Poslední díl.
BRIAN
Emmetta chci zabít často... Vlastně každý den alespoň jednou, ale právě teď jsem to jen nechtěl, právě teď jsem to téměř udělal, v hlavě jsem si představoval, jak mu omotávám tu utěrku kolem krku a škrtím ho, tak moc jsem momentálně šílel! S Justinem se to začínalo vyvíjet dobrým směrem, dokonce tu byla velká pravděpodobnost, že se vyhneme té části, kdy mi bude vše vyčítat a já se bubu vztekat, stačilo by už jen pár minut možná i vteřin a měl bych jej naprosto v hrsti, byl by můj ve všech směrech... Jenže Emmettův vpád jako by jej probudil a on zase hodil zpátečku, která zahrnovala rychlý úprk za ostatními do obývacího pokoje!
B: "Já bych tě normálně zabil,"...Zašeptal jsem přes stisknuté zuby.
Emmett: "Promiň! Nevěděl jsem, že tu máte usmiřování."
B: "Nevím, proč bychom se měli usmiřovat, jsme v pohodě."
Emmett: "Jo to je celý večer vážně vidět."
B: "Asi mu uletěly včely, to není můj problém."
Emmett: "Nebo si ho spíš naštval tím, jak ses celý večer choval."
B: "Choval jsem se jako vždy."
Emmett: "No právě."
B: "Víš co, udělej to, proč si sem přišel a pak se zase můžeš vrátit mezi ty šašky."
Emmett: "Tvé přání je mi rozkazem."
Nevěřil bych, že ho během pěti minut budu chtít zabít hned dvakrát, nejen že sem vtrhl, aniž by mu to někdo dovolil a všechno tím zničil, on si ještě dovoluje upozorňovat na to, že jsem se celý večer choval jako pako a přesně proto se se mnou Justin nebaví a aby toho nebylo málo, právě jsem dotřel poslední kus nádobí a tahle nagelovaná královnička si musela vzít čerstvě umytou a vysušenou skleničku, aby se napila... Fakt zabít ho!
B: "Tak jak to jde?"...Přišel jsem za nimi k televizi.
Debbie: "Pššt!"
Maikey: "Kušuj!"
Pane bože, za co mě trestáš?! Já vážně nemůžu říct slovo, buď to se jim nelíbí, co říkám anebo se jim nelíbí, že vůbec něco říkám, tohle je jak fantazmagorie!
B: "Fajn, jdu domů!"
Na tohle už jsem opravdu neměl nervy, nakoupil jsem jim jídlo, celý večer jsem byl buzerován, Justina jsem si podle všeho minimálně naštval, všem vadí, že mluvím a koukám tu s nimi na emocionální sračky, které ze mě doslova vysávají život, zatímco jim všem to vhání proudy slz do očí a ještě k tomu se diví, že se mnou to nic nedělá, jak málo mě tu všichni znají!
Jenže v momentě, kdy jsem vyslovil své výhružné oznámení o tom, že se pakuju, tak se ke mně zvedla Justinova modrá kukadla, ve kterých jako by se odráželo znepokojení z toho, že bych měl odejít, což ve mně vyvolalo dobré pocity, ale zároveň jsem měl za to, že ten kluk je vážně naprosto prdlej... Celý večer si tu hraje na uraženého a teď se bojí toho, že bych měl odejít, není on náhodou ženská?!
Debbie: "Zkus to a nepřej si mě!"
B: "Najednou tě film nezajímá."
Debbie: "Zajímá a tebe by měl taky."
B: "Je to sračka."
Debbie: "Budeš moct odejít, až to skončí... A s Justinem."
Maikey: "Být tebou tak si sednu, než tě posadí ona."
Ted: "Já bych to rád viděl... Brian Kinney se posadil na prdel kvůli ženské."
B: "A to má být jako vtipný?"
Lindsay: "Nečerti se pořád."
Melanie: "I ďábel by ti tohle přání splnil spíš."
B: "Dej si ještě skleničku."
Lindsay: "Briane!"
B: "Přestaň mě Brianovat."
J: "Sedneš si už, proboha?!"
Zuřil jsem až do těch nejvyšších výšin, ale Justinův hlas i přes to, jak byl nepříjemný a rozkazovačný, mě nějakým způsobem dokázal uklidnit a dokonce i ovlivnit mé rozhodnutí odejít, najednou už to nebylo rozhodnutí, ale zase jen zbožné přání! To, že i Justin nechtěl, abych odešel, mě přimělo se konečně posadit, i když se tím otřásl celý Debbiin barák, jaký jsem měl vztek, naštěstí se mi však podařilo vmáčknout se přesně vedle Justina a jen to, že jsem jej cítil při sobě, mi dělalo dobře!
Nicméně jsem měl z toho filmu nebo možná ani ne tak z filmu jako z té ubulené a uhysterčené společnosti téměř potničky a nervy v kýblu, nevím jak, ale Justinovi se to podařilo nějak vycítit, no možná, že to nebylo ani tak těžké, sice jsem v sebeovládání za jedničku v oboru, ale tentokrát se to fakt nedalo a tak, když Justin rukou nahmatal tu mou a propletl si se mnou prsty tak... Nevím, asi sám sobě podkopnu nohy, ale zkrátka musím přiznat, že to byl pocit k nezaplacení!
B: "Konec! Odcházím!"...Téměř jsem zazpíval, když se na obrazovce objevily titulky.
Debbie: "Odcházíte všichni, už je pozdě."
B: "Mně je jedno, co budou dělat ostatní, ale já mizím hned teď,"...Šel jsem se rychlostí blesku obléknout.
Debbie: "Takže hádám, že v nejbližší době tě nemáme zvát?"...Přišla za mnou ke dveřím.
B: "V nejbližší době? Už nikdy!"...Smál jsem se nad tou Debbiinou naivitou, zatímco jsem si nazouval boty.
Debbie: "Mě z tebe vážně omejou."
B: "To se máš."
Debbie: "Aspoň si to vyřeš s Justinem."
B: "Není co."
Debbie: "Ale je."
B: "Justine, už pojď! Uvidíš je i zítra,"...Debbie a ty její rozumy jsem naprosto ignoroval.
J: "No jo prosím tě."
Jakmile se Justin se všemi rozloučil tak se konečně uráčil přijít na předsíň a obléknul se, stačilo už jen otevřít dveře a mohl jsem odtamtud prchat, jak nejrychleji to šlo!
B: "Takže díky za všechno... Zapomeňte, že existuji... Mějte se."
Slyšel jsem, jak všichni začali něco plácat, ale to už šlo mimo mě, poněvadž jsem čapnul Justina za loket, vytáhl jsem jej ze dveří a ty jsem za námi rychle zavřel, abych mohl udělat to jediné, po čem jsem celý večer toužil... Políbit ho! Vášnivě, ale zároveň tak, že jsem si mohl do detailu vychutnávat jeho chuť!
J: "Za co to bylo?"...Vydechl.
B: "Jak za co? Prostě jsem tě chtěl políbit a tak jsem to udělal."
J: "I přes to, že jsem se choval jako pitomec?"
B: "Co? Myslel jsem, že za toho jsem pro tebe byl já."
J: "Byl jsi, měl jsem na tebe hrozný vztek za to, jak ses choval... Jenže pak jsem se já choval ještě hůř a cítil jsem se blbě."
B: "A tak ses choval ještě hůř."
J: "Jsem jako ty, i přes to, že si uvědomuji chybu tak jí nepřiznám a chovám se dál jako pitomec."
B: "Tak pro příště si to odpusť nebo z tebe zešílím."
J: "Dobře... A jak pro příště? Myslel jsem, že už na žádnou takovou rodinnou sešlost nikdy nepáchneš."
B: "Nebyla zas tak hrozná... Ale to se oni nemusí dozvědět."
J: "Je mi to jasný,"...Smál se.
B: "Přestaňme to už řešit a pojďme domů dokončit to, co jsme začali u Debb v ložnici."
J: "Nic jiného bych teď dělat ani nechtěl!"
S Justinem jsem rychle spěchali domů, abychom dokončili to, co jsme tak slastně začali a především, abychom ukojili tu nepředstavitelné touhu ze sebe strhat oblečení! Člověk by řekl, že po takové rodinné sešlosti každého přejde chuť na sex, jenže já jsem Brian Kinney, já můžu vždy a všude za jakýchkoliv okolností a o Justinovi nemluvě!
No comments:
Post a Comment