Nový díl. - 15+
BRIAN
Já věděl, že tohle bude problém, velký problém, ale netušil jsem, jak moc bude Justin schopný a především ochotný vyjednávat... To byly samé řečičky a sladké sliby! Že prý ho dá na nějaké neutrální místo v bytě - což si s ním ještě vyřídím, protože tady je všechno perfektní a ne neutrální! A pak, že ho prý hned zase vrátí tam, kde ho našel, až dokončí svůj obraz, kvůli kterému ho přitáhl až ze čtvrti bezdomovců a podobné havěti! K tomu se mě ještě snažil vydírat sexuálně, ale pokud jde o mě ojedu radši strom, než abych to monstrum dál trpěl ve svém království! Tohle tady jednoduše nezůstane a tečka, je mi jedno, jestli se posere vzteky, malovat může i na ulici, až tam to křeslo zase vrátí a klidně mu budu nosit polívku a horký kafe, až tam bude svoje zmrzlý koule odlepovat od betonu!
J: "Jsi fakt mizera, víš to?"
B: "Říká se to o mně!"...Provokativně jsem se usmál.
J: "Jeden den... Jeden blbej den a zítra večer bude pryč... Prosím!"
B: "Ani jednu jedinou minutu... Dostaň to křeslo z mého bytu, než začne chodit!"...A já bych i věřil, že začne, kdo ví, co v něm žije!
J: "Tohle ti vrátím!"
B: "Budu se těšit!"
Musel jsem se jít schovat do koupelny a to doslova a do písmene schovat - za prvé jsem věděl, že když s ním dál zůstanu v jedné místnosti, tak s tím vyjednáváním jen tak neskončí... On se snad to té obludy fakt zamiloval! A za druhé, nikdo a nic na světě mě nepřinutí být v přítomnosti té nechutnosti! Je mi z toho špatně, jen se na to křeslo podívám, Justin ten koberec vydrbe vlastníma rukama, a vydezinfikuje naprosto všechno, čeho se to křeslo třeba jen nepatrně dotklo, i kdybych ho u toho měl kopat do prdele a týrat nespavostí!
J: "Briane?"...Vplížil se za mnou do koupelny.
B: "Tys to křeslo vyhodil z okna, že si tak rychlej?"
J: "Ne..."
B: "Tak ho odnes!"
J: "Je těžký! Musíš mi pomoct!"
B: "Zbláznil ses? Já na to nesáhnu!"
J: "To křeslo nemá lepru!"
B: "Ani hygienické návyky! Sám sis ho přitáhl, sám si ho odtáhni!"
J: "Nebyl jsem sám!"
Zarazil jsem se v pohybu a vytřeštil jsem oči, pokud je to vůbec ten správný výraz, měl jsem totiž pocit, že mi oči visí už jen na nervech! Co tím, sakra, myslel, že nebyl sám? Já se jen modlím, že mi tím nehodlal říct tu nejhorší verzi mých šílených a děsivých představ... Nenašel si snad mezi bezdomovci přítele, kterému budeme nosit polívku a horký kafe, zatímco mu budeme odřezávat zmrzlý koule od betonu, že ne?!!!
B: "Justine, právě teď nevím, čeho jsem schopný, můžu být nebezpečný, dokonce hodně, takže si pořádně promysli to, co se mi chystáš říct, mohla by to totiž být tvá poslední slova, poněvadž ti hned potom vyříznu jazyk a narvu ti ho do zadku!"
J: "Vsadím se, že to by tě vzrušovalo,"...Uchechtl se.
B: "Justine!"...Ujely mi nervy.
J: "Pomohl mi Maikey!"
Teď už se mé oči kutálely směrem k záchodové míse, odhodlané se spláchnout do těch sraček, jen aby nemusely přihlížet Justinovo... A Maikeyho vykuchání! Ani si nejsem jistý, že chci slyšet zbytek příběhu - Co? Kde? Jak? Proč? - Jo nechci to slyšet!
B: "Řekni mi zbytek příběhu... Než tě zabiju!"...Dobře, potřeboval jsem to slyšet... Musím mít zatraceně dobrou obhajobu k soudu!
J: "Chtěl jsem ven, zavolal jsem Maikeymu, šli jsme k Woody's a cestou domů jsme spatřili tohle křeslo a..."
B: "Zamilovali se?!"
J: "Co máš pořád s tím zamilováním?"...Ptal se spíš sám sebe než mě.
B: "Jste vůbec vy dva normální? A jak se ti podařilo Maikeyho na něco takového přemluvit?"
J: "No já chtěl to křeslo a potřeboval jsem pomoct a on se nabídl s tím, že za ten tvůj výraz mu to stojí... Samozřejmě mu ho pak budu muset ještě popsat."
Zdá se mi to nebo opravdu mluvil smrtelně vážně?! Prostě dýchej, Briane, dýchej! Nechceš si odsedět doživotí za zabití pod vlivem nepříčetnosti dvou totálních magorů... To prostě nechceš!
B: "Dostaň ten hnus z mého loftu!"
J: "Fajn!"
B: "Fajn!"
Zůstali jsme na sebe civět jako nějací dva absolutní kreténi! A víte vy co? Chtěl jsem ho! A tak zatraceně moc i navzdory tomu, že to nebylo ani čtvrt hodiny od našeho posledního tak neuvěřitelně skvělého šukání! Jenže zkrátka bylo na čase pro jednou poslechnout svůj mozek a ne erekci mezi svýma nohama... Ačkoliv to bylo tak hnusně těžký!
J: "Ty chceš sex že jo?"...Předběhl mě.
B: "Ani za milion let a teď odnes tu šílenost tam, kde si jí vzal!"
J: "Ani za milion let?"...Skousl si spodní ret.
B: "Nezkoušej mě, Justine!"
J: "Chceš mě, přiznej si to,"...Začal se pomalu blížit ke mně.
B: "Chci tu nestvůru dostat z mého bytu!"
J: "Ale víc mě chceš ošukat, že?"
B: "Justine,"...Proč mám pocit, že už to spíš vyznělo jako vzdych, než cokoliv, co jsem zamýšlel.
J: "Dotkni se mě,"...Chytil mojí ruku a přiložil si jí na penis.
B: "Přestaň,"...Bránil jsem se tak zbytečně.
J: "Cítíš to... Cítíš, jak moc tě chci,"...Mou rukou se začal třít.
Justin se ke mně natiskl a něžně mě začal obsypávat polibky na krku, ramenech a hrudi, slastí jsem musel přivírat oči! Vychutnával jsem si tu těsnou blízkost... A pak najednou jako bych procitl!
B: "Ty vyděrači, ty chceš to křeslo!"
J: "Potřebuju ho!"
B: "Odnes ho!"
J: "Fajn!"
B: "Na co teda čekáš?!"
J: "Na to, až mi s ním pomůžeš!"
B: "Já tě vážně zavraždím! Tak pojď, ať ten hnus mám z krku!"
Hodili jsme na sebe oblečení a já pak měl ještě nutkání hledat rukavice napuštěné dezinfekcí a nejlíp i potravinářskou fólii, do kterých bych se zamotal jako preveci proti případným blechám a na hlavu bych si klidně nasadil kýbl s vyvrtanými dírami, jen aby mě nikdo nepoznal až tu příšernost budu dostávat ze svého domu... Jenže pokud jsem to chtěl mít pryč co nejrychleji, neměl jsem čas na menší nákup zahradnických potřeb!
J: "Můžeme jít nebo máš v plánu nasadit si svoje neexistující holinky?"
B: "Drž hubu!"
J: "Jak si přeješ... Princezno,"...Začal se dusit smíchy.
Myslel jsem, že ho zabiju, ale pak jsem si uvědomil, že bych to musel odnášet sám a na to můj žaludek neměl sílu! Každý jsme to monstrum vzali z jedné strany a snažili jsme se s tím nějak vymotat kolem pohovky a následně ven, byla to fuška a zhruba dvacetkrát jsme se o něco nakopli nebo praštili, ale nakonec jsme to přece jen dokázali! Teď šlo jen o to dostat tu hrůzu do výtahu a vykopat jí následně na ulici! Jakmile se nám podařila část s výtahem, mohli jsme si skoro oddychnout nebo spíš já, Justin vypadal, že bude brečet... Chudinka naše malá! No a pak se to stalo největší zakřiknutí mého života, stačilo jedno silné škubnutí a výtah se s námi zasekl v mezipatře "A jsme v prdeli!"
No comments:
Post a Comment