Symbol lásky(5)

Poslední díl.

BRIAN

Jen já jsem si mohl vzít takového cvoka, jakým Justin bez pochyby je, tohle totiž neudělá nikdo s normálním uvažováním - nechat si na tělo vytetovat jméno milované osoby, copak se opravdu dočista zbláznil?! Vždyť já jsem zlo, neustále odmítám mu vyjadřovat svou lásku a trávit s ním romantické chvíle a on si teď klidně jde nechat vytetovat moje jméno na tělo a ještě lepší je, že ani nevím, na kterou část to má v plánu... Tohle je opravdové peklo!

A ještě k tomu je na mě naštvaný, i když se snaží předstírat, že ne, ale nemohl přece očekávat, že něco takového podstoupím, vždyť je to naprostá magořina a ani si to nezasloužím! Nezasloužím si nosit jeho jméno - někoho tak úžasného a naprosto báječného, na svém těle, vždyť já jsem záhuby a pekla hoden a ne něčeho takového! Samozřejmě, původně mi šlo o to, že jsem si nechtěl zohyzdit své tělo, vždyť já šílím i z jizev, natož z tetování, ale po nějakém přemýšlení, které mi bylo dopřáno, když se Justin šel schovat do jídelny a já se pustil do Jambalayi, jsem usoudil, že tady ve skutečnosti nejde o mé tělo, ale o to, že něco takového udělat nemůžu, tohle můžou dělat jenom lidé, kteří byli svému partnerovi vždy stoprocentně věrní, vyznávali mu lásku a snášeli modré z nebe a to se mi nedařilo pět let před svatbou a 8 měsíců po ní v tom pořád nejsem nijak dobrý, takže jsem myslel, že když se mi podaří i Justinovi to rozmluvit tak nebudu za toho hajzla, ale on má svojí hlavu a jde si za svým, takže jsem nic nezmohl a raději jsem tam s ním ani nešel, i když jsem opravdu chtěl, ale vím, že...

Maikey: "Briane, jsi v pohodě?"

B: "Proč?"

Maikey: "Málem si právě srazil psa."

B: "Málem!"

Maikey: "Nemám řídit?"

B: "Zvládám to."

Maikey: "Jsi si jistý?"

B: "Jo, sakra, jsem!"

---

Ne, nejsem! Tohle je nejspíš úplná šílenost, ale nemám na výběr, jednoduše to musím udělat, Justin mě nesmí nesnášet, musí vidět, jak moc ho miluju! Jakmile jsem mohl, tak jsem zabrzdil u kraje...

B: "Vystup."

Maikey: "Cože?"

B: "Říkám, abys vystoupil!"

Maikey: "Justin?"

B: "Nemůžu ho to nechat podstoupit samotného."

Maikey: "Pozdravuj ho."

B: "Budu."

Maikey: "A držím palce."

B: "Díky, ale teď už vážně vypadni!"

Maikey: "Už padám!"

Jakmile se mi ho podařilo dostat z auta, tak jsem sešlápnul plyn, otočil to a vydal se za Justinem, doufal jsem, že není příliš pozdě a v momentě, co jsem dorazil na místo, jsem měl doslova nahnáno, měl jsem pocit jako bych naprosto zešílel, ale ještě větší cvok bych byl, kdybych v tom Justina nechal samotného!

Hned při vchodu nastal průšvih, nemohl jsem se dostat dovnitř, bylo zamčeno a na dveřích bylo napsáno, že má zákazníka... Díky to mi došlo! Začal jsem si myslet, že mám smůlu a tím pádem, že jsem to pěkně podělal, ale pak jsem si všiml, že je na dveřích zvonek a spadnul mi kámen ze srdce! Asi po minutě mi přišla otevřít nějaká šíleně potetovaná holka a já na sucho polkl, nikdy jsem z ničeho neměl takovou hrůzu jako teď, ani bych se nedivil, že si Justin mé jméno nechá vytetovat přes celé tělo! Hned po tom ale přišel další průšvih, ta potetovaná příšera s piercingem naprosto všude mě nechtěla pustit dovnitř, i přesto, že jsem jí asi milionkrát zdůraznil, že ten člověk, kterého se právě chystá asi milionkrát probodat, je můj manžel, nakonec však couvla a pustila mě... No možná, že neměla v momentě, co jsem vstoupil do místnosti, kde ležel Justin, jsem příšerně zpanikařil.

B: "Tak zápěstí, jo?"...Usoudil jsem z toho, co jsem viděl.

J: "Co tady děláš?"

B: "Chtěl si, abych tu s tebou byl."

J: "Jo a tys to asi zhruba stokrát zamítl."

B: "Přiznávám se, nemám rád jehly."

J: "Briane?"

B: "Jsem tu, na tom záleží,"...Sedl jsem si vedle něho na židli a chytil ho za ruku.

J: "Děkuju."

B: "Nemáš zač a teď můžeme?"

J: "Můžeme,"...Kývnutím dal tatérce najevo, že může začít.

Za celou dobu jsem mu ani jednou nepustil ruku a občas ho na ní políbil, bylo znát, že ho to bolí, ale byl silný ,alespoň se snažil být a já na něho byl hrdý, tak nějak už se mi to neprotivilo, čím víc se to začínalo rýsovat, tím víc se mi to líbilo, jemu to slušelo a vypadalo to opravdu skvěle, i přes ten malý detail, že to bylo moje jméno, na to si asi jen tak nezvyknu, ale co se týče toho zbytku... Jo bylo to super!

Když nakonec skončila, tak mu to ještě něčím potřela a zalepila a pak jsme museli čekat, jestli náhodou nebudou nějaké zdravotní komplikace, ale všechno vypadalo v pohodě... Naštěstí!

J: "Vypadá to dobře, co?"

B: "Vypadá, ale stejně si cvok."

J: "Já vím a proto mě miluješ."

B: "Nejspíš,"...Natáhl jsem se pro polibek.

J: "Tak půjdeme?"

B: "Žiješ, takže v tom asi nebude problém."

J: "OK."

Zvedli jsme se k odchodu, já zaplatil a následně jsme chtěli vyjít na ulici, jenže já se zarazil a ani nevím, co to do mě tak najednou vjelo, ale bylo to tak moc spontánní...

B: "Sakra!"

J: "Co se děje?"

B: "Nenávidím tě."

J: "Co se mi tu snažíš říct?"

B: "Že teď si s držením za ruku na řadě ty."

J: "Počkat, myslíš to vážně?!"

B: "Já nevím! Ale bez toho odsud neodejdu."

J: "Já tě tak moc miluju!"

B: "To bys měl... Vážně nesnáším jehly."

J: "Budu u tebe."

Jestli se teď smějete máte na to plné právo, protože já vážně zešílel, nevím, proč, nevím jak, nevím kdy... Nevím absolutně skoro nic! Ale jedno vím jistě - Justin tohle chce a je mou povinností mu snášet modré z nebe a jestli to znamená, že si na tělo budu muset vytetovat náš Symbol lásky, i přesto, že toho nejsem hoden tak ať!

Vrátili jsme se zase zpátky, tentokrát mnohem víc vynervovaní, než předtím a já řekl tatérce, o co se jedná a kam to chci, myslím, že ze mě měla srandu, asi nikdy nepotkala takového nerváka, jako jsem já, ale mlčela a zase mě odvedla do té mučící místnosti a Justin si vedle mě sedl na židli. Lehl jsem si na levý bok a Justina chytil za ruku, věděl jsem, že to budu potřebovat, jehly jsou opravdu moje slabina! Justin se ode mě za celou dobu nehnul ani na krok a já se jen modlil, aby nikdy nikomu nevykládal, jaký jsem posera a nakonec jsem se mohl pyšnit svým symbolem lásky na svém pravém boku konkrétně tedy na žebrech a jo vypadalo to skvěle, ačkoliv jsem tomu nejprve nemohl uvěřit!

J: "Jsi v pohodě?"...Ptal se, když jsme dorazili domů.

B: "Jsem, jen mám asi tak miliardakrát rozbodaný žebra, ale jsem a ty?"

J: "Sice mi asi každou chvílí upadne ruka, ale jinak taky dobrý."

B: "Jsme mrzáci."

J: "Ale sexy mrzáci."

B: "Hmm, to mi připomíná..."...Přitáhl jsem si ho k sobě a jo, skoro jsem se posral bolestí, když mi vrazil do žeber a on naopak, když jsem si ho přitáhl za to jeho zápěstí.

J: "Tohle se ti opravdu nepovedlo."

B: "Všiml jsem si... Kurva, to je bolest!"

J: "Myslím, že si to budeme muset odpustit."

B: "A co budeme dělat?"

J: "Mohli bychom objednat pizzu a koukat na telku."

B: "Není to sex, ale i tak se mi to líbí."

J: "Ok, objednám jí."

B: "Dobře,"...Políbil jsem jej.

Jakmile nám přišla naše šunková pizza se sýrem navíc, tak jsme se spolu uvelebili - šikovně, abychom se ještě víc nezmrzačili na pohovku a vychutnávali si tu dobrotu společně s koukáním na nějaký horor... Což jsme moc nedomysleli, protože jsme se z jedné strany na sebe nemohli tisknout a z druhé držet za ruce ale co? Aspoň, že máme náš Symbol lásky!

Symbol lásky(4)

Nový díl. - 18+

JUSTIN

Dopadlo to tak, jak jsem již od začátku předpokládal, Brian to zcela zamítl, nechce si nechat moje jméno vytetovat, prý to nemá nic společného s tím, že by mě nemiloval, ale s tím, že tohle prostě není on... Jako bych to asi nevěděl! Jenže věta "Tohle prostě nejsem já!" mi od něho už začíná lézt pěkně na nervy. Když tenkrát říkal, že dává lásce šanci, předpokládal jsem, že se pokusí všechno změnit, tedy takhle - že on zůstane stejný, ale některé věci, které dřív nemohl ani slyšet nebo vyslovit, se pokusí změnit, ale to jsem se spletl a jemu to zazlívat nemůžu, bylo to pouze mé velké očekávání, to já jsem doufal v příliš, ale neměl jsem a teď jsem kvůli tomu zklamaný a naštvaný zároveň a nemůžu si to ani na nikom vybít, za tohle si totiž můžu já sám!

Už dneska jsem objednaný na svůj velký životní krok, kterého doufám nebudu jednou litovat, třeba když mi Brian zabalí věci a pošle mě někam, ale ne nemyslím si, že toho budu litovat, já Briana miluju nade vše a tohle je pro mě čest nosit jeho jméno na těle, konkrétně na zápěstí tam jsem chtěl mít tetování už od puberty, jen jsem nikdy nevymyslel, co by to tak mohlo být, ale teď to vím, bude to Brian a budu na to hrdý, sice se trochu bojím té bolesti, ale když jsem přežil maniaka s pálkou a výbuch bomby trochu bodání jehlou mě nezabije!

Zkoušel jsem alespoň Briana přemluvit, aby tam se mnou šel, ale i to bylo zcela bezúspěšné, prý nechce být svědkem toho, jak si ničím tělo takovou hovadinou!

---

B: "Nad čím uvažuješ?"

J: "Co?"

B: "Myju ti záda a ty si, jak když tu ani nejsi."

J: "Promiň, jen jsem přemýšlel."

B: "Věř nebo ne, ale došlo mi to... Rozmyslel sis snad tu šílenost?"

J: "Ne a ty?"

B: "Justine!"

J: "Promiň, respektuju tvé přání."

B: "Kdyby si ho respektoval, nenecháš se tetovat."

J: "Nechápu, proč ti to vadí... Miluju tě."

B: "Mně stačí, když mi to říkáš, nemusíš si kvůli tomu způsobovat bolest a připomínku toho, že jsem zlo, když se náhodou pohádáme."

J: "Já své rozhodnutí nezměním, chci to tetování."

B: "Jsi prostě umělec, který své tělo používá jako plátno."

J: "Vidíš, to mě ani nenapadlo, chytrá úvaha."

B: "Kdykoliv! A už mi řekneš, kam si to chceš nechat udělat?"

J: "Říkám, že je to překvapení."

B: "No já jen doufám, že až tě budu chtít ošukat, tak na mě při pohledu na tvůj zadek nevykoukne moje jméno,"...Uchechtl se.

Jako trest by to bylo výborný, zasloužil by si to, ale to opravdu, jak už víte, nemám v plánu, ani bych to na takové místo nechtěl, svůj zadek mám rád a co víc - Brian ho miluje a nevím, zda by se mu pak ještě líbil, kdyby vlastnil jméno Brian... Při té představě se mi na rtech vytvořil hříšný úsměv.

J: "Třeba jo."

B: "Jak třeba jo?"...Otočil si mě k sobě zády a natiskl si mě na své vzrušené tělo.

J: "Třeba můj zadek bude vlastnit tvé jméno."

B: "No tak to, abych si ho užil dřív, než se tak stane."

J: "Já myslel, že držíš celibát."

B: "Dneska ho vynechám."

J: "A kdo řekl, že se ti oddám?"...Škádlil jsem jej.

B: "Můžu si tě když tak vzít tvrdě a nebudeš se moct bránit, je to jen na tobě,"...Sjel rukou na mou půlku a stiskl.

J: "Jo tak tvrdě?"

B: "Tady se ta představa někomu líbí,"...Začal mě líbat na krk.

Sakra, proč on mě vždycky dostane tam, kam chce, i přesto, že jsem na něho trochu naštvaný? Nejspíš proto, že on to se mnou tak dobře umí a ještě k tomu příslib tvrdého šukání ve mně vzbuzuje nepopsatelné pocity a především nesnesitelnou nadrženost, kterou dokáže ukojit jedině on a nikdo jiný... Já ho nesnáším!

J: "Absolutně ne,"...Vydechl jsem.

B: "Nemyslím si,"...Přemístil se k mému ušnímu lalůčku, přejel přes něj jazykem a stiskl zuby, okamžitě jsem slastí přivřel oči.

J: "Nic to se mnou nedělá."

B: "A co tohle?"

Brian svou rukou sjel až k mému ztopořenému penisu a pevně ho stiskl, párkrát přejel nahoru a dolu a potom ihned přestal... Zmetek jeden!

J: "Skoro jsem to necítil."

B: "Hmm a co tohle?"

Svým jazykem začal od mého krku postupovat přes mou hruď a bříško až k mému penisu, ihned mě celého pojal do úst až po kořen a držel a po chvilce ho zase vyndal a od zdola nahoru jej olízl a začal sát špičku... Kolena se mi okamžitě podlamovala a svými nehty jsem se při zapírání zarýval do jeho ramen... Zasloužil si to za to mučení!

B: "Pořád nic?"...Vrátil se k mým rtům.

J: "Vůbec nic."

B: "To budeme muset napravit!"

Chystal se mě k sobě otočit zády a předpokládám, že tvrdě ošukat, ale naše budoucí počínání bylo zastaveno nezastavitelným zvoněním, co víc bychom si mohli přát?!

B: "Bože, to je Maikey."

J: "Maikey?"

B: "Jo slíbil jsem, že s ním půjdu k Woody's, Ben totiž na pár dní odjel."

J: "Aha."

B: "Takže hádám, že z našeho tvrdého šukání nic nebude, leda bys chtěl přizvat Maikeyho?"

J: "To je v pořádku, já to přežiju."

B: "Jak si přeješ,"...Ještě mě políbil a vydal se za Maikeym.

Popravdě mě to trochu naštvalo, když jsem zjistil, že Brian klidně půjde s Maikeym do baru, ale se mnou není ochotný jít do tetovacího salónu, když ho potřebuju, ale radši jsem mu nic neřekl a ani jsem na sobě nedal nic znát, nemělo by totiž vůbec žádný smysl!

Ještě jsem ze sebe spláchl sprchový gel, osušil se a přemístil se do ložnice, kde Brian hledal něco vhodného na sebe a Maikey z pohovky pořvával, aby hnul kostrou!

J: "Ahoj, Maikey!"

Maikey: "Ahoj, Justine, slyšel jsem, že dneska podstoupíš velkou změnu."

J: "Zas tak velká změna to není, jen menší tetování."

Maikey: "Podle mě je to skvělý."

B: "Ještě ty ho podporuj."

J: "Alespoň někdo,"...Zamračil jsem se na něj."

B: "Musíš mě pochopit, miluju tvoje tělo takový, jaký je a když se na mě z něj bude zubit moje jméno... No nevím, jaký to bude!"

J: "Budeš si muset zvyknout."

B: "Nejspíš jo... Tak my půjdem a pokud bude třeba, abych tě vyzvednul, zavolej."

J: "Zavolám, miluju tě."

B: "A já tebe, měj se."

J: "Ty taky, ahoj, Maikey!"

Maikey: "Ahoj!"

Oblékl jsem se a následně jsem se vydal do tetovacího salónu, měl jsem z toho hrozné nervy, popravdě jsem si nebyl stoprocentně jistý, že dělám správně, ale byl jsem pro to rozhodnutý víc, než pro cokoliv, kromě svatby s Brianem samozřejmě! Jakmile jsem dorazil na místo, tak mě paní, která mě bude tetovat, odvedla do nějaké místnůstky, vypadalo to tam, jak v nějaké mučírně, ale snažil jsem se zachovat si klidnou tvář. Následně jsem se uvelebil na křeslo, vysvětlil jí, co bych si přál a kam, ale ve chvíli, kdy se chystala začít, se ozval zvonek, takže se musela na chvíli vzdálit, připadalo mi jako by mi někdo dělal naschvály, jako by se mi bůh snažil naznačit, že tohle je špatný nápad, ale dřív než jsem ho stihl poslechnout, se ve dveřích objevila tatérka i s Brianem...

Symbol lásky(3)

Nový díl.

JUSTIN

No skvělý, nenechal mě to ani doříct, domyslel si, co by to tak asi mohlo znamenat a rovnou to zavrhl a ani nic jiného jsem vlastně nečekal, jen jsem spíš doufal, ačkoliv já sám si myslím, že je to naprostá šílenost, ale i přesto jsem odhodlaný to udělat a to i bez něho, nechám si jeho jméno vytetovat, vždycky jsem chtěl tetování a nemyslím si, že existuje nic víc vhodnějšího, než jeho jméno!

Neříkám že jsem to tak úplně vzdal je přece jasné, že se ještě alespoň jednou pokusím Briana přesvědčit o tom ,že je to to nejlepší, co můžeme udělat, že to musíme udělat, že je to náš Symbol lásky, ačkoliv on nejspíš ani nezná význam těchto dvou slov a je to pro něj zatraceně kýčovité... Sakra, proč to s ním musí být tak složité, jak to, že Ethan s Dannim s tím žádný problém neměli a Brian si to ani nevyslechl celé a rozhodně se ani v budoucnu nechystá? Nejspíš proto, že je to Brian Kinney!

Jednoduše chvilku nechám čistý vzduch, nebudu ho provokovat víc, než už nejspíš je nebo mě vlastnoručně uškrtí a pak to na něho, nejspíš v nejméně vhodnou dobu se svým štěstím, znovu vybalím a uvidí se, jak bude reagovat, teď ho raději nechám v té sprše, kam radši zdrhnul a půjdu na svou šichtu do jídelny, kterou jsem původně zrušil kvůli dnešnímu večeru... No to bude mít zase Debb tunu přednášek!

---

Debbie: "Ne, ne, ne, ne! Stůj!"...Snažil jsem se proklouznout kolem ní, ale dost bezúspěšně!

J: "Ty si fakt hrozná!"

Debbie: "A budu horší, pokud mi nevysvětlíš ten tvůj neplánovaný vpád do jídelny."

J: "Chci pracovat!"...Mé nadšení bylo až moc umělé, to se nedá zapřít.

Debbie: "On nepřišel domů, že jo?"

J: "Ale přišel, to já jsem pak odešel a zase se vrátil a zase odešel rovnou sem."

Debbie: "Co? Nemáš to v jednodušším jazyce?"

J: "Určitě si to domyslíš."

Debbie: "Protivila se mu romantika a všechno zavrhl?"

J: "Ne, řekl jsem mu, že ho miluju a on mně ne, tak jsem mu dal přednášku, na což mi on řekl, že jsme se neměli vzít a tak jsem utekl, chtěl se opít, což jsem nakonec neudělal, poněvadž jsem potkal pár naprostých hrdliček, které mi navrhli, že s Brianem potřebujeme náš Symbol lásky a tak jsem to na Briana vybalil a on mě poslal do psí prdele... Stačí ti to takhle jako vysvětlení?"

Debbie? "Symbol lásky?"

J: "To sis vážně zapamatovala jen tohle?!"

Debbie: "Nemůžeš se mi divit... Seš si jistý, že Brian zná význam těch slov?"

J: "Moc ne."

Debbie: "A co to má vůbec být?"

J: "Prosím, nesměj se... Chci, abychom si na nějakou část těla nechali vytetovat jméno toho druhého,"...Nesměle jsem se usmál.

Hm, hlavně, že jsem říkal, ať se, prosím, nesměje... okamžitě vyprskla, vybuchla a kdo ví co ještě a neovladatelně se propadla smíchu a snad i pláči z toho řehotání... Ta taky dokáže být nápomocná!

J: "Díky! Nezadus se!"

Debbie: "Ale no tak, Sunshine, schovej si ten jedovatý jazyk pro někoho jiného!"

J: "Tak se mi přestaň smát! Já si uvědomuju, že je to šílený, ale..."

Debbie: "To nikdo neřekl,"...Ihned mě přerušila.

J: "Tak proč si vybuchla smíchy?"

Debbie: "Představila jsem si Brianův výraz, když si mu to říkal,"...Opět se oddala smíchu.

A tomu už jsem nemohl odolat ani já, když si tak vybavím jeho opravdový výraz, když jsem na něho hodil tu bombu... no tak ten se nedá srovnávat s žádnou představou, asi bych se v tu chvíli i smál, kdybych si byl jistý, že mě Brian neprofackuje, ale teď tu není a co oči nevidí...

J: "Věř mi, naživo to je mnohem horší!"

Debbie: "Je mi to naprosto jasný... Nezačal z toho třeštění očí krvácet do mozku?"

J: "Víš, že bych se ani nedivil."

Debbie: "Vím!"

J: "Ale teď vážně, co si o tom myslíš?"

Debbie: "Že je to kouzelné, romantické a pro tebe přímo vhodné..."

J: "Takže se mi snažíš říct, že s Brianem ani nemá cenu o tom diskutovat?"

Debbie: "Něco takového, znáš ho, on své tělo miluje na to, aby si ho nechal probodat a zohyzdit, jak on by řekl a to ani nemluvím o jeho obrovské hrdosti."

J: "Je mi to jasný... Tetování pro mě ano, pro něho naprosté tabu!"

Debbie: "Třeba tě ještě překvapí."

J: "No píchne mi ve spánku jehlu do oka a řekne 'Už chápeš, proč se mi to nelíbí?' asi tak mě zhruba překvapí."

Debbie: "To je taky možné."

J: "Skvělý... Já se radši vrhnu do práce."

Debbie: "Ne, ne, ne, ty půjdeš hezky domů... Máš volno a to, že ho nemůžeš využít s Brianem, ještě neznamená, že ho zahodíš a neužiješ si ho sám!"

To je pravda, proč bych měl volno, které si plánuju již několik týdnů, zahodit jen proto, že Brian si hraje na uraženého nebo minimálně nemluvícího? Já si ho dokážu užít i bez něho a mám ten pocit nebo mi spíš něco říká, že Brianovi určitě chybím a když se teď vrátím domů a on uvidí, že jsem v pohodě, tak třeba bude i on a možná svolí i k tomu, abychom si o tom promluvili a aby alespoň věděl, že já do toho jdu i bez něho, jen to prostě musí vědět, nechci to před ním tajit a pokud si mě nebude chtít vyslechnout, tak to už je jen a jen jeho věc!

Ještě jsem Debb poděkoval za "otevření očí" a vydal jsem se domů, měl jsem z toho sice žaludek na vodě a bál jsem, že tam třeba Briana ani nenajdu, ale nic mě nezastavilo, a ve chvíli, kdy jsem otevřel dveře, jsem... To snad není možné, on vaří?!

J: "Briane?!"

B: "V kuchyni!"

Sakra, tohle nevypadá dobře, co on, sakra, dělá v kuchyni, vždyť on ani podle mě neví, že jí v bytě má! Ale ta vůně není tak špatná, vlastně mi probouzí chuťové buňky, ale co mi to jen připomíná?

J: "Ty vaříš?"

B: "Slíbil jsem ti, že se to naučím."

J: "Ale to bylo v den, kdy jsme se brali, já si myslel, že si děláš srandu."

B: "Dělal jsem si jí, ale... Chci se ti omluvit, jasný? A našel jsem tvou kuchařku."

J: "To je Jambalaya?"

B: "Spíš to, co z ní zbylo."

J: "Vždyť to vypadá dobře."

B: "No zkus to ochutnat,"...Nabral mi lžíci a dal mi ji do úst.

J: "Není to špatné, jen bych tam dal trochu soli a tohohle a..."

Přidal jsem tam všechno, co jen jsem zjistil, že mu tam chybí anebo toho má málo a ve finále jsem usoudil, že Brian Kinney umí, když che!

J: "A za co se mi omlouváš?"

B: "Za to, co jsem předtím řekl... Vzít si tě bylo to nejlepší, co jsem mohl udělat."

J: "Já věděl, že mě miluješ,"...Pověsil jsem se mu na krk.

B: "A moc,"...Něžně mě políbil.

Asi bychom naše rty nikdy nerozpojili, kdyby se jambalaya nezačala pálit a my nemuseli udělat vše pro její záchranu, což se nakonec i podařilo. Hned potom jsme se přesunuli ke stolu a pořádně si vychutnali první Brianovo jídlo... Ten chlap mě ještě dokáže překvapit!

J: "To bylo výborné a já jsem přežraný,"...Svalil jsem se na pohovku.

B: "Nejsi sám,"...Zaujal místo vedle mě.

J: "Ale musím říct, že i přes okolnosti a změně plánu, nám ten večer skvěle vyšel."

B: "S tím souhlasím... Jsem rád, že si se vrátil domů."

J: "Debb mě vykopla, musel jsem."

B: "Jo tak Debb je za tím vším?"

J: "Ona vždycky."

B: "Pravda!"

J: "A Briane?"

B: "Chceš mluvit o tom, o čem si myslím?"

J: "Jen si chci promluvit nic víc."

B: "Dobře, tak mluv,"...Políbil mě do vlasů.

J: "Já na to tetování půjdu, nechám si vytetovat tvoje jméno, i přesto, že vím, že je to naprosto kýčovité, ale pro mě je to symbol toho, že spolu budeme navždy..."

B: "Justine..."

J: "Ne, nech mě mluvit... To, že do toho půjdu, neznamená, že musíš i ty, je to tvoje rozhodnutí a já ho budu respektovat."

Čekal jsem na jeho reakci, ale zatím ze sebe žádnou nedostal, jen jsme na sebe koukali a nevěděli, co říct, v hlavě mi běhalo tolik myšlenek, ale žádná smysluplná! Tak moc jsem chtěl, aby s tím souhlasil, ale čím déle neodpovídal, tím víc mi bylo jasné, že on nebude pro!

Symbol lásky(2)

Nový díl. - 12+

BRIAN

Briane Kinney, mohl bys alespoň pro jednou držet tu svojí velkou nevymáchanou hubu?! Nebo alespoň přemýšlet, než na svět vypustíš takovou hovadinu, na které není ani kousek pravdy, protože by to opravdu nevadilo, vlastně by to bylo přímo skvělé, pak bys alespoň neměl minimálně milion chutí si nafackovat, omlátit si hlavu o beton a vyříznout si jazyk a nemusel by ses pak taky strachovat, jestli se náhodou láska tvého života tentokrát nezdekovala už nadobro!

Předpokládal jsem především proto, jak moc dobře ho už znám, že se následujících pár hodin nebude promenovat nejlépe úplně nahý po bytě a už vůbec jsem si nemyslel, že se dnešní plány ještě vůbec podaří, takže jsem šel převléct do něčeho víc "na doma" a pak jsem se přemístil na pohovku, kde to bylo... No depresivní! Jsem zvyklý tam sedět s ním, koukat na televizi anebo se s ním jen tak objímat, držet ho v náruči, zatímco spí, ale tentokrát jsem mohl držet tak maximálně polštář a na takovou dramatickou chvilku jsem se opravdu necítil!

Uběhly už asi tři hodiny od té chvíle, co se Justin sebral a utekl, zdrhl, zdekoval se, cokoliv, co označuje stav, při kterém dotyčný za sebou bouchne dveřmi a zatím se zdá, že se zpátky nechystá a to mě nervuje, protože vím, že jsem to opět posral já a... Bože, nechápu, jak si mě vůbec mohl vzít, já jsem vážně asi chlap štěstěny!

Chtěl se odporoučet do sprchy, ve které bych mohl trochu zabít čas a odreagovat se, jenže jsem zaslechl zvuk toho nesnesitelně hlučného výtahu a byl jsem okamžitě na stráži...

J: "To tady stojíš celou dobu?"...Tázal se, jakmile jsem mu otevřel dveře.

B: "Zbláznil ses? Ještě mám mozek... I když ho používám jen někdy,"...Omluvně jsem se na něj usmál.

J: "My oba ho používáme jen málokdy,"...Přemístil se ke mně a objal mě kolem krku.

Já ho okamžitě chytil kolem pasu a políbil jej! Byl jsem tak moc rád, že už je doma v mé náruči, se svými rty na těch mých a především se zdálo, že se na mě ani nezlobí a za to jsem byl nejvděčnější!

---

B: "Tak čím to chceš udělat?"

J: "Co čím chci udělat?"

B: "Čím mě chceš zavraždit nebo alespoň zmrzačit."

J: "Ty si vážně cvok! Nemám v úmyslu tě zabít, ani nic podobného."

B: "Možná bys měl."

J: "To víš, že jo a budu účty za loft platit sám!"

B: "Tak o tohle ti jde... Na peníze je chlapec."

J: "Už od první chvíle, co jsem tě poznal jedu po penězích."

B: "Úplná zlatokopka."

J: "Tak by se to taky dalo vyjádřit."

Oba jsme se začali smát, jak nějací blázni, ten jeho smích prostě miluju a přezdívka Sunshine je víc, než vystihující... On je sluncem mého života a to bez pochyby!

Moje ruce se mu okamžitě začaly dobývat pod tričko, klouzal jsem po jeho bocích a žebrech a on se absolutně ničemu nebránil a na oplátku svými rty a jazykem pečoval o můj krk, slastí jsem přivíral víčka a vzdychal mu na ten jeho. Jedna moje ruka se pomalu sunula k jeho opasku, když v ten okamžik mě Justin zastavil...

J: "Musím s tebou mluvit,"...Vydechl.

B: "To můžeš nechat na potom, určitě to nezapomeneš,"...Opět jsem se snažil zmocnit jeho úst.

J: "Nezapomenu, ale už nebudu mít odvahu s tím vyjít na světlo."

B: "A sakra!"...Domyslel jsem si, že se mi to určitě nebude líbit.

J: "Ty dokážeš člověka povzbudit."

B: "Protože je mi jasné, že sis na mě zase něco připravil."

J: "Ne tak docela."

B: "Tyhle tři slova mluví za vše."

J: "Aspoň mě vyslechni!"

B: "Však já poslouchám, ačkoliv bych raději šukal."

J: "To ty vždycky a taky budeš, pokud mě necháš mluvit, nebudeš se mi smát ani dělat kousavé poznámky a slíbíš mi, že o tom popřemýšlíš."

B: "Chceš říct, že do konce svého života budu muset držet celibát?"

J: "Ty!"...Bouchl mě do ramene.

Nevím, jestli je dobrý nápad ho to nechat vyslovit, protože kdykoliv Justin přijde s nějakou přednáškou nebo nápadem tak je to proti mé jakékoliv existenci, ale stejně tak pokud ho to říct nenechám tak si to za rámeček nedám, na to můžu dát krk, když ho tak vidím a především perfektně znám!

B: "Jak tě tak pozoruju, bude mě to asi stát všechny nervy, co?"

J: "No možná by sis měl sednout."

B: "Bože můj,"...Zvedl jsem pohled ke stropu a hledal jsem tam záchranu... No zvolil jsem špatné místo!

J: "Děláš z komára velblouda!"

B: "Víš co, já si sednu a ty na mě tu bombu prostě hoď, než se ti tu skácím k zemi a budeš mě oživovat."

J: "To je skvělej nápad... Udělej si pohodlí."

Jak jsem řekl, tak jsem taky udělal, posadil jsem se, jak nejpohodlněji jsem mohl a následně jsem na něho pohlédl a z jeho očí jsem okamžitě mohl vyčíst, že jsem v prdeli a ne jen tak v nějaké!

B: "Ty se fakt bojíš to vyslovit,"...Usoudil jsem z toho jeho panikaření.

J: "A ty si vážně vnímavý!"

B: "Musím, když mám na krku tebe."

J: "Jsem to nejlepší, co tě potkalo, přiznej si to,"...Opět se mu trochu vrátila barva... Očividně je v mém mučení víc zběhlý, než ve vyjadřování svých pošahaných nápadů!

B: "Co kdybychom se vrátili k pointě? Takže co si mi to chtěl říct tak moc důležitého?"

J: "Tohle byl špatnej nápad... Ty mě ukřižuješ!"

B: "Justine, pojď ke mně,"...Chytil jsem jej za ruku a strhl ho k sobě.

J: "Co?"

B: "Uklidni se a jednoduše to řekni... Nebudu se vztekat, slibuju."

J: "Tak dobře... Ale možná bych měl zavřít to okno, nechci tě seškrabávat z chodníku."...Chystal se k odchodu, ale já jej zadržel.

B: "Vymáčkni se!"

J: "Symbol lásky!"...Vyhrkl.

Vytřeštil jsem na něj oči a nechápavě na něho zíral, neměl jsem ani ponětí, co tím, sakra, myslel a popravdě jsem to ani vědět nechtěl, na mysl mi přišlo jen něco, co nechci ani vyslovit a mám pocit, že Justinovo vysvětlení bude mnohem horší! Sakra, co si vzal nebo má snad horečku? Ale to tak minimálně čtyřicítku!

B: "Prosím tě, nevysvětluj mi to... Nechci to vědět!"

J: "Řekl si, že mě vyslechneš!"

B: "Ty bylo před tím, než si řekl... Nechtěj, abych to po tobě zopakoval."

J: "Tetování!"

B: "Pro Kristovi hnáty, nepokračuj!"

J: "Poslouchej mě, Briane, prosím!"

B: "Pokud se mi chystáš říct to, co si myslím, že se chystáš říct, nemusíš to říkat... Moje odpověď je ne a klidně si ten celibát dám!"

Symbol lásky a tetování... Co by to tak asi mohlo znamenat, když to vyslovil právě Justin, je mi naprosto víc než jasné, že vše spočívalo v tom, že si své dokonalé perfektní tělo nechám zhruba milionkrát probodnout jehlou, aby na něm ve výsledku vniklo něco, co vyjadřuje náš hluboký vztah plný lásky... Radši mu koupím bonboniéru, tucet růží nebo koně jménem Ponny, ale tohle nepřipadá v úvahu... Já se nenechám potetovat! Kurva, to radši daruju obě ledviny!

Symbol lásky(1)

Nová povídka. - Trochu bláznivá povídka, ale ani taková čas od času nezaškodí

JUSTIN

Co jsem si, sakra, myslel?! Že když si mě Brian vezme i po tom, co jsem mu utekl do New Yorku a následně se vrátil s tím, že bez něho nemohu žít, tak se z něho stane manžel, romantik a vyjadřovatel citů v jednom 24/7?! To jsem byl asi hodně naivní, protože manželem mi dokáže být, jen když ho nikdo jiný nevidí, romantiku snese opět, jen když ho nikdy nevidí a vyjadřování citů? Myslím, že by se šikla další bomba! Ale nejhorší na tom je, že vím, že tentokrát to nedělá schválně ani úmyslně, jen se toho jednoduše bojí, myslí si, že když se ke mně bude chovat, jako zamilovaný blázen, snese mi modré z nebe a před nikým svou lásku nebude skrývat, tak se zase jednoho dne seberu a uteču mu, bojí se toho pocitu být zlomený, protože přesně tak se cítil, když jsem odjel do New Yorku a nejspíš bych se to ani nikdy nedozvěděl, kdybych se nevrátil, on není zrovna svěřovací typ! No ale ať dělám, co dělám nebo říkám, nemůžu mu za žádnou cenu vtlouct do hlavy, že se nikam následujících 80 let nechystám, že s ním už budu navždy a že se svých citů už nikdy nemusí bát... je to opravdu, jak mluvit do dubu, možná horší!

B: "Proč na mě tak civíš?"

J: "Snažím se tě pochopit!"

B: "Nepotřebuješ příručku?"

J: "Na tebe? Určitě!"

B: "Nemám náladu na tvoje vtipy!"

J: "Tak mě neštvi a nemusím je dělat!"

B: "Já štvu tebe? Nebude to spíš naopak?"

J: "Bojím se snad já říct ti, že tě miluju? Já jen, že jsem myslel, že to už máme za sebou."

B: "A já myslel, že víš, že myšlení je..."

J: "Nebezpečné! Jak bych mohl zapomenout?"

B: "Tak vidíš!"

J: "Co to s tebou je? To se pořád bojíš, že tě zase opustím?"

B: "Nevím, proč bych se měl bát."

J: "Přesně! Nemáš proč! Tak co ti brání mi říct to, co už si párkrát dokázal... Myslel jsem že když se vezmeme tak..."

B: "Možná jsme neměli."

---

Slyšel jsem opravdu dobře?! On řekl, že jsme se vzít neměli? Prosím, řekněte mi někdo, že tohle je jenom zlý sen, noční můra, cokoliv jiného racionálnějšího, jen mi jednoduše vyvraťte, že to řekl, protože jinak se snad na místě rozbrečím! Však tohle nemohl myslet vážně, on mě miluje a chce mě, záleží mu na mně a potřebuje mě, už několikrát mi to řekl takže tohle je jednoduše jeden z těch jeho zkratů, který budu muset zkrátka vydýchat, ale někde jinde... Jednoduše musím na vzduch, protože mu snad jinak po hlavě hodím ten kávovar, co se na mě směje z kuchyně!

J: "Myslím, že se půjdu projít."

B: "Justine,"...Snažil se mě chytit za ruku, ale já se vysmekl.

J: "To je dobrý, Briane, aspoň budeš mít čas si v hlavě urovnat, jestli toho, že jsme se vzali, opravdu lituješ... Já prostě musím ven!"

Popravdě jsem nikam jít ani nechtěl, chtěl jsem být s ním, vlastně tenhle den jsme plánovali několik týdnů, čekali jsme jen na to, až se oba uvolníme z práce a budeme mít čas, abychom si někam vyrazili a ne do Babylonu ani k Woody's, jednoduše ven, možná do kina nebo nějaké restaurace, jenže já jsem mu těsně před odchodem musel říct, že ho miluju a čekat na jeho odpověď, které jsem se nedočkal a tak jsem spustil tuhle katastrofu, díky které on je sám v loftu a já na cestě k Woody's...

J: "Skotskou,"...Ještě jsem ani nedosedl a už jsem objednával.

Barman: "Hned to bude."

Jakmile mi barman dal sklenku tak jsem jí do sebe okamžitě chtěl vyklopit, jenže jsem se zarazil, připadalo mi to hloupé řešit každou blbost alkoholem, protože vím, že pokud by to tak mělo být pokaždé, už bych se z Briana musel léčit s cirhózou jater a čekat na jejich transplantaci! Tohle je prostě postavený na hlavu, Brian pořád říká takový hovadiny a neuvědomuje si to a věřím tomu, že tentokrát to bude stejné, vždyť mě při odchodu ani nechtěl pustit, snažil se mě zastavit, takže je to jasné... On mě miluje, jen se to prostě ještě nenaučil říkat!

Skleničku jsem položil zpátky na bar a hlavu složil do dlaní, potřeboval jsem přemýšlet a pokusit se vymyslet něco smysluplného, čím tuhle situaci dáme do pořádku, jenže na mysl mi nepřišlo vůbec nic, alespoň ne normálního! Najednou jsem uslyšel smích a musel jsem zvednout hlavu... Seděli naproti mně nějací dva kluci a vypadali, jak naprosté hrdličky, neustále si něco špitali, líbali se a hladili "Miluji tě!" jsem od nich slyšel asi stokrát a nechápal jsem to! Nechápal jsem, jak někdo může tak skvěle fungovat, nestydět se za to, co cítí, zatímco já s Brianem jsme, jak chodící výbušné zařízení, tohle je opravdu nad moje síly! "Jsi v pořádku, Sluníčko?" Byl jsem tak mimo a zamyšlený, že jsem si ani nevšiml, že se ti dva přemístili ke mně...

J: "Já? Jsem v pohodě... Úplně!"

Ethan: "To si nemyslíme... Mimochodem já jsem Ethan."

Danni: "Já Danni."

J: "Těší mě, já jsem Justin, ale opravdu jsem v pořádku."

Ethan: "Zlatíčko, jsou 4 hodiny odpoledne a ty tu upíjíš skotskou."

Danni: "A ještě k tomu si nás koukal s takovým zdrceným výrazem."

J: "Promiňte, nechtěl jsem civět a neupíjím, vlastně jsem se toho ani nedotkl."

Ethan: "Vím, že nás neznáš a že nám do toho nic není, ale mám takový pocit, že tvoje dušička by se potřebovala vyzpovídat, takže pokud chceš, můžeme tě vyslechnout."

Už vím, koho mi Ethan tak zatraceně připomíná, to je úplně celý Emmett! Ta jeho starostlivost, ta potřeba někomu pomoct a vyslechnout ho, díky tomu vím, že mu můžu věřit, i když ho vůbec neznám!

J: "Je to složitý..."

Danni: "To vždycky je."

J: "Nezdá se mi, vy vypadáte, že vám to skvěle funguje."

Ethan: "Takže je za tím kluk?"

J: "Je to asi k neuvěření, ale je to můj manžel."

Danni: "Páni, trochu mladý, ne?"

Ethan: "Danni nezapomeň, že když jsme se brali my dva, bylo nám 25."

J: "Vy jste svoji?"

Ethan: "Už 7let a skvěle nám to klape."

Danni: "Jak to máš s tím svým?"

J: "Já sám nevím... Když jsme se poznali, bylo mi 17 a jemu 29, okamžitě jsem věděl, že je to láska na celý život, teda z mé strany, jemu trvalo tři dny, než si zapamatoval moje jméno, rok, než mě dokázal snést, čtyři roky, než mi nabídl, abych se k němu nastěhoval a pět let než mi řekl, že mě miluje a před 8 měsíci jsme se vzali, jenže nic se nezměnilo, pořád se bojí mi říkat, že mě miluje."

Danni: "Wow, to je skoro příběh z romanťáků."

J: "Romantiku nenávidí!"

Měl jsem pocit jako by mi ze srdce spadl minimálně šutr, jako bych se zbavil nějakého obrovského břemene, sice tyhle dva neznám, ale už vím, že mě zachránili před minimálně jednou depresí!

Ethan: "Možná se to nezdá, ale ani my ze začátku neměli jednoduchý vztah, vlastně kdykoliv jsme se hádali, tak musely být všechny nože z dohledu, jenže pak Danniho něco napadlo a po chvilce přemlouvání jsem s tím souhlasil a teď na to nedám dopustit."

J: "A co přesně máš na mysli, pokud se smím zeptat?"

Ethan: "Tohle..."

Ethan se ke mně otočil zády vyhrnul si tričko a přesně nad linií jeho kalhot jsem to spatřil... Měl tam vytetované jméno - jméno jeho životní lásky "Danni" hned po tom si i Danni odhrnul tričko z ramene a měl tam "Ethan" a hned v ten okamžik jsem věděl, co přesně se mi snaží říct...

J: "S tím nikdy nebude souhlasit!"...Vyhrkl jsem.

Ethan: "Za pokus nic nedáš, nemyslíš?"

Danni: "Podle mě nám to zachránilo vztah, dali jsme si najevo, jak moc se milujeme že jsme byli klidně ochotní si dát něco nezměnitelného... Říkáme tomu "Symbol lásky" a pokud je vaše láska tak silná, jak jsme z tvého vyprávěni pochopili, můžete mít svá jména vytetovaná na těle toho druhého."

Nelíbí se mi, že se mi ten nápad líbí, ta smyslnost při těch dvou slovech "Symbol lásky" mě nutí doufat, že mi Brian tento návrh nesbalí i s oblečením a věcmi do kufru a následně mě mezi dveřmi nekopne do zadku! Sakra, tohle je buď ten nejlepší nápad v dějinách našeho vztahu anebo naopak ten nejhorší a poslední!