Den s ďáblem(6)

Poslední díl.

JUSTIN

Proč proboha já? Proč?! Vždyť já mu chtěl být jen nápomocný anebo mu být poblíž, když mě bude potřebovat, ale to samozřejmě bylo myšleno jen obrazně a ne tak, že mě s sebou bude tahat až tam, do sídla toho ďábla, chtěl jsem tu pro něho být, pokud se tam něco zvrtne a ne být příčinou toho, že se něco zvrtne, tohle bylo zatraceně nedomyšlený a Brianovi to podle všeho absolutně nedocházelo... Anebo možná tohle byl Brianův ďábelský plán, jak dostat maminku do cvokárny a jak se zdá tak se mu to velice úspěšně podaří, už teď podle jejího výrazu hádám, že si odříkává kapitoly z bible a to možná, že i pozpátku a modlí se k bohu, abych se jí jenom zdál a ani nevíte, jak moc bych si já sám přál, aby tohle všechno byl jenom hodně velký zlý sen a já bych se tak nemusel téměř počůrat strachy!

---

Ale na druhou stranu zase musím uznat, že pokud mě tady Brian tak moc chce, tak to znamená, že mě opravdu miluje a že mi důvěřuje, ale především, že i on má strach a to i nejspíš větší než já sám a že mě zkrátka opravdu moc potřebuje mít u sebe a já se kvůli tomu musím zkrátka překonat a tohle mu dopřát... I když výrazy všech zúčastněných se zdají být... Nechtějte po mně prosím definici!

J: "Já ti říkal, že je to blbej nápad,"...Pošeptal jsem přes stisknuté zuby.

B: "Prostě se jen usmívej,"...Opáčil mi podobným způsobem v křečovitém úsměvu.

V ten moment bych snad i doběhl bosa až do Austrálie, jen abych se vzdálil z tohohle satanského pozemku, ale na Brianovi bylo vidět, jak moc potřebuje abych tu s ním zůstal, i když nahlas by to ani za mák nepřiznal a tak jsem překonal všechno, co se dalo, včetně potřeby se z nervů pozvracet a odvážil jsem se k pár slovům...

J: "Dobrý den."

Myslím, že tohle slovní spojení se v tuhle chvíli ani trochu nehodilo, ale co jsem jim jako sakra měl říct? Zkrátka nejednodušší je začít slušně i když druhá strana asi nebude tak moc přívětivá, už jen z pohledu, kterým mě právě paní Kinneyová vykuchala, se to dá přímo krásně vyčíst!

B: "Jde ti to skvěle,"...Pošeptal mi ironicky.

J: "Běž do prdele,"...Pošeptal jsem mu zpátky.

B: "Moc rád, ale myslím, že tady to nepůjde."

Co jiného bych od něho mohl očekávat, než sexuální zakecávání! Kdybych si to právě teď mohl dovolit tak mu snad o hlavu omlátím jednoho z těch Ježíšů, co jí tu visí na zdi, ale přeci jen mám ještě nějakou úctu, takže si to jednoduše nechám na doma a rozhodně to bude stát za to, to slibuju!

Matka: "Briane?"

Ten tón! Bože, ten tón snad nadosmrti nezapomenu! Bylo to tak chladné a plné nenávisti a to jen řekla jeho jméno, ten pohled jakým se na něho i na mě dívala, byl přímo děsivý. V ten moment, jako bych pochopil, jak moc těžké dětství Brian s touhle megerou musel mít a i přesto jí pořád miluje a za to ho já obdivuji, za to, jak velké srdce má a hlavně odvahu a trpělivost, protože být to já tak už bych jí dávno někam poslal a ta chuť to udělat za něj tu opravdu je, ale i když jsem slíbil, že tu pro něho vždycky budu, tak tohle jen mezi nimi.

B: "Co?"...Snažil se držet na uzdě.

Matka: "Můžu s tebou mluvit o samotě?"

B: "Samozřejmě."

Zašeptal mi, že to bude v pořádku a že je hned zpátky a pak se s ní vydal do kuchyně a mně okamžitě bylo jasné, že z tohohle stoprocentně nevzejde nic dobrého a já jsem byl absolutně neschopný Brianovi pomoci.

Nejprve bylo slyšet, že si jen povídají, ale nic konkrétního jsem nezaznamenal, ale po chvilkách se jejich hlas, no především její hlas zvyšoval a ve finále už jsem byl schopný plně rozpoznat každé slovo a smysl celého jejich rozhovoru... Bylo to jen samé, že mě tady nestrpí a že oba shoříme v pekle, že prý jsme zkazili její den a že pokud tady chce zůstat tak mě musí poslat pryč!

Nemohl jsem to nijak ovlivnit a rozhodně ne změnit, a i když Brian na ní a i na celou svojí rodinu nadává, pořád je to jeho rodina, ačkoliv naprosto nenávidění schopná, ale tohle jsem mu udělat nemohl, aby si musel vybírat mezi mnou a nimi, takže jsem raději rychle odešel pryč a nechal ho tam ve spárech těch monster. Já prostě věděl, že takhle to bude nejlepší, protože moje přítomnost by mu to akorát zhoršovala.

Jakmile jsem se doplahočil domů tak jsem se sesunul na pohovku a jen hleděl do prázdna před sebe, jako nějaký zbabělec a začínal jsem litovat toho, že jsem ho tam jen tak nechal, ale neměl jsem prostě na výběr, on svou mámu může nenávidět sebevíc, ale i tak jí miluje a já vím, že kdyby si musel vybrat, tak si vybere mě, ale uvnitř něho by byl kus, který by se za to nenáviděl, že si nechal vzít šanci být s mámou alespoň trochu zadobře, takže tím, že jsem odešel jsem ho nemusel nechat si vybírat a za to mi bude určitě vděčný.

Nechápal jsem to, co se stalo asi za čtvrt hodiny po mém příchodu, ale pokud se mi to jen nezdálo tak se právě otevíraly dveře a v nich stál bezprostředně Brian, nedokázal jsem si to nijak vysvětlit a má odvaha se ho na to zeptat nesahala nijak moc daleko, ale udělat jsem to musel...

J: "Co tady děláš, Briane?"

B: "Co bych tu asi měl dělat? Jsem ve svém bytě."

J: "Ty víš, jak to myslím, tvoje máma..."

B: "Si může políbit zadek."

J: "Měl by ses tam vrátit!"

B: "A to proč?"

J: "Připravoval si se na to, koupil si jí dárek a..."

B: "Neboj, ten jsem po ní hodil."

J: "Cože si udělal?"

B: "Hodil jsem po ní ten zpropadenej křížek a Claire jsem do ruky nacpal ty růže a řekl jí, ať se s nima udusí."

J: "Briane, ty ses zbláznil!"

B: "To už dávno."

J: "Proč si to udělal?"

B: "Chtěli abych si vybral, abych potlačil to, co jsem, a je bych si zkrátka vybrat nemohl, ne pokud mě nemůžu přijmout takového, jaký jsem... Jaký jsem s tebou."

Nebyl jsem absolutně schopný žádného slova, to, co mi řekl, bylo snad lepší než jakékoliv "Miluji tě!" z tohohle bylo cítit naprosto všechno - jeho city ke mně, jeho důvěra, jeho potřeba mě mít u sebe a to se ani nedalo k ničemu přirovnat!

Kdo by to byl řekl, že se z jednoho dne s ďáblem stane den, kdy mi Brian Kinney řekne, jak moc pro něho znamenám a že si prakticky vždycky vybere mě!

Den s ďáblem(5)

Nový díl.

BRIAN

Jednoduše mi to nešlo do hlavy, to, že právě teď sedím ve svém autě a jedu tam - na narozeninovou oslavu té megery a dokonce s dárkem a kytkou! To se opravdu nedá ani nijak vyjádřit či definovat, můžu si jen myslet, že trpím totálním pomatením smyslů a můj pobyt v psychiatrické léčebně se neodkladně blíží, jenže háček je v tom, že já jsem dokonale při smyslech a perfektně si uvědomuji to, co v tuhle chvíli vyvádím, a i když bych to nejraději otočil, dupnul na plyn a ani se neohlédl, tak to neudělám a se vztyčenou hlavou na ten podělanej zvonek zazvoním jakmile budu u jejích dveří! Jen ještě jedna maličkost, nevím, zda máma přežije to, co nebo spíš koho, se jsem odvážil vzít s sebou...

---

J: "Briane, tohle je tak blbej nápad!"

B: "Podle mě je geniální."

J: "Jo, pokud chceš, aby nás někde upálili na hranicích tak opravdu je, ale jinak bych ocenil, kdybys mě někde vyhodil a jel dál beze mě."

B: "Řekl si, že když tě budu potřebovat, mám dát vědět."

J: "Ale to jsem nečekal, že budeš chtít, abych ti byl nápomocný na sebevražedný misi!"

B: "Bude to v pohodě, veř mi!"

J: "Pamatuješ si vůbec, jak to dopadlo, když jsem se s ní setkal poprvé?"

B: "Zjistila, že jsem gay a oznámila mi, že skončím v pekle."

J: "Přesně! Takže můžeš..."

B: "Justine! Ty jdeš se mnou a už nechci slyšet ani slovo!"

J: "Fajn! Každopádně tě miluju, kdybych už neměl možnost ti to říct."

Pokud má tohle být naše společná chvíle "naživu" jsem rád, že mi řekl právě tohle, a i když já mu to říct nedokázal, tak jsem ho alespoň pohladil po ruce a pak se dál věnoval řízení. Možná, že to díky mému rozhodnutí ho vzít s sebou, dopadne naprosto katastrofálně a já ani nevím, proč jsem se k tomu vlastně rozhodl, ale aspoň ho budu mít nablízku a pohled na něj mě bude trochu uklidňovat, když už nic jiného.

A teď vstříc té ďáblici, jen doufám, že dnešek uteče opravdu rychle, protože jinak se jí tam pověsím na lustr anebo možná předávkuji jejími prášky na uklidnění, které asi možná bude potřebovat víc ona než já!

Trvalo mi celou věčnost ho přemluvit, aby vylezl z auta, byl totálně zabedněný, ale nakonec jsem to nějak dokázal a vydal se s ním ke dveřím, jenže ten pitomeček zůstal pěkně o kousek dál, aby mámu náhodou netrefil šlak hned mezi dveřmi... Jaká škoda!

Claire: "No konečně Briane!"

Dobře, mohlo mě napadnout, že dnešním hlavním vrátným bude zrovna Claire s tím svým kyselým nebo spíš zdeformovaným ksichtem, ale i tak jsem se začínal bát, že se mi s Justinem nepodaří dostat dovnitř přes tuhle krvelačnou příšeru, ale sám jsem se pro tohle rozhodl tak to i musím dokonat, jiná možnost vlastně ani není.

B: "Jsem tady, tak přestaň!"

Claire: "Říkala jsem, aby si byl přesný!"

B: "Je to jen pět minut Claire... Pět minut!"

Claire: "Radši mi řekni, že máš i nějaký dárek a ne jen tuhle otrhanou kytku?"

V tu chvíli jsem měl sto chutí jí ty růže nacpat do zadku, ale tím pádem bych jí tam narval i ty dolary co jsem do nich investoval a tak laskavý k ní opravdu být nehodlám!

B: "Neboj se, bude nadšená."...Sarkasmus a ironie jsou ode dneška mými nejlepšími přátely!

Claire: "To doufám a teď už pojď konečně dovnitř než..."

B: "Stihne umřít?"

Claire: "Nech si ty vtipy pro někoho jiného a laskavě pojď."

B: "Nejsem tu sám!"...Vyhrkl jsem.

Nevím, kdo z nás v tu chvíli hrůzou zbělal víc, jestli já, ta stvůra nebo Justin, co jsem ho tak koutkem oka pozoroval, ale každopádně nám všem nebylo zrovna nejlíp, ale kdo se sakra zajímá o Claire nebo někoho jiného v tom domě, já si s sebou můžu vzít, koho se mi zachce a pokud s tím má někdo problém, můžeme to hned vyřešit!

Claire: "O čem to sakra mluvíš?"

B: "Justine?"...Vyzval jsem ho.

Nejprve se zdálo, že se ani nehne a přinejmenším bude dělat, že nikdy v životě neexistoval, ale nakonec se zhluboka nadechl a vydal se ukázat mé milované sestřičce... Jaký já z toho měl úžasný požitek, když jsem uviděl ten její skoro smrtelný výraz.

Claire: "Briane, můžeš na slovíčko?"

Doslova mě za rukáv zatáhla dovnitř a mně bylo naprosto jasné, že ani od ní mě nemine nějaká velice zajímavá přednáška o zdravotním stavu naší... Té fúrie prostě...

Claire: "Můžeš mi říct, co to má znamenat?"

B: "Co? Byl snad omezený počet hostů?"

Claire: "Naše matka nestrpí v domě dalšího teplouše!"

B: "Pokud nesnese jeho tak v tom případě ani mě a něco mi říká, že mě tady chce, protože proč jinak by mě sem zvala, kdyby mě tak moc nenáviděla sestričko?"

Claire: "Je to na tvoje triko, rozumíš?"

B: "To už od mého narození."

Claire: "A radši ať se chová slušně."

B: "Nebo?"

Claire: "Prostě pro něho běž, ať můžeme začít."

B: "S radostí."

Nejspíš se zdálo, že jsem ten rozhovor s ní zvládl na jedničku a to úplně bez problému, ale pravda je, že ten problém podle mého teprve přijde, můžu si myslet a říkat, co se mi zachce, ale máma opravdu nesnese ve svém baráku dva teplouše a jak se tak zdá, tak jsem Justinovi přichystal nejspíš hodně velkou nepříjemnost.

B: "Tak jdeš?"

J: "Briane, já nevím."

B: "Věříš mi?"

J: "Ovšem, že ano, ale..."

B: "Tak mi věř, že to bude v pohodě a přece máš rád dobrodružství."

J: "Jo, v zadní místnosti Babylonu, ale ne v domě tvojí mámy."

B: "To je podobný, jen pár biblí navíc a sem tam nějaká jeptiška."

J: "Vážně? To jsem teda zvědavý."

B: "Fajn, nemá to společného vůbec nic, ale musíš poznávat svět."

J: "Víš co? Jdeme dovnitř, ať už to máme z krku!"

B: "Děkuju,"...Políbil jsem jej.

Ani nevíte, jak moc jsem ho v tu chvíli chtěl chytit za ruku a takhle tam s ním vejít, ale bylo mi naprosto jasné, že tím bych mámě stoprocentně zvýšil tlak do smrtelných výšin, takže jsem ho raději ještě alespoň jednou políbil a následně jsme zamířili do obývacího pokoje, kde se má všechno odehrát... A znáte takový to, když někde jste a najednou tam vejde někdo, z koho vám "spadne huba?" no tak já každopádně nebyl ten s hubou dole, ale jen celý sbor máminých přítelkyň v popředí s ní!

Den s ďáblem(4)

Nový díl. - 18+

BRIAN

Připadal jsem si jak kretén, když jsem chodil nočními ulicemi Pittsburghu jen v teplákách a tričku, ačkoliv se teploty držely spíše dole, takže si asi dokážete představit, že zuby nebyly ty jediné, které se mi klepaly zimou, jaký já o toho mého chudáčka měl strach, ale nemohl jsem si sundat ponožku a navlíknout si ho na něj, to fakt ne! Takže jsem musel doufat, že to ve zdraví přežije a dál jsem pátral po tom zpropadeném dárku, který ne a ne být k nalezení! No světě div se, když je noc! Já už asi musím být hodně zoufalý a vynervovaný, když tohle podstupuji a místo toho, abych ležel v posteli a tiskl se na Justinovu horkou a nahou kůži, se vláčím ulicí, jak nějaký žebrák, tohle je už opravdu pod mou úroveň!

---

Asi po hodině cestování a hledání jsem usoudil, že tohle ani není tak úplně snaha o to koupit ten nejlepší dárek, ale spíš takový pokus si pročistit hlavu, přijít na jiné myšlenky a ten den s mou mámou nějak přežít bez újmy na zdraví i psychice... Na ní se člověk zkrátka připravit musí, obzvlášť když vás nenávidí a to opravdu bolí, i když předstírám, že ne, ale život už je hold takovej a já to nezměním.

Nakonec jsem se rozhodl, že tohle už opravdu nemá žádný smysl a vydal jsem se zpátky domů, ale pocit v žaludku jsem měl snad ještě horší. Snažil jsem se po tmě a po špičkách dostat do postele, abych Justina náhodou nevzbudil, ale v půli cesty se rozsvítilo světlo lampy a on seděl na pohovce zabalený do deky s dost starostlivým výrazem...

B: "Ty nespíš?"...Přisedl jsem k němu.

J: "Vzbudil jsem se a tys tu nebyl."

B: "Neříkej mi, že se tu sám bojíš?"

J: "Nebojím se tu sám, já se bojím o tebe,"...Přitiskl se ke mně a políbil mě na tvář.

B: "Proč?"

J: "Bojím se, že ti něco udělá nebo řekne, že tě to bude bolet."

B: "Ona mi nemůže ublížit, vždyť to víš."

J: "Je to tvoje máma Briane, ať už jakákoliv, tak pořád máma a ta umí ublížit nejvíc."

B: "Budu v pohodě."

J: "Slibuješ?"

B: "Slibuju a teď pojď spát."

J: "Dobře."

Je sice hezký, že se ho snažím přesvědčit o tom, jak moc v pohodě jsem a že tak i zůstanu, ale není to ani zdaleka pravda, jenže to jsem mu do tváře vmést nemohl, když na mě koukala ta jeho modrá starostlivá kukadla, která říkala, že se bude klidně rvát, jen abych byl v pořádku a toho si moc cením, jenže do tohohle ho zatáhnout nemůžu, je to jen mezi mnou a mou matkou, to si musím vyřešit sám a můžu začít tím, že s ní nějak přežiju ty podělaný narozeniny!

Když jsem se ráno probudil tak jsem měl pocit, že jsem se snad musel zbláznit, když jsem s tím souhlasil, ta chuť si nafackovat byla tak silná, že jsem to téměř udělal, ale nakonec jsem usoudil, že ublížit tak pěkné tváři není na místě, takže jsem se raději vyhrbal z postele, dal Justinovi polibek na odhalené rameno a šel se vysprchovat.

J: "Ahoj,"...Zjevil se nečekaně u mě.

B: "Ty víš, jak člověka vyděsit."

J: "Promiň,"...Vzal mýdlo a začal mi jím kroužit po hrudi.

B: "Umíš se omluvit i jinak,"...Mrkl jsem na něj.

J: "Dneska ne,"...Zastavil mou snahu o polibek.

B: "Ne?"

J: "Musíš mít čistou hlavu."

B: "Mám jí čistou jak nebe a navíc, jak jinak nastartovat skvělý den, než sexem s tebou?"

J: "Vážně si mi teď složil kompliment?"

B: "Nemyslím si! Jen jsem řekl, že chci šukat!"...Ano ta snaha něco zazdít už mi opravdu nejde.

J: "Budu to brát, jako že složil,"...Přitiskl se mi rty na krk a postupoval až k bradavkám.

B: "O tomhle jsem mluvil,"...Prohrábl jsem se mu ve vlasech.

Nechápu, jak jsem bez něho 29 let mohl přežít, vždyť on představuju naprosto všechno, co je dokonalé a v sexu je naprostá jednička, každým dnem mě o tom víc a víc přesvědčuje!

Bylo až neuvěřilné, jak vášnivě, ale zároveň něžně mi laskal bradavky, mohl jsem se vzrušením zbláznit a to, jak mi jednou rukou doprával úžasné honění a druhou mi hladil záda i zadek, to už bylo doslova k nezaplacení. Ale po chvíli jsem už neodolal a začal mu to oplácet, natiskl jsem ho na zeď, své tělo přitiskl k jeho a svůj penis tlačil do jeho podbříšku, zatímco on ten svůj do mého stehna a mezitím jsem mu sál ušní lalůček a dlaněmi klouzal po částech jeho smyslného těla. Poté jsem se od něho trochu odtáhl, abych rukou mohl vklouznout mezi naše těla a svůj i jeho penis vzít do dlaně a začít nás pomalu, ale zároveň rychle třít, bylo to tak úžasné, cítit, jak se můj i jeho orgasmus neodkladně blíží, jeho horký dech odrážející se od mého krku a pak to když jsme oba dosáhli vrcholu a důkaz toho z nás smyla horká voda... Bože to bych mohl dělat neustále... Počkat, já to vlatně dělám! No snad chápete, co tím myslím!

J: "Víš, co bys měl teď udělat?"

B: "Právě teď jsem tě udělal!"

J: "Z toho se nevykroutíš! Něco koupit musíš."

B: "Kytka jí bude stačit!"

J: "Briane!"

B: "Co?"

J: "Kup něco."

B: "Kupoval si někdy něco jeptišce? Pochybuju."

J: "Já z tebe zcvoknu! Co kdybychom to šli koupit spolu? Vzhledem k tomu, že na to máš už jen nějaké dvé hodiny."

B: "A zbývá mi snad něco jiného?"

J: "Mslím, že ne!"

B: "No tak na co čekáme?"

J: "Na to, až mě propustíš ze svého objetí."

B: "Fajn, tak jdeme!"

Pro kristovi boží rány, jak mě se nechtělo! A nejen shánět ten podělanej nebo spíš posvěcenej dárek, ale celkově nic z toho jsem podstoupit nechtěl! Představa toho, že za dvě hodiny budu sedět, jak psychopat v domě satana, jehož stoupenci jsou řádové sestry, byla opravdu ďábelská, ale bohužel pravdivá, už jsem nemohl dělat nic jiného, než se s tím smířit a doufat, že tenhle den se nedostane na první místo mých top 5 nejhorších dnů v mém životě!

Nevím sice jak, ale opravdu se nám to během hodiny a půl podařilo - sehnali jsme ten sráč a překvapivě to ve finále opravdu byl náhrdelník, no spíš jenom přívěsek... Fajn byl to ten debilní křížek, ale musím uznat, že nevypadal vůbec špatně a myslím, že ona by to i mohla přijmout s otevřenou náručí... No ovšem, že ho nejdřív vydezinfikuje svěcenou vodou od všech mých hříchů, které se na něj mohly přenést, když jsem si ho dovolil vzít do ruky, ale i tak něco mi říká nebo alespoň doufám, že ho přijme... Bez keců!

Ale ještě než jsem se vydal vstříc tomu tvorovi, ďáblovi nebo čemukoliv, co ona je, jsem se rozhodl pro něco, co ani já sám nemůžu považovat za normální, ale spíš sebevražedné!

Den s ďáblem(3)

Nový díl. - 18+

BRIAN

Poprvé v životě se mi nechtělo jít večer z práce domů, protože jsem věděl, že mě tam nečeká nic pěkného, ale naopak něco pěkně podělaného v podobě nasraného Justina, kterému jsem více méně vmetl do tváře tu největší lež, kterou dokážu vyprodukovat a to tu, že ho mám prakticky jen na sex, takže mu v tom případě do mých problému absolutně nic není a v tu chvíli bych si snad i zašil pusu a prosil kamaráda mojí matky tam nahoře o odpuštění, kdybych věděl, že to k něčemu bude, jenže na to už bylo jaksi pozdě, vzhledem k tomu, že jsem se právě teď nacházel přede dveřmi svého, omyl - našeho loftu a musel jsem si vrátit koule zpátky na místo, kam patří, jen abych se odvážil vejít, jenže v momentě, kdy jsem to dokázal a byl uvnitř, mě do ksichtu nepraštila dusná atmosféra, ale naopak úžasná vůně patřící hádám právě udělané večeři.

---

B: "Justine?"

J: "Ano?"...Ozvalo se z kuchyně.

B: "Co to děláš?"

J: "Večeři, to je to tak neuvěřitelný?"

B: "Ne, jen jsem myslel, že si..."

J: "Nasraný?"

B: "Přesně."

J: "Byl jsem, ale pak jsem si uvědomil, že to nemá smysl."

B: "Huh?"

J: "To je jedno, prostě nejsem naštvaný a pořád si stojím za tím, že jsem tu pro tebe, pokud ovšem budeš chtít."

Tohle mi ani říkat nemusíš Justine, protože já tě znám až moc dobře, ty bys mě nikdy nenechal klesnout na úplné dno a vím, že pokud zítřek dopadne nejhůř, jak si představuji, tak mi pomůžeš, vlastně ty mi pomůžeš, kdykoliv budu potřebovat, i když se tomu bráním... Ale tentokrát nemůžu...

B: "Vlastně bych pomoc potřeboval."

Nemohl jsem uvěřit tomu, že jsem to opravdu vyslovil nahlas, že já Brian Kinney jsem někoho požádal o pomoc a ještě k tomu zrovna Justina, před kterým jsem vždycky chtěl vypadat víc než schopný, ale teď už jde hold o víc než "jen" o mé ego - musím přece koupit dárek jeptišce! Nebo spíš možná ďáblovi, kterým podle mého ona opravdu je a za svou víru se jen schovává.

J: "Tak dobře - o co jde?"

B: "Potřebuju vybrat dárek."

J: "D-d-dárek?"

B: "Já vím i já se nad tím pozastavuji, ale co bych to byl za syna, kdybych přišel bez flašky rumu a krucifixu?"

J: "Něco vybereme, jen prosím zapomeň na ten rum a vlastně i na ten krucifix!"

B: "Co třeba bibli?"

J: "Jsem si jistý, že těch má tvoje máma několik."

B: "Členství v klášteře?"

J: "Velice efektivní, ale ani to ne."

B: "Fajn vzdávám to, koupím jí náhrdelník a je to!"

J: "A proč ne?"

B: "Co?"

J: "No co je na tom tak špatného? Myslím, že nějaký křížek by uvítala,"...Sice se začal smát, ale podle mého to myslel smrtelně vážně.

B: "Víš, že si tím prakticky říkám o trest smrti?"

J: "To i pokaždý, když mě šukáš a stejně se toho nehodláš vzdát,"...Mrkl na mě.

Tomuhle se prostě nedalo odolat, musel jsem se vrhnout na ty jeho sladké rty a dlaněmi se dobýt pod jeho triko, klouzal po jeho štíhlém těle a užíval si ten pocit slasti, že ho mám ve své moci, že patří jen mně, že za mnou vždycky bude stát, i když já to budu odmítat.

Polibky mi vášnivě oplácel a mezitím se probojoval až do mých kalhot, nikoliv však pod trenky a jen mě přes ně hladil a třel, což způsobilo, že už nebyly ani zdaleka suché a já své vyvrcholení zastavil jen tak tak. Poté jsem ho vysadil na linku, stáhl mu triko a jazykem laskal jeho hruď a to především bradavky. Hned na to jsem mu rozepnul poklopec a sundal kalhoty a taktéž jsem na něm nechal spodky a začal jsem jej přes ně sát a olizovat, Justin neustále zakláněl hlavu, vzdychal, sténal, napínal se a byl v naprosté extázi, zatímco si hrál s mými zpocenými vlasy. Následně jsem mu odhrnul alespoň část trenek a pohlédl tak na jeho zrudlou špičku, kterou jsem mu okamžitě obkroužil jazykem a následně velmi silně sál a slinil. Vzápětí jsem sáhl po prvním kondomu, na který jsem narazil, což nebylo nijak složité, nasadil jsem si ho, Justinovi stáhl mokré trenky a přitáhl si ho k sobě, abych do něj mohl snadno vniknout, což jsem taky udělal. Ihned jsem začal přirážet a užívat si jeho útroby, které se každou chvíli svíraly a rychleji mě tak dováděly k naprostému blahu. Během další chvíle Justin vystříkl a slepil tak naše hrudě k sobě a já vyvrcholil hned na to a téměř jsem se skácel k zemi, jak se mi třásla kolena rozkoší a tím nepopsatelným pocitem.

J: "Tak co, dokázal by ses toho vzdát pod pohrůžkou rozsudku smrti?"

B: "Nikdy,"...Políbil jsem ho.

J: "Tak vidíš,"...Přitiskl své rty na můj krk.

Vím, že kuchyňská linka se na takové věci asi nepoužívá, ale místo toho, abychom se přemístili do sprchy a smyli ze sebe všechen ten pot a sperma, jsme dál zůstávali na místě a já v Justinovi, jen jsem se hladili a líbali - jak směšně romantické!

Nakonec, když jsem se odhodlali svá těla rozdělit a uvědomili jsme si, že ta večeře už jaksi nebude poživatelná, vzhledem k tomu, že byla ledová jak psí čumák, tak jsme se dokopali až do té sprchy a užívali si vzájemné mytí a líbání na každou část našich těl a hned na to jsme se dopravili až do postele a Justin mi usnul v náruči. Ale já ani za boha nemohl usnout, měl jsem žaludek na vodě a neustále myslel na ten zítřejší den s ďáblem, na to jak se určitě všechno náramně posere a já budu litovat toho, že jsem tam vůbec chodil, jenže na to, abych to změnil bude už pozdě, je až vtipný, že si tohle všechno uvědomuji a i přesto se snažím vymyslet, co tý megeře dám k narozeninám - nemůžu uvěřit, že jsem právě neudělal žádný vtip na její narozeniny ve smyslu, že je to jen další krok k jejímu hrobu a prostě jsem to nazval jen narozeninami... Sakra já z toho musím být víc v prdeli, než se na první pohled zdá!

Tohle už bylo naprosté zoufalství, poněvadž jsem se místo snahy usnout vedle Justina, vyhrabal z postele a vydal se porozhlédnout po tom podělaném dárku, kdekoliv, kde právě teď budou mít otevřeno a bylo mi jedno, co to bude, hlavně abych to už konečně měl z krku, všechny tyhle nervy, smíšené pocity a strach z toho, že v jejích očích budu zase jen odporná zrůda...

Den s ďáblem(2)

Nový díl.

BRIAN

Když se mi konečně podařilo uprchnout z loftu a zbavit se tím tak těch otravných otázek od Justina na téma mé chování a podobně, tak jsem se nasměroval rovnou do Kinneticu, kde jsem doufal, že si snad užiju trochu klidu a nebudu muset myslet na věci typu narozeninové čepičky, píšťalky, balónky a všelijaké podobné sračky, jenže já dělal přesně pravý opak, stačilo si představit, že mi hned mezi dveřmi moje vymaštěná sestra nějakou takovou čapku nasere na hlavu, aby pobavila naši matku, své dvě monstrózní děti, plus sbor všech těch jeptišek a bylo mi na blití, jako věřím tomu, že jestli zvládnu tohle, tak už opravdu cokoliv!

---

Doslova mi naskakovala husina, kdykoliv jsem si vzpomněl, že zítřejší den musím strávit s mojí dokonalou milující rodinku, jejíž členové mají každý nějakou degenerativní poruchu, kromě mě samozřejmě, alespoň za tohle se můžu pochválit, že se mi od nich podařilo zdrhnout dřív, než ze mě taky udělali podělanýho Ježíše s biblí v ruce, opravdu stačilo jen málo a byl jsem taky takový, kdyby mě tenkrát nezachránila Maikeyho náruč a obětavost jeho mámy, za to jim budu nadosmrti vděčný, že mě před těmi krvežíznivými idioty zachránili a já se tak nemusím učit přikázání a chovat jak nějaká stepfordská panička.

T: "Briane..."...Vešel do kanceláře, jako obvykle bez zaklepání, že mě to vůbec ještě udivuje.

B: "Víš, Theodhore, nevím, jestli si o tom slyšel, ale byl vytvořený takový úžasný vynález, kterému se říká klepání, co kdybys to čas od času zkusil, abych nemusel neustále plánovat to, jak tě do hodiny nechám zmizet z povrchu zemského?"

T: "Sakra, co se stalo tobě?"

B: "Moje máma."

T: "Ou, hádám, že ti zase připomněla tvůj posmrtný život v pekle?"

B: "Něco horšího - pozvala mě na pohřeb... Promiň, na svojí narozeninovou oslavu."

T: "A ty se předpokládám snažíš vymyslet, jak se z toho vykroutit."

B: "Právě naopak, snažím se vymyslet, co tak asi nenáviděný syn, který ošukal víc chlapů, než je na téhle planetě, může dát své bohem zfanatizované matce, která si dává k snídani tři panáky a zajídá to stránkou z bible."

T: "Léčení?"

B: "Díky, Theodhore, opravdu si mi pomohl vyřešit jednu velkou záhadu, dám jí pokoj na odvykačce."

T: "Byl jsem rád nápomocný."

B: "A teď kdybys zase zalezl tam odkud si vypadnul - do dělohy svojí matky!"

T: "Myslím, že to je jedna z těch věcí, kterou ti asi nesplním, ale pokud mi dáš ty formuláře, co jsem ti dával na vyplnění, zalezu alespoň do kanceláře."

B: "Tady je máš a teď zmiz."

T: "Rozkaz."

Co jsem si sakra myslel, když jsem doufal, že mi můj nudný účetní s výrazem mongola, poradí co té fúrii mám koupit na oslavu svých přibývajících vrásek, blížících se plínek a stravy, kterou bude muset srkat brčkem? Hádám, že už musím být asi opravdu zoufalý, když jsem se odvážil k něčemu takovému anebo jsem jen chtěl... Sakra, já ani nevím, proč se něčím takovým zaobírám, vždyť ta ženská může být ráda, že se vůbec dostavím, taky jsem pěkně mohl říct "Polib si záda a nepočítej se mnou!" ale já si radši zas a znovu nabiju držku a pak budu litovat - jsem fakt ubožák, který doufá, že mě jednoho dne přijme takového, jaký jsem!

"Ahoj,"Byl jsem zadívaný do všech těch všemožných papírů a samozřejmě taky pořád zamyšlený nad tím, jak s touhle situací naložím, že jsem si ani zprvu neuvědomil, čí hlas to je, teda až do chvíle, kdy jsem na něho pohlédl...

B: "Kde ses tu vzal? Nemáš být v práci?"

J: "Myslel, že by se ti hodila společnost."

B: "Pokud sis nevšiml, tak se tu momentálně pohybuje zhruba třicet lidí."

J: "Myslel jsem trošku jinou společnost."

B: "A jak tě to napadlo?"

J: "Vím to."

V tu chvíli ve mně hrklo, protože jestli ví to, co si myslím, že ví, tak se můžu jít upálit na hranice, jen abych se vyhnul tomu, co mě bezpochyby čeká a ještě bych tím splnil matčino tajné, no zas tak tajné ne, ale rozhodně velké přání... Konečně by se mohla zbavit toho cejchu, že její syn je zkrátka buzerant.

B: "Co víš?"...Povytáhl jsem obočí.

J: "Vím, že tvoje máma má zítra narozeniny a že proto si tak vynervovaný."

Sakra! Kurva! Do hajzlu! Můžu já mít jednou v tomhle podělaným životě štěstí a udržet tajemství víc než jeden den, bylo by to možný bože?

B: "Jo a jak se to k tobě doneslo? Poštovní holub?"

J: "Tvoje sestra nechala vzkaz na záznamníku."

B: "A ty ses rozhodl, že si ho poslechneš?"

J: "Víš, on byl docela nepřeslechnutelný, vzhledem k tomu jak zvučný má Claire hlas."

B: "Taky mi tahle její vlastnost leze na nervy."

J: "Proč ses rozhodl, že tam půjdeš?"

Opravdu dobrá otázka, poněvadž i já už si jí začínám pokládat a všechny důvody, kterými jsem si to před tím vysvětloval, jako by byly náhle jen prachsprosté lži a něco mi říká, že mám snad i něco za lubem, jen ještě nevím, co přesně, a to se dá definovat jen jedním způsobem - je to zkrátka v hajzlu.

Chtěl jsem si vymyslet nějaké hodně dobré brianovské odůvodnění, kterým bych mu to všechno vysvětlil, ačkoliv by to byla hovadina, ale když by mi to zajistilo, že už se v tom nebude šťourat, tak by mi to za to kurevsky stálo, jenže kolikrát mám opakovat, že nesnáším, když mu musím lhát? Takže mi zbývalo jediné a to být sám sebou, jak nejlíp budu moct!

B: "Proč se staráš?"

J: "Jsme partneři."

B: "A?"

J: "Měl si mi to říct."

B: "A proč?"

J: "Proto, abych ti mohl být oporou!"

B: "Myslíš, jako až se u ní zliju do němoty a nebudu se moct trefit klíčem do zámku?"

J: "Víš, jak to myslím, nemusíš se přetvařovat, ona je mrcha a ty chceš, aby tě milovala i přesto, co všechno ti udělala."

B: "Přišel si mi sem snad udělat přednášku?"

J: "Přišel jsem ti říct, že tě miluju a že jsem tu pro tebe."

B: "Díky, ale až tě budu potřebovat poznáš to - budu nahý!"

J: "Fajn, jak chceš."...Zvedl se a odešel pryč hádám že dost nasraný.

Jak já umím všechno náramně zazdít, to je asi ta vlastnost, kterou mi ta bestie stihla předat, než jsem vzal nohy na ramena a utekl z jejích spárů před tím než se ze mě stala úplná ona!

Z podělanýho dnu s ďáblem během, kterého budu muset dělat poslušnýho skautíka, který se snaží napravit své hříchy, mi teď na krk přibyl další o dost horší problém a to Justin, který si chtěl hrát na rytíře v zářivé zbroji a já ho zkrátka nasral tou svojí nevymáchanou hubou... Neměl jsem si to náhodou nechat pro toho, kdo si to zaslouží nejvíc - pro tu megeru?

Den s ďáblem(1)

Nová povídka. - 18+

BRIAN

Já se snad fakt poseru! Proč zrovna mně musí náležet přijmení Kinney a už vůbec, proč musím mít společné DNA s tou bezcitnou bestií, která se označuje za mou matku? Jak já doufal, že po tom, co všechno mi řekla o mém posmrtném životě s ďáblem, když zjistila, že to zkrátka rád dělám s chlapama, že už od ní budu mít na hodně dlouho pokoj, než se zase sejdeme v pekle, ale teď se zdá, že budu muset přetrpět její zhruba sté narozeniny a před sektou těch jejích pobožných kamarádek s flaškou rumu se chovat jako naprosto slušný chlapec!

---

Nechápu, z jakého důvodu mě potřebuje u toho rituálu, díky kterému se víc a víc přibližuje ke své smrti, ale jak se zdá tak mě to nemine a já se tedy budu muset chovat, jak nejlépe umím - lépe řečeno jako já!

Původně jsem jí chtěl zavolat s tím, ať se přestane zdržovat s oslavou své blížící se smrti a radši ať zajde do baru, přečte si pár řádků z bible, koupí si náhrobní kámen, na kterém bude napsáno "Matka století" a všem dá už konečně pokoj, ale nakonec jsem usoudil, že pokud mám být lepší než ona, tak musím čelit věcem, které si mi dokonce až hnusí, jako například strávit den se svou matkou, ve které se ve skutečnosti skrývá ďábel.

Co se asi tak dává k narozeninám pobožné fanatičce, jejíž manžel byl až do své smrti alkoholik prvního stupně, dcera je vylízaná hysterka a synovi prošlo postelí víc chlapů, než jí se vůbec snilo? No dalo by se říct, že krucifix a svěcená voda bude ideální dárek!

J: "Čemu se směješ?"

B: "Jen jsem nad něčím uvažoval."

J: "Jestli na mě dneska použiješ pouta nebo stuhy?"

B: "Hmmm, když už o tom mluvíš,"...Olízl jsem si rty.

J: "Ty si ďábel!"

B: "Ty teprve uvidíš, jaký jsem ďábel!"...Vrhl jsem se na jeho nahé tělo ležící vedle mě.

Justin byl položený na břiše a já ho okamžitě začal obsypávat polibky na zádech a hned na to jsem jazykem od jeho krku sjel po páteři až k jeho otvoru, s kterým jsem si chvíli hrál a Justin téměř kňučel slastí. Následně jsem se na něho obkročmo posadil a svůj penis jsem dal přesně mezi jeho půlky, ale neproniknul jsem do něho a ihned jsem se začal pomalu pohybovat nahoru a dolů a v tu chvíli jsem se cítil jako v nebi. Jakmile jsem se blížil k vrcholu tak jsem přestal a ze šuplíku vyndal ty slibované stuhy, kterými jsem Justinovi pevně svázal ruce za zády. Poté jsem si dva prsty potřel lubrikantem a do Justina nimi pronikl, on se okamžitě prohnul v zádech téměř jako luk a zadeček neustále nadzvedával a zase se pokládal na postel a tím se na mé prsty nabodával, zatímco jsem nimi kroužil. Když už jsem si byl jistý tím, že je dostatečně připravený tak jsem si jeho zadek nadzvedl nahoru, ale hlavu měl pořád přitisknutou k posteli, poté jsem si natáhl kondom a bez problému do něho pronikl. Tentokrát jsem nespěchal, chtěl jsem si vuchutnat každý pohyb v něm, byl jsem až něžný a jemný a to se Justinovi velice líbilo a jakmile se blížil můj orgasmus tak jsem přidal na síle a zrychlil a těšně před vyvrcholením jsem z něho vystoupil, sundal si kondom a svým horkým spermatem postříkal jeho záda, což zapříčinilo i jeho orgasmus.

J: "Ať už si před tímhle myslel na cokoliv, jsem za to vděčný."

B: "V tom případě si vděčný mojí matce."

J: "Co?!"

B: "Myslel jsem na ní."

J: "Počkat, ty si při sexu se mnou myslel na svojí mámu?"

B: "Ty si fakt pako! Ne, bylo to těšně před tím, než ses mě zeptal, čemu se směju."

J: "Uff! Už jsem myslel, že mě máš dost a tak ses snažil myslet na něco antivzrušujícího."

B: "Věř, že sebevrah ještě nejsem."

J: "A proč si na ní vůbec myslel?"

B: "To je jedno."

J: "No tak Briane, nemůžeš něco nakousnout a pak to zazdít."

B: "Tys to nakousnul."

J: "Briane, řekni mi to."

B: "Není co,"...Zvedl jsem se a odešel do koupelny.

To, že jdu na narozeninovou rozlučku se životem svý ďábelský matky, ještě neznamená, že to musí vědět všichni okolo a tím myslím především Justina a tu jeho fantazmagorii ohledně dárků, to by bylo támhleto a tamto a ono a nakonec bych jí do baráku přitáhnul celý obchodní centrum, ne to fakt nechci díky! Jak jsem řekl, strčím jí do ruky buď něco pobožnýho, nejpravděpodobněji hábit pro jeptišku anebo jednu flašku chlastu, kterou zaručeně ocení a hned na to se radostně zdekuju s tím, že jsem přežil další den s ďáblem, jehož osudem je mi zničit život.

Bože - kurva ne teď myslet na boha nemůžu, stačí že ho část sežeru v tom dortu! Ale ani si nedokážete představit, jak moc bych se z toho chtěl vykroutit a radši celej ten den prošoustat s Justinem, ale vzhledem k tomu, že bych tím spíš poškodil sebe, to budu muset překonat a jednoduše přetrpět pár písní od pánbíčkářských sester a taky tu mojí hysterickou sestru, splozenou omylem předpokládám.

Nečekal bych, že Justin stihne za takovou chvíli usnout, ale stalo se a já teď můžu maximálně pozorovat jeho klidnou tvář a doufat, že už se ze mě nebude snažit dostat žádné informace o té fúrii, vzhledem k tomu, že je jednoduší o ní přemýšlet, než o ní mluvit, přece jenom část uvnitř mě kvůli ní pořád bolí a možná proto se jí musím postavit čelem a ukázat, že ona mě ke dnu nedostane!

Ráno mě vzbudil telefonát od té patolízalky Claire, aby mi sdělila nebo spíš poručila, abych prý zítra nezapomněl přijít včas a s nějakým pěkným dárkem, že tam s ní prý nehodlá sedět sama, dá se říct, že alespoň něco máme se setrou společného a to nechuť trávit čas s tou alkoholičkou o samotě, jsem opravdu vděčný, že úloha jí vozit kamkoliv bude chtít náleží Claire, to já bych jí u prvního příkopu vyhodil a dupnul na plyn.

J: "Kdo to byl?"...Zeptal se v polospánku.

B: "To byl Ted."

J: "Tys ho přejmenoval na Claire?"

B: "Hele, co odposloucháváš cizí rozhovory?"

J: "Ležíš hned vedle mě."

B: "Máš si zacpat uši!"

J: "Proboha Briane..."

B: "Ser na boha Justine!"

J: "Tak fajn, co si hulil?"

B: "To bych taky rád věděl, jinak nedokážu vysvětlit, jak jsem se rozhodl pro něco tak pošahanýho."

J: "Bylo by super, kdyby si mi objasnil, o co jde?"

Do hajzlu! Jak já nesnáším mít před ním tajnosti, ale copak mu to můžu říct, když je naprosto jasné, že i když ví, že je to úplně nemožné, tak část něho by na tu oslavu se mnou chtěla jít a nejen proto, aby mi byl podporou, ale taky z důvodu, že i přesto, jak moc je moje rodina ujetá a nikdy ho mezi sebe nepřijme, jako mého partnera, tak by si to přál...