Osud(2)

Nový díl. - 18+

JUSTIN

Brian mě ihned natiskl ke stěně a začal mě líbat, bylo z toho znát, jak moc po mně touží, bylo to drsné, ale zároveň v tom byl cit, pomalu až mazlivost, jako by si mé rty vychutnával. Trick se na něj natiskl zezadu a začal jej líbat na krk, mohlo to vypadat komicky, Brian mezi námi dvěma - známostí na jednu noc a jeho osudovou láskou - ale mě na tom něco nesmírně vzrušovalo, věděl jsem totiž, že Brian tam je pouze se mnou, že já jsem hlavním předmětem jeho touhy, trick představoval jen jakési okořenění! Po chvilce se Brian otočil čelem k němu, ale nelíbal jej, nemohl a myslím, že i kdyby neexistovala ta dohoda tak by stejně ani nechtěl, ale za to se nezdráhal u jeho rozkroku, ihned mu rozepl knoflík jeho kalhot a rukou mu do nich zajel, trick hlasitě vzdychl a já cítil, jak mě to vzrušilo, sledoval jsem je, to, jak se k sobě tiskli a hladili si vzájemně rozkrok, měl jsem pocit, jako bych měl co nevidět explodovat! Brian ke mně po chvíli pootočil hlavu a vzrušeně se usmál, měl jsem z toho po těle doslova mravenčení, nedokázal jsem se jen dívat, musel jsem se dotýkat sám sebe a tak jsem si rukou začal přes džíny třít svůj naditý rozkrok a hlasitě jsem sténal, rty jsem si vlhčil jazykem a představoval jsem si, jak mě Brian líbá, zatímco jsem sledoval tu dravost, kterou mezi sebou ti dva měli, divil jsem se, že mi to nevadí a hlavně, že nežárlím, ale prostě to tak bylo!

---

Slastí jsem nakonec musel přivírat víčka a proto mě překvapilo, když se ke mně zničehonic přitisklo polonahé tělo, ano toužil jsem po tom, aby to byl Brian, ale jakmile jsem otevřel oči, zjistil jsem, že je to ten trick a tak nějak jsem si nebyl jistý, jestli je tohle dobrý nápad, kdo ví, co by se v Brianově hlavě mohlo zrodit za myšlenky, i přes to, že tohle bylo jeho nápadem, ale nakonec jsem se rozhodl dát na jeho radu a nemít strach... A tak jsem si rukou sáhl na jeho chloubu a když jsem jí ucítil, měl jsem za to, že snad na místě vyvrcholím! Trick mě zničehonic ale zaskočil - natáhl se ke mně a pokusil se mě políbit, Brian ho ale jen tak tak zarazil, když řekl "Ty jsou moje," v ten okamžik mi srdce zaplesalo radostí! Ale trick se nevzdal a pokusil se o něco jiného - otočil si mě k sobě zády a stáhl mi kalhoty pod zadek a ačkoliv jsem měl obavy, chtěl jsem, aby to udělal, aby mě ošukal, jenže i v tom mu Brian nakonec zabránil, začínal jsem si myslet, že mě sem přivedl jen kvůli koukání, ale nakonec jsem si dovolil věřit tomu, že prostě jen nechtěl, aby mě měl někdo jiný, jednoduše můj zadek i rty jsou jeho!

Brian nás nakonec odvedl k nějakému odrbanému křeslu a nechal mě se posadit a jediné, co dovolil, bylo, aby mě trick kouřil, zatímco do něj Brian zezadu pronikl! Musím se přiznat, že to bylo zvláštní - Brian šukající tricka, co mi právě kouří - ale i přes to jsem prožíval neskutečnou rozkoš, tohle bylo něco pro mě dosud neznámého a najednou jsem to měl a cítil jsem se neskutečně! Stačilo už jen málo a můj penis doslova explodoval v trickových ústech, což zapříčilo jakousi řetězovou reakci, protože jako další vyvrcholil Brian a trick hned po něm!

B: "V pohodě?"...Ptal se, když trick zmizel neznámo kam.

J: "Jo,"...Opověděl jsem stále omámen tím, co se právě stalo.

B: "Určitě?"

J: "Neboj, jsem."

B: "Fajn,"...Pousmál se a následně mě políbil.

Jakmile jsme s Brianem úspěšně seděli v autě a jeli domů, trošku nebo spíš hodně mi to začínalo myslet, nešlo o to, že bych se cítil nějak špatně nebo, že bych snad litoval toho, co se stalo, spíš naopak, jsem rád, že se to stalo, ale tak trochu to zamíchalo mými myšlenkami o tom mém a Brianovo osudu... Co vlastně tohle pro Briana znamenalo? Byl to jen sex stejně jako všechny ostatní, co se mnou nebo s kýmkoliv jiným zažil nebo se mnou je to něco víc? Bude taková naše budoucnost - noci prošukané v Babylonu ve švédských trojkách a přes den neustálá snaha se mu vetřít do přízně? Nebo se snad někdy změní? Tuhle otázku si pokládám snad každý den, ale až dnes jsem poznal, co pro něho tento bezvýznamný sex znamená, on si to neskutečně užíval, tu radost a rozkoš v jeho tváři si snad ani nedovedete představit a kdyby se kvůli mně měl změnit o všechno by přišel a já nevím, jestli bych mu tohle chtěl udělat, zároveň si ale nedovedu představit, že tohle by měl být navždy můj život, jen abych ho neobíral o to, co má rád... Najednou mi přijde, že naším osudem není být spolu, spíš mám pocit, že se naše cesty jednoho dne rozdělí, kvůli tomu, co každý z nás bude chtít.

B: "Nebudeš se teď tvářit jako bublina, že ne?"...Vytrhl mě z myšlenek.

J: "Cože?"

B: "Chtěl si to, já tě nenutil."

J: "Já vím, že ne."

B: "A vím, že sis to užil... Takže nechápu, proč se teď tváříš, jak ublížený štěně."

J: "Jen jsem uvažoval."

B: "Už zase?"

J: "Já teď uvažuji nějak víc."

B: "Spíš až moc. Hele, jestli ti to bylo nepříjemné tak to řekni, ale hlavně nemlč, mám pak pocit, že jsem udělal něco špatně a stojí to za nic."

J: "Ale copak? Brian Kinney se bojí, že mi svým chováním nějak ublížil?"

B: "To jsem neřekl!"

J: "Ne tolika slovy, ale tvé obavy z tebe doslova křičí."

B: "Jestli chceš, můžu teď zastavit a vykopat tě z auta."

J: "Myslím, že ne."

B: "Tak mlč."

J: "Neříkal si náhodou, že nechceš, abych mlčel."

B: "Tak to beru zpátky."

Musel jsem se začít smát, přesně pro tohle ho tak moc miluju, protože se tak moc snaží nedat najevo, že on to cítí stejně a přesně proto si představuji naší budoucnost, protože v nás věřím, sice jsem si teď víc nejistý, než kdy dřív, ale pořád v nás věřím, už si ani nechci představovat svůj život bez něho... Ale prostě mám obavy, že to jednoho dne skončí!

J: "To, co se stalo, bylo úžasný, sice nejdřív trošku divný, ale úžasný."

B: "Takže mě neproklínáš?"

J: "Vadilo by ti, kdyby jo?"...Pousmál jsem se.

B: "Víš ty co, jako bych nic neřekl! Proč ve všem hledáš něco, co tam není?"

J: "Protože to tam je."

B: "Nebudu ani reagovat."

Teď se naše role obrátily a byl to Brian, kdo mlčel a tvářil se, jako by mu někdo zabil domácího mazlíčka, což jsem pro něj asi já, ale to je jedno, mou pointu určitě chápete, a tahle "nálada" mu vydržela až domů, výtahem to bylo doslova nesnesitelné a měl jsem pocit, že se nahoru snad nikdy nedostaneme, to ticho bylo drásající...

J: "Na co myslíš?"

Ani si neumíte představit, jak moc mě odpověď na to zajímala, Brian mlčí jen, když přemýšlí a tohle tedy musela být obrovská myšlenka, jenže i pro tentokrát se mi nedostalo odpovědi... Místo toho udělal něco, co jsem absolutně nečekal, zmáčkl tlačítko, které výtah zastavilo, a natiskl mě ke stěně, aby mě mohl drsně políbit!

J: "Za co to bylo?"

B: "V zadní místnosti jsem neměl moc příležitostí."

J: "Jo byl si víc zaměstnán tím, abys tomu trickovi zabraňoval v téměř jakémkoliv doteku na mém těle."

B: "Doteku ne,"...Zamrkal.

J: "Pravda, pouze líbání, což chápu, bylo to mou podmínkou, ale... Proč si nechtěl, aby mě ošukal?"

B: "Tys to snad chtěl?"

J: "Nebyl jsem moc proti, jestli sis nevšiml."

B: "Tak to se omlouvám,"...Zdá se mi to nebo se naštval?

J: "Tys to nechtěl, že jo?"

B: "Co jako?"

J: "Aby mě šukal?"

B: "Já radši zmáčknu to tlačítko, abychom jeli nahoru, i to je smysluplnější, než ta tvoje otázka,"...Naklonil se a stiskl jej.

Jsem si plně vědom toho, že jsem se ptát neměl a přebírám veškerou zodpovědnost za Brianovo následné běsnění!

A to jsem si zapřísahal, že se ho na to nezeptám, jenže on mi teď tak nahrál do karet, že jsem zkrátka musel, ale řekněte mi, koho by nezajímala odpověď na tuhle otázku?