Den s ďáblem(4)

Nový díl. - 18+

BRIAN

Připadal jsem si jak kretén, když jsem chodil nočními ulicemi Pittsburghu jen v teplákách a tričku, ačkoliv se teploty držely spíše dole, takže si asi dokážete představit, že zuby nebyly ty jediné, které se mi klepaly zimou, jaký já o toho mého chudáčka měl strach, ale nemohl jsem si sundat ponožku a navlíknout si ho na něj, to fakt ne! Takže jsem musel doufat, že to ve zdraví přežije a dál jsem pátral po tom zpropadeném dárku, který ne a ne být k nalezení! No světě div se, když je noc! Já už asi musím být hodně zoufalý a vynervovaný, když tohle podstupuji a místo toho, abych ležel v posteli a tiskl se na Justinovu horkou a nahou kůži, se vláčím ulicí, jak nějaký žebrák, tohle je už opravdu pod mou úroveň!

---

Asi po hodině cestování a hledání jsem usoudil, že tohle ani není tak úplně snaha o to koupit ten nejlepší dárek, ale spíš takový pokus si pročistit hlavu, přijít na jiné myšlenky a ten den s mou mámou nějak přežít bez újmy na zdraví i psychice... Na ní se člověk zkrátka připravit musí, obzvlášť když vás nenávidí a to opravdu bolí, i když předstírám, že ne, ale život už je hold takovej a já to nezměním.

Nakonec jsem se rozhodl, že tohle už opravdu nemá žádný smysl a vydal jsem se zpátky domů, ale pocit v žaludku jsem měl snad ještě horší. Snažil jsem se po tmě a po špičkách dostat do postele, abych Justina náhodou nevzbudil, ale v půli cesty se rozsvítilo světlo lampy a on seděl na pohovce zabalený do deky s dost starostlivým výrazem...

B: "Ty nespíš?"...Přisedl jsem k němu.

J: "Vzbudil jsem se a tys tu nebyl."

B: "Neříkej mi, že se tu sám bojíš?"

J: "Nebojím se tu sám, já se bojím o tebe,"...Přitiskl se ke mně a políbil mě na tvář.

B: "Proč?"

J: "Bojím se, že ti něco udělá nebo řekne, že tě to bude bolet."

B: "Ona mi nemůže ublížit, vždyť to víš."

J: "Je to tvoje máma Briane, ať už jakákoliv, tak pořád máma a ta umí ublížit nejvíc."

B: "Budu v pohodě."

J: "Slibuješ?"

B: "Slibuju a teď pojď spát."

J: "Dobře."

Je sice hezký, že se ho snažím přesvědčit o tom, jak moc v pohodě jsem a že tak i zůstanu, ale není to ani zdaleka pravda, jenže to jsem mu do tváře vmést nemohl, když na mě koukala ta jeho modrá starostlivá kukadla, která říkala, že se bude klidně rvát, jen abych byl v pořádku a toho si moc cením, jenže do tohohle ho zatáhnout nemůžu, je to jen mezi mnou a mou matkou, to si musím vyřešit sám a můžu začít tím, že s ní nějak přežiju ty podělaný narozeniny!

Když jsem se ráno probudil tak jsem měl pocit, že jsem se snad musel zbláznit, když jsem s tím souhlasil, ta chuť si nafackovat byla tak silná, že jsem to téměř udělal, ale nakonec jsem usoudil, že ublížit tak pěkné tváři není na místě, takže jsem se raději vyhrbal z postele, dal Justinovi polibek na odhalené rameno a šel se vysprchovat.

J: "Ahoj,"...Zjevil se nečekaně u mě.

B: "Ty víš, jak člověka vyděsit."

J: "Promiň,"...Vzal mýdlo a začal mi jím kroužit po hrudi.

B: "Umíš se omluvit i jinak,"...Mrkl jsem na něj.

J: "Dneska ne,"...Zastavil mou snahu o polibek.

B: "Ne?"

J: "Musíš mít čistou hlavu."

B: "Mám jí čistou jak nebe a navíc, jak jinak nastartovat skvělý den, než sexem s tebou?"

J: "Vážně si mi teď složil kompliment?"

B: "Nemyslím si! Jen jsem řekl, že chci šukat!"...Ano ta snaha něco zazdít už mi opravdu nejde.

J: "Budu to brát, jako že složil,"...Přitiskl se mi rty na krk a postupoval až k bradavkám.

B: "O tomhle jsem mluvil,"...Prohrábl jsem se mu ve vlasech.

Nechápu, jak jsem bez něho 29 let mohl přežít, vždyť on představuju naprosto všechno, co je dokonalé a v sexu je naprostá jednička, každým dnem mě o tom víc a víc přesvědčuje!

Bylo až neuvěřilné, jak vášnivě, ale zároveň něžně mi laskal bradavky, mohl jsem se vzrušením zbláznit a to, jak mi jednou rukou doprával úžasné honění a druhou mi hladil záda i zadek, to už bylo doslova k nezaplacení. Ale po chvíli jsem už neodolal a začal mu to oplácet, natiskl jsem ho na zeď, své tělo přitiskl k jeho a svůj penis tlačil do jeho podbříšku, zatímco on ten svůj do mého stehna a mezitím jsem mu sál ušní lalůček a dlaněmi klouzal po částech jeho smyslného těla. Poté jsem se od něho trochu odtáhl, abych rukou mohl vklouznout mezi naše těla a svůj i jeho penis vzít do dlaně a začít nás pomalu, ale zároveň rychle třít, bylo to tak úžasné, cítit, jak se můj i jeho orgasmus neodkladně blíží, jeho horký dech odrážející se od mého krku a pak to když jsme oba dosáhli vrcholu a důkaz toho z nás smyla horká voda... Bože to bych mohl dělat neustále... Počkat, já to vlatně dělám! No snad chápete, co tím myslím!

J: "Víš, co bys měl teď udělat?"

B: "Právě teď jsem tě udělal!"

J: "Z toho se nevykroutíš! Něco koupit musíš."

B: "Kytka jí bude stačit!"

J: "Briane!"

B: "Co?"

J: "Kup něco."

B: "Kupoval si někdy něco jeptišce? Pochybuju."

J: "Já z tebe zcvoknu! Co kdybychom to šli koupit spolu? Vzhledem k tomu, že na to máš už jen nějaké dvé hodiny."

B: "A zbývá mi snad něco jiného?"

J: "Mslím, že ne!"

B: "No tak na co čekáme?"

J: "Na to, až mě propustíš ze svého objetí."

B: "Fajn, tak jdeme!"

Pro kristovi boží rány, jak mě se nechtělo! A nejen shánět ten podělanej nebo spíš posvěcenej dárek, ale celkově nic z toho jsem podstoupit nechtěl! Představa toho, že za dvě hodiny budu sedět, jak psychopat v domě satana, jehož stoupenci jsou řádové sestry, byla opravdu ďábelská, ale bohužel pravdivá, už jsem nemohl dělat nic jiného, než se s tím smířit a doufat, že tenhle den se nedostane na první místo mých top 5 nejhorších dnů v mém životě!

Nevím sice jak, ale opravdu se nám to během hodiny a půl podařilo - sehnali jsme ten sráč a překvapivě to ve finále opravdu byl náhrdelník, no spíš jenom přívěsek... Fajn byl to ten debilní křížek, ale musím uznat, že nevypadal vůbec špatně a myslím, že ona by to i mohla přijmout s otevřenou náručí... No ovšem, že ho nejdřív vydezinfikuje svěcenou vodou od všech mých hříchů, které se na něj mohly přenést, když jsem si ho dovolil vzít do ruky, ale i tak něco mi říká nebo alespoň doufám, že ho přijme... Bez keců!

Ale ještě než jsem se vydal vstříc tomu tvorovi, ďáblovi nebo čemukoliv, co ona je, jsem se rozhodl pro něco, co ani já sám nemůžu považovat za normální, ale spíš sebevražedné!