Monday, March 16, 2015

Změna(1)

Nová povídka. - 15+

BRIAN

Seděl jsem na posteli a kochal jsem se dokonalým až téměř neuvěřitelným pohledem. Justin právě vycházel z koupelny s ručníkem kolem pasu a s doznívajícími kapičkami na jeho hrudi. Bylo to, jako bych oněměl, přestal dýchat a zapomněl, čí jsem, nerozuměl jsem tomu, viděl jsem ho takhle už tolikrát, ale nikdy jsem se necítil takhle... Jasně, Justin se v poslední době dost zdržuje v tělocvičně, má nový sestřih a je jako by vyspělejší, už není tím 17letým děckem, které jsem připravil o nevinnost, ale je z něho muž, až mě to děsí! Ale... Zbláznil jsem se do něj předtím, co s ním mám, sakra, dělat teď, když vypadá takhle? A navíc zájem o něj bude jen a jen vzrůstat a i když se pořád držím na příčce nejsebevědomější a nejvíc sexy chlap v Pittsburghu, tak jaká je šance, že on nezačne prahnout po někom mladším? Co to na něm, sakra, je, že se ho nedokážu vzdát a místo toho se modlím, aby on se nevzdal mě? Jak patetické! Mohl bych si potřást rukou s Tedem, začínám se dostávat na úplné dno, když přemýšlím takhle!


J: "Briane!"
B: "Co?"
J: "Je ti něco? Jsi myšlenkami úplně jinde."
B: "Ooo, to tedy jsem... Pojď ke mně."
J: "Ty chceš, abych šel k tobě?"
B: "A ihned."
J: "Nevím, jestli se mi chce."
B: "Ty chceš, abych si pro tebe došel?"
J: "Nevím, já... Hups,"...Jeho ručník mu sklouzl na zem samozřejmě "omylem" já bych mu dal co proto!
B: "Ty se mi snad zdáš."
J: "To by sis přál,"...Olízl si rty.
B: "Napočítám do tří a pak si pro tebe dojdu."
J: "Už se třesu."
B: "Jedna... Dva..."
J: "Zapomněl si počítat?"
B: "Ne, jen ti dávám chvilku, aby sis to pořádně rozmyslel."
J: "Myslím, že jsem si to rozmyslel, jak nejlíp jsem mohl."
B: "Dobře - tři!"

Zvedl jsem se doslova světelnou rychlostí a vydal jsem se vstříc k němu, začal se smát, ale jakmile jsem stál u něj a jednu rukou ho plácl po zadku, nadskočil, následně jsem si ho za něj přitáhl k sobě a on vzdychl.

J: "Teď mě nějak potrestáš?"
B: "Za tvou neposlušnost? Měl bych tě minimálně zlynčovat."
J: "A co když ti to udělám tak, že to bude tvůj nejlepší orgasmus v životě?"
B: "Začínáš smlouvat?"
J: "Řekl bych pouze, že to je velmi výhodná nabídka."
B: "Nevím, jestli ti můžu věřit, že jí dodržíš."
J: "To už je tvá volba, buď to mě potrestáš a nic si se mnou neužiješ nebo mě necháš tě vykouřit tak, že na to nezapomeneš."
B: "Kdo řekl, že bych si tvé trestání neužil?"
J: "Ano, ty jsi vlastně na sado-maso."
B: "By ses divil."
J: "Co kdybys mi raději sdělil svou odpověď, má nabídka se začíná pomalu rozplývat."
B: "Od kdy jsi tak proradnej?"
J: "Od chvíle, co si mě to naučil,"...Mrkl tím svým modrým kukadlem.

Vzhledem k tomu, že se znám, tak bych mu to i věřil, jenže takhle proradej snad nejsem ani já, bohužel, co je horší, je ten fakt, že mě ta jeho drzost tak vzrušuje, až mě to dohání k šílenství! Koho by napadlo, že z něho jednou bude tak dobrý obchodník, kvůli kterému mi bude zatěžko říct ne?!

B: "Mám nápad - vykouříš mě a já posoudím, jestli to je opravdu nezapomenutelné a podle toho se rozhodnu, co s tebou provedu."
J: "Ty si vždycky musíš najít nějakou okliku, viď?"
B: "Nebyl bych to já, kdyby ne."
J: "To je dobré odůvodnění."
B: "Já vím."
J: "Takže..."
B: "Ano?"...Smočil jsem si rty jazykem a netrpělivě čekal na to, co z něj vyleze.
J: "Souhlasím."
B: "Skvěle."
J: "Tak se posaď."

Kdo by ho neposlechl? Jedině nějaký naprostý blázen se sexuální dysfunkcí! Proto jsem ani na vteřinu neváhal, udělal pozpátku těch pár otravných, ale přes to nezbytných kroků a když jsem následně zavadil o postel stačilo jen jediné - sednout si a uvolnit se, abych si mohl následné Justinovo počínání užít, jak nejvíc to bude možné... Přeci jen jde o velkou věc, a i když věřím, že Justin nebude se svým výkonem daleko od vytouženého cíle, tak představa toho, jak ho trestám, je přeci jen hodně lákává, nicméně nechme se překvapit, že?
Justin si přede mnou následně klekl a já samým očekáváním a vzrušením téměř přestával dýchat, dlaní se pokoušel o to, abych si horní část těla položil na postel, jenže já nemohl, ne celou, alespoň jsem musel být zapřený o lokty, chtěl jej vidět, hrát si s jeho vlasy, vychutnávat si to i pohledem!
Už stačilo jen pár milimetrů, aby Justin začal s tím, co slíbil, jenže přesně v ten samý okamžik se loftem rozeznělo hlasité klepání na dveře...

B: "Do prdele práce!"
J: "Myslím, že trest byl vykonán, ale na tobě,"...Smál se.
B: "Neboj, na všechno nakonec dojde."
J: "Jo, ale nejdřív by si mohl jít konečně otevřít."
B: "Za chvíli to vzdá."
J: "Doufej."
B: "Žádný doufej, to je prostě holý fakt."
J: "Dobře."

Justin se zvedl a posadil se vedle mě, nevím, kolik minut uběhlo, ale vím, že klepání neustávalo, začínalo mi to jít pekelně na nervy, kdybych měl čím, zastřelil bych onoho dotyčného za dveřmi, jenže místo toho klepání zničehonic přestalo, chtěl jsem se radovat a s Justinem se vrátit tam, kde jsme přestali, když v tom se rozezněl i můj telefon!

B: "Co?!"...Štěkl jsem.
Maikey: "Otevřeš nám nebo ne?"
B: "To si snad ze mě děláte srandu?"
Maikey: "Ani ne, ale pokud si zapomněl, máma má dnes narozeniny."
B: "Pane bože!"
Maikey: "Toho budeš potřebovat, pokud se hned s Justinem neoblíknete a nenaklušete k ní s minimálně diamantovým náhrdelníkem."
B: "Jasně, my hned... Hned jsme tam."
Maikey: "Super a zatím bys nás mohl pustit dovnitř."
B: "Jen si počkejte!"

Zahodil jsem telefon do peřin, a začal zmatkovat, Justin na mě zíral, jak na blázna, nedivil jsem se mu, taky jsem si tak připadal, jenže pak jsem se zarazil v pohybu, něco mi došlo...

J: "Co ti je?"
B: "Kolikátého dneska je?"
J: "Proč?"
B: "Má Debb dneska narozeniny?"
J: "Ne, proč?"...Díval se na mě nechápajícím pohledem.
B: "Ten malej červ!"

Otočil jsem a vydal se ihned otevřít dveře, myslel jsem, že ho snad zabiju! Jestli tohle má být nějaký hodně špatný vtip tak účel to splnilo!

B: "Zabiju tě."
Maikey: "Věděl jsem, že otevřeš."
B: "Vy v tom jedete taky?"
Emmett: "Ani omylem."
Ted: "Jak bychom mohli?"
B: "Nesnáším vás."
Maikey: "My víme, ale jen co bude mít máma narozeniny tak nezapomeň přinést ten diamantový náhrdelník."
B: "Kušuj!"

Možná to vypadá jako, že si nepamatuji, kdy má Debbie narozeniny, i když by to nebylo nic šokující vzhledem k tomu, že si nechci pamatovat ani ty vlastní, ale můj věčně sexuálně smýšlející mozek nemá čas na takové zbytečnosti jako je hlídání dat, proto pochopte, že nemám ani páru o tom, co je dneska za den, proto je pro Maikeyho velmi snadné přijít na mě s takovou lstí!

Maikey: "Jak to, že nejste oblečení?"
B: "Byli jsme uprostřed něčeho."
J: "Jo, přišli jste akorát na čas."
Emmett: "Dokážeme si to živě představit."
B: "Nech si tu svojí úchylnou fantazii pro někoho jiného... Třeba pro Teda!"...Uchechtl jsem se.
Ted: "Haha."
Maikey: "Radši se oblíkněte, jdeme do Babylonu."
B: "Říká kdo?"
Maikey: "My všichni."
J: "Jo souhlasím, měli bychom zajít ven."
B: "O tom si ještě promluvíme,"...Přecedil jsem skrz zuby.
Maikey: "Nebudeme o tom diskutovat, jde se!"

Skvělý, právě jsem přišel o klid, nejlepší orgasmu v životě a nervy, ale hlavně že budou všichni spokojení, že?! Ale jestli si Justin myslí, že se z toho všeho takhle snadno vyvlíknul tak se šeredně mýlí, já hodlám všeho dostát za jakoukoliv cenu, o tom není nejmenší pochyb!

No comments:

Post a Comment