Trable v ráji(5)

Poslední díl. - 12+

BRIAN

Já jsem vůl volí! Ne kretén kreténská! Nebo... Copak vůbec existuje dost výstižná přezdívka pro takového vymaštěnce jako jsem já? Ani bych neřekl! Protože nikdo nemůže být tak naprosto blbej! Vlastně může, ale nebudu vyslovovat jeho jméno, mohl bych si ušpinit jazyk! Jak si vůbec mohl dovolit mi vrazit kudlu do zad a ještě jí několikrát otočit?! Já idiot měl blbé svědomí z toho, že jsem ho nejprve okřikl s tím, že si má najít jiné bydlení, potom, že jsem ho donutil vyhodit to křeslo, po kterém tak toužil a nakonec jsem se se svým svědomím odporoučel do Babylonu, kde jsem si dal na rozptýlení své oblíbené a-b-c-d-eeee! A on nakonec udělá takovou podlost a je mi úplně jedno, že ten, co s ním tancoval nebo spíš zkoušel z jejich těl udělat jedno samostatné,, byl Emmett... O to možná hůř zrovna ta královnička, ta která pro něj měla hned na začátku menší slabost, ta která... Já jednoduše nebudu vyjadřovat své emoce a pocity, mohl bych pak totiž vraždit i jen třeba pohledem!

Nevím, jestli i tohle byl boží záměr, ale přímo před Babylonem jsem se rozplácl, jakmile mi noha ujela po nějaké sračce v podobě sraček! Zůstal jsem ležet na zemi a popadl mě přímo zuřivý smích nemohl jsem uvěřit tomu, že se tohle děje, že tohle všechno se stihlo odehrát během jednoho jediného dne... Posral bych se!

J: "Co to, proboha, děláš?...Zjevil se nade mnou.

B: "Dávám si dvacet!"...Štěkl jsem.

J: "Ty si spadnul?"

B: "Ne chodník se zvednul! Kdes přišel k těm ujetým otázkám?!"

J: "Promiň... Chceš pomoct?"

B: "Zvládnu to sám!"

---

Jo ty silné řeči! Jakmile jsem se o to pokusil, tak se mi nohy rozjely znova a tvrdě jsem dopadl rovnou na prdel! Já, kurva, budu vraždit a začnu s tím tam nahoře!

J: "To vidím,"...Popadl ho smích a zároveň se mě snažil dostat zpátky na nohy.

B: "Už stojím, můžeš mě pustit!"...Ohnal jsem asi až přehnaně.

J: "Omlouvám se!"...Vykřikl.

B: "Ty se omlouváš a za co? Za to, že si mě vystrčil z postele a já si narazil žebra? Nebo snad za můj telefon, který se rozhodl naučit plavat? A co třeba to hnusný křeslo, který mi zničilo koberec? Samozřejmě nezapomeňme na těch pár hodin ve výtahu!"

J: "Za ten výtah jsem nemohl!"

B: "Kdybychom tam netáhli tu kurevsky těžkou starožitnost, ten výtah by se nezasekl!"

J: "Ale to..."

B: "Víš co? Vrať se zpátky za Emmettem... A prosím tě, drž se ode mě dál, než způsobíš další katastrofu!"...Nechal jsem jej tam stát a vydal jsem se domů.

Ale jakmile jsem se mu vzdálil tak se tu zase zjevilo, to mé podělané svědomí, to které mi chtělo nafackovat za každé jedno slovo, které jsem mu řekl, to které tak nerad poslouchám a nejraději bych mu do huby narval sto let staré ponožky po nějakém bezdomovci... Paráda, bezdomovci mi momentálně ovládají život - nejdřív to křeslo a teď by to byly ponožky! Musím si dávat pozor, na to, na co myslím, jinak mě sám velký všemohoucí Bůh potrestá a nakonec tím, kdo ty ponožky bude mít v hubě, budu samozřejmě jen a jen já!

Sakra, tohle jsem vážně podělal, teď bych se ani nedivil, kdyby se chtěl Justin odstěhovat sám od sebe, ani bych mu to momentálně nevyčítal, vždyť jsem se choval jako spratek, jako pokrytec a jako hovado především! Pro Krista, vždyť jsem jen vypadnul z postele, telefon si můžu kdykoliv koupit novej a to křeslo? Vždyť já ho neustále motivuju k tomu, aby kreslil, aby to se svým talentem někam dotáhnul a nakonec mu v tom bráním jen proto, že to křeslo nepředstavuje přepych, ale o to přece nejde, Justin ho chtěl pouze nakreslit, neměl v úmyslu obejít skládky a najít k němu konferenční stolek a pak jim u mě doma najít perfektní místo... On chtěl jenom kreslit! A já se zachoval jako dítě a nakonec jsem ho ještě obvinil z toho, že rozbil výtah... Bože, já jsem debil! Tohle musím dát do pořádku, jednoduše musím!

JUSTIN

Brian mě tak hrozně vytočil, ale nejhorší je, že on má ve všem pravdu... Jako vždycky! Přiznávám se, že ráno to byl tak trochu úmysl vyšoupnout ho z postele, jednoduše to měla být sranda, ale já moc dobře věděl, že jemu to tak připadat nebude, ale i tak jsem to udělal! S tím telefonem to byla naprostá hloupost, mohl jsem Daphne zavolat o minutu později, ale ne já musel hned a dopadlo to přesně tak, jak to dopadlo! A s tím křeslem to byla největší hloupost, bylo mi od začátku jasné, že mě uškrtí, pokud něco takového najde u sebe doma ve svém luxusu, ale i tak jsem ho k němu dotáhl! A ten výtah? Samozřejmě, že ho můžeme připsat na účet mně, to křeslo opravdu bylo moc těžké a výtah je na to starý! A ani nemluvě o Emmettovi, to byla ta největší podpásovka! Jednoduše jsem dneska způsobil jednu větší katastrofu za druhou a ani bych se nedivil, že mě Brian momentálně obviňuje z toho, že se rozmázl před Babylonem! Můžu se leda tak modlit k Brianovu nepříteli, abych neměl, až dorazím do loftu zabalený kufry přede dveřmi!

Táhnul jsem domů jak smrad, bál jsem se toho, jak čert kříže, ani bych se nedivil, že mě Brian před vstupem dovnitř polije svěcenou vodou, aby mě zbavil všech démonů, které tyto katastrofy způsobují, ale jednou jsem tam dojít musel a to bylo právě teď...

J: "Briane?"...Zvolal jsem jej ode dveří.

Ale rozlévalo se tu pouze ticho, takže mi bylo jasné, že není doma, což mohlo znamenat jedině dvě věci, buď to nasává u Woody's, aby mě a mou pošahanou povahu dostal z hlavy anebo je v jídelně a dostává jednu z Debbiiných přednášek, která mu bude jako obvykle naprosto k hovnu! No a já mám pocit, že můžu dělat jediné - balit!

Zamířil jsem rovnou do ložnice a to po tmě, málem jsem se přerazil, ale jen málem, cestou mé periferní vidění něco zaostřilo, ale byla taková tma, že to byl jen obrys a já tomu nevěnoval pozornost, tedy alespoň do chvíle, kdy jsem se zarazil u vstupu do ložnice a můj mozek zpracoval informace potřebné k tomu, abych pochopil, co jsem to viděl... To křeslo!

Rozsvítil jsem a vrátil jsem se zpět a okamžitě ho spatřil, stálo přesně tam, kde jsem ho postavil poprvé, ale... Kde se tu, sakra, vzalo?!

B: "Líbí?"...Ozvalo se za mnou.

J: "Briane, co to...?"

B: "Chtěl si obraz,"...Nesměle se usmál.

J: "Vždyť si říkal..."

B: "Hlouposti!"

J: "Ale co tě přimělo změnit názor?"

B: "Občas si musím připustit chybu a uvědomit si, co potřebuješ i ty, ne jen já... Takže odpuštěno?"

J: "Vždycky!"...Omotal jsem se mu kolem krku a něžně ho políbil.

Nevím sice, co ho donutilo změnit názor, ale na tom nezáleží, hlavní je, že mě pořád očividně miluje a nemá v úmyslu mě vyšoupnout na ulici, i když bych si to nejspíš zasloužil!

J: "Jak si ho vlastně dostal nahoru?"

B: "Našel jsem si způsob,"...Zatajoval.

J: "Opravdu děkuju... Slibuju, že za max dva dny bude pryč.

B: "Dej si na čas... Víš, že tě rád pozoruju při kreslení,"...Olízl si rty.

J: "Vím, vždycky cítím, jak mě propaluješ."

B: "To je dobře... A zrovna když si přišel, jsem si chtěl dát sprchu, co říkáš?"

J: "Že jí taky potřebuju!"

Oba jsme zamířili do sprchy a tam jsme se oddali tomu nejkrásnějšímu a nejněžnějšímu milování a zároveň nejvášnivějšímu a nejtvrdšímu šukání... Byl to naprostý ráj, kterého se snad na hodně dlouhou dobu nevzdáme!

Trable v ráji(4)

Nový díl.

JUSTIN

Věřili byste tomu, že mám nutkání nakopnout ho do rozkroku? Protože mám a to přímo nesnesitelné! Skoro jsem to i udělal nestát mezi námi nejprve moje křeslo a následně Maikey překecávající ho k Babylonu. Za to jsem myslel, že budu vraždit a to přímo dvakrát! Zabil bych je oba, za tu jejich bratrskou romanci, ale stejně mám ten pocit, že Brian s ním šel jen proto, aby nemusel zodpovídat mou otázku ohledně mého stěhování! A ačkoliv všichni dobře známe Briana a víme, že mele hovadiny celkem pravidelně, tak tentokrát nevím, bojím se, že to myslel vážně, že mě opravdu vykopne a to nebude jednoduché... Možná přímo děsivé!

---

Brian nebyl pryč ani půl hodiny a já už začínal panikařit, představa toho, že se doma neukáže ještě pár hodin a to nejspíš takových pět, pokud chce dodržet naší třetí hodinu, mě dost nervovala. Nejen, že jsem chtěl znát odpověď a zbavit se toho příšerného pocitu okolo žaludku, ale taky jsem ho jednoduše chtěl mít u sebe a nějak to s ním napravit. Dneska jsem totiž opravdu vyvedl jednu katastrofu za druhou a vsadil bych se, že i ten výtah přičítá na seznam mně jak ho tak znám, ale i tak... Chci být s ním právě teď! A mám ten pocit, že mi nikdo a nic nedokáže zabránit!

Stačilo se jen obléknout do něčeho více nositelného a vydat se rovnou do Babylonu, sice jsem nevěděl, co přesně mu řeknu na svou obhajobu, že jsem se tam tak najednou zjevil, ale já za ním zkrátka potřeboval!

J: "Ahoj!"...Pozdravil jsem Emmetta a Teda na baru.

Ted: "No, že se taky ukážeš!"...Ihned mě pokáral... Klasický účetní!

Emmett: "Mysleli jsme, že nepřijdeš... Brian z toho byl trochu nesvůj."

J: "Nesvůj? Ten tak!"...Uchechtl jsem se, ačkoliv se mi ta představa líbila.

Ted: "Emmett má pravdu, jen jsme se zeptali, kde jsi a on jen odsekl, že doma a dál se nebavil, měl takový ten svůj výraz..."

J: "Jaký výraz?"

Emmett: "V překladu 'Chci Justina u sebe, ale nemůžu, poněvadž jsem si to u něj zase posral' přesně ten."

J: "On takový má, jo?"

Ted: "Používá ho nejčastěji."

Emmett: "Taková jeho značka."

J: "Kde vůbec je?"

Ted: "Přímo támhle,"...Ukázal na parket.

Jakmile jsem ho spatřil v davu, tak jsem měl takový pocit úlevy, ale zároveň mě pohltil strach, hned na první pohled jsem věděl, že s ním není něco v pořádku...

J: "Co si vzal?"

Emmett: "Jeho oblíbené éčko."

J: "Já ho snad...!"

Emmett: "Nech to být, Justine... Víš, že to nemá smysl. Pokud to musí dělat, aby se cítil líp, nemůžeš mu v tom bránit,"...Na uklidněnou mě pohladil po paži.

Ted: "Maikey taky nevypadá nejlíp."

Až když jsem se tam podíval po druhé, tak jsem si všiml, že hned vedle Briana tancuje i Maikey a má úplně stejný výraz - zfetovaný! Dřív jsem tohle tolik neřešil, Brian to dělal rád, jenže teď už mě to děsí, pokaždé když si něco vezme, tak se o něj bojím, vždyť ho to může klidně zabít! A nebojím se jen o něj, ale o všechny, o Maikeyho, který vypadá stejně mizerně a vzal si to jen proto, že si to vzal Brian, ale nemůžu s tím nic dělat, za prvé - jsou oba dospělí a za druhé - neposlouchali by mě... Brian teda určitě ne!

Emmett: "Pojď, koupíme ti drink."

Ted: "Potřebuješ ho!"

J: "Díky."

Měli pravdu, potřeboval jsem ho a to přímo urgentně. Nejen kvůli Brianovo stavu, ale taky kvůli tomu, co se odehrálo a ještě odehraje, rozhodně vím, že s rájem to nebude mít vůbec nic společného, obzvlášť pokud bude Brian pod vlivem drog říkat mnohem větší hlouposti, než říká za střízliva a to už je co říct!

Otočil jsem se zase jejich směrem, tentokrát už na sobě byli natisknutí v těsné blízkosti a tancovali spolu nějaký velmi zajímavý ploužák a ačkoliv se mi tohle v případě těch dvou nikdy nestalo, tak dneska jo... Žárlil jsem! Chtěl jsem mít Briana jen pro sebe, mluvit s ním, cítit ho a ne sledovat, jak se lepí na svého nejlepšího přítele, který k němu chová "tajné" city!

Emmett: "Pojď se mnou,"...Chytil mě za ruku a mířil se mnou na parket.

J: "Emmette, co to děláš?"

Emmett: "Jdeme tančit!"

J: "Ale..."

Emmett: "Žádné ale! Nehodlám dál koukat na ten tvůj žárlivý, zdrcený pohled, zatímco Brian předstírá, že tě nevidí, protože se s tebou bojí mluvit, jednoduše ho přinutíme k činu... A věř, že i já budu stačit k žárlení!"

Připadal jsem si jak panic, s Emmettem jsem v životě netancoval a popravdě jsem momentálně ani nevěděl, jak se to dělá! Ale Emmett se toho ujal velice obstojně, mé ruce si položil kolem svého krku a ty své omotal kolem mých boků, přesně nad zadkem, téměř to překračovalo hranice, ale jen téměř, on věděl přesně, co dělá! A taky měl pravdu, i přesto, jak moc jsem si to nechtěl připustit, Brian jen předstíral, že mě nevidí, jen aby se mnou nemusel mluvit, no tak mu dám důvod, pro který se svým předstíráním určitě přestane!

Emmett: "Hýbej trochu boky, stojíš tu jak solný sloup... Připadám si jak striptérka u tyče,"...Jeho slovní pochody nemají konkurenci!

J: "Děkuju, Emme, to potěší! Já mám jen blbej pocit..."

Emmett: "Z čeho? On smí tančit se svým kamarádem a ty musíš žárlit, zatímco ty se svým kamarádem tančit nemůžeš, aby on nemusel žárlit?"

J: "A nebojíš se...?"

Emmett: "Že mi nakope prdel? On mě má rád, Justine, a neublížil by mi, jen se mnou pár dní nebude mluvit! A teď už se hýbej!"

J: "Tak dobře,"...Zakoktal jsem.

Sebral jsem v sobě veškerou odvahu, kterou jsem jen našel a k Emmettovi jsem se natiskl, jak nejvíc jsem dokázal, dokonce jsem poprvé za celé kamarádství s ním měl možnost cítit jeho mužství... Bylo mi trochu trapně a měl jsem divný pocit, ale... Jo tak nějak mě to vzrušilo, viděl jsem v tom něco nového, něco nepoznaného a... Nikdy by mě nenapadlo, že budu o Emmettovi přemýšlet sexuálně! Ale přiznejme si, že Emmett je kus, sice ztřeštěný a doslova královnička všech teploušů, ale kus, sexy kus! Ale o to teď nejde, náš cíl je jasný - připomenout Brianovi, jaké místo v jeho životě zaujímám a to ve zkratce znamená, že mi nemůže jen tak v mezi řeči říkat, ať se odstěhuju a předstírat, že neexistuji!

Po pár dalších minutách jsem se do toho opravdu dostal, Emmett mě pevně držel v pase a já jeho kolem krku, byli jsme přímo tělo na tělo a vychutnávali jsme si hrající hudbu, bylo to tak živelné a sexy, měl jsem tak zvláštní pocit a užíval si ho, až dokud jsem nezjistil, že můj, tedy náš plán selhal! Brian totiž už dávno netancoval s Maikeym, ale seděl sám na baru se skleničkou, hádám něčeho silného, a propaloval nás pohledem!

J: "Emmette... On je na baru,"...Odstrčil jsem jej od sebe.

Emmett: "Sakra!"

J: "Tohle mu přece nevysvětlím!"

Emmett: "Běž za ním a řekni mu, proč si to udělal."

J: "Vysměje se mi."

Emmett: "Pokud tě miluje, tak nevysměje, alespoň ne vnitřně, navenek je to jen jeho maska... Věř tomu,"...Políbil mě na tvář a vzdálil se ode mě.

Nabral jsem si opravdu hodně vzduchu do plic a svoje ztracený ego jsem trochu naplnil sebevědomým a s myšlenkou, že tohle dopadne dobře, jsem se rozešel přímo naproti němu, ale stačil jeden jediný pohled do jeho očí a věděl jsem, že mezi námi to dobré teď nějakou chvilku určitě nebude a hned na to se sebral a odešel pryč... Zdálo se mi to jen nebo se všechny vyhlídky na ráj právě vypařily?!

Trable v ráji(3)

Nový díl.

BRIAN

Myslel jsem, že se snad poseru anebo prasknu vzteky, ale to by asi vyšlo nastejno, hádám! Prostě jsem byl nasranej a to přímo nehorázně, za to Justin se smál... jak debil! Jednu bych mu fláknul vědět, že toho později nebudu litovat! Skoro jsem si hlavu omlátil o stěnu ve snaze přijít na to, za co mě ten kretén nahoře tak trestá a pak jsem si vzpomněl... Moje matka s ním má velice vášnivý platonický vztah a tohle je asi část jejich dohody 'Budu v tebe věřit znič mého teplého syna!' No, mami, daří se ti to na jedničku!

Tohle bylo vážně k vzteku - ztvrdnout ne v tom dobrém slova smyslu ve výtahu, který pro mě může co nevidět představovat klaustrofobické záchvaty, ještě k tomu s Justinem, který z toho všeho má očividně velkou švandu, za kterou bych ho pověsil za koule na hák a velmi bolestivě vykastroval, jen abych jej zbavil toho přiblblýho úsměvu a jako třešničku na dortu jsem mohl označit to historický křeslo z doby neandrtálců vhodné na pohřbení tam, kde ho nikdy nikdo nenajde a to ani třeba posranej červ... Tohle je totiž přírodní úkaz, který by neměl spatřit vůbec nikdo normální... A to si přiznejme, že já jsem! O Justinovi to teď už tvrdit nemůžu!

B: "Přestaň se smát jak debil, Justine!"

J: "Já se nesměju... Já se smíchy dusím!"

B: "Tak se třeba poser, pokud chceš, hlavně tím nezatěžuj mě!"

J: "Kdykoliv si řekneš! Nemám přestat dýchat, aby ti to vyhovovalo?"

B: "Konečně tě napadlo něco rozumného... Gratuluju!"

J: "Samozřejmě... Idiote!"

---

B: "Ty jeden... Blbče!"

J: "Páni, Briane, to bylo tak hluboké!"

B: "Nechceš zmizet?"

J: "Jasně hned vystoupím... Počkej, já vlastně nemůžu! Výtah nejede!"

B: "Víš co, nemluv na mě, jo?"

J: "Nebudu... Přímo s radostí!"

Právě teď bych mohl vyjmenovat zhruba milion lidí a věcí, se kterými bych raději strávil tyto nesnesitelné chvíle v tomto klaustrofobickém výtahu, než právě s Justinem a tím jeho novým mazlíčkem! Tohle snad někdo musel plánovat dopředu jinak nevím, jak by se mohlo tolik katastrof seběhnout během jednoho jediného dne!

J: "Víš, Briane, nechci tě nijak zatěžovat, ale co kdybys zkusil zavolat?"

B: "No jo, Justine, máš pravdu... Jen ten tunovej výtah přemluvím, aby se trochu hnul směrem nahoru, pak skončím do obýváků a zavolám... Počkat, já nemám z čeho, můj telefon si dal kraula v hajzlu! Co ty, kde máš telefon?"

J: "Fajn pochopil jsem! Už si skončil?"

B: "Ještě jsem ani nezačal."

J: "Paráda, mám se na co těšit!"

B: "Jo především na to, až si budeš hledat novej podnájem!"

Dobře, tohle nebylo tak úplně plánované, vlastně ani netuším, kde se to ve mně vzalo, ale v ten okamžik to bylo tak spontánní. Můj vztek se jednoduše nedokázal ovládat a já byl teda nasranej o tom žádná, takže to, co jsem řekl, jsem jednoduše řekl, jen nevím, jak s tím naložím v budoucnu. Justin se k tomu raději nevyjádřil a já ani neměl odvahu se podívat na jeho výraz, tudíž předpokládám, že až se z této kárky dostaneme, budu to mít na talíři! Já debil!

Mám ten pocit, že ho to asi hodně vzalo, poněvadž od té doby necekl ani hlásku a oba jsme se svezli podél stěny k zemi na jiné straně výtahu tak, abychom na sebe neviděli... Asi tichá chvilka, řekl bych! Nejspíš se potichu loučí se svým milovaným křeslem! Anebo mě jednoduše v duchu proklíná, což bych se mu ani popravdě moc nedivil!

B: "Tak a dost!"

Zvedl jsem se a z plných plic jsem začal volat, jestli by náhodou nebyl někdo tak hodný a nevytáhl tu svojí velkou tlustou prdel ze své postele anebo, kde se zrovna nachází a následně zda by nebyl od té dobroty zavolat ty neschopný kretény výtaháře, aby sem dotáhli svoje prdele a dostali nás z tohoto monstra, kde je další monstrum, které si zaslouží shledat se svou rodinou na skládce... Zkráceně řval jsem "Halo, je tu někdo?!"

B: "Asi by tě bolel krček, kdyby ses přidal, viď?"...Neodpustil jsem si sarkasmus.

J: "Tak za prvé, Briane, ti, co bydlí pod tebou, tu nejsou, jeli na dovolenou a ta stará paní v prvním patře neslyší ani televizi, natož tebe, za druhý, i kdyby tu byl někdo, kdo slyší, což není, ale i kdyby, jde ti to tak dobře, že na to stačíš sám, mohl bys zpívat operu a za třetí, nemluvím s tebou!"

Já tady chcípnu! Prosím, dostaňte mě někdo odtud... Od něj! Já budu klidně vytírat hajzly, jen mě odtud dostaňte! Prosím!

Zkrátka a jednoduše je na mě nehorázně nasranej a během našeho následujícího pobytu ve výtahu s naším novým křeslem se mnou nehodlá mít nic společného... Kdo by to byl čekal, že?!

J: "Vážně chceš, abych se odstěhoval?"...Promluvil po dalších chvílích ticha.

Sakra, ten umí člověka zaskočit nepřipraveného! Samozřejmě, že nechci, aby se odstěhoval, mám ho rád u sebe nablízku, když ho můžu tajně sledovat při převlíkání, spaní, malování, vaření anebo, když jen tancuje ve spodkách po bytě, takové chvíle si zatraceně vychutnávám, ale nemůžu mu to říct! Já toho nejsem schopný! Ale jak mu mám odpovědět, abych si to neposral ještě víc? Dobrá otázka!

B: "Já..."

"Briane?" záchrana přišla v podobě Maikeyho, který se zničehonic objevil před výtahem nebo spíš nad výtahem... Bože, nikdy v životě jsem ho neviděl tak moc rád! Tohle byl boží zásah!

B: "Díky bohu, Maikey!"

Maikey: "Co tam vy dva cvoci děláte?"

B: "Kempujeme! Co asi? Dostaň nás ven!"

Maikey: "Jo hned jdu volat!"

B: "Skvělej nápad!"...Dneska sarkasmem přímo sálám!

Nevím, jestli se mi to jen zdálo, ale zatímco já jsem se přímo štěstím, že se odtud dostanu, roztekl, tak Justin naopak nevypadal nadšeně! Jako by v tom výtahu byl se mnou rád a zároveň v tom viděl vhodnou chvíli na konverzaci! A ačkoliv mluvení není moje silná stránka, tak když nad tím tak uvažuji nebylo to tak špatný, být tam jen s ním i přes okolnosti které mě nutily se vztekat, ale být v jeho přítomnosti v tak malém prostoru bylo... Jo skvělé! A pak to křeslo! No o tom už zpívat nehodlám!

Trvalo to zhruba asi další půlhodinu, než jsme se dostali ven a pak asi dalších deset minut, než jsme to křeslo dostali tam, kam patří a svým způsobem jsem si ho oblíbil, což nepochopím, ale... Ne, bylo to jen posraný křeslo, Briane!

Hned potom jsme všichni tři zamířili do loftu a Maikey se nás oba snažil přemluvit k Babylonu, jenže Justin nechtěl a já věděl, proč přesně... On chtěl dokončit náš výtahový rozhovor! A proto jsem musel s Maikeyho nabídkou souhlasit, ačkoliv jsem věděl, že až se vrátím domů, nebude to ráj!

Trable v ráji(2)

Nový díl. - 15+

BRIAN

Já věděl, že tohle bude problém, velký problém, ale netušil jsem, jak moc bude Justin schopný a především ochotný vyjednávat... To byly samé řečičky a sladké sliby! Že prý ho dá na nějaké neutrální místo v bytě - což si s ním ještě vyřídím, protože tady je všechno perfektní a ne neutrální! A pak, že ho prý hned zase vrátí tam, kde ho našel, až dokončí svůj obraz, kvůli kterému ho přitáhl až ze čtvrti bezdomovců a podobné havěti! K tomu se mě ještě snažil vydírat sexuálně, ale pokud jde o mě ojedu radši strom, než abych to monstrum dál trpěl ve svém království! Tohle tady jednoduše nezůstane a tečka, je mi jedno, jestli se posere vzteky, malovat může i na ulici, až tam to křeslo zase vrátí a klidně mu budu nosit polívku a horký kafe, až tam bude svoje zmrzlý koule odlepovat od betonu!

J: "Jsi fakt mizera, víš to?"

B: "Říká se to o mně!"...Provokativně jsem se usmál.

J: "Jeden den... Jeden blbej den a zítra večer bude pryč... Prosím!"

B: "Ani jednu jedinou minutu... Dostaň to křeslo z mého bytu, než začne chodit!"...A já bych i věřil, že začne, kdo ví, co v něm žije!

J: "Tohle ti vrátím!"

B: "Budu se těšit!"

---

Musel jsem se jít schovat do koupelny a to doslova a do písmene schovat - za prvé jsem věděl, že když s ním dál zůstanu v jedné místnosti, tak s tím vyjednáváním jen tak neskončí... On se snad to té obludy fakt zamiloval! A za druhé, nikdo a nic na světě mě nepřinutí být v přítomnosti té nechutnosti! Je mi z toho špatně, jen se na to křeslo podívám, Justin ten koberec vydrbe vlastníma rukama, a vydezinfikuje naprosto všechno, čeho se to křeslo třeba jen nepatrně dotklo, i kdybych ho u toho měl kopat do prdele a týrat nespavostí!

J: "Briane?"...Vplížil se za mnou do koupelny.

B: "Tys to křeslo vyhodil z okna, že si tak rychlej?"

J: "Ne..."

B: "Tak ho odnes!"

J: "Je těžký! Musíš mi pomoct!"

B: "Zbláznil ses? Já na to nesáhnu!"

J: "To křeslo nemá lepru!"

B: "Ani hygienické návyky! Sám sis ho přitáhl, sám si ho odtáhni!"

J: "Nebyl jsem sám!"

Zarazil jsem se v pohybu a vytřeštil jsem oči, pokud je to vůbec ten správný výraz, měl jsem totiž pocit, že mi oči visí už jen na nervech! Co tím, sakra, myslel, že nebyl sám? Já se jen modlím, že mi tím nehodlal říct tu nejhorší verzi mých šílených a děsivých představ... Nenašel si snad mezi bezdomovci přítele, kterému budeme nosit polívku a horký kafe, zatímco mu budeme odřezávat zmrzlý koule od betonu, že ne?!!!

B: "Justine, právě teď nevím, čeho jsem schopný, můžu být nebezpečný, dokonce hodně, takže si pořádně promysli to, co se mi chystáš říct, mohla by to totiž být tvá poslední slova, poněvadž ti hned potom vyříznu jazyk a narvu ti ho do zadku!"

J: "Vsadím se, že to by tě vzrušovalo,"...Uchechtl se.

B: "Justine!"...Ujely mi nervy.

J: "Pomohl mi Maikey!"

Teď už se mé oči kutálely směrem k záchodové míse, odhodlané se spláchnout do těch sraček, jen aby nemusely přihlížet Justinovo... A Maikeyho vykuchání! Ani si nejsem jistý, že chci slyšet zbytek příběhu - Co? Kde? Jak? Proč? - Jo nechci to slyšet!

B: "Řekni mi zbytek příběhu... Než tě zabiju!"...Dobře, potřeboval jsem to slyšet... Musím mít zatraceně dobrou obhajobu k soudu!

J: "Chtěl jsem ven, zavolal jsem Maikeymu, šli jsme k Woody's a cestou domů jsme spatřili tohle křeslo a..."

B: "Zamilovali se?!"

J: "Co máš pořád s tím zamilováním?"...Ptal se spíš sám sebe než mě.

B: "Jste vůbec vy dva normální? A jak se ti podařilo Maikeyho na něco takového přemluvit?"

J: "No já chtěl to křeslo a potřeboval jsem pomoct a on se nabídl s tím, že za ten tvůj výraz mu to stojí... Samozřejmě mu ho pak budu muset ještě popsat."

Zdá se mi to nebo opravdu mluvil smrtelně vážně?! Prostě dýchej, Briane, dýchej! Nechceš si odsedět doživotí za zabití pod vlivem nepříčetnosti dvou totálních magorů... To prostě nechceš!

B: "Dostaň ten hnus z mého loftu!"

J: "Fajn!"

B: "Fajn!"

Zůstali jsme na sebe civět jako nějací dva absolutní kreténi! A víte vy co? Chtěl jsem ho! A tak zatraceně moc i navzdory tomu, že to nebylo ani čtvrt hodiny od našeho posledního tak neuvěřitelně skvělého šukání! Jenže zkrátka bylo na čase pro jednou poslechnout svůj mozek a ne erekci mezi svýma nohama... Ačkoliv to bylo tak hnusně těžký!

J: "Ty chceš sex že jo?"...Předběhl mě.

B: "Ani za milion let a teď odnes tu šílenost tam, kde si jí vzal!"

J: "Ani za milion let?"...Skousl si spodní ret.

B: "Nezkoušej mě, Justine!"

J: "Chceš mě, přiznej si to,"...Začal se pomalu blížit ke mně.

B: "Chci tu nestvůru dostat z mého bytu!"

J: "Ale víc mě chceš ošukat, že?"

B: "Justine,"...Proč mám pocit, že už to spíš vyznělo jako vzdych, než cokoliv, co jsem zamýšlel.

J: "Dotkni se mě,"...Chytil mojí ruku a přiložil si jí na penis.

B: "Přestaň,"...Bránil jsem se tak zbytečně.

J: "Cítíš to... Cítíš, jak moc tě chci,"...Mou rukou se začal třít.

Justin se ke mně natiskl a něžně mě začal obsypávat polibky na krku, ramenech a hrudi, slastí jsem musel přivírat oči! Vychutnával jsem si tu těsnou blízkost... A pak najednou jako bych procitl!

B: "Ty vyděrači, ty chceš to křeslo!"

J: "Potřebuju ho!"

B: "Odnes ho!"

J: "Fajn!"

B: "Na co teda čekáš?!"

J: "Na to, až mi s ním pomůžeš!"

B: "Já tě vážně zavraždím! Tak pojď, ať ten hnus mám z krku!"

Hodili jsme na sebe oblečení a já pak měl ještě nutkání hledat rukavice napuštěné dezinfekcí a nejlíp i potravinářskou fólii, do kterých bych se zamotal jako preveci proti případným blechám a na hlavu bych si klidně nasadil kýbl s vyvrtanými dírami, jen aby mě nikdo nepoznal až tu příšernost budu dostávat ze svého domu... Jenže pokud jsem to chtěl mít pryč co nejrychleji, neměl jsem čas na menší nákup zahradnických potřeb!

J: "Můžeme jít nebo máš v plánu nasadit si svoje neexistující holinky?"

B: "Drž hubu!"

J: "Jak si přeješ... Princezno,"...Začal se dusit smíchy.

Myslel jsem, že ho zabiju, ale pak jsem si uvědomil, že bych to musel odnášet sám a na to můj žaludek neměl sílu! Každý jsme to monstrum vzali z jedné strany a snažili jsme se s tím nějak vymotat kolem pohovky a následně ven, byla to fuška a zhruba dvacetkrát jsme se o něco nakopli nebo praštili, ale nakonec jsme to přece jen dokázali! Teď šlo jen o to dostat tu hrůzu do výtahu a vykopat jí následně na ulici! Jakmile se nám podařila část s výtahem, mohli jsme si skoro oddychnout nebo spíš já, Justin vypadal, že bude brečet... Chudinka naše malá! No a pak se to stalo největší zakřiknutí mého života, stačilo jedno silné škubnutí a výtah se s námi zasekl v mezipatře "A jsme v prdeli!"

Trable v ráji(1)

Nová povídka. - 18+

BRIAN

Ráj? Neznám přesný význam tohoto slova, ale jsem si dost jistý, že to má představovat nepředstavitelné blaho, které se vztahuje na všechny, kteří se v tomto takzvaném ráji nacházejí! A přesně to právě teď s Justinem stoprocentně neprožíváme, ještě včera bych klidně řekl, že jsme se v něm bez pochyby nacházeli, ale dneska? Dneska je to naprosto do očí bijící cvokhaus! Zabil bych ho snad klidně vlastníma rukama anebo ho při nejmenším alespoň mučil, jakýmkoliv způsobem, který bych jen dokázal svým zakrnělým mozkem ve velmi krátkém časovém limitu vyprodukovat... To mi teda věřte! Překonal bych sám sebe, jen abych se mu pomstil za všechny ty katastrofy, co se mu dnes nějak nevysvětlitelně, ale přímo brilantně podařily vyvést! První - hned ráno jsem se držkou ocitl na podlaze, protože se pán milostivý rozhodl "trochu protáhnout" a svým jindy dokonalým teď na odstranění vhodným zadkem mě vystrčil z postele!

---

Druhá - nevím sice, kdo přesně ho něco takového naučil, ale jsem si zcela jistý, že když se jde chlap vymočit, tak by neměl přímo nad záchodem držet telefon u ucha a ještě líp ho při splachování nepustit přímo do záchodové mísy, obzvlášť pokud je ten telefon MŮJ a nikoho jiného! A třetí, asi ze všech nejhorší nastala právě v tento okamžik, kdy jsem se vrátil z práce a překročil práh VLASTNÍHO bytu a zjistil, že Justin se z něho rozhodl udělat skladiště starožitností - tohle bylo to nejhnusnější, nejodpudivější, nejpříšernější, nejnechutnější a nejšpinavější století staré křeslo, jaké jsem za celý svůj život měl možnost spatřit a stálo přímo uprostřed mého obývacího pokoje na mém ještě nedávno dočista bílém koberci! Jestli chce ten kluk žít, tak by měl začít zdrhat a co nejrychleji, jinak přísahám, že to křeslo nebo, co to vlastně je, bude to poslední, co uvidí!

B: "Máš přesně tři vteřiny na to, aby si mi tohle vysvětlil, protože pak tě zabiju... Přísahám!"

J: "Stálo na ulici!"

B: "Na ulici? Tak ono stálo na ulici?! Chceš, kurva, umřít?!"

J: "Když jsem ho uviděl..."

B: "Tak co?! Zamiloval ses?!"

J: "Myslel jsem, že by z něho byl skvělý obraz."

B: "Obraz? Zdrhej, Justine, jednoduše zdrhej!"

Odhodil jsem svou tašku a kabát a namířil jsem si to rovnou k němu, jenže čím víc jsem se k němu přibližova,l tím víc se on vzdaloval a nakonec z toho byla hra na kočku a myš... Ne - krysu!

B: "Pojď sem!"

J: "Ne, Briane, prosím!"

B: "Věř mi, že chceš, aby to bylo po mém, protože pokud budeš odporovat, bude to bolet... Hodně bolet!"

J: "A jinak?"...Provokoval mě.

B: "Udělám to rychle... To mi můžeš věřit!"

J: "Myslím, že si zvolím tu první možnost,"...Olízl si rty.

B: "Já tě snad...!"

Ach jo! On je tak zatraceně chytrý a proradný a... A sexy! Proč mám pocit, že oba myslíme úplně stejně? Protože myslíme! Tady nejde o žádné vraždění ani pomalé a bolestivé anebo naopak rychlé a bezbolestné... Tady jde o sex a to buď o hodně tvrdý možná drsný, který oba jednou za čas milujeme anebo naopak o ten nejpomalejší a nejlínější, tudíž nejmučivější sex na světě, který nás přivede do sedmého nebe!

B: "Říkám ti pojď ke mně!"

J: "Budeš si mě muset chytit,"...Sundal si tričko a pohodil ho opodál.

B: "Jakmile tě dostanu do rukou...!"

J: "Tak co?"...Rozepnul si pásek.

B: "Zjisti si to."

J: "Myslím, že se mi líbí na téhle straně místnosti."

B: "Justine!"...Zamířil jsem k němu, ale on se opět přemístil.

J: "Chyť si mě!"...Zip jeho kalhot směřoval na jih.

B: "Tohle si odskáčeš!"

J: "Já vím,"...Zajel si rukou do kalhot a začal se třít... Pro Krista, jak já chtěl být jeho rukou!

Myslel jsem, že ho zabiju, že naprosto zešílím! Stál tu přímo přede mnou, polonahý, s rukou ve svých kalhotách a masturboval... Trhalo mi to srdce a žíly na padrť! Tak moc jsem se k němu chtěl přiblížit, zmocnit se ho, líbat ho, dráždit, sát, olizovat, přivádět ho k rozkoši, k blahu... K ráji! Ale nemohl jsem! Byl u mě tak blízko, ale zároveň tak daleko!

B: "Jestli ke mně hned nenaklušeš, tak ani nechtěj vědět, co s tebou provedu!"

J: "A co když to chci vědět?"...Opravdu pomalu si začal stahovat kalhoty a já měl možnost kousek po kousku vidět jeho krásu... Především v oblasti rozkroku.

B: "Si mrtvej!"

Opět jsem k němu vyrazil a on opět utíkal, už jsem si začínal připadat jako totální magor zralý na psychiatrické vyšetření, ale zároveň jsem si to nesmírně užíval... Bylo to tak vzrušující!

Nevím sice, jak se nám to podařilo, ale nakonec jsme se k sobě přiblížili jako za celou dobu ne jediné, co mezi námi stálo, bylo to odpudivé křeslo nebo spíš nechutná předloha pro jeho kresbu! Já stál před ním a on za ním... Stačilo jen, aby se jeden z nás k tomu druhému natáhl přes tu příšernost a mohli jsme se oddávat vášnivým polibkům, jenže ani jeden z nás se nechtěl vzdát!

B: "Seru na to!"...Využil jsem veškerou sílu a křeslo odstrčil stranou a hned na to jsem se přisál na jeho rty.

Justinovo prsty hned zajely do mých vlasů a mé ruce sklouzly na jeho teď už ne na odstranění vhodné dokonalé pozadí, za které jsem si ho vytáhl nahoru tak, že si omotal nohy kolem mého trupu a já se s ním posadil... Na pohovku! Ne na to strašidlo!

Zatímco mi Justin rozepínal jeden knoflíček za druhým, tak jsem měl možnost dost zřetelně cítit, jak moc po mně touží, jeho vzrušený penis mě tlačil do břicha a on ten můj musel zase dost jistě cítit na svém zadku. Hned jak mě zbavil mé košile, tak se přisál na mou bradavku a pak na druhou a zase na první, dělal to tak dlouho, že mi to připadalo jako věčnost, ale to jak si s nimi hrál za pomoci svého jazyka a zubů by mě dost jistě dokázalo přivést k orgasmu.

J: "Co že si to se mnou chtěl dělat?"...Zašeptal mi do ucha a pak mi jej obkroužil jazykem... Mé oči se okamžitě slastí zavřely.

B: "Mučit tě... Bolestivě a nekonečně,"...Přisál jsem se mu na krk.

J: "Tak to udělej!"...Zasténal.

To nemusel říkat dvakrát! Jedním pohybem jsem ho dostal pod sebe a jednou rukou jsem mu ty jeho přidržoval opravdu pevně nad hlavou, zatímco jsem tou druhou nehty vytvářel cestičku od jeho hrudě až k jeho penisu. Hned na to jsem mu ho pevně objal dlaní a několikrát jsem po něm silným tahem přejel nahoru a dolů... Hezky pomalu! Jazykem jsem se zabořil do prohlubně na jeho krku a pak jsem s ním pomalu postupoval níž až k další prohlubni na jeho břiše... Hrál jsem si s jeho pupíkem tak, že na to do smrti nezapomene, celou dobu se prohýbal v zádech a vzdychal... Věděl jsem, že trpí, protože chtěl víc... Mnohem víc!

J: "Bri,"...Zakňučel.

B: "Sám sis o to řekl!"

J: "Nenávidím tě!"

B: "Já vím,"...Přisál jsem se mu na rty.

Chvíli jsme se vášnivě líbali a potom jsem se zase vrátil zpět k jeho tělu, hezky od začátku jsem opakoval svůj předchozí proces, začal jsem u prohlubně na krku a skočil u té v břiše a zase znova a znova, dokud téměř nebrečel a neprosil zároveň! To jsem se pak nakonec slitoval a přemístil se níž přímo mezi jeho stehna, která jsem zevnitř líbal a dráždil jazykem, zatímco jsem postupoval k té části, kde mě tak moc potřeboval. Jakmile jsem byl u jeho penisu, tak jsem začal opravdu zlehka, pomalu a téměř nepatrně, jen jsem se ho občas dotkl špičkou jazyka anebo rty nic víc! Za to, jak přede mnou utíkal, si tohle mučení zasloužil!

J: "Prosím,"...Frustrovaně zasténal.

B: "O co prosíš?"

J: "Udělej mi to!"

Miluju, když Justin takhle mluví, v tu chvíli vždycky ztvrdnu snad ještě víc, pokud je to vůbec možné! A já myslím, že je... Cítím to!

Teď už jsem ho ale bohužel mučit nemohl, mučil jsem tím totiž i sebe! Tudíž jsem jej pojal do úst až po kořen a několik následujících minut jsem si s ním hrál - sál ho, olizoval, tiskl zuby atd. - až dokud jsem neucítil škubnutí, v ten okamžik jsem přestal, sundal si kalhoty, vyzdvihl jsem si jeho nohy na ramena, natáhl si kondom a jedním pohybem jsem se do něho vtlačil až úplně po okraj! Tempo jsem neustále střídal, chvílema bylo mučivě pomalé a pak zase ďábelsky rychlé, ale jedno je hlavní - oba jsme dosáhli tak bouřlivého orgasmu, že na něho budeme jen těžko zapomínat!

Možná si teď myslíte, že jsme se s Justinem zase vrátili do ráje a ano vlastně vrátili, ale jen na chvíli, vy totiž nejste ti, co s ním teď budou muset vyjednávat ohledně té příšernosti, která si říká křeslo a o jejím následném přesunu do jejího rodného domova mezi odpadky někde v Tijuaně, protože tady to monstrum nezůstane už ani jednu jedinou minutu, i kdyby se s tím křeslem měl odstěhovat i Justin!