Rodinná sešlost(5)

Poslední díl.

BRIAN

Emmetta chci zabít často... Vlastně každý den alespoň jednou, ale právě teď jsem to jen nechtěl, právě teď jsem to téměř udělal, v hlavě jsem si představoval, jak mu omotávám tu utěrku kolem krku a škrtím ho, tak moc jsem momentálně šílel! S Justinem se to začínalo vyvíjet dobrým směrem, dokonce tu byla velká pravděpodobnost, že se vyhneme té části, kdy mi bude vše vyčítat a já se bubu vztekat, stačilo by už jen pár minut možná i vteřin a měl bych jej naprosto v hrsti, byl by můj ve všech směrech... Jenže Emmettův vpád jako by jej probudil a on zase hodil zpátečku, která zahrnovala rychlý úprk za ostatními do obývacího pokoje!

---

B: "Já bych tě normálně zabil,"...Zašeptal jsem přes stisknuté zuby.

Emmett: "Promiň! Nevěděl jsem, že tu máte usmiřování."

B: "Nevím, proč bychom se měli usmiřovat, jsme v pohodě."

Emmett: "Jo to je celý večer vážně vidět."

B: "Asi mu uletěly včely, to není můj problém."

Emmett: "Nebo si ho spíš naštval tím, jak ses celý večer choval."

B: "Choval jsem se jako vždy."

Emmett: "No právě."

B: "Víš co, udělej to, proč si sem přišel a pak se zase můžeš vrátit mezi ty šašky."

Emmett: "Tvé přání je mi rozkazem."

Nevěřil bych, že ho během pěti minut budu chtít zabít hned dvakrát, nejen že sem vtrhl, aniž by mu to někdo dovolil a všechno tím zničil, on si ještě dovoluje upozorňovat na to, že jsem se celý večer choval jako pako a přesně proto se se mnou Justin nebaví a aby toho nebylo málo, právě jsem dotřel poslední kus nádobí a tahle nagelovaná královnička si musela vzít čerstvě umytou a vysušenou skleničku, aby se napila... Fakt zabít ho!

B: "Tak jak to jde?"...Přišel jsem za nimi k televizi.

Debbie: "Pššt!"

Maikey: "Kušuj!"

Pane bože, za co mě trestáš?! Já vážně nemůžu říct slovo, buď to se jim nelíbí, co říkám anebo se jim nelíbí, že vůbec něco říkám, tohle je jak fantazmagorie!

B: "Fajn, jdu domů!"

Na tohle už jsem opravdu neměl nervy, nakoupil jsem jim jídlo, celý večer jsem byl buzerován, Justina jsem si podle všeho minimálně naštval, všem vadí, že mluvím a koukám tu s nimi na emocionální sračky, které ze mě doslova vysávají život, zatímco jim všem to vhání proudy slz do očí a ještě k tomu se diví, že se mnou to nic nedělá, jak málo mě tu všichni znají!

Jenže v momentě, kdy jsem vyslovil své výhružné oznámení o tom, že se pakuju, tak se ke mně zvedla Justinova modrá kukadla, ve kterých jako by se odráželo znepokojení z toho, že bych měl odejít, což ve mně vyvolalo dobré pocity, ale zároveň jsem měl za to, že ten kluk je vážně naprosto prdlej... Celý večer si tu hraje na uraženého a teď se bojí toho, že bych měl odejít, není on náhodou ženská?!

Debbie: "Zkus to a nepřej si mě!"

B: "Najednou tě film nezajímá."

Debbie: "Zajímá a tebe by měl taky."

B: "Je to sračka."

Debbie: "Budeš moct odejít, až to skončí... A s Justinem."

Maikey: "Být tebou tak si sednu, než tě posadí ona."

Ted: "Já bych to rád viděl... Brian Kinney se posadil na prdel kvůli ženské."

B: "A to má být jako vtipný?"

Lindsay: "Nečerti se pořád."

Melanie: "I ďábel by ti tohle přání splnil spíš."

B: "Dej si ještě skleničku."

Lindsay: "Briane!"

B: "Přestaň mě Brianovat."

J: "Sedneš si už, proboha?!"

Zuřil jsem až do těch nejvyšších výšin, ale Justinův hlas i přes to, jak byl nepříjemný a rozkazovačný, mě nějakým způsobem dokázal uklidnit a dokonce i ovlivnit mé rozhodnutí odejít, najednou už to nebylo rozhodnutí, ale zase jen zbožné přání! To, že i Justin nechtěl, abych odešel, mě přimělo se konečně posadit, i když se tím otřásl celý Debbiin barák, jaký jsem měl vztek, naštěstí se mi však podařilo vmáčknout se přesně vedle Justina a jen to, že jsem jej cítil při sobě, mi dělalo dobře!

Nicméně jsem měl z toho filmu nebo možná ani ne tak z filmu jako z té ubulené a uhysterčené společnosti téměř potničky a nervy v kýblu, nevím jak, ale Justinovi se to podařilo nějak vycítit, no možná, že to nebylo ani tak těžké, sice jsem v sebeovládání za jedničku v oboru, ale tentokrát se to fakt nedalo a tak, když Justin rukou nahmatal tu mou a propletl si se mnou prsty tak... Nevím, asi sám sobě podkopnu nohy, ale zkrátka musím přiznat, že to byl pocit k nezaplacení!

B: "Konec! Odcházím!"...Téměř jsem zazpíval, když se na obrazovce objevily titulky.

Debbie: "Odcházíte všichni, už je pozdě."

B: "Mně je jedno, co budou dělat ostatní, ale já mizím hned teď,"...Šel jsem se rychlostí blesku obléknout.

Debbie: "Takže hádám, že v nejbližší době tě nemáme zvát?"...Přišla za mnou ke dveřím.

B: "V nejbližší době? Už nikdy!"...Smál jsem se nad tou Debbiinou naivitou, zatímco jsem si nazouval boty.

Debbie: "Mě z tebe vážně omejou."

B: "To se máš."

Debbie: "Aspoň si to vyřeš s Justinem."

B: "Není co."

Debbie: "Ale je."

B: "Justine, už pojď! Uvidíš je i zítra,"...Debbie a ty její rozumy jsem naprosto ignoroval.

J: "No jo prosím tě."

Jakmile se Justin se všemi rozloučil tak se konečně uráčil přijít na předsíň a obléknul se, stačilo už jen otevřít dveře a mohl jsem odtamtud prchat, jak nejrychleji to šlo!

B: "Takže díky za všechno... Zapomeňte, že existuji... Mějte se."

Slyšel jsem, jak všichni začali něco plácat, ale to už šlo mimo mě, poněvadž jsem čapnul Justina za loket, vytáhl jsem jej ze dveří a ty jsem za námi rychle zavřel, abych mohl udělat to jediné, po čem jsem celý večer toužil... Políbit ho! Vášnivě, ale zároveň tak, že jsem si mohl do detailu vychutnávat jeho chuť!

J: "Za co to bylo?"...Vydechl.

B: "Jak za co? Prostě jsem tě chtěl políbit a tak jsem to udělal."

J: "I přes to, že jsem se choval jako pitomec?"

B: "Co? Myslel jsem, že za toho jsem pro tebe byl já."

J: "Byl jsi, měl jsem na tebe hrozný vztek za to, jak ses choval... Jenže pak jsem se já choval ještě hůř a cítil jsem se blbě."

B: "A tak ses choval ještě hůř."

J: "Jsem jako ty, i přes to, že si uvědomuji chybu tak jí nepřiznám a chovám se dál jako pitomec."

B: "Tak pro příště si to odpusť nebo z tebe zešílím."

J: "Dobře... A jak pro příště? Myslel jsem, že už na žádnou takovou rodinnou sešlost nikdy nepáchneš."

B: "Nebyla zas tak hrozná... Ale to se oni nemusí dozvědět."

J: "Je mi to jasný,"...Smál se.

B: "Přestaňme to už řešit a pojďme domů dokončit to, co jsme začali u Debb v ložnici."

J: "Nic jiného bych teď dělat ani nechtěl!"

S Justinem jsem rychle spěchali domů, abychom dokončili to, co jsme tak slastně začali a především, abychom ukojili tu nepředstavitelné touhu ze sebe strhat oblečení! Člověk by řekl, že po takové rodinné sešlosti každého přejde chuť na sex, jenže já jsem Brian Kinney, já můžu vždy a všude za jakýchkoliv okolností a o Justinovi nemluvě!

Rodinná sešlost(4)

Nový díl.

BRIAN

Usadil jsem se přímo vedle Justina a z druhé strany jsem měl Melanie, nevěděl jsem, kdo z nich je horší, oba právě teď v ruce drželi velmi nebezpečné nástroje - vidličku a nůž - tudíž tu byla dost velká pravděpodobnost, že jeden se mi zabodne do oka a druhý do stehna ne-li výš, proto jsem raději ani nedutal a jen jsem si vychutnával mnou koupeného a Debbie výtečně upečeného krocana, ale i tak jsem se snažil soustředit na mé spolusedící, vlastně na všechny kolem stolu, byla to totiž velmi zajímavá podívaná - Ted, Emmett a Maikey měli upatlanou pusu jako malé děti a do toho příšerně mlaskali, Debbie je za to neustále peskovala a Maikeymu, který seděl nejblíže k ní, se pusu snažila pořád otírat ubrouskem, měl jsem před očima obrázek toho, jak mu tohle a podotýkám i mně dělala, když jsem byli v pubertě a ona se nám snažila vštípit do hlavy pravidla stolování a chování, mám jen z té vzpomínky husinu! No a Lindsay s Melanie se nějakým zázračným způsobem stíhaly mezi tím jezením i cvrlikat jako nějaké zamilované patnáctky, které jsou spolu jen chvíli a každou vteřinu si nechutně užívají, z toho mi zase bylo až špatně! A co se týče Justina, ten jen seděl, šťoural se v tom jako by to obsahovalo kyanid a nevěnoval mi ani minimální pozornost, možná bych měl mít radost, že mě pro jednou nepronásleduje a nevisí mi na krku jako klíště, ale je tomu přesně naopak - nelíbí se mi to a to se mi nelíbí ještě víc, protože to znamená, že jsem se musel někde uhodit do hlavy!

---

Debbie: "Justine, tobě to nechutná?"...Konečně si i ona si všimla toho, jak zvláštně Justin jí, už jsem myslel, že tím tázajícím budu muset být já.

J: "Chutná!"

Debbie: "Ta proč se v tom tak šťouráš?"

J: "To jen můj žaludek nechce nějak spolupracovat."

B: "No jo, když někdo chlastá,"...Do prdele! Vážně jsem to řekl nahlas? To mělo znít jen v mé hlavě, ne to vyjít na povrch!

Justin ke mně zvedl vražedný pohled a hned po něm to udělali všichni přítomní, měl jsem z toho pocit, že jsem měl držet hubu!

Melanie: "Dal si jen skleničku,"...No jo, ta aby ho hned nezačala bránit, když jsou dnes jak spřízněná dvojka!

B: "A ty si vyzunkla zbytek?"

Melanie: "Měla jsem taky jen... Pár skleniček."

B: "Alkoholiku."

Lindsay: "Briane!"

B: "Co?"

Lindsay: "Chováš se jako vůl."

B: "Jo už odjakživa."

Debbie: "Mohli byste se pro jednou nechat?"

J: "Promiň, Debb, ale myslím, že je na čase, abych šel."

V tu chvíli se mi sevřelo hrdlo a začal jsem se potit snad i na zadku, všichni tady vědí, jaký jsem, jak se chovám a proč se tak chovám a já vím, že se mi to všichni vždy snaží oplatit stejnou měrou a že ty jejich nadávky ve skutečnosti nadávkami nejsou, jsou to jen prostě takové připomínky toho, že i když jim lezu na nervy, nedokázali by mě poslat do prdele a proto mi raději nadávají, ale Justin to právě teď dělá, dává mi jasně najevo, že v mé přítomnosti nechce ani být a já, sakra, nevím proč!

Debbie: "Ať tě to ani nenapadne! Pil jsi tu celý večer s Melanie víno, vím to moc dobře, neměl si jen jednu skleničku, takže mi tu nelži, zároveň ale vím, že si pil kvůli tady přítomnému panu dokonalému, takže odtud neodejdeš dřív, než alespoň trochu nevystřízlivíš a hezky po boku Briana."

Oba jsme se na ní vražedně podívali a myslím, že v ten okamžik bychom snad byli i schopní spolupracovat, abychom jí dali najevo, že nemáme ani nejmenší zájem odtud odejít spolu... Jenže to by asi nebyla tak úplně pravda, byl jsem rád, že ho Debbie zastavila a tak nějak jsem měl pocit, že v jeho obličeji se objevil nepatrný náznak úlevy, jako by snad byl vděčný za to, že to Debbie udělala, že tak alespoň nebude muset čekat na to, až se ukážu a on mi bude muset všechno vyčíst a místo toho se mnou půjde domů a třeba to cestou vyšumí a na žádnou hádku tak ani nedojde!

Ted: "Je to výborné,"...Vydávil ze sebe skrz plnou upatlanou pusu.

Nevím, jak k tomu došlo, ale zničehonic se z tiché a sklíčené situace stala velmi zábavná chvilka, všichni kolem stolu jsme se totiž oddali neuvěřitelnému smíchu a to dokonce i Justin, kdybyste Teda viděli tak byste to pochopili! Bylo to tak úlevné, že jsem ten pocit ani nemohl popsat, poprvé za celý večer jsem byl rád, že se tu nacházím, cítil jsem totiž, jak moc je naše rodina silná a to i přesto, že je chci dost často zabít a oni mě taky! Navíc jsem byl neskutečně rád, že zase vidím Justinův pověstný úsměv nebo spíš smích od ucha k uchu!

Debbie: "Takže Emmett s Tedem půjdou připravit Armageddon, Linds a Mel sklidí ze stolu, já s Maikeym umyjeme nádobí a Justin s Brianem ho pak utřou a uklidí,"...Rozdávala úkoly sotva jsme všichni dojedli.

Emmett: "Moc rádi! Pojď, Teddy,"...Radostně zapištěl.

Ted: "Už letím!"

B: "A proč ti dva šašci mají nejsnazší úkol?"

Debbie: "Protože to snědli do posledního drobečku, odměny jsou důležité."

J: "Takže hádám, že my s Brianem máme trest?"

Debbie: "Berte to z té lepší stránky, alespoň můžete být pár minut spolu."

Oba jsme protočili oči a sesunuli jsme se na židle, každý na druhé straně stolu, zatímco Linds s Mel kolem nás sklízely stůl a div se o nás nepřerazily, do toho Debb s Maikeym myly nádobí, což bylo velmi zábavné sledovat, Maikey je prostě stále maminčin mazánek a Emmett s Tedem se v obýváku dohadovali o tom, kde kdo bude sedět, že prý Ted měl předtím lepší výhled, jako by těch dvacet centimetrů něco mělo ovlivnit... Bože, já tady zase začínám šílet!

Maikey: "Tak hoši je to celé vaše,"...Hodil po nás dvě utěrky a pak zamířil za ostatními k televizi.

Justin se na to s odporem vrhnul, ale já jsem dál zůstával sedět, zajímalo mě, jestli se překoná a konečně na mě promluví, i když to asi nebude milé, ale bude to alespoň něco, k ničemu se však neměl a to tam toho nádobí bylo opravdu spoustu... No mně to nevadilo, já měl parádní výhled na jeho zadek!

J: "Že bys mi pomohl?"...To mu to trvalo!

B: "Žádný problém,"...Připojil jsem se k němu.

Asi si budete myslet, že jsem na hlavu a možná asi jsem, ale měl jsem z toho dobrý pocit, navíc jsem na Justinovi mohl zřetelně vidět, jak se mu chvějí koutky z toho, jak moc rád by se chtěl smát, ale pořád se snažil udržet si uražený výraz to však nešlo vydržet věčně a nakonec smíchu naprosto propadl, nedokázal jsem se v ten okamžik ovládnout a musel jsem jej políbit na krk a jeho oči se okamžitě slastně přivřely, chtěl jsem pokračovat až k jeho rtům, spoléhal jsem na to, že nás nikdo nevidí, do toho filmu byli všichni až moc zažraní, jenže zrovna, když jsem byl rty až u těch jeho, se za námi ozvalo Emmettovým hláskem "Neruším?"

Rodinná sešlost(3)

Nový díl.

BRIAN

To čeho jsem byl svědkem následující dvě hodiny, bylo vystřižené jak z nějaké hororové komedie! Seděl jsem na gauči, z jedné strany jsem měl Teda z druhé Emmetta, oba bulící jak pětileté děti, Debbie sedící v křesle s nateklým nosem od neustálého smrkání, Lindsay s Maikeym držící se za ruce na dvou židlích a Justin s Melanie stále pijící víno, sedící v kuchyni, pravděpodobně mluvící o mé nesnesitelné povaze! Titanik plus víno se rovná největší zabiják dnešního dne! V tom filmu ještě nikdo ani neumřel, tedy ne nikdo podstatný a všichni už tu řvou, jako nějaké hysterky, fakt nevím, jak tohle vydržím ještě hodinu do scény, kde umře všemi zbožňovaný Dicaprio, to tady všichni budou lítat ze strany na stranu a vyměňovat si pocity a půjčovat si kapesníčky!

---

B: "Theodhore, přestaň tu vedle mě natahovat,"...Přecedil jsem skrz stisknuté zuby.

Ted: "Trhni si. Nemáš vůbec žádné cítění."

B: "Správně to nemám, ale sluch mám v perfektní kondici... Zatím."

Ted: "Tak si běž sednout jinam."

B: "Šel bych, ale to mi není dovoleno."

Emmett: "Můžete se přestat dohadovat, teď je to napínavé."

B: "To říkáš každých pět minut a pořád se ta loď jenom potápí."

Debbie: "Pšššt!"...Okřikla nás.

B: "Pro Krista,"...Obrátil jsem oči v sloup.

Už jsem to dál nemohl vydržet a raději jsem zamířil k těm dvěma ožralům do kuchyně. Nezdálo se však, že by byli nějak nadšení z toho, že jim sem lezu, u Mel to chápu, ale Justin? Zase si asi hraje na nakrknutého, jaká novinka!

B: "Přicházíte o super film,"...Uchechtl jsem se.

J: "Už jsem ho viděl milionkrát."

Melanie: "A mně to jednou stačilo."

B: "Tak proč jste ho chtěli pustit?"

J: "Abychom nějak zabili čas."

B: "A mě, předpokládám."

Melanie: "Samozřejmě, všechno se totiž vždy týká jen a jen tebe."

B: "Promiň, paní dokonalá, za to, že dýchám."

Melanie: "Nemohl by ses zase vrátit zpátky k nim?"

B: "A to jako proč?"

J: "Protože to tak bude lepší."

Nevěřícně jsem na něj pohlédl a raději jsem si to odůvodnil tím, že v jeho žilách už koluje nějaké to promile alkoholu, bylo to lepší, než si připustit skutečnost, ve které ho seru do těch nejvyšších výšin a to jsem ještě nic tak hrozného neudělal! Ale koho to zajímá, že si hraje na uraženého?! Mě teda ne!

B: "Fajn, nechám vás tu vaší záživné debatě."

Melanie: "To bude báječné."

Justin raději mlčel a svůj pohled směřoval do své poloprázdné skleničky, jako by jí snad hypnotizoval, jen aby se nemusel dívat na mě! Bože, co jsem mu udělal kromě té ruky v jeho kalhotách u Debb v ložnici? Někdy z něho mám pocit, že se chová jak urážliví ženská, která neustále hledá důvod k hádání! Fakt zabít ho by bylo málo!

B: "Posuň se!"...Nařídil jsem nasupeně Tedovi, nehodlal jsem si zase sedat přímo mezi něj a tu druhou hysterku, ti ať si sedí klidně vedle sebe a mě z toho vynechají!

Ted: "No jo, prosím tě."

Debbie: "Mlčte!"

Lindsay: "S vámi se koukat na film je šílené."

Maikey: "Spíš s Brianem."

B: "Haha."

Ta další hodina byla ještě pekelnější než ty předchozí dvě, já u toho doslova umíral nudou a všichni kolem mě brečeli, smrkali, natahovali a hysterčili a při samotném finále, kdy umřel Leo, pomalu omdlívali, musel jsem se v duchu smát, tohle totiž fakt není normální!

Emmett: "To bylo tak krásné a smutné,"...Smrkal jen to dořekl.

Debbie: "Dala bych to klidně ještě jednou."

Ted: "Nechápu, proč ho museli zabít."

B: "Aby tě zbavili té erekce, kterou si do té chvíle měl."

Ted: "Cože? To není pravda!"

B: "Ale je!"...Smál jsem se.

Lindsay: "Takové chvilky vážně umíš zkazit jenom ty."

B: "Jaké chvilky?"

Maikey: "Dojemné!"

B: "Aha tak to pardon... Jestli chcete, klidně se odporoučím pryč a můžete brečet, jak je vám libo,"...Chystal jsem se zvednout.

Debbie: "To nemusíš, my si to vynahradíme jindy."

B: "Bože!"...Zase jsem se opřel zpátky.

Já to fakt nechápu! Všem tady lezu nějakým způsobem na nervy, ale stejně mě nenechají odejít! Asi to v těch hlavách mají nějaké pomíchané, jinak si to vysvětlit vážně nedokážu! Fakt už nikdy víc!

Debbie: "Justine, zlato, jak to vypadá v té troubě?!"

J: "Myslím, že za chvíli by to už mohlo být!"

Debbie: "Tak já tam jdu!"

To tam nemohla jít rovnou? To si tu nejdřív oba museli vyřvat hlasivky a způsobit mi bolest hlavy? Fakt nechápu, jak jsem se dostal do téhle rodiny!

Emmett: "Mohli bychom tam pustit i ten Armageddon, co říkáte?"...Pomalu radostně zapištěl.

Ted: "Já jsem pro."

Maikey: "Já taky, ale nejdřív bychom se měli najíst."

B: "Konečně někdo rozumně promluvil."

Lindsay: "Taky už umírám hlady."

Debbie: "Viňte pana Kinneyho,"...Vrátila se z kuchyně, aby mohla přiložit kecy k dílu.

B: "Samozřejmě, za všechno můžu já! Poděkoval mi tady vůbec někdo za to, že jsem ho koupil ze svých peněz?"

Všichni se na mě v tu chvíli podívali tak nějak zvláštně jako by snad omluvně, měl jsem za to, že nejspíš blouzním! Protože pochybuji, že oni by někdy uznali, že jsem udělal něco dobrého!

Debbie: "Máš pravdu, promiň."

Připadalo mi že snad blbě slyším, ale po Debbie se všichni začali omlouvat a děkovat mi za to, že jsem ho koupil... Tedy až na Melanie s Justinem, kteří stále obývali kuchyň.

B: "Nemáte zač."

Musím přiznat, že tohle byl teprve sakra dobrý pocit, pro jednou jsem nebyl obětí jejich neustálých blbých poznámek ale příjemce omluv a děkování, já osobně bych se toho nijak nedoprošoval, ale takhle se tomu nemůžu bránit hlavně, když jednou uznali, že nejsem úplné pako!

Jakmile Debbie oznámila, že krocan je hotový tak se všichni sebrali a běželi nenažraně do kuchyně, to já jsem raději ještě chvíli seděl, protože byla dost velká pravděpodobnost, že mě jinak zadupají do země a v momentě, co jsem si byl jistý, že už mi nehrozí žádné nebezpečí, tak jsem se taky zvedl a zamířil k nim, jenže hned jsem litoval, že jsem nehnul kostrou, protože mi zbylo jedno jediné místo a to přímo vedle Justina, který mě teď pravděpodobně nemůže ani cítit!

Rodinná sešlost(2)

Nový díl.

BRIAN

Jakmile jsem se navrátil mezi tu bandu neschopných budižkničemů, musel jsem skrýt svůj namyšlený úsměv z předchozí akce s Justinem, ze které jsem vyšel jako král, nechtěl jsem, aby si ti otravové mysleli, že se tu skvěle bavím, když přesný opak je pravdou, za chvíli asi zavolám do márnice, aby se připravili na můj příjezd, připadám si tu totiž, jak na slezu důchodců, ne že by tu byli nějací starci a to se týká především mě, ale pokud jde o to, jak to tu probíhá, jsem si zcela jistý tím, že se Debbie přestěhovala do domova pro seniory... Chlast tu není, drogy tu nejsou, sex mít nemůžu a hudba stále hraje, jak kdybychom byli na pohřbu, jsem tu teprve deset minut a už mám pocit, že polovina mého života mi proklouzla mezi prsty!

---

B: "Kde je vůbec můj syn?"...Posadil nebo jsem nebo spíš hupsl mezi Mel a Lindsay, které ze mě musely mít přímo nesnesitelnou radost!

Melanie: "Náš syn,"...Opravila mě.

B: "To je fuk."

Lindsay: "Máme hlídání."

B: "Počkat mého syna..."

Melanie: "Našeho."

B: "Hlídá někdo cizí?"

Lindsay: "Ne je to naše pravidelná hlídačka... Guse hlídá už téměř rok, kdykoliv už není zbytí a tím myslím, že dokonce ani ty nejsi k službám třeba jako dnes."

B: "A jak to, že o tom nevím?"

Melanie: "Třeba proto, že se o takové pro tebe nepodstatné věci nestaráš?"

B: "Tebe se někdo ptal?"

Melanie: "Jdu si nalít skleničku,"...Zvedla se a nabroušeně prchala.

Lindsay: "Musíš být pořád takový pitomec?"

B: "Prosím? Já? Jsem zlatíčko!"

Lindsay: "Jasně, že jo, to největší. Půjdu za ní, než se kvůli tobě zpije."

B: "Vyřiď jí, že jí mám moc rád."

Tenhle "mejdan" nemusí být zas tak špatnej, naseru pár lidí a to nasere ty zbylé, budu z toho mít skvělý pocit a všichni mě budou nesnášet, tudíž si pro příště rozmyslí, že zvát mě na takovéto akce není dobrý nápad! Já jsem ale chytrá hlavinka, když se opravdu snažím!

Maikey: "Čím si jí vytočil?"...Přisedl ke mně.

B: "Koho myslíš?"

Maikey: "Melanie!"

B: "Jestli sis nevšiml, ta už je alergická i na mou přítomnost, nemusím ani nic udělat a už šílí."

Maikey: "Anebo pije mámino víno."

B: "Víno? To je ten nejtvrdší alkohol, který je tu k dostání?"

Maikey: "Možná by se ještě něco našlo, ale k tomu se přes mámu asi nedostaneš."

B: "K tomu se dostanu klidně přes mrtvoly."

Maikey: "Kdy ty si naposledy přežil takovouhle akci bez keců, sarkasmu, ironie a chlastu?"

B: "Hmmm, musím se zamyslet.... Nikdy?!"

Maikey: "Tak se zkus dnes překonat."

Slyšel jsem dobře? Vážně mi tu rozkazuje, abych sám sebe překonal? Myslím, že se musel naprosto zbláznit! Něco takového překonat nejde, vždyť je to tu jak v blázinci!

B: "Dotaz - co budeme dělat do té doby, než se tady náš kamarád v troubě upeče?"...Zavítal jsem za Debbie do kuchyně, kde jí věrně dělali společnost Emmett s Tedem.

Debbie: "Kdybys přišel přesně, tak tady náš kámoš mohl být k večeři, ale vzhledem k tomu že sis dal dvě hoďky zpoždění bude z něho pravděpodobně snídaně."

B: "Promiň, ale ptal jsem se na něco takového? Mě zajímá, co budeme dělat do té doby."

Debbie: "Už Justin našel ten film?"

B: "Jestli chceš říkat příběhu bez šukání film tak jo... A rovnou dva."

Debbie: "A kde s nimi je?"

B: "Co já vím? Asi si honí u tvého Ježíše v ložnici."

Emmett: "Bože, Briane!"

B: "Bůh Brian? To je dost dobrý."

Ted: "Myslím, že to neměla být poklona, ale pouze upozornění na to, že něco takového si Debbie nechce při spánku představovat."

Debbie: "Nechcete si tohle téma jít řešit jinam?"

B: "Klidně ho můžu jít i praktikovat, pokud dostanu tvé svolení opustit tvůj dům."

Debbie: "Na to rychle zapomeň."

Pane bože, za co mě tak trestáš? To se odtud opravdu nedostanu dřív, než v pytli na mrtvoly?! Co bych dal třeba jen za vyhonění, si ani nedokážete představit, takhle trpět můžu opravdu jedině já!

Raději jsem se zdekoval pryč a zamířil jsem zase zpět na gauč, ale ten už obýval od ucha k uchu usmívající se Justin, jako by snad měl něco za lubem!

B: "Tak co zvítězilo?"

J: "Prosím?"

B: "Armageddon nebo Titanik?"

J: "Ptal jsem se holek a Maikeyho a zatím vítězí Titanik, ještě se ale musím zeptat Debb a kluků."

"Titanik!"...Ozvalo se jednohlasně z kuchyně.

J: "Tak je to asi jasný."

B: "A já už se těšil na vypracované tělo Afflecka."

J: "To máš blbý,"...Odsekl a znělo to tak trochu naštvaně nebo spíš uraženě... No co, komplimenty na jeho tělo mu teď skládat vážně nebudu, byl bych dost padlý na hlavu, to ovšem neznamená, že tělo nemá úžasné!

B: "Mimochodem té erekce ses zbavil jak? Neříkej, že si ojel vlastní ruku u Debbie v ložnici?"

J: "Ne, Briane, někteří z nás ještě mají nějaké to sebeovládání."

Co tím chce jako říct? Že já nemám žádné sebeovládání? Já jsem chodící reklama na sebeovládání! Takže fakt nechápu, co to tu plácá!

B: "A tím chceš říct co?"

J: "Vážně to mám vyslovit?"

B: "Umím se ovládat!"

J: "Takže, kdyby ti sem teď přišel nějaký namakaný trick ani by sis ho nevšiml?"

B: "To je... Podpásovka!"

J: "Mně už z tebe fakt asi klepne,"...Zvedl se a raději zamířil k Melanie, která stále v ruce svíjela flašku s vínem, hádám, že se šel přidat k ní.

Musel jsem podívat na hodiny a jediné, co jsem zjistil, bylo, že můj čas strávený tady se teprve rovná půl hodině - té nejdelší půl hodině v mém životě! Normálně bych z toho brečel! Místo toho se ale raději podívám na pár minut na vzduch!

Debbie: "Kam jdeš?"

B: "Zapálit si... Nebo to mám snad taky zakázané?"

Debbie: "Ne, že se už nevrátíš."

B: "Nemysli si, že mě to nenapadlo, ale nehodlám do konce života poslouchat ty kecy."

Debbie: "Správně,"...Divím se, že ke mně nepřišla a nepoplácala mě po rameni za to, že umím tak chytře přemýšlet.

Když jsem pocítil tu chuť cigarety v ústech, myslel jsem, že se snad štěstím rozplynu, když už nemůžu mít sex, drogy ani alkohol, alespoň ty cigarety mi zde mohou dělat kotvu, která mě bude držet nad vodou, než začnu zběsile šílet a vraždit všechny, kdo mi přijdou do cesty!

Rodinná sešlost(1)

Nová povídka. - 12+ - Po předchozí povídce jsem došla k závěru, že by nebylo na škodu napsat něco pro rozveselení a pobavení, takže tady to máte a přeji příjemné čtení

BRIAN

Miluju, když se naše všemi zbožňovaná a velmi často k zabití vhodná máma Debbie rozhodne uspořádat rodinnou sešlost a mně dá za úkol koupit krocana - Brian Kinney má peníze - Brian Kinney může koupit krocana - Brian Kinney může prostě všechno! Fakt, když se ona pro něco rozhodne, jsem já ten, který z toho vyvázne nejhůř anebo vůbec! Co je to vůbec za logiku pozvat si lidi k sobě do baráku a jídlo přenechat nevinnému návštěvníkovi, který původně ani nechtěl jít nebýt vyděračských schopností pana Taylora?! Měl bych je žalovat za újmu na zdraví a psychice a především za to, že kvůli této naprosto nesmyslné akci, při které ze mě akorát vyždímají peníze, přijdu o svou pravidelnou návštěvu mého milovaného Babylonu a to je teprve újma na zdraví a psychice, už teď totiž začínám cítit abstinenční příznaky a velkou bouli v kalhotách!

---

Debbie: "Dost, že jdeš!"...Buzerovala mě jen co otevřela dveře, že já radši nezůstal doma!

B: "Pokud už je pozdě klidně se zase otočím a půjdu... Krocana ti tady samozřejmě nechám, co by to bylo za párty bez večeře, že?"

Debbie: "Zalez do toho baráku, než tě sem naženou kluci,"...Krutopřísně na mě pohlédla.

B: "Ty sis už něco šňupla, viď?"...Opatrně jsem vstoupil dovnitř, snažíc se vyhnout jejímu pohlavku.

Debbie: "Za pár vteřin tě očekávám,"...S hlubokým nádechem se vydala za zbytkem té pošahané party, ve které jsem se ocitl pouze omylem!

Nebyl jsem daleko od toho zanechat krocana napospas krutému osudu a utíkat odtud mílovými kroky třeba až na Aljašku, stačilo mi totiž zaslechnout tu tlumeně hrající hudbu připomínající poslední tóny pro nebožtíka a měl jsem za to, že tohle má být nějaký plánovaný útok na mou osobu!

Emmett: "Tady ho máme!"...Prohlásil tak vítězoslavně, že z toho šla hrůza.

B: "V celé mé kráse."

Lindsay: "Už jsme mysleli, že nedorazíš."

B: "A kdo by vás asi tak nakrmil?"...Rýpnul jsem si.

Debbie: "Radši mi toho krocana dej, ať ho můžu upéct dřív, než tu všichni umřeme hlady vzhledem k tomu, že se někdo rozhodl přijít pozdě."

B: "Lepší pozdě, než vůbec."

Melanie: "Ty by sis to měl nechat patentovat."

B: "Ty si tu taky?"

Maikey: "Nechte se aspoň pro jednou."

B: "Nic nedělám!"

Ted: "Ty nic dělat nemusíš a hned to má podtext sarkasmu a ironie."

Tohle je fakt moc! Oni mě sem pozvou, oni mě přinutí koupit toho největšího krocana a oni mi pomalu vyhrožují smrtí, jen abych sem přišel a nakonec se tu nenajde nikdo, kdo by o mou společnost stál... A to jsem teď mohl šukat nějakýho sexy tricka v Babylonu! Příště jim na tohle z vysoka seru!

B: "Kde máte toho vlezdoprdelku?"

Maikey: "Je nahoře."

B: "Modlí se k sestrám představeným?"...Uchechtl jsem se.

Emmett: "Hledá film."

B: "Film? A k čemu?"

Lindsay: "Třeba k tomu, abychom se na něj koukli?"

B: "Počkat, chcete mi říct, že my budeme koukat na film? Žádný chlast ani drogy? Nezvaní hosté, které bych mohl ošukat? Ani pořádná hudba, na kterou by se dalo tancovat místo toho kývání se ze strany na stranu na tuhle hudbu?"

Ted: "Film,"...Potvrdil.

B: "Skvělý... Jdu mu pomoct vybrat porno."

Prej film! Se asi posrali! Připomeňte mi prosím, až mě příště pozvou na něco takového, že nemám chodit ani pod výhružkami vyhnání na pustý ostrov, protože by se opakovalo to, co dnes - byl bych zdrojem jídla, hrála by dechovka trhající mi všechny orgány a všichni by na mě útočili jak supy, jo a nesmím zapomenout, koukali bychom na film, jak nějaká Addamsova rodina!

B: "Jak to jde?"...Zašeptal jsem mu do ucha v momentě, co jsem k němu zezadu nenápadně přistoupil. Udělat to on mně, asi bych jej zabil.

J: "Bože můj! Chceš mi přivodit infarkt?"

B: "Zasloužil by sis to za to utrpení, které tu podstupuji."

J: "Myslíš těch pět minut, co jsi tady?"

B: "Během prvních pěti vteřin to bylo k nevydržení."

J: "Padavko."

B: "Zabít tě by bylo málo. A jak to tedy jde?"...Změnil jsem raději téma.

J: "Nijak zvlášť, Debbie má asi milion filmů."

B: "Je to filmová maniačka, co bys chtěl?"

J: "Pravda. Ale myslím, že rozstřel bude mezi Armageddonem a Titanikem."

B: "To je porno?"

J: "Ne to je katastrofický a romantický film."

B: "A to znamená co?"

J: "Že si totální pitomec."

Nemyslete si, že jsem až tak blbej, vím moc dobře, o čem mluví, jen mě ho jednoduše baví popichovat, když už nijak jinak tak alespoň tak se mu mohu pomstít za tohle všechno! A co se týče těch filmů, je pravda že vidět sexy tělo Bena Afflecka a krásu toho blonďáka Dicapria by mi neuškodilo ba naopak, ale to všechno okolo, co s těmi filmy souvisí, by mě asi totálně zabilo!

B: "A porno bys tam neměl?"

J: "No jasně, Debbie si ho skladuje pod postelí, hned ti nějaký najdu."

B: "Chápu... To teda bude večer za všechny prachy."

J: "Ne všechno se musí vždy točit okolo sexu."

B: "Ne?"

J: "Ne!"

Ty dvě dévédéčka, které držel v ruce jsem mu vytrhl a položil je stranou, poté jsem si ho za tričko přitáhl k sobě a dlaní jsem vklouzl do jeho kalhot, stačilo se ho jen trochu dotknout a tvrdl mi přímo v dlani, při tom jsem mu jazykem obkroužil rty a on slastně zasténal... A pak že se všechno netočí kolem sexu! Pomalu jsem se ho nedotkl a svíjí se mi tu rozkoší!

B: "Tak ne jo?"

J: "Nesnáším tě."

B: "No konečně! Na zbytek si počkej,"...Vytáhl jsem svou ruku z jeho kalhot a z pokoje jsem odpochodoval.

Miluji ten pocit, který nad ním mám, když jde o sex, lepší pocit snad ani neexistuje, s nikým jiným se při sexu necítím tak dobře, tak nad věcí... Zkrátka jako Bůh, který jej přivádí do miliontého nebe! Ale vzhledem k tomu, že v Debbiině ložnici na mě koukal ne jeden Ježíš a kříž a k tomu všemu si to Justin ani nezasloužil, tak jsem jej tam musel nechat napospas nesnesitelné erekci, kterou se teď zajisté bude snažit všemožně skrýt, než se uráčí vrátit se mezi nás a s tím mu přeji hodně štěstí... Já nebudu ten, který z tohoto vyvázne nejhůř!