Somebody to die for // 5 //

BEZ VAROVÁNÍ

Brian's POV

Od incidentu v jídelně uběhlo 14 dní a já stále nemám klidné spaní. Je to lepší, ale... pořád se mi zdají sny. A nejsem jediný, Justin se v noci neustále budí, řekl bych, že pro něj je to ještě mnohem těžší... on byl postřelený a jeho se Chris Hobbs pokusil zabít pomocí baseballové pálky... takže je to vlastně logické. Jsem však rád, že tentokrát se mi nestraní ani se nebojí mých doteků jako tenkrát... myslím, že to je něco, co bych nezvládl znovu zažít. Vidět ho tak vyděšeného, že i můj dotek by způsobil, že pomalu vyletí z kůže. Ale i přes to to není žádná sláva, dostat ho z loftu je téměř nemožné. Všichni za ním chodí a on se tváří, že je úplně v pořádku, ale já vím moc dobře, že není.

Dneska mu však nezbývá nic jiného, než překonat strach a z domu vylézt. Je s doktorem domluvený na vyndání stehů, takže pokud nehodlá vzít nůžky a sám si je vytahat nebo to chtít po mně, bude muset zkrátka někde sebrat odvahu.

Somebody to die for // 4 //

BEZ VAROVÁNÍ

Brian's POV

Jsem zvyklý u Debbie neklepat a rovnou jít dovnitř a přesně to jsem udělal i dnes, navíc jsem nechtěl, aby Debbie popřípadě vylítla z kůže, kdyby se lekla zvonku. Dole jsem ji však nenašel, tak jsem zamířil rovnou nahoru do jejího pokoje... kde mám pocit, že už jsem zaklepat asi měl, protože hned v další chvíli jsem pěkně litovat toho, že jsem to neudělal, poněvadž na mě Debbie vyskočila zpoza dveří s lampičkou a jen tak tak se mi podařilo uhnout, jinak bych asi schytal pěknou ránu do hlavy...

Debbie: "Co tady, zatraceně, děláš, Kinney?!"

B: "Já?! To ty na mě jdeš s lampičkou!"

Debbie: "Myslela jsem, že se mi sem někdo vloupal... to neumíš zvonit!?"

B: "Nikdy nezvoním!"

Debbie: "Tak se to konečně nauč!"

Debbie šla položit lampičku zpátky na noční stolek, následně si zavázala župan a beze slova odešla z pokoje. Chvíli mi trvalo, než mi došlo, co se děje, ale... ona byla zkrátka vyděšená. A já jí rozhodně moc nepomáhal.

Somebody to die for // 3 //

BEZ VAROVÁNÍ

Brian's POV

Tahle noc pro mě byla nesnesitelná, buď to jsem nespal vůbec, nebo jsem se neustále probouzel, protože se mi před očima stále přemítalo to, co se včera odehrálo... radši bych se zase probudil s kocovinou a s vědomím, že je na mě Justin naštvaný, než s tím, že vedle mě teď není, protože momentálně leží v nemocnici. Vím, že je v pořádku a taky to, že se mu nic vážného nestalo... ale měl zkrátka štěstí, tohle všechno mohlo dopadnout mnohem hůř, mohl umřít... mohla umřít Debbie... v té jídelně mohl v tu chvíli klidně být i můj syn... zkrátka kdokoliv z mých blízkých a kdyby se někomu z nich něco stalo, nepřežil bych to. A vytáčí mě to vědomí, že si tohle někdo dovolil, že nám všem dal o další důvod víc bát se být tím, kým jsme... bát se vyjít na ulici, protože se tam nemůžeme cítit bezpečně... být to na mně, zabil bych ho za to. Ale to nemůžu a cítím se proto tak bezmocně.

Hned, jak nastal čas, okamžitě jsem vyrazil do nemocnice, abych vyzvedl Justina. Nemohl jsem se dočkat toho, až ho budu držet v náručí. Byl jsem ovšem překvapen tím, koho jsem našel v jeho pokoji... i když zas tak překvapen bych být neměl... leda tak z toho, jak velký idiot vlastně jsem!

Somebody to die for // 2 //

BEZ VAROVÁNÍ

Brian's POV

Okamžitě jsem jako ostatní lidi kolem, krom těch, kteří rychle utekli pryč, padl k zemi a krčil se tam, jak nějaký zbabělec. Srdce mi bušilo, jako o život a moje mysl byla naprosto začerněná. Nechápal jsem, co se děje, jen jsem kolem sebe viděl sklo. Až při dalším pohledu na své auto jsem uviděl, že boční okno je rozbité... lépe řečeno, že kulka prolítla rovnou ním. V tu chvíli jsem asi mohl děkovat bohu, že prolítla pouze okýnkem a ne mnou. Jenže přesně v ten okamžik mi došlo něco jiného - Justin a Debbie!

V tu chvíli už jsem vůbec na nic nečekal, zvedl jsem se ze země a ihned jsem se vydal do jídelny, chtěl jsem tam okamžitě vběhnout, ale na poslední chvíli jsem se zarazil, protože s kulkou v hlavě bych asi ani jednomu nepomohl. Nenápadně jsem proto dovnitř nahlédl přes sklo a viděl jsem, jak se tam všichni krčí na zemi. Justina jsem však v první okamžik neviděl, měl jsem o něj tak šílený strach. A Debbie jsem taktéž neviděl. Myslel jsem, že mi srdce vyskočí z hrudi.

Ale hned v další chvíli se bohužel moje nejhorší obava naplnila - uviděl jsem Justina nehybně ležet na zemi zády ke mně. V tu chvíli jsem už jsem na nic nečekal, bylo mi jedno, co bude se mnou, ale potřeboval jsem se k němu dostat...

Somebody to die for // 1 //

BEZ VAROVÁNÍ

Brian's POV

Okey, tohle si rozhodně zasloužím. To byla má první myšlenka hned po probuzení. Hlava mi třeštila takovým způsobem, že jsem myslel, že mi praskne. Ložnice se se mnou točila jak na kolotoči a byl jsem úplně rozlámaný. Ani jsem si moc nepamatoval, co všechno se večer stalo, ale soudě podle toho prázdného místa vedle mě, jsem tak nějak tušil, že jsem se nechoval zrovna nejlíp. Vlastně nějaké útržky z toho večera bych měl - choval jsem se zase jako prvotřídní hovado, které tak strašně nerado dává najevo, co k tomu klukovi cítí a místo, aby s ním šel domů, raději zavítal rovnou do zadní místnosti, kde si chtěl připomenout svoje léta slávy, kdy ještě nehrál na kluky ani na vztahy.

Pak si akorát pamatuju, jak se Justin otočil na patě a z Babylonu odešel a něco mi říká, že do loftu rozhodně nezamířil, protože když jsem v noci padal do postele, on v ní rozhodně nebyl. Zatraceně, ty ses zase předvedl, Kinney!

"Fuck!" zařval jsem na celej loft, když vyzvánění mého telefonu začalo hrát na celé kolo a způsobovalo mi ještě větší bolest hlavy. Ale hned v další chvíli mě napadlo, že by to mohl být Justin a po telefonu jsem ihned hrábl... omyl - Lindsay.