Změna(5)

Poslední díl. - 18+

BRIAN

Bylo by snadné prostě dupnout na plyn a jet, dokud by se s námi auto nezastavilo před naším domem a my jen nevyjeli výtahem až do loftu, kde bych se konečně dočkal tolik slibovaného orgasmu... Jenže Justin je Justin! Očividně se mě rozhodl mučit za to mé bláznivé myšlení o všech těch věcech, které by mě nebýt Emmetta pravděpodobně nikdy nenapadly, ale bohužel napadly a já teď čelím Justinovi, který se uchýlil k velmi násilným opatřením!

---

B: "Vrať mi ty klíče."

J: "Proč bych to dělal?"

B: "Abych tě nenamáčkl támhle na tu zeď, nestáhl ti kalhoty a nedal ti na holou."

J: "Ty víš, jak mě vzrušit,"...Olízl si rty.

B: "Ty jsi normální ďábel."

J: "Díky tobě... Nenaučil si mě být jen sebevědomým a sexy, ale taky pekelně proradným."

B: "Takový nejsem ani já."

J: "Ale jsi, jen já takový byl už dřív, díky tobě se to ve mně zdvojnásobilo, tak možná proto se teď jevím, jako horší, než ty."

B: "Nejevíš, ty jsi."

J: "Asi jsme si holt velkou konkurencí."

B: "Mně nikdo nemůže konkurovat."

J: "Zvláštní, ještě před chvílí si mi to přál."

B: "Řekl jsem, že bych ti to přál nebýt parchant střežící si místo... Navíc jsem mluvil pod vlivem alkoholu a špatných myšlenek, teď jsem na čerstvém vzduchu a vidím vše naprosto jasně."

J: "To je jak kouzlo."

Jak je tohle vůbec možné?! Ještě před chvílí jsem se bál toho, že ho můj vliv změnil a udělal z něho někoho, kým být nikdy nechtěl, kým bych nikdy nechtěl, aby byl proti své vůli a najednou mám chuť způsobit, aby se on bál mě za tu jeho drzost! Vážně bych mu nejraději dal na holou!

B: "Ty si koleduješ."

J: "A co si vykoleduju?"

B: "Týden si nesedneš!"

J: "Jen týden?"

B: "Já... Ty jsi... Pro Krista! Co jsi zač?"

J: "Na tohle existuje spousta odpovědí."

B: "Jmenuj jednu."

J: "Tak například tvůj milenec."

Z jeho úst to znělo pomalu jako nějaké božstvo, které mě téměř přinutilo slastně přivřít víčka. Je až neuvěřitelné, že já sám jsem se tak moc změnil, i když přiznávat to je těžké, ale je to téměř jako nedávno, co jsem neznal jméno žádného ze svých tricků a teď mám Justina - svého milence! Mám se šklebit nebo smát? Pravděpodobně obojí!

B: "Milenec, který za chvíli bude litovat."

J: "Tak se ukaž,"...Napřáhl svou dlaň, ve které ležely momentálně životně důležité klíčky.

B: "Já tě normálně přetrhnu!"

Neovládl jsem se a těch několik otravných přesto potřebných kroků jsem udělal a ocitl se přímo u něho, rukou jsem ho přitlačil k autu a on se jen usmíval tím svým ďábelským úsměvem, za který bych ho nejraději zaškrtil! Avšak místo toho jsem jej vášnivě políbil, nedalo se odolat.

J: "To má být trest?"...Vydechl.

B: "Jen vydrž."

Jednou rukou jsem mu chytil jeho ruce za jeho zády a druhou jsem rozepl knoflík jeho kalhot, aby má ruka mohla vklouznout do jeho trenek...

J: "Bri... Chodí tu lidi."

B: "A?"

J: "Nic."

Přesně tak, nezáleží na tom, ne když ho chci! Nebylo třeba dělat naprosto nic, abych mu dopomohl k erekci, ta už na mě netrpělivě čekala a já svou dlaní začal přejíždět po celé jeho délce, zatímco jsem jazykem laskal jeho krk a ušní lalůček, sténal při tom blahem!

J: "Aaa,"...Zavzdychal.

B: "Pššš,"...Políbil jsem jej.

Cítil jsem a především viděl, že se jeho orgasmus blíží přímo nebezpečnou rychlostí, chtěl jsem si vychutnat ten pohled na jeho svíjející se tělo slastí, slyšet ho vydechovat mé jméno a užívat si, že se díky mně takhle může cítit, ale já říkal, že bude litovat!

B: "Díky za klíčky,"...Vydechl jsem a přestal naprosto se vším.

Myslím, že si to ani neuvědomil, ale když jsem mu držel ruce, ty klíčky jsem mu z nich prostě vytáhl a schoval si je do své ruky.

J: "Ty si děláš srandu?"

B: "Slíbil jsem ti něco a já to hodlám dodržet... Ne jako ty."

J: "A pak že nejsi proradnej víc než já!"

B: "Dodrž svůj slib a pak budeme smlouvat o tvém orgasmu."

J: "Fajn! Jedeme, ať máš po čem tak toužíš."

B: "Že ty se bojíš, že tvůj slib není splnitelný?"...Dobíral jsem si ho.

J: "Věř, že ty by ses měl bát toho jak splnitelný ve skutečnosti je!"

A teď už mi konečně nic nebránilo v tom, abych dupnul na plyn, dopravil nás domů a výtahem se svezl s Justinem po boku až do loftu, stačilo už jen otevřít a zase za námi zavřít dveře a v Justinovi se probudila naprostá vášeň!

Natlačil mě na dveře a stáhl mi bundu, následně i tílko a poté svými rty a jazykem začal laskat mou hruď včetně bradavek, musel jsem slastí zaklánět hlavu. Vzápětí mi rozepl kalhoty, které mi okamžitě sklouzly ke kotníkům, a já z nich vystoupil. Justinova ruka mě ihned začala přes trenky třít, cítil jsem, že tvrdší už snad být ani nemůžu!

J: "Takže?"...Svým jazykem obkroužil mé rty.

B: "Takže?"...Otevřel jsem oči.

J: "Cože jsem ti to vlastně slíbil?"

B: "Snažíš se mě zničit?"

J: "Jen si chci osvěžit paměť."

B: "No tak pokud vím, slíbil si mi ten nejlepší orgasmus v mém životě."

J: "Pravda!"

Chytil mě svou rukou za tu mou a odvedl mě k pohovce, kde mě nechal se posadit, následně si klekl a svým jazykem začal přes trenky přejíždět po mé erekci a sát mou špičku, chtěl jsem cítit jeho jazyk a rty přímo, ale něco mě na tomhle neskutečně vzrušovalo! Musel jsem si hrát s jeho vlasy a paty tlačit do země, prsty u nohou se mi kroutily a dech těžkl!

Moje trenky už byly smáčené skrz na skrz Justinovými slinami, byl jsem na pokraji naprostého blaha a to jsem nevěděl, co mě ještě čeká...

J: "Nadzvedni se."

Udělal jsem, jak řekl a on mi stáhl trenky dolů. Poté mě olízl od kořene až po špičku a zase zpět, zopakoval to několikrát, zatímco mi prsty dráždil na kámen tuhé bradavky. A vzápětí vsál mou krví narudlou špičku do úst a dráždil jí - sál, tiskl mezi zuby, kroužil kolem ní jazykem a já se u toho svíjel v naprosté slasti!

B: "Just..."...Vydechl jsem.

J: "Pššš."

A přesně v ten moment mě pojal do úst až po samý okraj, jeho dávicí reflex byl naprosto úctyhodný a já si jeho následné vášnivé počínání velice užíval... I když už jen chvíli, byl jsem již jen pár vteřin od velmi bouřlivého orgasmu, který nemohl skončit nikde jinde, než v Justinovo puse!

J: "Tak co, odpovídalo to alespoň vzdáleně tvé touze a mému slibu?"...Posadil se vedle mě se spokojeným výrazem v obličeji.

B: "Víc než to,"...Zasmál jsem se a vydýchával svůj orgasmus.

J: "Takže mě teď čeká trest nebo taky nejlepší orgasmus v mém životě?"

B: "Myslím, že možnost B je správně... Jen si nemysli, že to půjde tak snadno za to, jak jsem trpěl já."

J: "Ale..."

B: "Ticho,"...Přiložil jsem mu prst na rty a následně ho políbil.

Teď jsem byl na řadě já, abych mučil jeho za to, co jsem si s ním dneska vytrpěl, ať už pekelně dlouho oddalovaný orgasmus nebo jeho stání se mou konkurencí čí strach z toho, že jsem z něho udělal někoho jiného, aniž by to sám chtěl... Myslím, že jeho trest ho stoprocentně nemine!

Změna(4)

Nový díl.

BRIAN

Jak jsem se, sakra, dostal od slibovaného nejlepšího orgasmu v mém životě až k tomuhle? Po tu nejšílenější myšlenku v mém dosavadně kurevsky mizerném, ale zároveň skvělém životě?! Do teď mě nikdy nic takového nenapadlo, ani nemuselo, věděl jsem, že se mnou se nikdo nemůže srovnávat, že já jsem já a pak jsou tu všichni ostatní, je hnusné si takhle věřit, ale taky to to jediné, co ze mě dělá tak dobrého obchodníka a parchanta v jednom, musím si věřit, být sebevědomý, působit dokonale, dosahovat těžkých cílů, ať už jsou jakkoliv nedosažitelné, musím zkrátka být takový, jaký jsem, abych udržel svoje jméno v podvědomí všech... Jenže, co se to děje právě teď? Ano, jsem si vědom toho, že kvůli Justinovi jsem se, neřekl bych, změnil, spíš obohatil dalšími vlastnostmi, které už sice tolik nepodtrhují mojí bezcitnou povahu spíš tu s těmi city, ale, jak je možné, že najednou pomalu upadám do zapomnění a Justin je ten, kdo se stává mnou?

---

Bohužel odpověď na tuhle otázku je snažší, než by se mohlo zdát - já ho to naučil, to díky mě už tolik neodhaluje své city, jeho romantická duše jako by se schovávala a jeho temnější stránka se stává najednou silnější a to jen kvůli mně! Když nad tím přemýšlím takhle, musím se sám sebe zeptat již na několikátou otázku - zkazil jsem Justina svým chováním, jednáním a povahou a udělal jsem z něj tohle? Už jsem sice říkal, že na něj musím být hrdý za to, kam to dotáhl a že mu v tom nemám žádné právo bránit, ale jaká je jistota, že takový opravdu chce být? Co si vzpomínám, byl tím nejusměvavějším, modrookým blonďáčkem s velkým srdcem a najednou je téměř dokonalou kopií mě a to si nejsem jistý, že je dobře... Jasně, můžete to brát tak, že se bojím o své místo a je to pravda, ale čeho se bojím víc je, že se z Justina možná stal někdo, kým být ani nikdy nechtěl!

J: "Briane!"

B: "Co?"...Špitl jsem.

J: "Ty si na mě naštvaný?"

B: "Nemám city, vzpomínáš? Nemůžu být naštvaný."

J: "Tak dobře, co se děje?"

B: "Nic."

J: "Chápu, asi jsem to přepískl, myslel jsem, že budeme hrát naší hru, ale nečekal jsem, že tě to takhle vezme."

B: "Co mě vzalo, prosím tě?"...Pohlédl jsem na něj.

J: "Že jsem s nimi tancoval,"...Spíš se mě ptal, než oznamoval.

B: "To je to poslední, co by mě právě teď trápilo."

J: "Tak co je s tebou?"

B: "Zkazil jsem tě?"

Netuším, jak se mi tohle vůbec podařilo, přísahám bohu, že jsem nic takového nezamýšlel, spíš to byla taková ta otázka, co mi měla znít pouze v hlavě, ale ona si bohužel našla cestu skrze mé hrdlo a už nebylo cesty zpět!

J: "Cože?"...Vytřeštil na mě ta svoje modrá kukadla.

B: "Ale nic,"...Napil jsem se ze své sklenky.

J: "Víš, že mě začínáš děsit?"

B: "Možná by to tak bylo lepší, děsil bych tě a ty by ses o mě tolik nesnažil."

J: "Briane?"...Chytil mě za bradu a donutil mě se mu podívat do očí.

B: "Co?"

J: "Mohl bys mi vysvětlit, co se to s tebou děje?"

B: "Spíš, co se děje s tebou?"

J: "Prosím?"...Uchechtl se, ale když pochopil, že svou otázku myslím vážně, jeho úsměv zkameněl.

B: "Já nevím, Justine, jen jsem přemýšlel..."

J: "Jo tak tys přemýšlel? Od kdy to není nebezpečné?"

B: "Snažím se ti říct, že jsem si ani nevšiml, jak moc ses změnil, až do dnes."

J: "Briane, já jsem jen tančil, nikoho jsem nezabil ani nic podobného."

B: "Ty mě nechápeš... Vzpomínám si na to, jaký si byl dřív, pořád ses jen usmíval, tvoje romantická duše mě doháněla k šílenství a kdykoliv si měl možnost, řekl si mi, co ke mně cítíš, i když si věděl, že mě to vytočí do běla a najednou je z tebe tenhle kluk... Jako bych viděl sám sebe, když se na tebe dívám."

Nestává se často, že jsem ochotný o něčem mluvit, jenže tohle se týká Justina a v takových situacích je nutné o tom mluvit, ať už se mi to jeví sebevíc odporně nebo nemožně! Já vlastně ani nemám moc na vybranou, nevzpomínám si totiž, že by mě někdy něco tak žralo jako právě tohle... Jedna věc je chovat se jak hajzl, ale udělat z někoho úplně jiného člověka, to už je věc druhá!

J: "Ano, Briane, změnil jsem se, ale to se stalo už dávno... Ovšem tvá chyba to není, tys mě nezměnil ani nezkazil."

B: "Kdy se to vlastně stalo?"

J: "Myslím, že to oba víme."

B: "Hobbs,"...Odtušil jsem.

J: "Ten parchant mi toho dne vzal tolik, že jsem už nikdy víc nechtěl být osobou, kterou jsem před tím plesem byl, potřeboval jsem se posunout dál, tys mi k tomu pomohl a za to ti můžu být jedině vděčný, naučil si mě být silným, sebevědomým... Sexy,"...Usmál se.

B: "Jo a teď mi kradeš moje místo,"...Zasmál jsem se.

J: "Co prosím?"

B: "Emmett měl takovou hloupou poznámku o tom, že mi kradeš místo."

J: "Je to Emmett!"

B: "Měl pravdu."

J: "Neměl, tebe nikdo nemůže nahradit."

B: "Někdo jo a byl bych i schopný to tomu dotyčnému přát, pokud bych ovšem nebyl parchant, který si své místo pěkně střeží."

J: "Proto se ani neodhodlávám to zkoušet."

B: "To máš štěstí."

Oba jsme se začali smát, bylo to to první úlevné, co se mi od příchodu do Babylonu stalo, dnes to spíš bylo moje přemýšlecí místo a doufám, že "poprvé a naposled" bude v tomto případě fungovat!

B: "Vážně bys na to měl."

J: "Proč si to myslíš?"

B: "Protože si to dokázal."

J: "Dokázal?"

B: "Stal ses nejlepším homosexuálem, jakým je možné být."

J: "Měl jsem skvělého učitele."

B: "Já učenlivého žáka."

J: "A přesně proto vím, že bych tvé místo nemohl obsadit, i kdybych chtěl, protože chci být s tebou, s takovým, jaký jsi... Nejžádanějším parchantem Liberty Avenue. Miluji na tobě to, kým jsi."

B: "Proč, Justine?"

J: "Protože vím, že ať už budeš s kýmkoliv, vždycky se vrátíš ke mně."

V tomhle má Justin pravdu, už jednou jsem mu řekl, že se vždycky vrátím domů za ním a bude to přesně to, co budu chtít udělat, protože ať už bude na tomto světě kdokoliv, já patřím k němu!

J: "A teď už bychom mohli jít domů."

B: "A přijít o všechnu tu zábavu tady?"

J: "Myslím, že ti něco dlužím."

B: Takže už sis vzpomněl!"

J: "Jedeme nebo ne?"

B: "Jedeme."

Mohl jsem si oddychnout, mé děsivé představy o tom, jak přijdu o své místo a Justin se stal kvůli mně někým úplně jiným, se konečně rozplynuly a já se teď mohl těšit už jen na jedinou věc - nejlepší orgasmus v mém životě! Anebo na trestání Justina!

Změna(3)

Nový díl.

BRIAN

Připadal jsem si jako blázen, když jsem tam tak stál, urputně Justina pozoroval a přemýšlel nad tak primitivní, ale zároveň nepříjemnou otázkou, která naprosto podkopává mou dosavadní existenci, jako nejžhavějšího, nejsebevědomějšího a nejkrásnějšího parchanta na Liberty Avenu, vlastně v Pittsburghu jako takovém! Jenže i přes to, jak mi to v hlavě znělo hloupě, nemohl jsem na to přestat myslet, přeci jen z Justina se za ty 4 roky v mé přítomnosti stal ve výsledku někdo úplně jiný, než koho jsem tenkrát u toho sloupu oslovil, tenkrát se mi pomalu bál podívat do očí, i když se snažil předstírat opak, dnes mu svět skoro leží u nohou, co potom tedy takový Babylon?

---

Pokud se budu v rámci možností snažit mluvit slušně tak s nechutí přiznávám, že moje nejlepší roky života se pomalu začínají stávat minulostí, už nikdy nebudu mladší, krásnější ani dokonalejší, botox není zrovna mou záležitostí, takže dříve, či později, se můj obličej změní na vrásčitou pomalu se rozpadající kůži a všichni asi víme, že i přes veškeré mé úsilí už ani nejsem "Brian Kinney - nehraju na kluky, jsem single" a to i kdybych si vycucal z prstu sebevětší výmluvy, všichni mě už jednoduše navždy budou vidět jako toho necitlivého parchanta, který nakonec nějaké ty city má a dovolil si je cítit k tomu modrookému štěněti, zkrátka a jednoduše můj post už začíná být pomalu, ale bohužel jistě minulostí a kdo jiný, než samotný učitelův žák by na něj mohl nastoupit? Justin se zdokonalil naprosto ve všem - je sebevědomý, dokonalý, krásný, vypracovaný, v sexu naprosto báječný a ve flirtování je téměř dokonalou kopií mě samotného a jde si tvrdě za svým cílem, ať už mu v cestě stojí cokoliv, jednoduše se nikdy nevzdává, a i když nerad tak přiznávám, že on by na to vskutku měl - stát se mnou a to mě těší, ale zároveň přímo nesnesitelně děsí!

Maikey: "Pojď tancovat!"...Zjevil se u mě, aniž bych to zpozoroval.

B: "Říkal jsem, že nechci!"

Maikey: "Já ti tohle nežeru, před Justinem jsi tímhle žil, dokázal jsi protancovat celé noci, i když ti bylo sebevíc mizerně jen já a ty - Maikey a Brian show, takže ať už tě momentálně vytáčí cokoliv, jako že to je zjevné, nekaž si tím to, co tak miluješ."

Je tohle opravdu to, co jsem potřeboval tak nějak slyšet? Řekl bych, že jo, i když si tím nejsem tak jistý! Protože mé dilema se najednou jako by zestupnilo, měl jsem pocit, že žiji ve dvou světech, že uvnitř mě žijí dvě rozdílné osoby - jedna miluje svobodu, noční život, promiskuitu, alkohol, drogy, nevědění toho, co přijde za minutu, natož za den, měsíc, rok, ale ta druhá osoba miluje Justina a ta by se byla možná i ochotna vzdát toho předchozího, ta osoba má pocit, že vše musí být nalajnované podle pravidel, možná i rozvrhu, abych věděl, kdy ho uvidím, kdy ne, kdy s ním budu, kdy ne, abych měl představu o tom, kam se náš velmi komplikovaný vztah ubírá, abych všechno krásný, když to tak řeknu, zažíval jen s ním, abych tu byl pro něho a on pro mě... Ale pokud bych si měl někdy jedno z toho zvolit, asi bych to nedokázal, protože to potřebuji obojí, nemohl bych žít bez té druhé části, jenže, jak dlouho je možné žít dva různé životy, bez toho, aniž bych nezešílel a nakonec jedno z toho neztratil navždy?

B: "Tak mě veď!"...Natáhl jsem mu ruku a on mě za ní ihned chytil.

Maikey: "Takhle se mi líbíš!"

Jo, já se sám sobě taky líbím, ale pořád to nemění nic na tom, že má momentální krize, která byla započnuta Emmettovým pošťuchováním o tom, jak mi Justin krade žezlo, ničí sebevědomí, existenci, život celkově!

Maikey: "Nemysli na to, jen si užívej,"...Šeptal mi do ucha.

B: "Promiň, ale na co nemám myslet?"...Neodpustil jsem si otázku, zkrátka mě ty jeho rozumy zajímaly.

Maikey: "Znám tě polovinu mého života a poznám tenhle výraz - výraz jsem v tomhle vůbec ještě dobrej anebo se pomalu a jistě stávám neviditelným?!"

B: "Zase si vedle!"

Maikey: "Vážně? Takže to nemá nic společného s tím, že máš strach o svou pověst, své postavení?"

B: "Nikdy nemám strach, obzvlášť ne z něčeho tak nemožného!"

Maikey: "To doufám, protože si pamatuj, že ty navždy budeš mladý a krásný - Jsi Brian Kinney pro Krista!"

Tyhle slova z Maikeyho úst mě vždycky dokázala uklidnit a připomenout mi, kým vlastně jsem, jenže teď to byla jen slova, která pro mě byla momentálně nesmyslná!

B: "Mám to na paměti!"

Maikey: "A s Justinem si taky nedělej starosti."

B: "Starosti?"...Byl jsem jedno ucho!

Maikey: "Možná se právě teď lepí na někoho jiného, ale tebe miluje."

B: "Ani jsem si nevšiml."

Maikey: "Že se na někoho lepí nebo, že tě miluje?"...Maikey mě umí dostat!

B: "Obojí!"

Maikey: "Dobře, budu se alespoň snažit předstírat, že ti věřím."

B: "To od tebe bude nesmírně laskavé!"

Nevím, jak je to možné, ale na Justina jako bych na pár vteřin úplně zapomněl, dokud mi to můj milý Maikey opět skvěle nepřipomenul a v ten okamžik jsem opět zapátral, tentokrát to bylo trochu těžší, ale nakonec tam ta jeho blonďatá hlavinka opět vykoukla, nevím, jak to stihl, ale po jeho boku už stál jiný, musel jsem se zašklebit, ale zároveň usmát, fakt mi mě samotného nesnesitelně připomínal! Já se na něj ani nějak nemůžu zlobit, jasně štve mě to, koho s alespoň trochu normálním mozkem by to nežralo? Přeci jen můj vnitřní hlas opakující neustále jednu a tu samou větu "Ten patří mně!" mě k tomu dohání, ale na druhou stranu to ani nejde se zlobit konkrétně na něj, já v jeho věku šukal jako králík, střídal je jak ponožky a nezastavoval se do naprostého vyčerpání a nemám na to snad jedinou špatnou vzpomínku, užíval jsem si to, měl jsem pocit naprosté nepřemožitelnosti a tohle bych mu nemohl odpírat, bylo by to sobecké, vzhledem k tomu, že i ve svém věku se někdy pořád chovám jako puberťák a on s tím vším teprve pořádně začíná, má na to právo a já nebudu ten, kdo mu to bude zakazovat, za to bych se musel nenávidět, on se naučil respektovat mé potřeby a teď když poznává svoje, musím mu nechat prostor, je však jasné, že to budu bedlivě hlídat a pokud budu mít pocit, že už je načase zasáhnout, půjdu klidně přes mrtvoly!

Maikey: "Dojdu zkontrolovat kluky."

B: "Jsi snad jejich máma nebo chůva?"

Maikey: "Kamarád! A navíc dneska jsou, jak na trní, nerad bych, aby je někdo zabil."

B: "Myslím, že oni se dokáží snadno zabít vzájemně a vůbec mi to nebude líto!"

Maikey: "Za pár minut jsem zpátky a vyřídím jim tvou horoucí lásku."

B: "Trhni si!"

Nehodlal jsem tam stát sám, jak nějakej zoufalej teplouš, než se Maikey uráčí vrátit ze své dobrosrdečné mise a tak jsem se vrátil zpět na bar a dobil si energii dalším drinkem, nicméně nevím, o co bylo lepší sedět na baru sám, jak nějakej zoufalej teplouš... Řeknu vám, o co! Justin se konečně uráčil vzpomenout si na to, že jsem tady taky!

Změna(2)

Nový díl.

BRIAN

Řídil jsem a poslouchal to jejich nesnesitelné žvatlání, Ted s Emmettem se pořád o něčem naprosto nesmyslném dohadovali a Maikey sedící uprostřed nich se je snažil uklidnit, byl jsem jen malinkatý kousek od toho prudce zabrzdit a všechny krom Justina vykopat ven, ale držel jsem se celkem obstojně! I když nesedět vedle mě Justin, nevím, jestli by to šlo tak snadno, ale poněvadž víc, než na to, co se dělo vzadu, jsem se soustředil jen na jednu jedinou myšlenku - na to, až Justin dodrží, co mi slíbil, tak se to dalo celkem zvládat! Ale čím víc jsem si to představoval a prahnul po tom, tím míň se mi dostávalo krve do mozku, byl jsem, jak spoutaný v řetězech, které mi bránily se ho zmocnit, zabíjelo mě to pomalou a krutou smrtí!

---

B: "Tak padejte!"...Zastavil jsem před Babylonem.

Maikey: "Nevím, jestli si to pochopil, ale pointou bylo, že půjdete i vy dva a ne, že nás sem hodíte a zase se vrátíte domů."

B: "No nekecej! Dík za upozornění! Mohli byste vypadnout a nechat nám minutku, než za vámi poběžíme, jak ocásci?"

Maikey: "Ou, chápu,"...Začal se přihlouple culit, jak jsem mohl vidět v zrcátku a ti dva se nezapomněli přidat.

Emmett: "Vezměte si tolik času, kolik jen potřebujete."

J: "Myslím, že ta minutka bude stačit, Brian umí být velice rychlej,"...Takhle shazovat mě umí jedině on a já jsem takový vůl, že ho nechám.

Ted: "To si umím živě představit,"...Smál se.

B: "Vypadněte už!"

Maikey: "Však už jdeme."

Než vylezli, trvalo jim to snad celou věčnost, alespoň mně to tak připadalo, kdybych se s nimi chtěl zahazovat z toho auta bych je vytáhl klidně za vlasy, ale raději jsem se snažil být trpělivý, což přineslo ovoce a oni se konečně ztratili z dohledu a to jsem ihned využil k tomu, abych si Justina za tričko přitáhl k sobě a vášnivě jej políbil, což mi ihned oplácel!

B: "Tak minutu?"...Vydechl jsem.

J: "No co?"

B: "Jsem si jistý, že mám o dost větší výdrž."

J: "Nefandi si tolik!"...Smál se.

B: "Kdybys mi něco nedlužil, s radostí bych ti to ukázal, ale bude to muset počkat."

J: "Já ti něco dlužím?"

B: "Ty si vzpomeneš."

J: "Tím si nejsem jistý,"...Otevřel si dveře a začal pomalu, ale jistě prchat.

B: "Just..!"

Začínám z toho kluka tak šílet, že jsem jen kousek od toho, abych si čelo omlátil o volant, třeba bych se tak probudil, i když mám ten pocit, že s ním na krku se něco takového nikdy nestane, já jím vždycky budu naprosto poblázněn a dělat kvůli němu kraviny!

Nejen, že se z něho stal tenhle super sexy vyspělej blonďák s dokonale pevným zadkem, kterého se nikdy nebudu moct vzdát, on si dokonce najde i chvíli k tomu, aby mě donutil zpochybňovat sám sebe a obávat se toho, že půjde za někým mladším, pevnějším a podle všeho i s větší výdrží... Myslím, že je na čase ukázat mu opravdovou vášeň, aby nikdy nehledal jinde!

B: "Nevíte, kde je?"...Zastavil jsem se u kluků na baru.

Ted: "Copak, nebyla to ani minuta a on s hrůzou utekl?"...Smál se až skoro chrochtal.

B: "Nezáviď, Tobě se v tvém věku ani nepostaví!"...Za ten jeho výraz to rozhodně stálo.

Emmett: "Jsi krutý."

B: "Již od narození a dostane se mi nějaké odpovědi?"

Maikey: "Je támhle."

B: "Kde?"

Maikey: "Za tebou!"

Otočil jsem se s odhodláním zatáhnout jej do zadní místnosti a tam ho ošukat tak, že si týden nesedne, vím, že bych předbíhal jisté události, ale to se všechno dožene, nicméně při pohledu na realitu jsem byl přesvědčen o tom, že to se teď nestane... Justinovo lepící se tělo na jiné tomu bylo jasnou odpovědí!

B: "Dám si to nejtvrdší, co máte,"...Otočil jsem se zpět na barmana.

Maikey: "To s tím nic neuděláš?"

B: "S čím?"...Vytočeně jsem na něj pohlédl.

Maikey: "S ničím samozřejmě, vůbec s ničím."

B: "To jsem si myslel."

Nejde o to, že bych žárlil, já takový pocit ani neznám, Justin je svobodný člověk a má právo se svobodně rozhodovat, spíš šlo ale o takový kousavý pocit pod kůží, co mi říkal, že tímhle způsobem mi za chvíli uteče! Jenže to už jsme zase u toho, že se naprosto shazuji a na to já nejsem stavěný!

Maikey: "Jdeš s námi tancovat?"

B: "Myslím, že tohle kolo vynechám."

Emmett: "Nebudeš tu celou noc nasávat jen proto, že Justin pomalu a jistě přebírá tvé místo?"

B: "Prosím?"...Téměř jsem se zadusil, když jsem akorát pil ze své skleničky.

Emmett: "Nic, neřeš to,"...Rychle zmizel z mého dohledu a udělal dobře, Ted ho jako obvykle hned věrně následoval.

Maikey: "Je ti jasný, že si dělal srandu?"...Uklidňoval mě.

B: "Koho to zajímá?"...Štěkl jsem.

Maikey: "Tebe by mělo."

B: "Běž tancovat, Maikey."

Maikey: "Fajn, jen to nepřepískni."

B: "Jasně, mami."

Vyklopil jsem do sebe zbytek pití a poté jsem si stoupl, abych se mohl opřít o bar tak, že jsem měl perfektní výhled na to, co se dělo na parketu, netrvalo dlouho a Justina i s jeho objevem jsem zahlédl... Bylo to nepříjemné, ale zároveň na tom bylo něco vzrušujícího, ten pohled na to, jak je v tom dobrý, to vědomí toho, že se z ještě nedávno naivního děcka, stal tenhle dokonalý sexy kus, který má kohokoliv, na koho si ukáže, mě nutilo se usmívat! Vypadal perfektně, jeho tělo se skvěle hýbalo, ve tváři byl chtíč a rty si neustále smáčel jazykem, pot mu stékal po tvářích a pohledem dotyčného doslova svlékal, chtěl jsem být na místě toho tricka, ale víc jsem si však užíval vidět Justina v takové situaci, vášeň z něho přímo sálala a někoho mi tím svým jednáním až nesnesitelně připomínal - mě samotného! Musel jsem na něho být ale hrdý i přes to, že mě sžíral ten nesnesitelný pocit, ale zkrátka dosáhl toho, na čem jsme tak tvrdě dřeli - je z něho nejlepší homosexuál, jakým je možné být! To by nešlo, abych na něj nebyl hrdý, protože on to dotáhl opravdu daleko a za to si zaslouží můj obdiv! Ačkoliv mě teď trápí jedna dost důležitá otázka... Je opravdu možné, aby se stal mou konkurencí?

Změna(1)

Nová povídka. - 15+

BRIAN

Seděl jsem na posteli a kochal jsem se dokonalým až téměř neuvěřitelným pohledem. Justin právě vycházel z koupelny s ručníkem kolem pasu a s doznívajícími kapičkami na jeho hrudi. Bylo to, jako bych oněměl, přestal dýchat a zapomněl, čí jsem, nerozuměl jsem tomu, viděl jsem ho takhle už tolikrát, ale nikdy jsem se necítil takhle... Jasně, Justin se v poslední době dost zdržuje v tělocvičně, má nový sestřih a je jako by vyspělejší, už není tím 17letým děckem, které jsem připravil o nevinnost, ale je z něho muž, až mě to děsí! Ale... Zbláznil jsem se do něj předtím, co s ním mám, sakra, dělat teď, když vypadá takhle? A navíc zájem o něj bude jen a jen vzrůstat a i když se pořád držím na příčce nejsebevědomější a nejvíc sexy chlap v Pittsburghu, tak jaká je šance, že on nezačne prahnout po někom mladším? Co to na něm, sakra, je, že se ho nedokážu vzdát a místo toho se modlím, aby on se nevzdal mě? Jak patetické! Mohl bych si potřást rukou s Tedem, začínám se dostávat na úplné dno, když přemýšlím takhle!

---

J: "Briane!"

B: "Co?"

J: "Je ti něco? Jsi myšlenkami úplně jinde."

B: "Ooo, to tedy jsem... Pojď ke mně."

J: "Ty chceš, abych šel k tobě?"

B: "A ihned."

J: "Nevím, jestli se mi chce."

B: "Ty chceš, abych si pro tebe došel?"

J: "Nevím, já... Hups,"...Jeho ručník mu sklouzl na zem samozřejmě "omylem" já bych mu dal co proto!

B: "Ty se mi snad zdáš."

J: "To by sis přál,"...Olízl si rty.

B: "Napočítám do tří a pak si pro tebe dojdu."

J: "Už se třesu."

B: "Jedna... Dva..."

J: "Zapomněl si počítat?"

B: "Ne, jen ti dávám chvilku, aby sis to pořádně rozmyslel."

J: "Myslím, že jsem si to rozmyslel, jak nejlíp jsem mohl."

B: "Dobře - tři!"

Zvedl jsem se doslova světelnou rychlostí a vydal jsem se vstříc k němu, začal se smát, ale jakmile jsem stál u něj a jednu rukou ho plácl po zadku, nadskočil, následně jsem si ho za něj přitáhl k sobě a on vzdychl.

J: "Teď mě nějak potrestáš?"

B: "Za tvou neposlušnost? Měl bych tě minimálně zlynčovat."

J: "A co když ti to udělám tak, že to bude tvůj nejlepší orgasmus v životě?"

B: "Začínáš smlouvat?"

J: "Řekl bych pouze, že to je velmi výhodná nabídka."

B: "Nevím, jestli ti můžu věřit, že jí dodržíš."

J: "To už je tvá volba, buď to mě potrestáš a nic si se mnou neužiješ nebo mě necháš tě vykouřit tak, že na to nezapomeneš."

B: "Kdo řekl, že bych si tvé trestání neužil?"

J: "Ano, ty jsi vlastně na sado-maso."

B: "By ses divil."

J: "Co kdybys mi raději sdělil svou odpověď, má nabídka se začíná pomalu rozplývat."

B: "Od kdy jsi tak proradnej?"

J: "Od chvíle, co si mě to naučil,"...Mrkl tím svým modrým kukadlem.

Vzhledem k tomu, že se znám, tak bych mu to i věřil, jenže takhle proradej snad nejsem ani já, bohužel, co je horší, je ten fakt, že mě ta jeho drzost tak vzrušuje, až mě to dohání k šílenství! Koho by napadlo, že z něho jednou bude tak dobrý obchodník, kvůli kterému mi bude zatěžko říct ne?!

B: "Mám nápad - vykouříš mě a já posoudím, jestli to je opravdu nezapomenutelné a podle toho se rozhodnu, co s tebou provedu."

J: "Ty si vždycky musíš najít nějakou okliku, viď?"

B: "Nebyl bych to já, kdyby ne."

J: "To je dobré odůvodnění."

B: "Já vím."

J: "Takže..."

B: "Ano?"...Smočil jsem si rty jazykem a netrpělivě čekal na to, co z něj vyleze.

J: "Souhlasím."

B: "Skvěle."

J: "Tak se posaď."

Kdo by ho neposlechl? Jedině nějaký naprostý blázen se sexuální dysfunkcí! Proto jsem ani na vteřinu neváhal, udělal pozpátku těch pár otravných, ale přes to nezbytných kroků a když jsem následně zavadil o postel stačilo jen jediné - sednout si a uvolnit se, abych si mohl následné Justinovo počínání užít, jak nejvíc to bude možné... Přeci jen jde o velkou věc, a i když věřím, že Justin nebude se svým výkonem daleko od vytouženého cíle, tak představa toho, jak ho trestám, je přeci jen hodně lákává, nicméně nechme se překvapit, že?

Justin si přede mnou následně klekl a já samým očekáváním a vzrušením téměř přestával dýchat, dlaní se pokoušel o to, abych si horní část těla položil na postel, jenže já nemohl, ne celou, alespoň jsem musel být zapřený o lokty, chtěl jej vidět, hrát si s jeho vlasy, vychutnávat si to i pohledem!

Už stačilo jen pár milimetrů, aby Justin začal s tím, co slíbil, jenže přesně v ten samý okamžik se loftem rozeznělo hlasité klepání na dveře...

B: "Do prdele práce!"

J: "Myslím, že trest byl vykonán, ale na tobě,"...Smál se.

B: "Neboj, na všechno nakonec dojde."

J: "Jo, ale nejdřív by si mohl jít konečně otevřít."

B: "Za chvíli to vzdá."

J: "Doufej."

B: "Žádný doufej, to je prostě holý fakt."

J: "Dobře."

Justin se zvedl a posadil se vedle mě, nevím, kolik minut uběhlo, ale vím, že klepání neustávalo, začínalo mi to jít pekelně na nervy, kdybych měl čím, zastřelil bych onoho dotyčného za dveřmi, jenže místo toho klepání zničehonic přestalo, chtěl jsem se radovat a s Justinem se vrátit tam, kde jsme přestali, když v tom se rozezněl i můj telefon!

B: "Co?!"...Štěkl jsem.

Maikey: "Otevřeš nám nebo ne?"

B: "To si snad ze mě děláte srandu?"

Maikey: "Ani ne, ale pokud si zapomněl, máma má dnes narozeniny."

B: "Pane bože!"

Maikey: "Toho budeš potřebovat, pokud se hned s Justinem neoblíknete a nenaklušete k ní s minimálně diamantovým náhrdelníkem."

B: "Jasně, my hned... Hned jsme tam."

Maikey: "Super a zatím bys nás mohl pustit dovnitř."

B: "Jen si počkejte!"

Zahodil jsem telefon do peřin, a začal zmatkovat, Justin na mě zíral, jak na blázna, nedivil jsem se mu, taky jsem si tak připadal, jenže pak jsem se zarazil v pohybu, něco mi došlo...

J: "Co ti je?"

B: "Kolikátého dneska je?"

J: "Proč?"

B: "Má Debb dneska narozeniny?"

J: "Ne, proč?"...Díval se na mě nechápajícím pohledem.

B: "Ten malej červ!"

Otočil jsem a vydal se ihned otevřít dveře, myslel jsem, že ho snad zabiju! Jestli tohle má být nějaký hodně špatný vtip tak účel to splnilo!

B: "Zabiju tě."

Maikey: "Věděl jsem, že otevřeš."

B: "Vy v tom jedete taky?"

Emmett: "Ani omylem."

Ted: "Jak bychom mohli?"

B: "Nesnáším vás."

Maikey: "My víme, ale jen co bude mít máma narozeniny tak nezapomeň přinést ten diamantový náhrdelník."

B: "Kušuj!"

Možná to vypadá jako, že si nepamatuji, kdy má Debbie narozeniny, i když by to nebylo nic šokující vzhledem k tomu, že si nechci pamatovat ani ty vlastní, ale můj věčně sexuálně smýšlející mozek nemá čas na takové zbytečnosti jako je hlídání dat, proto pochopte, že nemám ani páru o tom, co je dneska za den, proto je pro Maikeyho velmi snadné přijít na mě s takovou lstí!

Maikey: "Jak to, že nejste oblečení?"

B: "Byli jsme uprostřed něčeho."

J: "Jo, přišli jste akorát na čas."

Emmett: "Dokážeme si to živě představit."

B: "Nech si tu svojí úchylnou fantazii pro někoho jiného... Třeba pro Teda!"...Uchechtl jsem se.

Ted: "Haha."

Maikey: "Radši se oblíkněte, jdeme do Babylonu."

B: "Říká kdo?"

Maikey: "My všichni."

J: "Jo souhlasím, měli bychom zajít ven."

B: "O tom si ještě promluvíme,"...Přecedil jsem skrz zuby.

Maikey: "Nebudeme o tom diskutovat, jde se!"

Skvělý, právě jsem přišel o klid, nejlepší orgasmu v životě a nervy, ale hlavně že budou všichni spokojení, že?! Ale jestli si Justin myslí, že se z toho všeho takhle snadno vyvlíknul tak se šeredně mýlí, já hodlám všeho dostát za jakoukoliv cenu, o tom není nejmenší pochyb!