Nový díl.
BRIAN
Tohle byl opravdu špatný nápad dokazovat si, že já Justina nepotřebuju a že on je na mně naopak závislý, protože zaprvé vím, že to není ani zdaleka pravda a že se potřebujeme oba stejně, ba možná já jeho ještě víc a za druhé jsem tím spustil takovou hovadinu... Že prý 72 hodin budeme od sebe, abychom si dokázali, že bez toho druhého můžeme být a i když je to opravdu velká kravina a především je to dětinské tak nehodlám odstoupit! I přesto že jsme manželé opravdu nemusí vědět, jak moc miluju jeho přítomnost a proto mu musím dokázat, že to bez něho úplně bez problému přežiju... Vlastně proč taky ne? Co na tom může být tak úděsného odpočinout si od té jeho ukecanosti a bordelu? Dle mého názoru tohle bude 72 hodin naprostého ráje!
Jenže problém nastal již hodinu po jeho odchodu, kdo vůbec ví kam, stačilo se jen podívat na postel, ve které jsme od naší svatby spali každý den spolu ani jeden den bez toho druhého a přejel mi mráz po zádech... Byl to tak zvláštní pocit ulehnout do ní a nemoct ho obejmout jak je u mě zvykem... Ale já sakra nejsem žádnej zoufalec, jsou to jen blbé tři dny a to jednoduše musím zvládnout, já zkrátka nebudu ten poražený!
Však to říkám ráno jsem se probudil vyspalý dorůžova a nebyly na mně znát žádné psychické potíže ani újma na zdraví, takže je očividné že žít bez něho není tak složité a on si určitě myslel, že budu umírat steskem haha! Bože tohle je tak zoufalý - vždyť já nespal!
Nebylo nijak zvlášť těžké vylézt z postele když tam nebylo nic co by mě přinutilo zůstat, to už jsem ale bohužel nemohl říct o sprše tam to bylo krapet těžší, ale pořád nic co bych nezvládnul... Dělám, jako kdybych se sám nikdy v životě nesprchoval proboha! Následně jsem na sebe hodil nějaké oblečení a vzhledem k tomu, že doma nebyl nikdo, kdo by mě pohostil jsem se musel jít nasnídat do své milované jídelny nebo dneska spíš předpokládám že do zpovědnice...
Emmett: "Kde máš druhou hrdličku?"...Však to říkám!
B: "O kom to mluvíš?"
Debb: "Že by o Justinovi?"
B: "Žádného Justina neznám."
"Co?"...Tázali se oba najednou.
No co? Justin to přece sám říkal "Budeme dělat jako bychom se neznali" a já to hodlám dodržet, dokážu mu že život bez něho je pro mě velice snadný!
B: "Máte s tím problém?"
Emmett: "Ne jen nám spíš uniká pointa."
B: "Jako kdyby si ty vůbec znal význam tohoto slova."
Debb: "Myslíš si to co já?"...Pohlédla na Emmetta.
Emmett: "Jinak to ani být nemůže."
Debb: "S tím souhlasím."
Emmett: "Ale co s tím budeme dělat?"
Debb: "Psychiatr?"
Emmett: "Geniální!"
B: "Nechtěli byste mi říct, o čem to tu kurva mluvíte?"
Debb: "O tvém duševním rozpoložení."
Emmett: "Očividně si zešílel."
B: "Ne jsem úplně perfektně při smyslech a rád bych se nasnídal!"
Debb: "A co bys rád zlato?"
B: "Cokoliv!"
Debb: "Jak je libo."
Tohle je vážně vyvíjí skvěle, trvá to teprve pár hodin a já už jsem za debila nebo spíš za magora to se totiž dá skvěle usoudit z pohledů Debb a Emmetta koukají na mě jak na šílence a popravdě si tak i připadám, tohle byl tak ujetej nápad, že bych za to Justina nejraději uškrtil, ale to bych s ním bohužel musel navázat kontakt a to se nesmí stát - tuhle bitvu vyhraju já!
Debb: "Tady je snídaně a já chci tvoje odpovědi!"
B: "Odpovědi?"
Emmett: "Myslím, že jí zajímá, jestli ses náhodou nepraštil do hlavy anebo něco na ten způsob chováš se podivně."
B: "Věřte mi, nemám vůbec nic na srdci."
Debb: "Fajn nechceš mi to říct ty, řekne mi to on."
B: "Kdo?"
Debb: "Podívej,"...Ukázala směrem za mě.
Otočil jsem se a hned spatřil Justina, který za mnou stal jak opařený, ale neřekl ani slovo a pohledem byl upřený někde na zdi - ten to sakra bere vážně!
Debb: "Tak ty mi snad řekneš, o co jde?"
J: "O co by mělo jít?"
Debb: "Já snad něco zaspala nebo co! Co se sakra děje mezi tebou a Brianem?"
J: "Kým?"
Debb: "Neříkej mi, že ani ty si nepamatuješ svého manžela?!"
J: "Žádného nemám, a pokud jo zeptej se jeho, proč se teď chováme takhle."
Debb: "To už jsem zkoušela ale je zabedněný!"
B: "Jsem pořád tady!"
Debb: "Jako kdyby si byl přehlédnutelný! Odpoví mi někdo sakra?"
B: "Já rozhodně ne zeptej se pana Taylora."
J: "Pan Kinney bude mít lepší odpovědi."
Debb: "Pane bože!"...Obrátila oči v sloup a raději se vzdálila z téhle zóny idiotů.
Justin si následně šel pro zástěru a první objednávku bez jediného pohledu mým směrem a stejně tak já mu nevěnoval ani koutek mého oka, protože pokud jde o mě, já mu rád dokážu, že mám pravdu, že to on potřebuje mě a jsem si zcela jistý, že už jen pár hodin a budu ho mít u dveří s prosbou, abych ho pustil dovnitř, a to bude sakra dobrej pocit vítězství.
Dál jsem se jen vrtal ve své snídani a urputně jsem se soustředil na cokoliv jiného než na Justina dokonce i k Tedovi, který mezitím dorazil, jsem se choval mile a to už je co říct! Jenže pak jsem uslyšel velmi hlasitý smích - Justinův smích a o to už jsem jednoduše nemohl odolat a ohlédl jsem se a v ten moment mi bylo jasné, že on rozjíždí pěkně tvrdou hru... Bavil se tam s nějakou partičkou gayů, kteří na mě všichni do jednoho civěli a smáli se a podle všeho mi mohlo být úplně jasné, že rozebírají mě, jen jsem nemohl říct, že jsem přesně věděl, o co jde a to mě frustrovalo!
Jenže poté ho Debb okřikla že by se zase mohl vrhnout do práce a tak to udělal a hned na to se jeden z gayů zvedl a zamířil na bar zaplatit, jenže to nebylo to jediné, co dělal a celou dobu si mě pobaveně prohlížel a to jsem zkrátka musel reagovat...
B: "Máš problém?"
"Ne ale slyšel jsem, že ty jo."
B: "Huh?"
"Prý máš filcky."
B: "Co?!"
"Jen se nedělej, mám věrohodný zdroj a prý už to s tebou v posteli není to co dřív, ale to se dá pochopit ve tvém věku."
Nemohl jsem absolutně nic odpovědět, a okamžitě jsem pohlédl směrem na Justina, který se na mě pobaveně díval, a v ten moment mi bylo jasné, že je na čase vytasit zbraně takhle to já nenechám! Mrknutím jsem mu dal signál, že si tohle ještě pěkně slízne...
No comments:
Post a Comment