Ty potřebuješ mě, Já tebe ne!(6)

Poslední díl. - 18+

BRIAN

Byl bych velmi vděčný kdyby mi právě teď někdo řekl, že se tohle opravdu neděje, že tu ve skutečnosti nedostávám přednášku od Maikeyho, zatímco to Justin schytává na druhé straně od Bena a to jsme na tom ještě před minutou byli tak dobře, vypadalo to tak nadějně, jako že to všechno ještě dneska skončí a budu ho mít zase u sebe, ten pohled jaký mi věnoval a nechtěl ním uhnout byl prostě k nezaplacení a tak moc jsem toužil po polibku, který jsem ale nemohl mít, protože jsem nevěděl, jak to vidí on, něco mi říkalo, že asi stejně jako já, že už to chce taky vzdát, že pro něho je tohle všechno taky šílenost, jenže než jsem měl možnost sebrat odvahu a jít za ním tak jak říkám byl u mě ukecanej Maikey a to jsem zkrátka nedokázal poslouchat, ne když jediné, co jsem právě teď chtěl, byl Justin a nemohl jsem ho mít tudíž jsem se sebral a raději šel pryč v tu chvíli to bylo jediné rozumné východisko!

---

Jenže zastavil jsem se těsně u východu, nechtěl jsem jít domů sám bez něho další noc bych prostě nezvládl až tak moc jsem ho potřeboval u sebe a byl jsem ochotný mu to přiznat a bylo mi fuk, jak moc mi to zničí pověst, reputaci, ego nebo cokoliv co mi ještě zbylo jednoduše jsem ho chtěl a tak asi po dvou minutách sbírání odvahy jsem se rozhodl se za ním vrátit jenže v momentě co jsem se otočil do mě vrazilo nějaký pako a já zničehonic zakřičel "Promiň!" a stejně tak on - to mi je ta omluva fakt platná když má odvaha se rázem vypařila tedy alespoň do chvíle než jsem spatřil tvář toho paka... Bože jak já v tu chvíli byl šťastný...

"Já..."...Řekli jsme oba najednou zase ani jeden z nás první, ale copak na tom sakra záleží kdo to řekne první když je očividné, že se oba chceme a především POTŘEBUJEME!

Nestál jsem už dál o další promařenou vteřinu a za týl jsem si jej přitáhl k polibku, myslel jsem, že z toho zešílím jako by to byla celá věčnost, co jsem ho naposledy líbal nebo co jsem se ho dotýkal i když teď jsem ho objímal jen kolem pasu, ale i tak jsem věděl, že to dnes nebude všechno ani zdaleka ne! Vzal jsem ho za ruku a bez jediného slova jsme zamířili do auta a během vteřiny jsem jel snad nepovolenou rychlostí domů... K nám domů!

Jakmile jsme stáli před domem tak jako bychom se úplně zasekli ani jeden z nás se neodvážil vylézt ven a ani říct jediné slovo oba jsme se báli tuhle hru nebo sázku nebo zkoušku nebo jak to mám do hajzlu nazvat ukončit a to mohlo dopadnout jen dvěma způsoby... Další nocí bez něho nebo sezením v autě dokud nás smrt nerozdělí! Ale na to jsem ho až moc chtěl, vždycky jsem ho chtěl, už od první chvíle jsem ho potřeboval, i když jsem si to neuvědomoval, ale teď to vím jinak už si to ani nedokážu představit!

B: "Fajn vyhrál si! Jen už toho prosím nechme!"

J: "Nevyhrál, řekl jsem promiň o mini vteřinku dřív než ty věř mi!"

B: "Takže...?"...Pobízel jsem jej.

J: "A není to jedno? Potřebuju tě!"

B: "Vůbec netušíš, jak moc jsem to chtěl slyšet od chvíle, co se za tebou zaklaply dveře!"

J: "Tím myslíš co?"

B: "Už nikdy mě nenechávej samotného, rozumíš?"

J: "Nikdy!"...Políbil mě a já ho pevně objal - tak moc jsem to potřeboval a nebojím se to přiznat!

Teď už nás nic nedrželo v autě a mohli jsme se vydat do loftu kde mi tak moc těch 23 nekonečných hodin scházel, bože nemůžu uvěřit, že jsme to bez sebe nevydrželi ani den!

Ve chvíli kdy jsme vystoupili z výtahu tak jsem ho natiskl na dveře loftu, musel jsem ho líbat ještě před tím než jsem otevřel a k tomu ho pomalu svlékat jen jsem mu pěkně rozepínal jeden knoflík košile za druhým a jeho krk jsem obsypával polibky tak moc mi to sházelo!

J: "Měli bychom jít dovnitř,"...Vydechl.

B: "Samozřejmě,"...Pokračoval jsem v polibcích.

J: "Briane neměl jsem s tebou sex celých 23 hodin, chci k nám do postele!"

B: "Hned to bude!"...Rychle jsem z kapsy vyhrabal klíče a konečně jsme se tak dostali dovnitř.

Líbali jsme se něžně a občas i dravě bylo to ale tak jako tak zatraceně vášnivé a potřeboval jsem ho tak moc že už jsem téměř nedokázal stát na nohou, jak se mi třásla kolena. Následně jsem mu úplně svlékl košili a on mě tílko, líbal mě na hruď a laskal mi bradavky, bylo to skvělé a přivádělo mě to k šílenství, jeho vlasy jsem si namotával na prsty a vychutnával jsem si každý jeho dotek i polibek.

Poté jsme se konečně dopracovali až do postele, po které Justin tak moc prahl a přiznávám, že i já! Lehl si na záda a já ho začal líbat na každou část jeho hrudě a bříška a hned na to jsem mu rozepl kalhoty a sundal je z něj, ale trenky jsem na něm zatím nechal, chtěl jsem si s ním přeci jen trochu pohrát a tak jsem ho začal sát přes ně, okamžitě se prohnul v zádech a začal vydávat jeden nedefinovatelný zvuk za druhým. Ve chvíli kdy už je měl skoro celé mokré, jsem je z něj stáhnul a ihned jsem ho pojal do úst celého a věnoval jsem se mu po celé délce a jeho ruce spočinuly v mých zpocených vlasech a to bylo moc příjemné. Těsně před jeho vrcholem jsem přestal a políbil jsem ho na rty, potřeboval jsem ho líbat každou volnou vteřinu. Poté jsem i sebe úplně odstrojil a Justina jsem přetočil na břicho, a abych ho mohl připravit, jsem sjel jazykem po jeho páteři až k tomu co mi tak moc chybělo a stačila jen chvilka, abych do něho mohl proniknout, byl uvolněný snad jako nikdy. Natáhl jsem si kondom a velmi opatrně jsem do něho vniknul, bože ten pocit byl k nezaplacení, jako pokaždé když spolu máme sex, vždycky je to tak dokonalé, že bych u toho snad mohl i blahem umřít! Začal jsem pohybovat nejprve jen pomalu a po chvilkách jsem zrychloval, líbal jsem ho do vlasů, na krk i záda a po několika dalších intenzivních přírazech jsme oba bouřlivě vyvrcholili...

J: "Tak myslím, že už je to zcela jasné."

B: "Co přesně?"

J: "Potřebujeme se!"

B: "To už jsme si snad řekli ne?"

J: "Předtím z nás mluvila nadrženost, a proto to teď opakuji, aby sis nemyslel, že jsem tě chtěl jen dostat do postele."

B: "Tam jsem tě snad dostal já!"

J: "Neodbíhej od tématu! Prostě to řeknu - potřebuju tě! Jsem na tobě závislý!"

B: "A já na tobě Sunshine a je mi jedno že jsem tím právě zničil poslední zbytky své důstojnosti... Já tě potřebuju!"

J: "Miluju tě!"

B: "A já tebe!"

Koho by napadlo, že jednoho dne pro mě bude snazší přiznat, že ho miluju, než že ho potřebuju, ale jak se zdá tak už na tom stejně nezáleží, jsem mu očividně schopný přiznat naprosto cokoliv! On potřebuje mě a já potřebuju jeho! To je prostě fakt a já jsem s tím musím smířit, musím se smířit s tím, že on je moje droga a já jsem na něm nenapravitelně závislý!

Ty potřebuješ mě, Já tebe ne!(5)

Nový díl.

JUSTIN

Nechápu to, ale něco uvnitř mě si to nakonec nesmírně užívalo, ten adrenalin, ten pocit, že můžu cokoliv, že mě všichni mlsají očima a touží po mně a ne proto, že bych měl zájem, ale proto, že Brian nechtěl, aby měli zájem, v jeho očích se střídal jeden plamen za druhým, ta žárlivost z něho přímo křičela a to jsem si moc užíval už po pár vteřinách jsem byl plně odhodlaný ze sebe vytřískat to nejlepší a Briana nechat šílet vztekem a stejně tak touhou po mně dokážu si totiž představit, jak moc mě chtěl, jak moc chtěl být uvnitř mě a popravdě i já jsem si to moc přál a část mě po tom, co dotancuju, to chtěla vzdát a jít za ním a říct mu, že nemusíme hrát tyhle šílenosti, že oba víme že se vzájemně potřebujeme a je jedno jestli si to dokážeme říct, jenže pak když jsem dotancoval tak jsem zkrátka neodolal - Já prostě ještě něco musel vyvést, ale byla to pitomost a jsem si jistý, že Brian se bude chtít pomstít a my jsme si tak podobní že si to budeme oplácet buď do doby než uprchne těch zbylých 49 hodin anebo dokud jeden z nás nebude mít na čele označení šílenec a skončí v blázinci!

---

Emmett: "Justine to bylo úžasné!"....Dalo by se říct, že si přímo přede mnou skoro utřel slinu a stále mě propaloval pohledem a naopak Brian jeho a to vražedným.

J: "Nepřeháněj, jen jsem udělal, co jsem musel, je to na dobrou věc."

Maikey: "Jo slyšel jsem ale, že to nebylo úplně dobrovolné."

J: "Pan Kinney se svěřil?"

Maikey: "Pan Ki-Kinney? Zešíleli jste vy dva nebo co?!"

J: "Maikey neřeš to je to mezi námi."

Maikey: "Jo a proto si se Briana rozhodl zruinovat, vždyť bude na mizině!"

B: "Nepřeháněj... Jsem bohatý!"...Vložil se do toho, ale samozřejmě nemluvil na mě!

Maikey: "Nepřeháněj?! Vždyť to vy dva jste se zbláznili!"

Ted: "Nechtěl by nám někdo vysvětlit, o co tu jde?"

Ben: "Taky bych si to moc rád poslechnul."

Maikey: "To se Vám bude líbit! Tady pan Kinney a pan Taylor uzavřeli dohodu, ve které stojí, že spolu 72 hodin nepromluví, nevyspí se spolu a nebudou spolu o samotě, jen aby si dokázali, že toho druhého nepotřebují a pokud to jeden poruší, toho druhého potřebuje, no není to krásný?"...Ironii si neodpustil.

Ted: "Kristova noho!"

Ben: "Vy jste zešíleli? A to si jako tím že jeden druhého budete podkopávat, chcete dokázat co?"

Maikey: "Nic si nechtějí dokázat, pouze toho druhého chtějí přinutit k prvnímu slovu!"

Emmett: "Co jste hulili do hajzlu?"

B: "Hele jestli s tím máte problém, je to vaše věc, já se pakuju!"

J: "Nápodobně!"...Každý jsme se rozešli na jinou stranu a myslím, že jsme měli o čem přemýšlet!

Kluci v tomhle měli naprostou pravdu, je to totiž absolutní hovadina, ale já i Brian jsme tak tvrdohlaví, že se ani jeden nedokážeme vzdát, on to má od přírody vrozené a já to mám od něho naučené, jsme asi ta nejhorší možnost ve vztahu, vždycky totiž budeme chtít oba vyhrát a to za jakoukoliv cenu!

Šel jsem se posadit na bar a objednal jsem si sklenku, potřeboval jsem to nějak vstřebat a jak jinak než silnějším alkoholem - další co mě Brian naučil, ovšem vždycky jsem směl pít jen s ním, no tentokrát to hold budu muset porušit. Asi po deseti minutách jsem si všiml, že i on sedí na baru, ale na druhé straně tudíž naproti mně a jakmile se naše pohledy střetly tak ani jeden z nás nedokázal uhnout...

Nevím ani jak dlouho jsme takhle jen seděli a hleděli si do očí, ale bylo to tak intenzivní tak chtivé a tak já sakra ani netuším, ale moc jsem ho v tu chvíli chtěl a byl jsem přesvědčený o tom, že i on mě, jenže ani jeden z nás nesebral odvahu za tím druhým jít, ale i kdyby jo bylo by to jedno, poněvadž si ke mně právě přisedl Ben a k Brianovi naopak Maikey tohle asi bude ještě dlouhá noc!

J: "Jdeš mi přednášet?"

Ben: "Teď tu nejsem jako profesor, ale jako kamarád, který ti říká, že to co děláte je pěkná pitomost."

J: "Myslíš, že to nevím? Jasně že jo a i Brian to ví, tím jsem si jistý, ale ani jeden z nás to tomu druhému nepřizná."

Ben: "A proč ne? Buď ty ten chytrý a jdi mu říct, že ho potřebuješ, že bez něho nevydržíš už ani minutu!"

J: "Proč mi přijde, že to samý právě teď říká Maikey Brianovi?"

Ben: "Řekněme, že něco podobného."

J: "Vidím má to skvělý efekt, něco mi říká, že Maikey za chvíli bude mít na hlavě barovou židli."

Ben: "To by Briane neudělal... Teda doufám! Myslíš že by...?"

J: "Jen tě škádlím!"

Ben: "V tom ty jsi expert "Drink na účet podniku" viď?"...Imitoval mě.

J: "No to nebyl jeden z těch lepších nápadů, ale on si to zasloužil!"

Ben: "To zasloužil, ale myslím, že je na čase s tím skončit."

Maikey: "Nejsi jediný kdo si to myslí - Brian odešel,"...Nečekaně se u nás zjevil.

J: "On šel pryč?"

Maikey: "Jo ale jsem si jistý tím, že nechtěl, měl bys za ním jít."

J: "Očividně o to nestojí!"

Maikey: "Ale stojí, než si oznámil to s tím drinkem pako, chtěl se ti jít omluvit!"

J: "Co?"

Maikey: "No slyšíš dobře, chtěl tě zpátky hned teď a ne až vám vyprší lhůta."

J: "Myslíš to vážně?"

Maikey: "Smrtelně... Měl bys za ním jít!"

Původně jsem to chtěl dotáhnout až do konce, ale ten by nastal až kdo ví kdy a jestli by to vůbec bylo ve chvíli kdy by odbilo 72 hodin! My bychom totiž klidně byli schopní tohle hrát až do posledního dechu nebo než by jeden z nás přišel k úrazu tak moc tvrdohlaví my jsme a to musí skončit tady a teď... Musím sám sobě přiznat, že jsem na něm závislý, protože ani já sám jsem si to nechtěl nejdřív připustit tak jak jsem něco takového mohl chtít po něm sakra? Já ho jednoduše potřebuju a to okamžitě!

Ihned jsem se zvedl, dalo by se říct, že v rámci možností po těch pár panácích a dral jsem se davem ven, hrozně jsem se bál, že už ho nestihnu a že by ta veškerá odvaha, kterou teď mám mohla vyprchat a tak jsem spěchal jak nejrychleji jsem mohl, že jsem ani nedával pozor na cestu a těsně u východu jsem do někoho vrazil a oba najednou jsme vykřikli "Promiň!"

Ty potřebuješ mě, Já tebe ne!(4)

Nový díl.

BRIAN

Přiznávám, že tohle bylo tak trochu neplánované a původně jsem zamýšlel něco míň zákeřného jenže pak když jsem dorazil do Babylonu a vzpomněl si že od půlnoci se koná ta sbírka pro lidi kteří jsou HIV pozitivní - je vlastně dost blbé říct, že jsem si vzpomněl vzhledem k tomu, že jsem majitelem Babylonu a sám jsem tu sbírku před několika týdny odsouhlasil no dobře spíš navrhnul během jedné mé prezentace abych oslnil klienty, kteří se zajímali o lék na HIV, ale oni se samozřejmě nedozvědí jak ta sbírka ve skutečnosti bude probíhat tedy spíš za jakých pravidel, přesvědčil jsem je totiž o tom, že je to velmi slušná a diskrétní akce a že veškeré peníze, které z ní vytřískám budou převedeny do hospicu což už je vlastně ta pravdivá část, takže vlastně jediné co se prostě nedozvědí je že pravidlo dnešního večera je "Zatancuj nahý - vyděláš 100 dolarů"a to by se dalo říct, že je to přínosem pro obě strany já se pokochám pěkným výhledem na pódium a oni dostanou prachy... Velice jednoduchý výdělek! - No a teď k tomu proč o tom vlastně mluvím, no jasně to už vy víte, ale bez toho abych se podělil o to, jak to vidím já, bych nemohl umřít! Justin si za to mohl jednoduše sám chtěl válku dostal jí a já se teď můžu skvěle pobavit nad jeho červenajícími tvářemi studem a vražedným pohledem, který věstí, že on se jen tak nevzdá, ale za ty dvě minuty kdy se bude cítit poníženě, mi to stojí, jak říkám, neměl si začínat a připravovat mě o mou již dost pocuchanou pověst!

---

Maikey: "Briane?"

B: "Ehm?"...Mé vnímání bylo u bodu mrazu vzhledem k tomu, že jsem nemohl spustit oči z Justina, který se pomalu ale jistě blížil k pódiu.

Maikey: "Proč mi něco říká, že tohle není dobrovolné?"

B: "Protože není,"...Oznámil jsem pobaveně.

Maikey: "Cože?!"

B: "To on chtěl válku a tak jí taky dostane."

Maikey: "O čem to sakra mluvíš?"

B: "Myslí si, že jsem na něm závislý, že ho potřebuju k životu a když jsem si mu to dovolil oznámit a ještě k tomu přihodit že to on je závislý na mně přemluvil mě k dohodě..."

Maikey: "Dohodě?"

B: "72 hodin bez sebe a bez jediného slova."

Maikey: "Dobře a co to má společného s tím, že se právě teď má ponížit před stovkou lidí?"

B: "To že on bude první, kdo přijde a řekne první slovo, až se bude chtít vyvztekat."

Maikey: "Myslíš to vážně?"

B: "Může si za to sám, chtěl vědět, kdo to vydrží déle má to mít."

Maikey: "Ty seš takovej idiot! Oba jste!"

B: "Nevím proč."

Maikey: "Protože tady nejde o to, kterej z vás kreténu udělá větší ptákovinu, aby toho druhého vyprovokoval k řevu tedy k prvnímu slovu, tady jde o to, že bez sebe nemůžete být, že se potřebujete a těch 72 hodin vám to mělo dokázat! Jak to že něco co vím 5 minut, chápu líp než vy dva zabedněnci, kteří už to hrajete skoro den a sami jste to vymysleli?!"

Do hajzlu jak já tohle nenávidím když má někdo z mých blízkých v něčem pravdu tohle je totiž opravdu hovadina, abychom se jeden druhého snažili shodit a přinutili se tak vzájemně "k prvnímu slovu" když o tom to opravdu není - řvát na sebe můžeme kdykoliv ale dokázat si že se potřebujeme to ne a o to tu teď mělo jít, to jsem se měl naučit přiznávat, to jsme si měli dokázat a ne se jen zbytečně pošťuchovat, protože to nemá žádnou pointu, jediné čeho bychom dosáhli by bylo že nakonec by jeden z nás vybuchnul a ten druhý by to pěkně odnesl a to se nesmí stát, takhle to není správné a pokud to znamená, že to budu muset být já kdo se bude muset vzdát a přiznat, že ho potřebuju tak to udělám, protože tohle opravdu nikam nevede!

B: "Tohle jsme asi dobře podělali."

Maikey: "Jsem rád, že to víš a opravdu moc doufám, že až se tam Justin bude přede všema naprosto nahý nedobrovolně vrtět tak se mu potom půjdeš omluvit a přiznat mu, že ho potřebuješ, protože jsem si zcela jistý, že další jeho krok by byla bomba v tvém autě."

B: "Fajn! Udělám to spokojenej?!"

Maikey: "Tady nejde o mě, ale o vás dva tak už si to konečně uvědomte, jste manželé kurva fix!"

Popravdě jsem se natolik probudil, že jsem chtěl Justina zastavit ještě před tím "velkým vystoupením" přeci jen nechci aby zraky všech přítomných spočinuly na jeho dokonalém pevném a především nahém těle zatímco se bude smyslně kroutit do rytmu hudby a ano i před tím než jsem procitnul tak se mi to nelíbilo, ale před tím šlo o mou pomstu a já v tu chvíli byl schopný udělat cokoliv, jenže teď vím, že to už je trochu přes čáru a že mě za tohle Justin bude proklínat, jak nejdéle bude moct a já se mu nebudu ani trochu divit! Jenže teď už není čas přemýšlet, ale spíš plánovat svou velkou omluvu poněvadž se právě teď postavil na pódiu a chystá se... Vy sakra víte k čemu!

Bože takhle hrozně mi už dlouho nebylo... Knedlík v krku, žaludek na vodě, zpocené ruce a zatmění před očima! Za to poslední bych snad byl, i rád nemusel bych tak sledovat jeho výkon zatímco ho ostatní mlsají pohledem ale to co jsem provedl si taky musím slíznout protože to začíná, hudba začíná hrát a Justin se pomalu začíná vrtět do rytmu a jeho oblečení každou chvílí bude obývat zem...

Začal velmi zlehka, jen si pomalu rozepínal košili a pohupoval se, už jen to mi připadalo děsně vzrušující a chtěl jsem se ho dotýkat, poté jí odhodil a zrychloval, byl úplný ďábel stejně jako tenkrát při králi Babylonu tedy alespoň podle toho co jsem tenkrát viděl jelikož jsem se musel otočit, jen abych mohl předstírat, že mě nezajímá, ale stejně tak to můžu přirovnat k jeho tanci na baru, což se mi sice vůbec nelíbilo, ale i tak byl sexy neskutečně sexy stejně jako teď, ta chuť ho mít tak zatraceně zesiluje s každým jeho smyslným pohybem, s každou částí jeho odhalené pokožky! Stačilo už jen málo, už jen trenky a já chtěl zakřičet "STOP!"nechtěl jsem, aby ostatní viděli to co je jenom moje, ale neměl jsem odvahu a už bylo zkrátka pozdě - byl nahý!

Maikey: "Tak teď doufám, že jsi na něho náležitě hrdý - já bych byl!"...Propaloval Justina pohledem a já mu vlepil pohlavek!

Ben: "Hele nevadí ti, že tu jsem taky?"

Maikey: "Promiň zlato,"...Políbil ho asi na usmířenou bych řekl prevít jeden!

A mně už zbývalo jen jediné sebrat se a jít se mu omluvit a především se mu přiznat k tomu, že ho potřebuju a že to bez něho dalších několik hodin nepřežiju, že už teď se sotva ovládám a moc ho chci, jenže stalo se něco, co jsem za žádnou cenu nečekal...

J: "Mohli byste mi věnovat pozornost prosím!"

Nevěděl jsem, na co se chystá, ale každopádně ten mikrofon v jeho ruce se mi ani trochu nelíbil!

J: "Jak jistě víte majitelem tohoto podniku je náš milovaný Brian Kinney a taktéž je to můj skvělý manžel, který mě požádal o to, abych to po svém výkonu sdělil něco úžasného takže... DRINK NA ÚČET PODNIKU!!!"

Ozvalo se hlasité tleskání a radostné řvaní, ale já jsem mohl slyšet jen jediné a to moje dost zřetelně tlukoucí srdce a taktéž svoje myšlenky, které mi neustále opakovaly "Zabij ho, zabij ho!" Seru na omluvu, pokud mě ten kluk chce přivést do blázince, nepůjdu tam rozhodně sám!

Ty potřebuješ mě, Já tebe ne!(3)

Nový díl.

JUSTIN

Bylo mi naprosto jasné, že rozšiřováním lží ho nepřinutím ke kontaktu se mnou, takhle lehce by se on rozhodně nevzdal, ale stejně tak jsem věděl, že ho tím alespoň přinutím k činu v podobě toho, že mi to bude chtít nějakým a pravděpodobně jakýmkoliv způsobem vrátit a to může směřovat jen k jedinému - budeme si to oplácet dokud jeden z nás na toho druhého nepromluví a já přesně vím, co musím udělat, aby to byl on, kdo řekne první slovo!

---

Je taky možné že jsem to malinko přehnal přeci jen roznášet o něm že má filcky, v posteli to s ním je úděsné a věkově je na tom hůř než by si ostatní mysleli, bylo asi trochu pod pás, ale ten jeho výraz mi za to stál a taky pokud mi to pomůže docílit toho, že on bude ten který přijde dřív budu na sebe nesmírně hrdý, ale pokud se mám přeci jen přiznat bylo to hrozné - sledovat ho, mít ho na blízku a nemoct se ho dotknout, nemoct ho políbit a dokonce ani pozdravit něco takového jsme od naší svatby nezažili a tak to není moc jednoduché, ale jestli mu to dokáže, že on mě potřebuje úplně stejně jako já jeho musím to vydržet až do chvíle kdy on bude beze mě na dně a přijde...

Daph: "Jak bylo v práci?"

J: "Jako vždy."

Daph: "Myslím, jaký to bylo tam být s Brianem a nemoct s ním mluvit."

J: "Jak víš, že tam byl?"

Daph: "A kde by asi tak byl, když ty nejsi doma?"

J: "Pravda."

Daph: "A řekneš mi to teda?"

J: "Bylo to zvláštní to přiznávám moct jsem s ním chtěl být, ale..."

Daph: "Jsi blbec."

J: "Hele to on to zavinil!"

Daph: "Jo a ty si v tom nevinně."

J: "Přesně!"

Daph: "Víš co? Oba jste jak malí kluci dělat takové blbosti to je fakt na hlavu!"

J: "Slíbila si, že za mnou budeš stát!"

Daph: "Já za tebou stojím, jen to nechápu."

J: "To ani já ne Daph jen mu musím ukázat, že on mě ve svém životě potřebuje."

Daph: "Ale on tě potřebuje to, že řekl opak, na tom nic nemění!"

Přiznávám, že v tomhle má Daphne nejspíš pravdu a i já si to uvědomuji, protože přiznejme si kdy naposledy Brian řekl něco pravdivého co se týká buď citů nebo našeho vztahu pokud tedy nepočítám "Miluji tě!" a naší svatbu, ale jinak je to uvnitř pořád ten samý Brian Kinney jako předtím akorát, že teď dává lásce šanci, ale i přesto se pořád snaží si udržet alespoň část svého ega a i když je možná ode mě hnusné ho o to chtít připravit tak tady jde o něco jiného o to aby si konečně uvědomil že své ego mít může aniž by se mě snažil přesvědčit o tom že je mu beze mě líp a taky je to přece sázka, kterou já hodlám za každou cenu vyhrát a jsem přesvědčený o tom, že on přemýšlí úplně stejně a už plánuje strategii, kterou by se mi za to dnešní ráno v jídelně mohl pomstít a něco mi říká, že jakmile vkročím do Babylonu budu ji mít na stříbrném ne-li zlatém podnose...

J: "Ahoj,"...Pozdravil jsem kluky při příchodu kromě Briana samozřejmě, který se mezi nimi ani nenacházel.

Maikey: "Konečně někdo kdo by nám to mohl vysvětlit."

J: "Vysvětlit co?"

Emmett: "S tím nepočítej, ráno jsme se to z něho snažili dostat s Debb - bez úspěchu."

J: "Dostat co?"

Ted: "Stejně je to divné takhle už se rok Brian nechoval, přece jen ho každý den vidím v Kinneticu."

J: "Nechoval jak?"

Ben: "Možná, že má nějaké problémy, o kterých s námi nechce mluvit."

Ted: "Myslíš jako drogy? To bych poznal."

Emmett: "Tede, ty ses zbláznil."

Maikey: "Tak třeba..."

J: "Sakra přestanete už se bavit jako bych tu nebyl a vysvětlíte mi, proč se chováte tak tajemně?!"...Neovládl jsem se.

Emmett: "Promiň zlato, jen nám něco nejde do hlavy."

J: "A řeknete mi co?"

Ben: "Nevím, jestli bychom měli."

J: "Proč?"

Ted: "Řekněme, že se ti to nebude líbit."

J: "Okamžitě mi povězte co se děje nebo vraždím!"

Maikey: "Brian před minutou odešel s trickem do zadní místnosti."

V ten moment jste měli vidět můj bledý výraz a tlukoucí srdce nemohl jsem uvěřit tomu, že by mi tohle Brian udělal, protože jsem si úplně jistý tím, že od svatby byl jen se mnou, ačkoliv nemusel, ale on chtěl, takže vážně pochybuji o tom, že by s tím právě teď začínal! Ale i tak mě to děsí a bez toho abych se přesvědčil o tom, že je to lež, odsud neodejdu, takže směr do zadní místnost je úplně jasný!

Prošel jsem snad všechna zákoutí, která se v zadní místnosti nacházejí, ale ani v jednom jsem Briana nenašel a to jsem mohl vnímat dvěma způsoby buď to tím dobrým a to znamená, že Brian se opravdu neoddával sexu s jiným a jednoduše se sem šel jen "mrknout" anebo tím horším, který by znamenal, že Brian se svým trickem nepozorovaně zmizel rovnou k nám do loftu... Sakra začínám té sázky litovat!

J: "Já ho tam nenašel jste si jistý že jste ho tam viděli jít, protože mi přijde divný aby...?"...Zarazil jsem se poněvadž jsem Briana spatřil sedět u nich na baru vysmátého od ucha k uchu... Hajzl jeden!

Maikey: "Páni Justine, to bychom do tebe neřekli."

J: "Co neřekli?"

Emmett: "Nemusíš to už zatajovat, Brian už to všem řekl, proto byl v zadní místnosti, aby o to nikdo nepřišel a všichni se o půlnoci sešli aby přispěli."

J: "Co vám Brian sakra řekl?"

Ted: "No že ses rozhodl podpořit dnešní sbírku."

J: "Sbírku?"

Ben: "Ano sbírku pro lidi, kteří jsou HIV pozitivní každý, kdo dnes zatancuje na pódiu, vydělá 100 dolarů plus peníze od všech gayů, které Brian na tvůj tanec nalákal."

J: "A to je jako všechno? Jen zatancuju a nemocní lidé dostanou 100 dolarů? Tak můžete říct panu Kinneymu, že s tím nemám žádný problém a ať si vymyslí něco lepšího."

Emmett: "Zlato je ti jasné, že musíš tancovat nahý?"

J: "Co?!"

Maikey: "Proč by mu to nemělo být jasné když se sám nabídl že Justine? Bože všichni jsme na tebe tak pyšní a obzvlášť si toho vážím já kvůli Benovi a Hunterovi je málo lidí, kteří mají takovou odvahu jako ty já bych tam totiž nevlezl."

Ben: "Přesně tak a proto taky děkuju."

Neměl jsem ani ponětí o tom co kluci říkali, protože moje vnímání skončilo u slova "nahý!" připadalo mi jako bych se vzdaloval a upadal do šoku, protože ať už jsem na pódiu tancoval při králi Babylonu anebo na baru kvůli penězům na školu... Byl jsem sakra oblečený alespoň do trenek a teď mě bude sledovat naprosto každý gay zde, zatímco se budu vrtět zcela nahý na pódiu, jen abych podpořil sbírku, o které jsem do teď neměl ani páru! Fajn Brian chce válku má ji mít... Sebral jsem veškerou odvahu a vydal jsem se vstříc Brianovo pomstě odhodlaný mu to pěkně natřít!

Ty potřebuješ mě, Já tebe ne!(2)

Nový díl.

BRIAN

Tohle byl opravdu špatný nápad dokazovat si, že já Justina nepotřebuju a že on je na mně naopak závislý, protože zaprvé vím, že to není ani zdaleka pravda a že se potřebujeme oba stejně, ba možná já jeho ještě víc a za druhé jsem tím spustil takovou hovadinu... Že prý 72 hodin budeme od sebe, abychom si dokázali, že bez toho druhého můžeme být a i když je to opravdu velká kravina a především je to dětinské tak nehodlám odstoupit! I přesto že jsme manželé opravdu nemusí vědět, jak moc miluju jeho přítomnost a proto mu musím dokázat, že to bez něho úplně bez problému přežiju... Vlastně proč taky ne? Co na tom může být tak úděsného odpočinout si od té jeho ukecanosti a bordelu? Dle mého názoru tohle bude 72 hodin naprostého ráje!

---

Jenže problém nastal již hodinu po jeho odchodu, kdo vůbec ví kam, stačilo se jen podívat na postel, ve které jsme od naší svatby spali každý den spolu ani jeden den bez toho druhého a přejel mi mráz po zádech... Byl to tak zvláštní pocit ulehnout do ní a nemoct ho obejmout jak je u mě zvykem... Ale já sakra nejsem žádnej zoufalec, jsou to jen blbé tři dny a to jednoduše musím zvládnout, já zkrátka nebudu ten poražený!

Však to říkám ráno jsem se probudil vyspalý dorůžova a nebyly na mně znát žádné psychické potíže ani újma na zdraví, takže je očividné že žít bez něho není tak složité a on si určitě myslel, že budu umírat steskem haha! Bože tohle je tak zoufalý - vždyť já nespal!

Nebylo nijak zvlášť těžké vylézt z postele když tam nebylo nic co by mě přinutilo zůstat, to už jsem ale bohužel nemohl říct o sprše tam to bylo krapet těžší, ale pořád nic co bych nezvládnul... Dělám, jako kdybych se sám nikdy v životě nesprchoval proboha! Následně jsem na sebe hodil nějaké oblečení a vzhledem k tomu, že doma nebyl nikdo, kdo by mě pohostil jsem se musel jít nasnídat do své milované jídelny nebo dneska spíš předpokládám že do zpovědnice...

Emmett: "Kde máš druhou hrdličku?"...Však to říkám!

B: "O kom to mluvíš?"

Debb: "Že by o Justinovi?"

B: "Žádného Justina neznám."

"Co?"...Tázali se oba najednou.

No co? Justin to přece sám říkal "Budeme dělat jako bychom se neznali" a já to hodlám dodržet, dokážu mu že život bez něho je pro mě velice snadný!

B: "Máte s tím problém?"

Emmett: "Ne jen nám spíš uniká pointa."

B: "Jako kdyby si ty vůbec znal význam tohoto slova."

Debb: "Myslíš si to co já?"...Pohlédla na Emmetta.

Emmett: "Jinak to ani být nemůže."

Debb: "S tím souhlasím."

Emmett: "Ale co s tím budeme dělat?"

Debb: "Psychiatr?"

Emmett: "Geniální!"

B: "Nechtěli byste mi říct, o čem to tu kurva mluvíte?"

Debb: "O tvém duševním rozpoložení."

Emmett: "Očividně si zešílel."

B: "Ne jsem úplně perfektně při smyslech a rád bych se nasnídal!"

Debb: "A co bys rád zlato?"

B: "Cokoliv!"

Debb: "Jak je libo."

Tohle je vážně vyvíjí skvěle, trvá to teprve pár hodin a já už jsem za debila nebo spíš za magora to se totiž dá skvěle usoudit z pohledů Debb a Emmetta koukají na mě jak na šílence a popravdě si tak i připadám, tohle byl tak ujetej nápad, že bych za to Justina nejraději uškrtil, ale to bych s ním bohužel musel navázat kontakt a to se nesmí stát - tuhle bitvu vyhraju já!

Debb: "Tady je snídaně a já chci tvoje odpovědi!"

B: "Odpovědi?"

Emmett: "Myslím, že jí zajímá, jestli ses náhodou nepraštil do hlavy anebo něco na ten způsob chováš se podivně."

B: "Věřte mi, nemám vůbec nic na srdci."

Debb: "Fajn nechceš mi to říct ty, řekne mi to on."

B: "Kdo?"

Debb: "Podívej,"...Ukázala směrem za mě.

Otočil jsem se a hned spatřil Justina, který za mnou stal jak opařený, ale neřekl ani slovo a pohledem byl upřený někde na zdi - ten to sakra bere vážně!

Debb: "Tak ty mi snad řekneš, o co jde?"

J: "O co by mělo jít?"

Debb: "Já snad něco zaspala nebo co! Co se sakra děje mezi tebou a Brianem?"

J: "Kým?"

Debb: "Neříkej mi, že ani ty si nepamatuješ svého manžela?!"

J: "Žádného nemám, a pokud jo zeptej se jeho, proč se teď chováme takhle."

Debb: "To už jsem zkoušela ale je zabedněný!"

B: "Jsem pořád tady!"

Debb: "Jako kdyby si byl přehlédnutelný! Odpoví mi někdo sakra?"

B: "Já rozhodně ne zeptej se pana Taylora."

J: "Pan Kinney bude mít lepší odpovědi."

Debb: "Pane bože!"...Obrátila oči v sloup a raději se vzdálila z téhle zóny idiotů.

Justin si následně šel pro zástěru a první objednávku bez jediného pohledu mým směrem a stejně tak já mu nevěnoval ani koutek mého oka, protože pokud jde o mě, já mu rád dokážu, že mám pravdu, že to on potřebuje mě a jsem si zcela jistý, že už jen pár hodin a budu ho mít u dveří s prosbou, abych ho pustil dovnitř, a to bude sakra dobrej pocit vítězství.

Dál jsem se jen vrtal ve své snídani a urputně jsem se soustředil na cokoliv jiného než na Justina dokonce i k Tedovi, který mezitím dorazil, jsem se choval mile a to už je co říct! Jenže pak jsem uslyšel velmi hlasitý smích - Justinův smích a o to už jsem jednoduše nemohl odolat a ohlédl jsem se a v ten moment mi bylo jasné, že on rozjíždí pěkně tvrdou hru... Bavil se tam s nějakou partičkou gayů, kteří na mě všichni do jednoho civěli a smáli se a podle všeho mi mohlo být úplně jasné, že rozebírají mě, jen jsem nemohl říct, že jsem přesně věděl, o co jde a to mě frustrovalo!

Jenže poté ho Debb okřikla že by se zase mohl vrhnout do práce a tak to udělal a hned na to se jeden z gayů zvedl a zamířil na bar zaplatit, jenže to nebylo to jediné, co dělal a celou dobu si mě pobaveně prohlížel a to jsem zkrátka musel reagovat...

B: "Máš problém?"

"Ne ale slyšel jsem, že ty jo."

B: "Huh?"

"Prý máš filcky."

B: "Co?!"

"Jen se nedělej, mám věrohodný zdroj a prý už to s tebou v posteli není to co dřív, ale to se dá pochopit ve tvém věku."

Nemohl jsem absolutně nic odpovědět, a okamžitě jsem pohlédl směrem na Justina, který se na mě pobaveně díval, a v ten moment mi bylo jasné, že je na čase vytasit zbraně takhle to já nenechám! Mrknutím jsem mu dal signál, že si tohle ještě pěkně slízne...

Ty potřebuješ mě, Já tebe ne!(1)

Nová povídka.

JUSTIN

Opravdu mi nejde do hlavy, že i po těch letech, po tom všem co jsme spolu prožili a dokonce i po tom co jsme se vzali se tohle pořád děje, že se neustále dokážeme hádat o něčem co už je tak prosté! Je až neuvěřitelné, že má pořád sílu mi některé věci vyvracet i přesto že už se dávno přiznal k tomu že mě miluje, on si prostě musel najít něco, co by mohl obhajovat...

B: "Ty potřebuješ mě! Já tebe ne!"

---

Nemohl jsem uvěřit těm slovům, která z jeho úst právě vyšla ale ještě víc mě vyděsilo to, jak to řekl tak arogantně a sebevědomě a dokonce jak bych to vyjádřil... Upřímně? No jednoduše nebylo daleko od toho, abych mu vlepil jednu facku, ruka se mi na to v křeči svírala dost, ale byl to taky on, kdo mě naučil sebeovládání a já ho právě teď hodlám využít v plném rozsahu, ten se ještě bude divit, jak moc on potřebuje mě!

J: "Vážně si to myslíš?"

B: "Jsem o tom přesvědčený nebo ještě líp - já to vím."

J: "Fajn mám návrh."

B: "Neříkej."

J: "72 hodin."

B: "Co 72 hodin?"

J: "72 hodin spolu neprohodíme jediné slovo a ani se nesejdeme, tedy ty zůstaneš v loftu a já si najdu místo prostě absolutně žádný kontakt ať už ten druhý bude dělat cokoliv, nebudeme si nijak bránit jako bychom se ani neznali a uvidíme, kdo to vydrží."

B: "To je dětinské co bys asi tak mohl udělat, abych ti v tom musel bránit?"

J: "Na tom nezáleží, jen pokud tedy nemáš strach?"

B: "Strach? A z čeho prosím tě?"

J: "Z toho že to beze mě nevydržíš ani 12 hodin."

B: "Moc si věříš!"

J: "Takže... Ruku na to?"

B: "Nejsem žádnej..."

J: "Briane!"

B: "Fajn! Ruku na to..."...Spojili jsme naše dlaně a 72 hodin mohlo začít.

Možná, že je to naprosté šílenství, ne vlastně je to opravdové šílenství o tom jsem jednoznačně přesvědčený, ale taky jsem si jistý tím, že tohle bude moje vítězství on totiž beze mě jednoduše nevydrží tak dlouho může se snažit, jak se mu zachce, ale já vím, že on nakonec neodolá, bude šílet z mé nepřítomnosti, z toho že mě nemůže mít u sebe, že mě nemůže kontrolovat, že se mě nemůže dotýkat zkrátka tohle bude jeho nejhorších 72 hodin v životě... Omyl on to nevydrží ani den! A pak ta věta "Ty potřebuješ mě, Já tebe ne!" konečně bude naprosto tabu.

Byli jsme doopravdy jak dva komedianti, zatímco jsem si balil nějaké kusy oblečení, tak jsme vedle sebe našlapovali jak baletky a já opravdu jen křečovitě zadržoval neuvěřitelný smích a mám ten pocit, že naopak on neuvěřitelný vztek z toho že jsem to celé myslel vážně, že ho opravdu budu mučit tímhle způsobem, že ho budu takhle zkoušet, protože on sám ví, že nemá žádnou šanci to beze mě tak dlouho vydržet na to ho znám až moc dobře.

Měl jsem dost jasnou představu o tom, kam se na následujících 72 hodin nastěhuju a myslím, že to bylo i celkem chytré a rozhodně to nebyla Debb, protože přiznejme si to bych si rovnou na čelo mohl napsat "poraženec" protože jak znám Briana právě tam se zašije on, jen aby nemusel myslet na to jak moc by mě chtěl mít u sebe a stejně tak jsou na tom kluci i holky u těch všech on bude následující tři dny zavrtanej aby zabil čas a je jen jedna osoba, ke které on stoprocentně nezamíří...

Daph: "Hlavně mi neříkej že jste se zase pohádali?"...Nenamáhala se mě ani pozdravit a rovnou mě u dveří zpovídala.

J: "Co? Ne!"

Daph: "Tak proč máš na zádech batoh a stepuješ mi u dveří?"

J: "Máme jen takovou dohodu."

Daph: "Já myslela, že už jednu máte."

J: "Pokud mě pustíš dovnitř tak ti budu schopný všechno vysvětlit."

Daph: "To doufám jinak tě kopnu do zadku a pomažeš zpátky za ním."

J: "Co bych bez tebe dělal,"...Ironii jsem si odpustit nemohl.

Dobře tak úplně jsem nevěděl, co přesně jí řeknu, protože jak jí tak znám tak ona se zase bude snažit hájit Briana díky té slabosti kterou pro něho bezesporu má a bude mě obviňovat z toho, že ho tak akorát mučím a že už jsem dávno dostal to, co jsem chtěl - tudíž jeho lásku, takže proč bych si měl ještě dokazovat, že beze mě nemůže vydržet ani pár hodin... A bude mít pravdu je to kruté... Kecám, nic zábavnějšího jsem v životě nedělal!

Daph: "Spustíš už konečně?"

J: "Jen slib, že to podpoříš!"

Daph: "Chystáš se ho snad zavraždit?"

J: "Proboha Daphne! Pouze potřebuju vědět, že když ti to řeknu tak budeš stát za mnou."

Daph: "Fajn slibuju! A teď mluv!"

J: "Takže hádali jsme se..."

Daph: "To slyším poprvé."

J: "Necháš mě to dokončit?"

Daph: "Pokud přeskočíš ty nudné části tak klidně."

J: "Já z tebe zcvoknu! Prostě jsme se hádali a z něho nakonec vypadlo že prý já potřebuju jeho a on mě ne..."

Daph: "To je celý?"...Tázala se znuděně.

J: "Ne! Fajn asi takhle rozhodl jsem s ním uzavřít dohodu, která zahrnuje, že spolu 72 hodin nepromluvíme ani slovo a nebudeme spolu ani minutu o samotě a ten kdo to poruší, potřebuje toho druhého víc."

Daph: "Bože za co?"...Protočila panenky a spojila ruce v gestu modlení.

J: "Takže tobě se ten nápad nelíbí?"

Daph: "Je přímo geniální! Akorát mi uniká pointa, protože vy dva blbci jste tak tvrdohlaví, že si klidně přilepíte koule vteřiňákem ke zdi jen aby nevyhrál ten druhej i přesto že víte, že se oba potřebujete úplně stejně a víš, že Brian plácá hovadiny, ale hodně štěstí jdu spát."

Proč mi přijde, že v tom nebyl ani kousek podpory ale pouze shazování naprosto ideálního plánu? Na tom nezáleží, může si říkat, co chce, hlavní je, že já budu mít následující tři dny kde spát a taky zde můžu přečkat tuhle bitvu debilů bez újmy na čemkoliv, protože jsem si zcela jistý, že on to beze mě nevydrží! Jednoduše stačí ho nějakým způsobem vyprovokovat a on okamžitě přiběhne aby mi v tom zabránil o tom on ani nemusí nijak přemýšlet je to zkrátka jeho reflex dělat vše pro to aby mě měl jen pro sebe a to jakýmkoliv způsobem a přesně o to mi teď jde o to aby zabránil mému počínání při snaze ho přinutit k činu...