Osud(6)

Poslední díl. - 18+

JUSTIN

Jakmile se ozval zvuk výtahu, který nebylo možné kvůli jeho hluku přeslechnout, zpozorněl jsem, čím hlasitěji se hluk ozýval, tím více bylo jasné, že se výtah blíží nahoru, a když se ozval ten nejhlasitější zvuk, který tento šílený výtah vydává při zastavení, přímo přede dveřmi, věděl jsem, že Brian je doma! Ihned jsem vyskočil z pohovky a šel ke dveřím, chtěl jsem ho hezky uvítat... Dobře chtěl jsem mu podlézat a zjednodušit nadcházející situaci, o které Brian ještě neví, jenže v okamžiku, kdy jsem byl u dveří a ty se začaly otvírat, rychlým úprkem jsem zmizel v kuchyni a začal jsem zkoumat ledničku, aniž bych tam něco potřeboval, ale jednoduše jsem se musel chovat neutrálně, podlézání by to přeci jen všechno zhoršilo! Tak co jsem si, sakra, myslel, když jsem se o to chtěl pokoušet? Já už jsem asi vážně v koncích!

---

B: "Ahoj!"...Ozvalo se tak blízko mě, že jsem leknutím nadskočil.

J: "A-ahoj,"...Musel jsem nad svým chováním protočit oči, ale samozřejmě tak, aby to Brian neviděl, to by mi ještě scházelo, ty jeho otázky, proč, co a jak!

B: "V pořádku?"...Ptal se v blízkosti mých rtů a ještě, než jsem stačil odpovědět, mě políbil a natiskl na ledničku, v ten moment jsem nevěděl ani, jak se vlastně jmenuju.

J: "Teď už ano,"...Vydechl jsem.

Jenže pak mi došlo, že jsem řekl naprostou hloupost, já nejsem v pořádku, já jsem naštvaný a odhodlaný bojovat za to, co chci! Jenže on je tak neskutečně k sežrání!

B: "Do teď si nebyl?"...Konečky svých horkých prstů mi začal přejíždět přes holou kůži na pažích.

J: "Nijak zvlášť,"...Těžkl mi dech.

B: "Tak to jsem dorazil ve správnou chvíli,"...Začal mě něžně líbat na krk a já se prakticky roztékal!

J: "To jsi... Ne, ne, ne, ne! Tohle nemůžeme,"...Odstrčil jsem jej od sebe a udělal jsem mezi námi potřebnou vzdálenost.

Díval se na mě jako na blázna, ale já jsem se mu nijak zvlášť nedivil - vždyť jsem se jak blázen choval, jako blázen, který zrovna uprchl z psychiatrického zařízení, měli by mě uzemnit injekcí, nacpat do svěrací kazajky a odvést na nějaký pustý ostrov, nemyslím si totiž, že bych se měl nadále pohybovat mezi lidmi, navíc po mém dnešním výstupu se mnou Brian zajisté nebude chtít mít nic společného, tudíž ostrov a pravidelná dávka léku na uklidnění pro mě bude víc než ideální!

J: "Musíme si promluvit."

B: "A je to tady,"...Pronesl to takovým způsobem jako by snad od začátku věděl, že tenhle okamžik přijde.

J: "Co tím myslíš?"

B: "To, co říkám - hned, jak si mi řekl, že mě chápeš a že by bylo sobecké mě změnit, jsem věděl, že přijde okamžik, kdy si to hodně rychle rozmyslíš... Proč myslíš, že jsem si předtím myslel, že si se zbláznil?"

Teď jsem to byl já, kdo se koukal na něj jako na blázna... My jsme se asi zbláznili oba, to je jisté, chtělo by to dva ostrovy!

J: "Počkat já ti nějak nerozumím... Tobě se tedy nelíbilo, že jsem ti dal svobodu?"

B: "Neřekl bych, že nelíbilo, spíš mě to znepokojilo... Sice mi lezeš na nervy, ale tak nějak si roztomilej, když mě uháníš."

Nadzvedl jsem obočí neschopen jediného slova! Opravdu jsem nebyl daleko od toho, zajít na policejní stanici a poprosit někoho, aby mu změřili promile v krvi... Tohle nemůže být střízlivý proslov, rozhodně ne od Briana Kinneyho!

J: "Takže, abychom si to ujasnili... Tobě se líbí, když tě otravuji těmi nesmysly o lásce, ale rozhodně se nikdy nezměníš v člověka, který lásku bude rozdávat?"

B: "Hele vím, jak blbě to ode mě zní a až se ráno probudím, budu dělat, že si nic z tohohle nepamatuju, ale abych pravdu řekl, horší je, když děláš, že ti je jedno, co dělám."

J: "Takže v podstatě tím, že budu moct mluvit o těch všech věcech, budu mít, co chci a tím, že se tě ale nebudu snažit změnit, budeš mít, co chceš ty."

B: "Nemám ponětí, co si právě teď řekl, ale rozhodně je to správně."

J: "Briane, proč mám pocit, že za tímhle něco je?"

B: "Nevím, asi proto, že to máš ode mě... Ale jednoduše snažím se udělat kompromis, nebudu tě kázat pokaždé, když budeš básnit o naší osudové lásce a překrásné budoucnosti, když ty přestaneš mít problém s tím, jak žiju... A kdo ví, třeba jednoho dne budu takový, jakého mě chceš mít, ale teď jsem takový a ty to musíš přijmout, stejně jako já se snažím přijmout tu tvojí nesnesitelnou romantickou duši,"...Ušklíbl se, ale zároveň usmál.

Nevím, jestli to bylo to nejkrásnější anebo to nejdivnější, co mi kdy kdo řekl, ale musel jsem uznat, že něco takového jsem od Briana nečekal, něco tak lidského! Sice jsem měl pořád pocit, že na tom něco nehraje, ale rozhodně jsem nehodlal být proti, kolikrát bych taky mohl mít štěstí na takový kompromis, že?

J: "Fajn."

B: "Určitě? Nebudeš mě hned zítra poučovat o tom, že jsem vůl?"

J: "Až pozítří,"...Zasmál jsem se.

B: "Já tě jednou zabiju, víš to?"

J: "To je možné, ale já teď dávám přednost něčemu mnohem příjemnějšímu,"...Přistoupil jsem k němu a nechal jsem se jím políbit.

B: "S tím mohu jedině souhlasit!"

Brian mě ihned přitlačil ke kuchyňské lince a drsně si podmanil mé rty, zatímco já jsem jej zbavil saka a pomalu jsem mu rozepínal jeden knoflíček košile za druhým! Poté jsem jazykem obkroužil jednu jeho bradavku a následně jsem jí vsál do úst, on vzápětí hlasitě zasténal! Následně chytil konečky prstů mou bradu a přitáhl si mě k dalšímu polibku a mezitím mi rozepnul kalhoty a rukou mě začal hladit, nemohl jsem jinak, než hlasitě sténat!

Hned na to si přede mě klekl, stáhl mi kalhoty společně s trenkami až ke kotníkům a pojal mě do úst, těsně po kořen, musel jsem se zapřít o linku, jinak by se mi snad podlomila kolena! Do toho mi Brian dlaněmi laskal pozadí a já jsem měl pocit, že jsem snad v miliontém nebi, doslova jsem mu zarýval nehty do holé kůže!

Když jsem začal pociťovat, že můj vrchol se blíží, zastavil jsem jej a on si stoupl, aby mě opět mohl políbit a vzápětí si mě k sobě otočil zády a já svou horní polovinu těla přitiskl na linku a rukami jsem se pevně držel za její okraj. Brian si následně navlékl kondom a poté do mě opravdu opatrně pronikl, při přirážení byl už ale naprosto divoký, možná až drsný, ale mně se to líbilo, byla to neskutečná rozkoš, která nás dovedla k té největší - k orgasmu!

Osud(5)

Nový díl.

JUSTIN

Měl jsem co dělat, abych do té podlahy nezarostl, ale nemohl jsem si pomoct, musel jsem kmitat očima z Debbie na Briana a zase zpátky a u toho bylo nemožné se pohybovat, připadalo mi, že tam stojím snad už celou věčnost, přitom to bylo jen pár minut, dokonce jsem se pokoušel odezírat jim ze rtů a ačkoliv mi to vůbec nešlo, bylo víc než jasné, že Debbie se z něho snažila dostat všemožné informace a Brian z toho neskutečně šílel, ale jako obvykle se snažil přetvařovat a dělat, že je mu to naprosto jedno!

---

Dalo by se říct, že jsem se při pohledu na ně skvěle bavil, k naprosté spokojenosti mi chyběl už jen popcorn, jenže najednou se ke mně zvedl Debbiin rozhořčený pohled a hned na to následoval i ten Brianův - vytočený, okamžitě jsem zpanikařil, ale snažil jsem se dělat jako by nic, otočil jsem se ke stolu za sebou a začal jsem jej hadrem mýt, ačkoliv byl perfektně čistý, připadal jsem si jako hlupák, ale když už jsem měl pocit, že je vzduch čistý, chtěl jsem pokračovat v jejich špehování, jenže v momentě, co jsem se otočil zase k nim, se stalo něco nečekaného - Brian stál za mnou a ne jen tak pro nic za nic, přitáhl si mě k sobě a přede všemi mě vášnivě políbil, poté se vrátil k Debbie, něco jí pověděl a následně odešel pryč, za to já dál stál na místě, s přihlouplým úsměvem, naprosto zaskočen...

Debbie: "Až budeš moct chodit, tak sem naklusej!"

Tohle vůbec neznělo dobře, spíš jako, že jsem něco udělal, něco hodně špatného a ona mě za to teď nejspíš zabije... Sakra, co jí ten Brian napovídal?!

J: "O čem chceš mluvit?"...Ptal jsem se jak pitomec s tím nejfalešnějším úsměvem na rtech.

Debbie: "Spíš chci poslouchat."

J: "Prosím?"

Debbie: "Ráda si vyslechnu všechno, co se mi chystáš říct."

J: "Já se ti něco chystám říct?"

Debbie: "Pravda - chystáš se mi to vysvětlit!"

J: "Debb, já vážně nevím, o čem to mluvíš."

Její výraz jako by zamrzl na té nejhorší podobě, dívala se na mě jako lovec na svou kořist, měl jsem z toho pocit, že pokud jí nedám, co chce, nedožiju se dalších pěti minut!

Debbie: "Je to tvé poslední slovo?"

J: "Záleží na tom, jak to myslíš - poslední slovo teď nebo v životě?"

Debbie: "Páni! Sarkasmu si od Briana pochytil spoustu! Ale on mi alespoň dokázal říct, o co kráčí."

J: "Co přesně ti řekl?"

Debbie: "Že si mu řekl, že je tvou osudovou láskou, ale když on ti řekl, že spolu nikdy nebudete fungovat jako pár, div si mu nedal požehnání, aby pokračoval ve svém životě vola, protože pro něho máš prý naprosté pochopení, tudíž, že jste naprosto v pohodě a i kdyby ne, tak, že jeho by to rozhodně netrápilo... No, a když jsem se tu s ním začala hádat, že v pohodě rozhodně nejste - řekl "Tak sleduj," zvedl se a šel tě políbit, potom se vrátil a pronesl "Až budeš chtít další důkaz, stačí říct," a odešel. Můžeš mi říct, jestli ses zbláznil anebo tu hraješ něco naprosto šíleného?"

Mělo mi být hned jasné, že by mě Brian přede všemi nepolíbil jen tak, ale že to udělal, jen aby zas a znova dokázal, že má v něčem pravdu a sprostě mě k tomu využil, to by mě nenapadlo! Přísahám, že za tohle bych ho nejraději propleskl! Místo, aby byl rád, že jsem se mu rozhodl dát prostor a nenutit ho se změnit, se chová jako ještě větší kretén! Dokonce jsem se chtěl smířit s faktem, že ho třeba jednoho dne ztratím a jemu to nedělá vůbec žádné vrásky, řekl bych, že on se snad na den, kdy mu zmizím ze života, těší! Myslím, že Debb má pravdu, já jsem se naprosto zbláznil!

J: "Já myslel, že když mu řeknu, že je v pohodě, že svůj život miluje víc, než kdy bude milovat mě, tak že..."

Debbie: "Že si uvědomí, že si pro něho ten PRAVÝ, všechno přehodnotí a pak jednoho dne bude na tvojí lásku připravený?"

Až když to Debbie vyslovila, tak jsem si uvědomil, že přesně tak to je... Já jsem opravdu doufal, že když mu teď dám to, co chce on - svobodu, tak nakonec jednoho dne dá on mně to, co chci já - svou lásku! Jenže teď začínám mít pocit, že právě tím jsem všechno zkazil, dal jsem mu, co chtěl, ale pro něj to znamená pouze jediné - že má to, co chtěl a na tom, co chci já, mu nezáleží!

J: "Já jsem ale vůl,"...Složil jsem hlavu do dlaní.

Debbie: "Takhle bych to neřekla, spíš si na to šel chytře, jenže tuhle taktiku nemůžeš používat na člověka jako je Brian, on jí leda tak využil ve svůj prospěch."

J: "A co mám teď dělat? Jít se zahrabat nebo se přestěhovat někam hodně daleko?"

Debbie: "Připomeň mu, že nejsi jenom blonďák, s velkými rty a s vždy přístupným zadkem, ale i lidská bytost, která má své potřeby, které se musí naučit respektovat, stejně jako ty respektuješ ty jeho."

J: "Víš, jak nereálně to zní?"

Debbie: "Vím, ale je to jediný způsob, jak zjistit, jestli je Brian opravdu tvým osudem."

Tím jsem si nebyl vůbec jistý, může to být taky způsob, jak Briana ztratit hned a ne až za pár let, pokud se mu to nebude líbit, což myslím, že víme, že nebude, jenže tak nějak mi došly možnosti, já už opravdu nevím, jak jinak ho přesvědčit o tom, že oba můžeme mít, co chceme a být přitom spolu!

J: "Dobře, jinou možnost asi stejně nemám."

Debbie: "Nebuď pesimista, třeba tě překvapí."

J: "O tom pochybuji."

Debbie: "Nikdy nevíš... Ačkoliv se choval jako kretén, mohla jsem na něm vidět, že mu na tobě záleží a tudíž i na tom, co chceš ty."

J: "Doufám, že máš pravdu."

Debbie: "To já taky."

Jakmile mi skončila šichta, vydal jsem se domů, věděl jsem, že tam pár hodin ještě nebude, ale i tak jsem tam šel, neměl jsem náladu toulat se někde venku nebo jít pro další rady k někomu jinému a tak jsem si místo toho pustil film, který mi opět připomněl, že osud prostě existuje, jenže už jsem si nebyl tolik jistý, že já ho mám předurčený s Brianem...

Osud(4)

Nový díl.

JUSTIN

Tušil jsem, že tahle konverzace nemůže dopadnout dobře, ale i přes to jsem do ní šel a to rovnou po hlavě, chtěl jsem nebo asi spíš potřeboval vědět, jak naší budoucnost vidí Brian, ačkoliv je naprostým opakem člověka, který umí mluvit o citech, ale i tak jsem se nenechal odradit, vědět však, že to dopadne ještě hůř, než ve všech možných mnou vymyšlených závěrečných scénářích, hodně rychle bych si to rozmyslel, ale ne proto, že bych to Brianovi nějak zazlíval, spíš proto, že se teď potvrdilo rčení "Pravda bolí," a to je přesně to, co Brian právě udělal, řekl mi pravdu, přesně, jak jsem žádal, takže ne, nemůžu se zlobit na něj, ale jedině tak na sebe, protože jsem si ve své hlavě vyfantazíroval něco, o čem mi už od samého začátku říkal, že je to naprosto nemožné!

---

Já Briana chtěl změnit podle toho, jak to vyhovuje mně a zapomněl jsem na to, že člověk se musí chtít změnit sám a ne kvůli někomu a pokud se není ochotný změnit ani kvůli sobě, kvůli mně by to rozhodně dělat neměl a já bych to po něm neměl žádat, on svůj život miluje, možná, že dokonce víc, než kdy bude milovat mě a já ho o něj nesmím připravit, kvůli svým sobeckým důvodům a víře v osud!

J: "Máš pravdu."

B: "Mám?"

J: "Ano máš,"...Zopakoval jsem.

B: "Počkat... Ty mě nebudeš poučovat o nekonečnosti naší lásky a podobných kravinách, které mi tak rád neustále omíláš?"

Říkal to, jako by snad chtěl, abych přesně to udělal, abych mu připomněl, že naše láska je osudová, že on a já patříme k sobě, skoro jako Romeo a Julie, až na ten konec tedy, jenže myslím, že my všichni víme, že to je to to poslední, o co by mě zrovna on žádal, leda, že by se zbláznil a to doslova!

J: "Máš o to snad zájem?"

B: "Ne!"

J: "Tak vidíš... Už to nemusíme dál rozebírat."

B: "Ty máš něco za lubem, že jo?"

J: "Proč myslíš?"

B: "Protože tohle není normální... Ty se nechováš normálně!"

J: "Opravdu je tak těžké uvěřit tomu, že tě chápu? Já vím, že mě nikdy nebudeš milovat, jako miluješ svůj život a vím, že ani kvůli mně by ses ho nevzdal, bolí to, neříkám, že ne, ale měnit tě nebudu, bylo by to sobecké."

Opravdu nevím, co měl ten jeho výraz znamenat, člověk by řekl, že bouchne šampáňo a začne tancovat vítězný tanec, konečně má přeci to, po čem tak dlouho toužil a to pokoj, ale on se místo toho tvářil, jako smutný a zaskočený štěně, i když se snažil dělat jakoby nic! Já už vážně nevím, co si mám myslet o tom, co vlastně chce!

J: "Briane?"

B: "Co?"

J: "Proč nic neříkáš?"

B: "Asi jsem radostí ztratil řeč."

J: "Tak to jo... Každopádně já tě tu s tvojí radostí nechám o samotě."

B: "Tím myslíš jako co? Že bereš kufry a jdeš?"

J: "O čem to mluvíš? Mám ranní šichtu."

B: "Ou... Aha. Užij si jí."

J: "Ty sis myslel, že od tebe odcházím?"

B: "To mě ani nenapadlo."

J: "Ne?"

B: "Jdu do sprchy."

V koupelně zmizel doslova jako pára nad hrncem, jen aby mi utekl! Musel jsem se hned culit nad jeho myšlenkami, on si snad opravdu myslel, že všechno tohle souvisí s tím, že jsem se rozhodl od něho odejít, sice to neřekl nahlas, ale v jeho očích, v jeho výrazu, jsem to mohl perfektně vyčíst jako z nějaké knihy - on se doslova bál toho, že ho chci opustit! Myslím, že takhle jsem ho snad v životě neviděl!

Raději jsem se ale nakonec vydal do jídelny, nehodlal jsem riskovat Debbiin hněv, ale cestou se mi stalo něco zvláštního, i když ne zas tak zvláštního, spíš jsem doufal, že se to neukáže tak brzo, ale celé mě to začalo hryzat, v hlavě jsem měl brouka o velikosti fotbalového míče, sice jsem si připustil, že změnit Briana by bylo sobecké, ale pořád jsem se nesmířil s tím faktem, že jednoho dne nás třeba naše odlišné povahy, sny a představy o životě rozdělí a z toho mi bylo opravdu na nic!

J: "Ahoj, Debb."

Debbie: "Kriste pane, ty vypadáš! Spal si vůbec?"

J: "Asi pět minut."

Debbie: "Co jste dělali celou noc?"

Při vzpomínce na trojku v zadní místnosti ve mně zatrnulo, nedokázal jsem si představit, že bych se Debbie s něčím takovým svěřoval a tak jsem použil klasiku...

J: "Nemohl jsem spát."

Okamžitě mě začala očima sjíždět od hlavy až k patě, bylo to depresivní, možná, že i děsivé, bál jsem se jen pohnout natož mluvit!

J: "Debb?"...Zašeptal jsem.

Debbie: "Proč mám pocit, že ti nemám věřit?"

J: "Nemám tušení."

Debbie: "No ale nevěřím ti... Každopádně na to přijdu a teď do práce!"

Bohužel, když Debbie řekne, že něco udělá tak to taky udělá, tudíž je jen otázkou času, než zjistí věci, které nevím ani já sám, v tom je naneštěstí její kouzlo!

Nicméně jsem jí raději poslechl a pustil se do práce, bylo sice teprve 7 ráno, ale lidí už tady bylo spoustu, další utrpení tedy mohlo začít!

Tohle utrpení bohužel vyvrcholilo v půl 9, kdy do jídelny dorazil Brian, jako vždy skvěle upraven do práce s výrazem samotného Boha, při pohledu na něj mi div neztuhly všechny části těla, za to on dělal jako bych snad ani neexistoval - hodně velký obrat o 180 stupňů vzhledem k tomu, jak byl vyděšený z toho, že jsem se ho podle něj chystal opustit!

Ihned zamířil na bar, a jakmile ho zvětřila Debbie, byla jako uragán směřující rovnou k němu, tušil jsem, že to nebude dobré a Brian to věděl taky v okamžiku, co na něj promluvila! Jeho výraz byl naprosto zoufalý, ale popravdě? Já mu to přál! Dokonce jsem se musel nenápadně smát - Debbie rudla vzteky a on šílel! Co víc chcít, že?

Osud(3)

Nový díl.

JUSTIN

Venku už svítalo, leželi jsme v posteli zády k sobě a mlčeli, chvílemi jsem věřil, že snad opravdu spí, ale on má ve zvyku sebou vrtět a teď jsem měl spíš pocit, že v té posteli ani není, což znamenalo jen jediné - byl vzhůru a snažil se na to nijak neupozorňovat, protože mu bylo jasné, že jinak bych mu nedal pokoj a to nedal! Nesnáším, když se snaží vyhýbat všem důležitým konverzacím anebo když už na ně dojde, je naprosto sabotuje svými sarkastickými poznámkami, v nejhorších případech pak jde hledat povyražení v podobě známosti na jednu noc, která mu zpříjemní právě probíhající vnitřní boj se sebou samým, zkrátka je to nesnesitelný paličák!

---

V momentě, co mi došla trpělivost, jsem se otočil a propaloval mu pohledem jeho dokonalá záda, představoval jsem si, jak mu do nich očima vypaluji díru, která by ho přiměla se pohnout, což by zkazilo jeho hru na tichou domácnost, mezitím jsem se k němu pomalu sunul blíž a blíž, připadal jsem si jako pitomec, ale potřeboval jsem být u něho!

B: "Můžeš mi říct, co děláš?"...Vzhledem k tomu, že jsem to vůbec nečekal, jsem sebou cukl a u srdce mi neuvěřitelně bodlo.

J: "Spím?"

B: "Tak to mám pro tebe špatnou zprávu - nespíš."

J: "To ty taky ne!"

B: "No vzhledem k tomu, že se celá postel třese z toho, jak se převaluješ nebo, co to vlastně děláš, se spát opravdu nedá."

J: "Jen jsem se k tobě chtěl přitisknout,"...Přiznal jsem.

Vzhledem k tomu, že právě teď ležím vedle samotného Briana Kinneyho největšího neromantika na celém světě, bylo jasné, že krom ticha, se mi ničeho jiného nedostane a předvídal jsem správně... Tedy ne tak úplně, slova z jeho úst sice nevyšla, ale tělo se zachovalo jinak - otočil se čelem ke mně a díval se na mě takovým zvláštním způsobem, jako bych pro něho představoval snad celý svět!

J: "Co je?"

B: "Nic."

J: "Tak proč se na mě tak díváš?"

B: "Nedívám!"

J: "Máš pravdu - ty civíš."

B: "V hlavě si představuji, jak tě zabiju, víš to?"

J: "Divím se, že si to už dávno neudělal, vzhledem k tomu, jak tě pořád vytáčím každou prkotinou."

B: "Jsem dobrý v sebeovládání."

J: "Asi jako v tom výtahu?"

B: "Nemohl jsem si pomoct, tvoje rty byly jako magnet."

J: "To jsem rád, ale víš, že to jsem na mysli neměl."

B: "Hele, jestli tě to tak moc žere, můžeme se tam vrátit a najdeme ti někoho, kdo tě ošuká."

J: "Tobě by to nevadilo?"

B: "Je to tvůj zadek ne?"

J: "A tak trochu tvůj,"...Usmál jsem se.

Snažil se to zakrýt, ale i tak jsem mohl zahlédnout jeho poloúsměv, byl víc než rád, že jsem to řekl... A pak mi bude tvrdit, že mu na mně a na tom, co a s kým to dělám, nezáleží!

B: "Pravda, takže si ho můžu vzít, kdykoliv se mi zachce."

J: "Asi jo."

Nijak nereagoval a jen se na mě díval, začínalo mě to znervózňovat, ale když nakonec udělal to, co udělal, měl jsem pocit, že mám v těle snad miliony motýlů - přitiskl se na mé rty těmi svými tak nečekaně a tak vášnivě, ale přitom něžně, že to bylo jako z nějakého šíleně romantického filmu, který mi opět předpověděl, že tenhle chlap je zkrátka mým osudem!

Najednou jsem věděl, že pokud jsem někdy čekal na nějakou vhodnou chvíli s ním o něčem mluvit, tak tohle je snad ta nejvhodnější, která se mi mohla kdy naskytnout a Brian se buď to přemůže a bude mluvit anebo si právě zadělám na obrovský malér...

J: "Briane?"

B: "Hmm?"...Tázal se s čelem přitisknutým na tom mém.

J: "Víš, jak jsme předtím měli sex, ještě před Babylonem?"...V hlavě mi ta otázka nezněla tak hloupě, jako když jsem jí vyslovil.

B: "Nejde zapomenout,"...Uchechtl se.

J: "To je dobře, protože já jsem si v ten okamžik něco uvědomil..."

B: "Že jsem Bůh?"...Smál se.

J: "To vím už od první chvíle, co jsem tě viděl... Ale to nemám na mysli... Já jsem..."

B: "A sakra, zadrháváš se, ty chceš mluvit vážně,"...Přetočil se na záda a začal civět do stropu.

J: "Ani ne tak vážně jako spíš prakticky."

B: "Takže teď si budeš na praktického člověka hrát ty?"

J: "Už to tak vypadá... Snažím se ti jen říct, že jsem v tu chvíli věděl, že ty jsi ten, s kým mám zestárnout, že je naším osudem být spolu..."

B: "Prosím tě nepokračuj, vrací se mi večeře."

J: "Nech mě to doříct... Po tom, co se stalo v Babylonu, jsem ale názor změnil..."

Není to tak, že bych ztratil slova, ale překvapilo mě, jak byl najednou Brian ochotný poslouchat, jeho krásné oči ke mně najednou upřely pohled, zvědavé na to, co řeknu... Jako by se snad děsil, toho, co se mu chystám říct.

J: "Uvědomil jsem si, jak moc miluješ svůj život, to, jaký je..."

B: "To si piš."

J: "Briane, co když se naše cesty jednoho dne rozdělí, protože každý budeme chtít něco jiného?"...Přestal jsem chodit kolem horké kaše a prostě to na něj vybalil.

Bylo vidět, že jsem ho svou otázkou zaskočil, rozhodně na tohle nebyl připravený, ale i tak se jako vždy snažil tvářit neutrálně a nejlíp nezúčastněně!

B: "Jako, že já pořád budu šukat jako králík a ty si budeš hledat svatební šaty?"

J: "Oblek... Ale tak nějak to myslím."

B: "No tak ti asi budu muset připomenout, že my nejsme pár, Justine. Takže jestli si někdy budeš plánovat svatbu, děti, rodinnej domek, či snad podělanou rodinnou permanentku do Disneylandu, nebude to se mnou."

J: "To nemůžeš vědět... Copak ty si nikdy nic takovýho necítil? Nepřipustil sis, že by to se mnou třeba mohlo být něco víc? Že bys mohl přestat žít jen tady a teď, ale myslet taky na budoucnost, ne Briane?"

B: "Jo jednou jo... A stálo to za nic. Takže ne, Justine, já nebudu tvůj manžílek a nestrávím s tebou poslední roky života v pečovatelském domě... To je něco, co by sis ty měl konečně připustit. Chceš šukat fajn, budeme šukat, chceš u mě bydlet to taky fajn, chceš být kámoš, to taktéž můžeme, ale pokud chceš něco víc, měl bys začít hledat jinde, se mnou to nedostaneš."

V ten moment jsem nevěděl, jestli mu vrazit anebo ho zabít, ale na to, abych si to rozmyslel, jsem jednoduše neměl, ztratil jsem totiž slova, dech a myslím, že i poslední zbytky naděje na budoucí život s ním!

Osud(2)

Nový díl. - 18+

JUSTIN

Brian mě ihned natiskl ke stěně a začal mě líbat, bylo z toho znát, jak moc po mně touží, bylo to drsné, ale zároveň v tom byl cit, pomalu až mazlivost, jako by si mé rty vychutnával. Trick se na něj natiskl zezadu a začal jej líbat na krk, mohlo to vypadat komicky, Brian mezi námi dvěma - známostí na jednu noc a jeho osudovou láskou - ale mě na tom něco nesmírně vzrušovalo, věděl jsem totiž, že Brian tam je pouze se mnou, že já jsem hlavním předmětem jeho touhy, trick představoval jen jakési okořenění! Po chvilce se Brian otočil čelem k němu, ale nelíbal jej, nemohl a myslím, že i kdyby neexistovala ta dohoda tak by stejně ani nechtěl, ale za to se nezdráhal u jeho rozkroku, ihned mu rozepl knoflík jeho kalhot a rukou mu do nich zajel, trick hlasitě vzdychl a já cítil, jak mě to vzrušilo, sledoval jsem je, to, jak se k sobě tiskli a hladili si vzájemně rozkrok, měl jsem pocit, jako bych měl co nevidět explodovat! Brian ke mně po chvíli pootočil hlavu a vzrušeně se usmál, měl jsem z toho po těle doslova mravenčení, nedokázal jsem se jen dívat, musel jsem se dotýkat sám sebe a tak jsem si rukou začal přes džíny třít svůj naditý rozkrok a hlasitě jsem sténal, rty jsem si vlhčil jazykem a představoval jsem si, jak mě Brian líbá, zatímco jsem sledoval tu dravost, kterou mezi sebou ti dva měli, divil jsem se, že mi to nevadí a hlavně, že nežárlím, ale prostě to tak bylo!

---

Slastí jsem nakonec musel přivírat víčka a proto mě překvapilo, když se ke mně zničehonic přitisklo polonahé tělo, ano toužil jsem po tom, aby to byl Brian, ale jakmile jsem otevřel oči, zjistil jsem, že je to ten trick a tak nějak jsem si nebyl jistý, jestli je tohle dobrý nápad, kdo ví, co by se v Brianově hlavě mohlo zrodit za myšlenky, i přes to, že tohle bylo jeho nápadem, ale nakonec jsem se rozhodl dát na jeho radu a nemít strach... A tak jsem si rukou sáhl na jeho chloubu a když jsem jí ucítil, měl jsem za to, že snad na místě vyvrcholím! Trick mě zničehonic ale zaskočil - natáhl se ke mně a pokusil se mě políbit, Brian ho ale jen tak tak zarazil, když řekl "Ty jsou moje," v ten okamžik mi srdce zaplesalo radostí! Ale trick se nevzdal a pokusil se o něco jiného - otočil si mě k sobě zády a stáhl mi kalhoty pod zadek a ačkoliv jsem měl obavy, chtěl jsem, aby to udělal, aby mě ošukal, jenže i v tom mu Brian nakonec zabránil, začínal jsem si myslet, že mě sem přivedl jen kvůli koukání, ale nakonec jsem si dovolil věřit tomu, že prostě jen nechtěl, aby mě měl někdo jiný, jednoduše můj zadek i rty jsou jeho!

Brian nás nakonec odvedl k nějakému odrbanému křeslu a nechal mě se posadit a jediné, co dovolil, bylo, aby mě trick kouřil, zatímco do něj Brian zezadu pronikl! Musím se přiznat, že to bylo zvláštní - Brian šukající tricka, co mi právě kouří - ale i přes to jsem prožíval neskutečnou rozkoš, tohle bylo něco pro mě dosud neznámého a najednou jsem to měl a cítil jsem se neskutečně! Stačilo už jen málo a můj penis doslova explodoval v trickových ústech, což zapříčilo jakousi řetězovou reakci, protože jako další vyvrcholil Brian a trick hned po něm!

B: "V pohodě?"...Ptal se, když trick zmizel neznámo kam.

J: "Jo,"...Opověděl jsem stále omámen tím, co se právě stalo.

B: "Určitě?"

J: "Neboj, jsem."

B: "Fajn,"...Pousmál se a následně mě políbil.

Jakmile jsme s Brianem úspěšně seděli v autě a jeli domů, trošku nebo spíš hodně mi to začínalo myslet, nešlo o to, že bych se cítil nějak špatně nebo, že bych snad litoval toho, co se stalo, spíš naopak, jsem rád, že se to stalo, ale tak trochu to zamíchalo mými myšlenkami o tom mém a Brianovo osudu... Co vlastně tohle pro Briana znamenalo? Byl to jen sex stejně jako všechny ostatní, co se mnou nebo s kýmkoliv jiným zažil nebo se mnou je to něco víc? Bude taková naše budoucnost - noci prošukané v Babylonu ve švédských trojkách a přes den neustálá snaha se mu vetřít do přízně? Nebo se snad někdy změní? Tuhle otázku si pokládám snad každý den, ale až dnes jsem poznal, co pro něho tento bezvýznamný sex znamená, on si to neskutečně užíval, tu radost a rozkoš v jeho tváři si snad ani nedovedete představit a kdyby se kvůli mně měl změnit o všechno by přišel a já nevím, jestli bych mu tohle chtěl udělat, zároveň si ale nedovedu představit, že tohle by měl být navždy můj život, jen abych ho neobíral o to, co má rád... Najednou mi přijde, že naším osudem není být spolu, spíš mám pocit, že se naše cesty jednoho dne rozdělí, kvůli tomu, co každý z nás bude chtít.

B: "Nebudeš se teď tvářit jako bublina, že ne?"...Vytrhl mě z myšlenek.

J: "Cože?"

B: "Chtěl si to, já tě nenutil."

J: "Já vím, že ne."

B: "A vím, že sis to užil... Takže nechápu, proč se teď tváříš, jak ublížený štěně."

J: "Jen jsem uvažoval."

B: "Už zase?"

J: "Já teď uvažuji nějak víc."

B: "Spíš až moc. Hele, jestli ti to bylo nepříjemné tak to řekni, ale hlavně nemlč, mám pak pocit, že jsem udělal něco špatně a stojí to za nic."

J: "Ale copak? Brian Kinney se bojí, že mi svým chováním nějak ublížil?"

B: "To jsem neřekl!"

J: "Ne tolika slovy, ale tvé obavy z tebe doslova křičí."

B: "Jestli chceš, můžu teď zastavit a vykopat tě z auta."

J: "Myslím, že ne."

B: "Tak mlč."

J: "Neříkal si náhodou, že nechceš, abych mlčel."

B: "Tak to beru zpátky."

Musel jsem se začít smát, přesně pro tohle ho tak moc miluju, protože se tak moc snaží nedat najevo, že on to cítí stejně a přesně proto si představuji naší budoucnost, protože v nás věřím, sice jsem si teď víc nejistý, než kdy dřív, ale pořád v nás věřím, už si ani nechci představovat svůj život bez něho... Ale prostě mám obavy, že to jednoho dne skončí!

J: "To, co se stalo, bylo úžasný, sice nejdřív trošku divný, ale úžasný."

B: "Takže mě neproklínáš?"

J: "Vadilo by ti, kdyby jo?"...Pousmál jsem se.

B: "Víš ty co, jako bych nic neřekl! Proč ve všem hledáš něco, co tam není?"

J: "Protože to tam je."

B: "Nebudu ani reagovat."

Teď se naše role obrátily a byl to Brian, kdo mlčel a tvářil se, jako by mu někdo zabil domácího mazlíčka, což jsem pro něj asi já, ale to je jedno, mou pointu určitě chápete, a tahle "nálada" mu vydržela až domů, výtahem to bylo doslova nesnesitelné a měl jsem pocit, že se nahoru snad nikdy nedostaneme, to ticho bylo drásající...

J: "Na co myslíš?"

Ani si neumíte představit, jak moc mě odpověď na to zajímala, Brian mlčí jen, když přemýšlí a tohle tedy musela být obrovská myšlenka, jenže i pro tentokrát se mi nedostalo odpovědi... Místo toho udělal něco, co jsem absolutně nečekal, zmáčkl tlačítko, které výtah zastavilo, a natiskl mě ke stěně, aby mě mohl drsně políbit!

J: "Za co to bylo?"

B: "V zadní místnosti jsem neměl moc příležitostí."

J: "Jo byl si víc zaměstnán tím, abys tomu trickovi zabraňoval v téměř jakémkoliv doteku na mém těle."

B: "Doteku ne,"...Zamrkal.

J: "Pravda, pouze líbání, což chápu, bylo to mou podmínkou, ale... Proč si nechtěl, aby mě ošukal?"

B: "Tys to snad chtěl?"

J: "Nebyl jsem moc proti, jestli sis nevšiml."

B: "Tak to se omlouvám,"...Zdá se mi to nebo se naštval?

J: "Tys to nechtěl, že jo?"

B: "Co jako?"

J: "Aby mě šukal?"

B: "Já radši zmáčknu to tlačítko, abychom jeli nahoru, i to je smysluplnější, než ta tvoje otázka,"...Naklonil se a stiskl jej.

Jsem si plně vědom toho, že jsem se ptát neměl a přebírám veškerou zodpovědnost za Brianovo následné běsnění!

A to jsem si zapřísahal, že se ho na to nezeptám, jenže on mi teď tak nahrál do karet, že jsem zkrátka musel, ale řekněte mi, koho by nezajímala odpověď na tuhle otázku?

Osud(1)

Nová povídka. - 15+

JUSTIN

Osud - já vím, zní to hloupě a já asi budu znít jako naprostý šílenec, který se právě nejspíš dodíval na strašně romantický film, u kterého spotřeboval zhruba tuny kapesníčků nebo ještě dokonce hůř, že jsem si snad nechal vyložit karty osudu a všechno směřovalo k tomu, že já a Brian jsme si souzeni, že naše láska potrvá navěky, že je jednoduše naším osudem být spolu... Jenže nic takového. Já to prostě jen cítím, cítím to uvnitř sebe, ve svém splašeně bijícím srdci, na své kůži, po které mi právě stékají kapičky potu, na svých rtech, které Brian ještě před pár minutami tak vášnivě až téměř hladově líbal, na každé části svého těla, jehož se Brian zmocnil způsobem, který si člověk nedokáže představit ani ve svých nejtajnějších touhách, cítím to, jak moc výjimečný pro něho jsem už jen z toho, jak mě líbal, jak se mě dotýkal a hlavně z toho, jak má teď položenou hlavu na mé hrudi a tiše oddechuje, jak se ke mně tiskne, jak se snaží být mi co nejblíže... Náš osud je zkrátka vepsaný ve hvězdách! Jenže zmínit se o tom před Brianem nejspíš by mě vykastroval...

---

J: "Briane?"

B: "Jsi zvíře!"

J: "Prosím?"

B: "Chceš další kolo, jinak bys mě právě teď určitě nerušil, když se pokouším usnout, protože víš, jak to nesnáším, takže je jasné, že chceš další kolo - tudíž jsi zvíře."

J: "Briane, dát si další kolo, skončím na kolečkovém křesle."

Sice jsem to nemohl slyšet, což bylo přesně to, o co mu šlo, ale i přes to jsem to dost dobře cítil, to, jak se zachvěl smíchem, tím známým sebevědomím smíchem, který praktikuje pokaždé, když někdo pohladí jeho ego, prostě klasický, ale za to naprosto úžasný Brian!

B: "Takže, co chceš?"

J: "Jen jsem přemýšlel..."

B: "Bože na nebesích, ochraňuj mě!"

Okamžitě slezl z mého rozpáleného těla a zapálil si cigaretu, v ten moment jsem věděl, že jsem neměl ani začínat a to jsem zatím neměl vůbec v úmyslu mluvit o svém předchozím uvažování, chtěl jsem začít s něčím mnohem jednodušším, s prostou otázkou jako je třeba, jak moc mu na mně záleží... No teď už mi to vlastně nepřijde o moc lepší, asi mi zase začíná fungovat mozek a endorfiny odcházejí!

J: "Dáš mi taky?"...Odvedl jsem raději téma jinam a jemu to očividně vyhovovalo.

B: "Ne."

J: "Co? Máš jich snad málo?"

B: "Mám jich dost, ale ty kouřit nebudeš... Tedy pokud se nejedná o mě,"...Uchechtl se.

Jo zaručeně mě ty endorfiny opustily! Už si zase plně uvědomuji, jak moc se Brian umí chovat jako pitomec! Ale na druhou stranu, pokud si dovolím být trochu naivní, cítím, že tohle je tak nějak jeho snaha mě ochraňovat, i když jen před pitomými cigaretami.

J: "Nebuď pitomec a dej mi tu cigaretu."

B: "Nedám, není to cool."

J: "A u tebe snad je?"

B: "U mě je všechno cool."

J: "Tak víš co? Trhni si, jdu si koupit svoje."

Nevím, jestli všechno zbytečně zveličuju, ale naštval mě, jako by snad on mohl dělat všechno a já jen to, co mi dovolí! A svůj vztek jsem mu chtěl dát i pořádně najevo, jenže v momentě, co jsem si stoupl a chystal se jít posbírat si oblečení, mě rukou pevně chytil za paži a stoupl si, byl u mě tak blízko, že jsem mohl na své kůži cítit jeho roztoužený rozkrok, poté potáhl z cigarety a vzápětí se rty přiblížil těšně až k těm mým a kouř mi vdechl do úst, na což mě opravdu drsně políbil!

B: "Spokojený?"

J: "Prozatím."

B: "Fajn. A teď se oblékni."

J: "Proč?"

B: "Jdeme do Babylonu."

J: "Jsou dvě hodiny ráno."

B: "Skvěle, máme ještě tři hodiny, než všechny pěkný zadky odtáhnou domů."

J: "Myslel jsem, že chceš spát."

B: "A už mě to přešlo."

Právě teď nastal ten moment, kdy má Brian odpověď jednoduše na všechno, jakmile se jedná o Babylon tak jde zkrátka přes mrtvoly, takže já mám teď pouze dvě možnosti, buď to odmlouvat a zůstat tu sám anebo se překonat, navodit si alespoň falešný pocit nadšení a jít s ním a myslím, že všem je jasné, že bez něho tu být nechci!

J: "Tak dobře."

B: "Dobře,"...Ještě jednou mě políbil a šel se obléknout a stejně tak já.

Ani ne před dvaceti minutami jsem si v hlavě vytvářel iluzi toho, jak je naším osudem být s Brianem spolu a právě teď sedíme v autě a jedeme do Babylonu, protože má Brian jednoduše chuť i na jiný zadek, než na ten můj a mým osudem je pouze to, že budu stát u baru, pít alkohol a čekat ve vzteku a v nervech, než se vrátí zpátky za mnou, protože kdybych si dovolil něco namítat, poslal by mě k vodě, což je vlastně dost nepřesný výraz, vzhledem k tomu, že spolu podle něho ani nechodíme!

J: "Tak co, alkohol si objednat smím nebo to taky není cool?"

B: "Radši ať máš cirhózu jater, než rakovinu plic."

J: "Velice romantické."

B: "Velice praktické, nemoct dýchat je na nic."

J: "Tak to pak jo. Kdy se z tebe stal tak praktický člověk?"...Smál jsem se, ale odpověď nějak nepřicházela.

A tak jsem se otočil k němu, abych věděl, co ho zaměstnalo natolik, že se mi ani nenamáhal odpovědět, no a pochopil jsem... Briana zaměstnávalo zcela něco úplně jiného a to kroutící se individuum na parketu, ale ve skutečnosti to nebylo individuum, ale fakt sexy kousek, jenže to neměnilo nic na tom, že jsem ho hned neměl rád a to ho ani neznám, za to Brian ho pomalu svlékal očima a stejně tak trick jeho'

J: "No tak se bav skvěle, až skončíš najdeš mě tu sedět... Nasraného,"...Poslední slovo jsem spíš pošeptal, takže Brian ho nezaregistroval, asi jako zbytek věty, protože už stihl zapomenout na mou existenci.

B: "Chci, abys šel taky."

J: "Hmm... Cože?"...Vytřeštil jsem na něj oči, jakmile mi došlo, co vlastně řekl.

B: "Slyšels."

To je sice možný, slyšel jsem, ale nejsem si jistý, že jsem správně rozuměl významu jeho slov, v sexu jsem s Brianem zkoušel už všelicos, ale nikdy jsem se neúčastnil trojky s ním a s kýmkoliv, neumím si to ani představit... Ale na druhou stranu něco mě na tom vzrušuje!

J: "Nejsem si jistý, zda ti rozumím."

B: "Ale rozumíš... Nebo aspoň tvůj rozkrok rozumí,"...Rukou si sáhl a mohl zřetelně cítit, jak moc tomu můj rozkrok rozumí!

J: "Já..."

B: "Přestaň mít ze všeho strach... A hlavně neříkej, že tě jen ta myšlenka nevzrušuje, navíc já tam budu taky,"...Uchechtl se, ale bylo na něm vidět, jak moc chce, abych s ním šel a svými slovy se mě snažil jen uklidnit, ale neměl proč, já nepociťoval strach, ale spíš nejistotu."

J: "Fajn."

B: "Fajn?"

J: "Fajn."

Nevím, co v Brianově výrazu v ten moment převažovalo víc, jestli radost nebo nadrženost, nicméně neměl jsem čas to nějak zkoumat, Brian se se mnou a i s trickem, který nás následoval, vydal do zadní místnosti!