Ty potřebuješ mě, Já tebe ne!(1)

Nová povídka.

JUSTIN

Opravdu mi nejde do hlavy, že i po těch letech, po tom všem co jsme spolu prožili a dokonce i po tom co jsme se vzali se tohle pořád děje, že se neustále dokážeme hádat o něčem co už je tak prosté! Je až neuvěřitelné, že má pořád sílu mi některé věci vyvracet i přesto že už se dávno přiznal k tomu že mě miluje, on si prostě musel najít něco, co by mohl obhajovat...

B: "Ty potřebuješ mě! Já tebe ne!"

---

Nemohl jsem uvěřit těm slovům, která z jeho úst právě vyšla ale ještě víc mě vyděsilo to, jak to řekl tak arogantně a sebevědomě a dokonce jak bych to vyjádřil... Upřímně? No jednoduše nebylo daleko od toho, abych mu vlepil jednu facku, ruka se mi na to v křeči svírala dost, ale byl to taky on, kdo mě naučil sebeovládání a já ho právě teď hodlám využít v plném rozsahu, ten se ještě bude divit, jak moc on potřebuje mě!

J: "Vážně si to myslíš?"

B: "Jsem o tom přesvědčený nebo ještě líp - já to vím."

J: "Fajn mám návrh."

B: "Neříkej."

J: "72 hodin."

B: "Co 72 hodin?"

J: "72 hodin spolu neprohodíme jediné slovo a ani se nesejdeme, tedy ty zůstaneš v loftu a já si najdu místo prostě absolutně žádný kontakt ať už ten druhý bude dělat cokoliv, nebudeme si nijak bránit jako bychom se ani neznali a uvidíme, kdo to vydrží."

B: "To je dětinské co bys asi tak mohl udělat, abych ti v tom musel bránit?"

J: "Na tom nezáleží, jen pokud tedy nemáš strach?"

B: "Strach? A z čeho prosím tě?"

J: "Z toho že to beze mě nevydržíš ani 12 hodin."

B: "Moc si věříš!"

J: "Takže... Ruku na to?"

B: "Nejsem žádnej..."

J: "Briane!"

B: "Fajn! Ruku na to..."...Spojili jsme naše dlaně a 72 hodin mohlo začít.

Možná, že je to naprosté šílenství, ne vlastně je to opravdové šílenství o tom jsem jednoznačně přesvědčený, ale taky jsem si jistý tím, že tohle bude moje vítězství on totiž beze mě jednoduše nevydrží tak dlouho může se snažit, jak se mu zachce, ale já vím, že on nakonec neodolá, bude šílet z mé nepřítomnosti, z toho že mě nemůže mít u sebe, že mě nemůže kontrolovat, že se mě nemůže dotýkat zkrátka tohle bude jeho nejhorších 72 hodin v životě... Omyl on to nevydrží ani den! A pak ta věta "Ty potřebuješ mě, Já tebe ne!" konečně bude naprosto tabu.

Byli jsme doopravdy jak dva komedianti, zatímco jsem si balil nějaké kusy oblečení, tak jsme vedle sebe našlapovali jak baletky a já opravdu jen křečovitě zadržoval neuvěřitelný smích a mám ten pocit, že naopak on neuvěřitelný vztek z toho že jsem to celé myslel vážně, že ho opravdu budu mučit tímhle způsobem, že ho budu takhle zkoušet, protože on sám ví, že nemá žádnou šanci to beze mě tak dlouho vydržet na to ho znám až moc dobře.

Měl jsem dost jasnou představu o tom, kam se na následujících 72 hodin nastěhuju a myslím, že to bylo i celkem chytré a rozhodně to nebyla Debb, protože přiznejme si to bych si rovnou na čelo mohl napsat "poraženec" protože jak znám Briana právě tam se zašije on, jen aby nemusel myslet na to jak moc by mě chtěl mít u sebe a stejně tak jsou na tom kluci i holky u těch všech on bude následující tři dny zavrtanej aby zabil čas a je jen jedna osoba, ke které on stoprocentně nezamíří...

Daph: "Hlavně mi neříkej že jste se zase pohádali?"...Nenamáhala se mě ani pozdravit a rovnou mě u dveří zpovídala.

J: "Co? Ne!"

Daph: "Tak proč máš na zádech batoh a stepuješ mi u dveří?"

J: "Máme jen takovou dohodu."

Daph: "Já myslela, že už jednu máte."

J: "Pokud mě pustíš dovnitř tak ti budu schopný všechno vysvětlit."

Daph: "To doufám jinak tě kopnu do zadku a pomažeš zpátky za ním."

J: "Co bych bez tebe dělal,"...Ironii jsem si odpustit nemohl.

Dobře tak úplně jsem nevěděl, co přesně jí řeknu, protože jak jí tak znám tak ona se zase bude snažit hájit Briana díky té slabosti kterou pro něho bezesporu má a bude mě obviňovat z toho, že ho tak akorát mučím a že už jsem dávno dostal to, co jsem chtěl - tudíž jeho lásku, takže proč bych si měl ještě dokazovat, že beze mě nemůže vydržet ani pár hodin... A bude mít pravdu je to kruté... Kecám, nic zábavnějšího jsem v životě nedělal!

Daph: "Spustíš už konečně?"

J: "Jen slib, že to podpoříš!"

Daph: "Chystáš se ho snad zavraždit?"

J: "Proboha Daphne! Pouze potřebuju vědět, že když ti to řeknu tak budeš stát za mnou."

Daph: "Fajn slibuju! A teď mluv!"

J: "Takže hádali jsme se..."

Daph: "To slyším poprvé."

J: "Necháš mě to dokončit?"

Daph: "Pokud přeskočíš ty nudné části tak klidně."

J: "Já z tebe zcvoknu! Prostě jsme se hádali a z něho nakonec vypadlo že prý já potřebuju jeho a on mě ne..."

Daph: "To je celý?"...Tázala se znuděně.

J: "Ne! Fajn asi takhle rozhodl jsem s ním uzavřít dohodu, která zahrnuje, že spolu 72 hodin nepromluvíme ani slovo a nebudeme spolu ani minutu o samotě a ten kdo to poruší, potřebuje toho druhého víc."

Daph: "Bože za co?"...Protočila panenky a spojila ruce v gestu modlení.

J: "Takže tobě se ten nápad nelíbí?"

Daph: "Je přímo geniální! Akorát mi uniká pointa, protože vy dva blbci jste tak tvrdohlaví, že si klidně přilepíte koule vteřiňákem ke zdi jen aby nevyhrál ten druhej i přesto že víte, že se oba potřebujete úplně stejně a víš, že Brian plácá hovadiny, ale hodně štěstí jdu spát."

Proč mi přijde, že v tom nebyl ani kousek podpory ale pouze shazování naprosto ideálního plánu? Na tom nezáleží, může si říkat, co chce, hlavní je, že já budu mít následující tři dny kde spát a taky zde můžu přečkat tuhle bitvu debilů bez újmy na čemkoliv, protože jsem si zcela jistý, že on to beze mě nevydrží! Jednoduše stačí ho nějakým způsobem vyprovokovat a on okamžitě přiběhne aby mi v tom zabránil o tom on ani nemusí nijak přemýšlet je to zkrátka jeho reflex dělat vše pro to aby mě měl jen pro sebe a to jakýmkoliv způsobem a přesně o to mi teď jde o to aby zabránil mému počínání při snaze ho přinutit k činu...