Nový díl.
BRIAN
Jednoduše mi to nešlo do hlavy, to, že právě teď sedím ve svém autě a jedu tam - na narozeninovou oslavu té megery a dokonce s dárkem a kytkou! To se opravdu nedá ani nijak vyjádřit či definovat, můžu si jen myslet, že trpím totálním pomatením smyslů a můj pobyt v psychiatrické léčebně se neodkladně blíží, jenže háček je v tom, že já jsem dokonale při smyslech a perfektně si uvědomuji to, co v tuhle chvíli vyvádím, a i když bych to nejraději otočil, dupnul na plyn a ani se neohlédl, tak to neudělám a se vztyčenou hlavou na ten podělanej zvonek zazvoním jakmile budu u jejích dveří! Jen ještě jedna maličkost, nevím, zda máma přežije to, co nebo spíš koho, se jsem odvážil vzít s sebou...
J: "Briane, tohle je tak blbej nápad!"
B: "Podle mě je geniální."
J: "Jo, pokud chceš, aby nás někde upálili na hranicích tak opravdu je, ale jinak bych ocenil, kdybys mě někde vyhodil a jel dál beze mě."
B: "Řekl si, že když tě budu potřebovat, mám dát vědět."
J: "Ale to jsem nečekal, že budeš chtít, abych ti byl nápomocný na sebevražedný misi!"
B: "Bude to v pohodě, veř mi!"
J: "Pamatuješ si vůbec, jak to dopadlo, když jsem se s ní setkal poprvé?"
B: "Zjistila, že jsem gay a oznámila mi, že skončím v pekle."
J: "Přesně! Takže můžeš..."
B: "Justine! Ty jdeš se mnou a už nechci slyšet ani slovo!"
J: "Fajn! Každopádně tě miluju, kdybych už neměl možnost ti to říct."
Pokud má tohle být naše společná chvíle "naživu" jsem rád, že mi řekl právě tohle, a i když já mu to říct nedokázal, tak jsem ho alespoň pohladil po ruce a pak se dál věnoval řízení. Možná, že to díky mému rozhodnutí ho vzít s sebou, dopadne naprosto katastrofálně a já ani nevím, proč jsem se k tomu vlastně rozhodl, ale aspoň ho budu mít nablízku a pohled na něj mě bude trochu uklidňovat, když už nic jiného.
A teď vstříc té ďáblici, jen doufám, že dnešek uteče opravdu rychle, protože jinak se jí tam pověsím na lustr anebo možná předávkuji jejími prášky na uklidnění, které asi možná bude potřebovat víc ona než já!
Trvalo mi celou věčnost ho přemluvit, aby vylezl z auta, byl totálně zabedněný, ale nakonec jsem to nějak dokázal a vydal se s ním ke dveřím, jenže ten pitomeček zůstal pěkně o kousek dál, aby mámu náhodou netrefil šlak hned mezi dveřmi... Jaká škoda!
Claire: "No konečně Briane!"
Dobře, mohlo mě napadnout, že dnešním hlavním vrátným bude zrovna Claire s tím svým kyselým nebo spíš zdeformovaným ksichtem, ale i tak jsem se začínal bát, že se mi s Justinem nepodaří dostat dovnitř přes tuhle krvelačnou příšeru, ale sám jsem se pro tohle rozhodl tak to i musím dokonat, jiná možnost vlastně ani není.
B: "Jsem tady, tak přestaň!"
Claire: "Říkala jsem, aby si byl přesný!"
B: "Je to jen pět minut Claire... Pět minut!"
Claire: "Radši mi řekni, že máš i nějaký dárek a ne jen tuhle otrhanou kytku?"
V tu chvíli jsem měl sto chutí jí ty růže nacpat do zadku, ale tím pádem bych jí tam narval i ty dolary co jsem do nich investoval a tak laskavý k ní opravdu být nehodlám!
B: "Neboj se, bude nadšená."...Sarkasmus a ironie jsou ode dneška mými nejlepšími přátely!
Claire: "To doufám a teď už pojď konečně dovnitř než..."
B: "Stihne umřít?"
Claire: "Nech si ty vtipy pro někoho jiného a laskavě pojď."
B: "Nejsem tu sám!"...Vyhrkl jsem.
Nevím, kdo z nás v tu chvíli hrůzou zbělal víc, jestli já, ta stvůra nebo Justin, co jsem ho tak koutkem oka pozoroval, ale každopádně nám všem nebylo zrovna nejlíp, ale kdo se sakra zajímá o Claire nebo někoho jiného v tom domě, já si s sebou můžu vzít, koho se mi zachce a pokud s tím má někdo problém, můžeme to hned vyřešit!
Claire: "O čem to sakra mluvíš?"
B: "Justine?"...Vyzval jsem ho.
Nejprve se zdálo, že se ani nehne a přinejmenším bude dělat, že nikdy v životě neexistoval, ale nakonec se zhluboka nadechl a vydal se ukázat mé milované sestřičce... Jaký já z toho měl úžasný požitek, když jsem uviděl ten její skoro smrtelný výraz.
Claire: "Briane, můžeš na slovíčko?"
Doslova mě za rukáv zatáhla dovnitř a mně bylo naprosto jasné, že ani od ní mě nemine nějaká velice zajímavá přednáška o zdravotním stavu naší... Té fúrie prostě...
Claire: "Můžeš mi říct, co to má znamenat?"
B: "Co? Byl snad omezený počet hostů?"
Claire: "Naše matka nestrpí v domě dalšího teplouše!"
B: "Pokud nesnese jeho tak v tom případě ani mě a něco mi říká, že mě tady chce, protože proč jinak by mě sem zvala, kdyby mě tak moc nenáviděla sestričko?"
Claire: "Je to na tvoje triko, rozumíš?"
B: "To už od mého narození."
Claire: "A radši ať se chová slušně."
B: "Nebo?"
Claire: "Prostě pro něho běž, ať můžeme začít."
B: "S radostí."
Nejspíš se zdálo, že jsem ten rozhovor s ní zvládl na jedničku a to úplně bez problému, ale pravda je, že ten problém podle mého teprve přijde, můžu si myslet a říkat, co se mi zachce, ale máma opravdu nesnese ve svém baráku dva teplouše a jak se tak zdá, tak jsem Justinovi přichystal nejspíš hodně velkou nepříjemnost.
B: "Tak jdeš?"
J: "Briane, já nevím."
B: "Věříš mi?"
J: "Ovšem, že ano, ale..."
B: "Tak mi věř, že to bude v pohodě a přece máš rád dobrodružství."
J: "Jo, v zadní místnosti Babylonu, ale ne v domě tvojí mámy."
B: "To je podobný, jen pár biblí navíc a sem tam nějaká jeptiška."
J: "Vážně? To jsem teda zvědavý."
B: "Fajn, nemá to společného vůbec nic, ale musíš poznávat svět."
J: "Víš co? Jdeme dovnitř, ať už to máme z krku!"
B: "Děkuju,"...Políbil jsem jej.
Ani nevíte, jak moc jsem ho v tu chvíli chtěl chytit za ruku a takhle tam s ním vejít, ale bylo mi naprosto jasné, že tím bych mámě stoprocentně zvýšil tlak do smrtelných výšin, takže jsem ho raději ještě alespoň jednou políbil a následně jsme zamířili do obývacího pokoje, kde se má všechno odehrát... A znáte takový to, když někde jste a najednou tam vejde někdo, z koho vám "spadne huba?" no tak já každopádně nebyl ten s hubou dole, ale jen celý sbor máminých přítelkyň v popředí s ní!
No comments:
Post a Comment