Nový díl.
JUSTIN
No skvělý, nenechal mě to ani doříct, domyslel si, co by to tak asi mohlo znamenat a rovnou to zavrhl a ani nic jiného jsem vlastně nečekal, jen jsem spíš doufal, ačkoliv já sám si myslím, že je to naprostá šílenost, ale i přesto jsem odhodlaný to udělat a to i bez něho, nechám si jeho jméno vytetovat, vždycky jsem chtěl tetování a nemyslím si, že existuje nic víc vhodnějšího, než jeho jméno!
Neříkám že jsem to tak úplně vzdal je přece jasné, že se ještě alespoň jednou pokusím Briana přesvědčit o tom ,že je to to nejlepší, co můžeme udělat, že to musíme udělat, že je to náš Symbol lásky, ačkoliv on nejspíš ani nezná význam těchto dvou slov a je to pro něj zatraceně kýčovité... Sakra, proč to s ním musí být tak složité, jak to, že Ethan s Dannim s tím žádný problém neměli a Brian si to ani nevyslechl celé a rozhodně se ani v budoucnu nechystá? Nejspíš proto, že je to Brian Kinney!
Jednoduše chvilku nechám čistý vzduch, nebudu ho provokovat víc, než už nejspíš je nebo mě vlastnoručně uškrtí a pak to na něho, nejspíš v nejméně vhodnou dobu se svým štěstím, znovu vybalím a uvidí se, jak bude reagovat, teď ho raději nechám v té sprše, kam radši zdrhnul a půjdu na svou šichtu do jídelny, kterou jsem původně zrušil kvůli dnešnímu večeru... No to bude mít zase Debb tunu přednášek!
Debbie: "Ne, ne, ne, ne! Stůj!"...Snažil jsem se proklouznout kolem ní, ale dost bezúspěšně!
J: "Ty si fakt hrozná!"
Debbie: "A budu horší, pokud mi nevysvětlíš ten tvůj neplánovaný vpád do jídelny."
J: "Chci pracovat!"...Mé nadšení bylo až moc umělé, to se nedá zapřít.
Debbie: "On nepřišel domů, že jo?"
J: "Ale přišel, to já jsem pak odešel a zase se vrátil a zase odešel rovnou sem."
Debbie: "Co? Nemáš to v jednodušším jazyce?"
J: "Určitě si to domyslíš."
Debbie: "Protivila se mu romantika a všechno zavrhl?"
J: "Ne, řekl jsem mu, že ho miluju a on mně ne, tak jsem mu dal přednášku, na což mi on řekl, že jsme se neměli vzít a tak jsem utekl, chtěl se opít, což jsem nakonec neudělal, poněvadž jsem potkal pár naprostých hrdliček, které mi navrhli, že s Brianem potřebujeme náš Symbol lásky a tak jsem to na Briana vybalil a on mě poslal do psí prdele... Stačí ti to takhle jako vysvětlení?"
Debbie? "Symbol lásky?"
J: "To sis vážně zapamatovala jen tohle?!"
Debbie: "Nemůžeš se mi divit... Seš si jistý, že Brian zná význam těch slov?"
J: "Moc ne."
Debbie: "A co to má vůbec být?"
J: "Prosím, nesměj se... Chci, abychom si na nějakou část těla nechali vytetovat jméno toho druhého,"...Nesměle jsem se usmál.
Hm, hlavně, že jsem říkal, ať se, prosím, nesměje... okamžitě vyprskla, vybuchla a kdo ví co ještě a neovladatelně se propadla smíchu a snad i pláči z toho řehotání... Ta taky dokáže být nápomocná!
J: "Díky! Nezadus se!"
Debbie: "Ale no tak, Sunshine, schovej si ten jedovatý jazyk pro někoho jiného!"
J: "Tak se mi přestaň smát! Já si uvědomuju, že je to šílený, ale..."
Debbie: "To nikdo neřekl,"...Ihned mě přerušila.
J: "Tak proč si vybuchla smíchy?"
Debbie: "Představila jsem si Brianův výraz, když si mu to říkal,"...Opět se oddala smíchu.
A tomu už jsem nemohl odolat ani já, když si tak vybavím jeho opravdový výraz, když jsem na něho hodil tu bombu... no tak ten se nedá srovnávat s žádnou představou, asi bych se v tu chvíli i smál, kdybych si byl jistý, že mě Brian neprofackuje, ale teď tu není a co oči nevidí...
J: "Věř mi, naživo to je mnohem horší!"
Debbie: "Je mi to naprosto jasný... Nezačal z toho třeštění očí krvácet do mozku?"
J: "Víš, že bych se ani nedivil."
Debbie: "Vím!"
J: "Ale teď vážně, co si o tom myslíš?"
Debbie: "Že je to kouzelné, romantické a pro tebe přímo vhodné..."
J: "Takže se mi snažíš říct, že s Brianem ani nemá cenu o tom diskutovat?"
Debbie: "Něco takového, znáš ho, on své tělo miluje na to, aby si ho nechal probodat a zohyzdit, jak on by řekl a to ani nemluvím o jeho obrovské hrdosti."
J: "Je mi to jasný... Tetování pro mě ano, pro něho naprosté tabu!"
Debbie: "Třeba tě ještě překvapí."
J: "No píchne mi ve spánku jehlu do oka a řekne 'Už chápeš, proč se mi to nelíbí?' asi tak mě zhruba překvapí."
Debbie: "To je taky možné."
J: "Skvělý... Já se radši vrhnu do práce."
Debbie: "Ne, ne, ne, ty půjdeš hezky domů... Máš volno a to, že ho nemůžeš využít s Brianem, ještě neznamená, že ho zahodíš a neužiješ si ho sám!"
To je pravda, proč bych měl volno, které si plánuju již několik týdnů, zahodit jen proto, že Brian si hraje na uraženého nebo minimálně nemluvícího? Já si ho dokážu užít i bez něho a mám ten pocit nebo mi spíš něco říká, že Brianovi určitě chybím a když se teď vrátím domů a on uvidí, že jsem v pohodě, tak třeba bude i on a možná svolí i k tomu, abychom si o tom promluvili a aby alespoň věděl, že já do toho jdu i bez něho, jen to prostě musí vědět, nechci to před ním tajit a pokud si mě nebude chtít vyslechnout, tak to už je jen a jen jeho věc!
Ještě jsem Debb poděkoval za "otevření očí" a vydal jsem se domů, měl jsem z toho sice žaludek na vodě a bál jsem, že tam třeba Briana ani nenajdu, ale nic mě nezastavilo, a ve chvíli, kdy jsem otevřel dveře, jsem... To snad není možné, on vaří?!
J: "Briane?!"
B: "V kuchyni!"
Sakra, tohle nevypadá dobře, co on, sakra, dělá v kuchyni, vždyť on ani podle mě neví, že jí v bytě má! Ale ta vůně není tak špatná, vlastně mi probouzí chuťové buňky, ale co mi to jen připomíná?
J: "Ty vaříš?"
B: "Slíbil jsem ti, že se to naučím."
J: "Ale to bylo v den, kdy jsme se brali, já si myslel, že si děláš srandu."
B: "Dělal jsem si jí, ale... Chci se ti omluvit, jasný? A našel jsem tvou kuchařku."
J: "To je Jambalaya?"
B: "Spíš to, co z ní zbylo."
J: "Vždyť to vypadá dobře."
B: "No zkus to ochutnat,"...Nabral mi lžíci a dal mi ji do úst.
J: "Není to špatné, jen bych tam dal trochu soli a tohohle a..."
Přidal jsem tam všechno, co jen jsem zjistil, že mu tam chybí anebo toho má málo a ve finále jsem usoudil, že Brian Kinney umí, když che!
J: "A za co se mi omlouváš?"
B: "Za to, co jsem předtím řekl... Vzít si tě bylo to nejlepší, co jsem mohl udělat."
J: "Já věděl, že mě miluješ,"...Pověsil jsem se mu na krk.
B: "A moc,"...Něžně mě políbil.
Asi bychom naše rty nikdy nerozpojili, kdyby se jambalaya nezačala pálit a my nemuseli udělat vše pro její záchranu, což se nakonec i podařilo. Hned potom jsme se přesunuli ke stolu a pořádně si vychutnali první Brianovo jídlo... Ten chlap mě ještě dokáže překvapit!
J: "To bylo výborné a já jsem přežraný,"...Svalil jsem se na pohovku.
B: "Nejsi sám,"...Zaujal místo vedle mě.
J: "Ale musím říct, že i přes okolnosti a změně plánu, nám ten večer skvěle vyšel."
B: "S tím souhlasím... Jsem rád, že si se vrátil domů."
J: "Debb mě vykopla, musel jsem."
B: "Jo tak Debb je za tím vším?"
J: "Ona vždycky."
B: "Pravda!"
J: "A Briane?"
B: "Chceš mluvit o tom, o čem si myslím?"
J: "Jen si chci promluvit nic víc."
B: "Dobře, tak mluv,"...Políbil mě do vlasů.
J: "Já na to tetování půjdu, nechám si vytetovat tvoje jméno, i přesto, že vím, že je to naprosto kýčovité, ale pro mě je to symbol toho, že spolu budeme navždy..."
B: "Justine..."
J: "Ne, nech mě mluvit... To, že do toho půjdu, neznamená, že musíš i ty, je to tvoje rozhodnutí a já ho budu respektovat."
Čekal jsem na jeho reakci, ale zatím ze sebe žádnou nedostal, jen jsme na sebe koukali a nevěděli, co říct, v hlavě mi běhalo tolik myšlenek, ale žádná smysluplná! Tak moc jsem chtěl, aby s tím souhlasil, ale čím déle neodpovídal, tím víc mi bylo jasné, že on nebude pro!
No comments:
Post a Comment