Poslední díl.
JUSTIN
Jediné, co mě teď dělilo od toho, aby se tahle chvíle s Brianem změnila v další katastrofu, bylo, aby si majitel onoho čísla všiml, že sedím hned vedle něj a začal se mnou konverzovat. V tu chvíli by bylo všechno už nejspíš naprosto v hajzlu! Dalo by se říct, že jsem ani nevěděl, kam s očima, kmital jsem s nimi ze strany na stranu a zároveň jsem se ze všech sil modlil, aby se nestalo to nejhorší!
J: "Co kdybychom šli domů?"
B: "Ty se snad nebavíš?"
J: "Chci jít domů... s tebou."
Brian se i přes snahu, aby to neudělal, nepatrně usmál a následně souhlasně přikývl. Moje duše se zase začala zvětšovat do původní velikosti v domnění, že se to přeci jen neposere ještě víc.
Chlap: "Koho pak to tady máme... Justin, že?"
V tu chvíli jsem málem spadl z barové židličky a Brian se zarazil v pohybu, na což si dotyčného změřil pohledem a potom se podíval na mě s otázkou "Kdo to, sakra, je?" ve tváři.
J: "S někým jste si mě spletl,"...Hrál jsem si na blbce a ani mi to nedalo moc práce. A stejně tak jsem se snažil rychle zmizet.
Chlap: "Neříkej, že už si mě nepamatuješ... Vzal sis moje číslo, čekal jsem, že zavoláš."
Rychle jsem se podíval na Briana a ten jen cukl lícními kostmi a s následným odfrknutím mi zmizel z dohledu. Chtělo se mi přestat existovat!
J: "Díky moc!"...Obrátil jsem se na toho idiota a následně jsem se rychle vydal za Brianem.
Jenže jediné, co jsem stihl, bylo to, že jsem viděl, jak odjíždí rychle pryč. Je sice pravda, že jsem vždycky toužil alespoň po náznacích, že Brianovi vadí, když jsou kolem mě jiní muži, ale tohle se mu vůbec nepodobalo. Brian by nikdy takhle moc nedal najevo žárlivost, i kdyby se o mě přetahovalo 20 chlapů najednou, tak co se, sakra, změnilo?
Maikey: "Kam, sakra, jel?"...Zničehonic se vedle mě objevil.
J: "Hodně daleko ode mě."
Maikey: "Že vy jste měli tu konverzaci na téma 'srdce a kytky'?"
J: "Ne tak docela, konverzaci jsme měli, ale spíš zahrnovala moje idiotské chování... A když se nakonec zdálo, že všechno bude v pohodě, vyplula na povrch další moje chyba."
Maikey: "Co jsi udělal?"
J: "Víš ten chlap, jak se mnou včera seděl na baru?"
Maikey: "Co s ním?"
J: "Dal mi svoje číslo a Brian ho našel."
Maikey: "Proč sis, sakra, vzal jeho číslo?"
J: "Nechtěl jsem, ani nevím, proč jsem si ho vzal, byla to blbost, neměl jsem v plánu ho použít, ale pak se věci zkomplikovaly, já na něj zapomněl a Brian ho našel."
Maikey: "Tak proto se choval tak, jak se choval... Už zase si porušil dohodu."
J: "Jak to myslíš už zase?"
Maikey: "Ethan."
Až teď jsem pochopil tu Brianovu reakci... Naposled, když jsem dostal něčí číslo, tak jsem ho upřednostnil před Brianem. Tohle je sice jen nějakej chlap v Babylonu, ale něco mi říká, že v tomhle už Brian nedělá rozdíly, pokud jsem já schopný kvůli někomu porušit naší dohodu. On to zkrátka musí vnímat jinak, než by mě vůbec napadlo.
J: "Já jsem ale idiot."
Maikey: "Jo, to jsi. Ale uznávám, že s Brianem je někdy těžké racionálně uvažovat."
Nijak jsem se nerozmýšlel a rychle jsem se vydal po svých domů v naději, že mi nestojí kufry přede dveřmi. Ani jsem nevěděl, jestli pospíchat anebo naopak dát Brianovi čas to nějak vydýchat dřív, než bude dělat nějaké unáhlené závěry, nakonec jsem ale věděl, že čím dřív mu to všechno vysvětlím, tím líp.
J: "Briane?!"...Prakticky jsem vytrhl dveře z pantů.
Všude kromě ložnice bylo zhasnuto a tak jsem se vydal rovnou tam a modlil jsem se, abych tam Briana s někým nenašel... On když se mi chce pomstít tak si umí někoho najít fakt rychle.
J: "Spíš?"...Našel jsem ho ležícího zády ke mně... Díky bohu, byl sám!
B: "Ne."
Divil jsem se, že mi vůbec odpověděl, sice jeho tón nebyl zrovna příjemný, ale byl to dobrý začátek, horší by bylo, kdyby zarytě mlčel a dělal, že tam nejsem.
J: "Jsi naštvaný?"
B: "Ne."
J: "Takže mě nenávidíš?"
B: "Ne."
J: "Umíš i něco jinýho, než 'ne'?"
B: "Ne."
Tak tohle už bylo o něco horší, zdálo se, že nemá v plánu se mnou nějak dlouze komunikovat a to rozhodně nebylo dobrý.
J: "Byla to blbost, nevím, co jsem si myslel... ale asi to byla součást mého idiotského chování. Měl jsi pravdu, choval jsem se hrozně, místo, abych si s tebou normálně promluvil, tak jsem se sebral a vzal si číslo od někoho, komu jsem ani neměl v plánu zavolat..."
B: "Tak proč sis ho bral?"
J: "Já nevím... Možná proto, že jsem vůl a byl jsem naštvanej."
B: "Takže tohle měla být nějaká msta? Justine, já tu jak idiot neustále dodržuju tu naší dohodu a ty jí prostě porušíš, kdykoliv tě naštvu? To je dětinské."
J: "Máš pravdu, chovám se jako dítě... ale já vlastně ani nevím, jak se s tebou mám chovat. Kdykoliv se ti snažím něco říct, tak mě neposloucháš nebo mě umlčíš a tak asi dělám voloviny, abych si získal tvojí pozornost, a takhle to dopadá."
Brian se konečně otočil čelem ke mně, věděl jsem, že to je dobré znamení, ale rozhodně jsem neměl pocit, že bych měl nějak vyhráno.
B: "Máš pravdu, ignoruju, když mi něco říkáš, protože to nechci slyšet... ale to neznamená, že to neslyším. Jen prostě... Jsem, kdo jsem a to, že ti přímo nedávám to, co chceš, neznamená, že se nesnažím."
J: "Já vím, že jo a já tě za to miluju,"...Přisedl jsem k němu na postel a pomalu jsem se k němu sunul.
Brian na to zareagoval jen takovým úšklebkem, tak nějak už jsem pochopil, že jeho význam znamená "Já tebe taky," on to sice asi neví, ale já ano.
J: "Přísahám, že už naší dohodu nikdy neporuším, i kdyby si mě štval sebevíc."
B: "Já tebe?"
J: "Jo je pravda, že v poslední době štvu spíš já tebe."
B: "To jsem rád, že to víš,"...Chytil mě za ruku.
Jen jsem se na Briana přihlouple usmíval, chtěl jsem se sice vrhnout na jeho rty, ale neudělal jsem to, nevěděl jsem, zda můžu, ale Brian mě nakonec stejně předběhl a sám se vrhl na ty moje. Věděl jsem, že zbytek konverzace už povedeme bez oblečení.
No comments:
Post a Comment