ví, jak to je."
J: "Ten mi neřekne pravdu, i kdybych mu držel zbraň u hlavy."
Debbie: "To asi ne no,"...Zasmála se.
Tenhle rozhovor s Debb mě sice bavil, ale nakonec jsem došel k závěru, že dřív než večer nebudu mít možnost si s Brianem promluvit a přemýšlením nad tím bych si nijak nepomohl a tak jsem se raději pustil do práce a dělal vše pro to, abych se tomu vyhnul.
Když nastala 6 hodina, věděl jsem, že už je Brian doma a za chvíli jsem se tam taky mohl vydat. Jenže zjištění, že obsah mé kapsy v podobě papírku s číslem se už v mé kapse nenachází, mě opravdu vyděsilo.
No comments:
Post a Comment