Rodinná sešlost(4)

Nový díl.

BRIAN

Usadil jsem se přímo vedle Justina a z druhé strany jsem měl Melanie, nevěděl jsem, kdo z nich je horší, oba právě teď v ruce drželi velmi nebezpečné nástroje - vidličku a nůž - tudíž tu byla dost velká pravděpodobnost, že jeden se mi zabodne do oka a druhý do stehna ne-li výš, proto jsem raději ani nedutal a jen jsem si vychutnával mnou koupeného a Debbie výtečně upečeného krocana, ale i tak jsem se snažil soustředit na mé spolusedící, vlastně na všechny kolem stolu, byla to totiž velmi zajímavá podívaná - Ted, Emmett a Maikey měli upatlanou pusu jako malé děti a do toho příšerně mlaskali, Debbie je za to neustále peskovala a Maikeymu, který seděl nejblíže k ní, se pusu snažila pořád otírat ubrouskem, měl jsem před očima obrázek toho, jak mu tohle a podotýkám i mně dělala, když jsem byli v pubertě a ona se nám snažila vštípit do hlavy pravidla stolování a chování, mám jen z té vzpomínky husinu! No a Lindsay s Melanie se nějakým zázračným způsobem stíhaly mezi tím jezením i cvrlikat jako nějaké zamilované patnáctky, které jsou spolu jen chvíli a každou vteřinu si nechutně užívají, z toho mi zase bylo až špatně! A co se týče Justina, ten jen seděl, šťoural se v tom jako by to obsahovalo kyanid a nevěnoval mi ani minimální pozornost, možná bych měl mít radost, že mě pro jednou nepronásleduje a nevisí mi na krku jako klíště, ale je tomu přesně naopak - nelíbí se mi to a to se mi nelíbí ještě víc, protože to znamená, že jsem se musel někde uhodit do hlavy!

---

Debbie: "Justine, tobě to nechutná?"...Konečně si i ona si všimla toho, jak zvláštně Justin jí, už jsem myslel, že tím tázajícím budu muset být já.

J: "Chutná!"

Debbie: "Ta proč se v tom tak šťouráš?"

J: "To jen můj žaludek nechce nějak spolupracovat."

B: "No jo, když někdo chlastá,"...Do prdele! Vážně jsem to řekl nahlas? To mělo znít jen v mé hlavě, ne to vyjít na povrch!

Justin ke mně zvedl vražedný pohled a hned po něm to udělali všichni přítomní, měl jsem z toho pocit, že jsem měl držet hubu!

Melanie: "Dal si jen skleničku,"...No jo, ta aby ho hned nezačala bránit, když jsou dnes jak spřízněná dvojka!

B: "A ty si vyzunkla zbytek?"

Melanie: "Měla jsem taky jen... Pár skleniček."

B: "Alkoholiku."

Lindsay: "Briane!"

B: "Co?"

Lindsay: "Chováš se jako vůl."

B: "Jo už odjakživa."

Debbie: "Mohli byste se pro jednou nechat?"

J: "Promiň, Debb, ale myslím, že je na čase, abych šel."

V tu chvíli se mi sevřelo hrdlo a začal jsem se potit snad i na zadku, všichni tady vědí, jaký jsem, jak se chovám a proč se tak chovám a já vím, že se mi to všichni vždy snaží oplatit stejnou měrou a že ty jejich nadávky ve skutečnosti nadávkami nejsou, jsou to jen prostě takové připomínky toho, že i když jim lezu na nervy, nedokázali by mě poslat do prdele a proto mi raději nadávají, ale Justin to právě teď dělá, dává mi jasně najevo, že v mé přítomnosti nechce ani být a já, sakra, nevím proč!

Debbie: "Ať tě to ani nenapadne! Pil jsi tu celý večer s Melanie víno, vím to moc dobře, neměl si jen jednu skleničku, takže mi tu nelži, zároveň ale vím, že si pil kvůli tady přítomnému panu dokonalému, takže odtud neodejdeš dřív, než alespoň trochu nevystřízlivíš a hezky po boku Briana."

Oba jsme se na ní vražedně podívali a myslím, že v ten okamžik bychom snad byli i schopní spolupracovat, abychom jí dali najevo, že nemáme ani nejmenší zájem odtud odejít spolu... Jenže to by asi nebyla tak úplně pravda, byl jsem rád, že ho Debbie zastavila a tak nějak jsem měl pocit, že v jeho obličeji se objevil nepatrný náznak úlevy, jako by snad byl vděčný za to, že to Debbie udělala, že tak alespoň nebude muset čekat na to, až se ukážu a on mi bude muset všechno vyčíst a místo toho se mnou půjde domů a třeba to cestou vyšumí a na žádnou hádku tak ani nedojde!

Ted: "Je to výborné,"...Vydávil ze sebe skrz plnou upatlanou pusu.

Nevím, jak k tomu došlo, ale zničehonic se z tiché a sklíčené situace stala velmi zábavná chvilka, všichni kolem stolu jsme se totiž oddali neuvěřitelnému smíchu a to dokonce i Justin, kdybyste Teda viděli tak byste to pochopili! Bylo to tak úlevné, že jsem ten pocit ani nemohl popsat, poprvé za celý večer jsem byl rád, že se tu nacházím, cítil jsem totiž, jak moc je naše rodina silná a to i přesto, že je chci dost často zabít a oni mě taky! Navíc jsem byl neskutečně rád, že zase vidím Justinův pověstný úsměv nebo spíš smích od ucha k uchu!

Debbie: "Takže Emmett s Tedem půjdou připravit Armageddon, Linds a Mel sklidí ze stolu, já s Maikeym umyjeme nádobí a Justin s Brianem ho pak utřou a uklidí,"...Rozdávala úkoly sotva jsme všichni dojedli.

Emmett: "Moc rádi! Pojď, Teddy,"...Radostně zapištěl.

Ted: "Už letím!"

B: "A proč ti dva šašci mají nejsnazší úkol?"

Debbie: "Protože to snědli do posledního drobečku, odměny jsou důležité."

J: "Takže hádám, že my s Brianem máme trest?"

Debbie: "Berte to z té lepší stránky, alespoň můžete být pár minut spolu."

Oba jsme protočili oči a sesunuli jsme se na židle, každý na druhé straně stolu, zatímco Linds s Mel kolem nás sklízely stůl a div se o nás nepřerazily, do toho Debb s Maikeym myly nádobí, což bylo velmi zábavné sledovat, Maikey je prostě stále maminčin mazánek a Emmett s Tedem se v obýváku dohadovali o tom, kde kdo bude sedět, že prý Ted měl předtím lepší výhled, jako by těch dvacet centimetrů něco mělo ovlivnit... Bože, já tady zase začínám šílet!

Maikey: "Tak hoši je to celé vaše,"...Hodil po nás dvě utěrky a pak zamířil za ostatními k televizi.

Justin se na to s odporem vrhnul, ale já jsem dál zůstával sedět, zajímalo mě, jestli se překoná a konečně na mě promluví, i když to asi nebude milé, ale bude to alespoň něco, k ničemu se však neměl a to tam toho nádobí bylo opravdu spoustu... No mně to nevadilo, já měl parádní výhled na jeho zadek!

J: "Že bys mi pomohl?"...To mu to trvalo!

B: "Žádný problém,"...Připojil jsem se k němu.

Asi si budete myslet, že jsem na hlavu a možná asi jsem, ale měl jsem z toho dobrý pocit, navíc jsem na Justinovi mohl zřetelně vidět, jak se mu chvějí koutky z toho, jak moc rád by se chtěl smát, ale pořád se snažil udržet si uražený výraz to však nešlo vydržet věčně a nakonec smíchu naprosto propadl, nedokázal jsem se v ten okamžik ovládnout a musel jsem jej políbit na krk a jeho oči se okamžitě slastně přivřely, chtěl jsem pokračovat až k jeho rtům, spoléhal jsem na to, že nás nikdo nevidí, do toho filmu byli všichni až moc zažraní, jenže zrovna, když jsem byl rty až u těch jeho, se za námi ozvalo Emmettovým hláskem "Neruším?"