Nová povídka. - 15+
JUSTIN
Osud - já vím, zní to hloupě a já asi budu znít jako naprostý šílenec, který se právě nejspíš dodíval na strašně romantický film, u kterého spotřeboval zhruba tuny kapesníčků nebo ještě dokonce hůř, že jsem si snad nechal vyložit karty osudu a všechno směřovalo k tomu, že já a Brian jsme si souzeni, že naše láska potrvá navěky, že je jednoduše naším osudem být spolu... Jenže nic takového. Já to prostě jen cítím, cítím to uvnitř sebe, ve svém splašeně bijícím srdci, na své kůži, po které mi právě stékají kapičky potu, na svých rtech, které Brian ještě před pár minutami tak vášnivě až téměř hladově líbal, na každé části svého těla, jehož se Brian zmocnil způsobem, který si člověk nedokáže představit ani ve svých nejtajnějších touhách, cítím to, jak moc výjimečný pro něho jsem už jen z toho, jak mě líbal, jak se mě dotýkal a hlavně z toho, jak má teď položenou hlavu na mé hrudi a tiše oddechuje, jak se ke mně tiskne, jak se snaží být mi co nejblíže... Náš osud je zkrátka vepsaný ve hvězdách! Jenže zmínit se o tom před Brianem nejspíš by mě vykastroval...
J: "Briane?"
B: "Jsi zvíře!"
J: "Prosím?"
B: "Chceš další kolo, jinak bys mě právě teď určitě nerušil, když se pokouším usnout, protože víš, jak to nesnáším, takže je jasné, že chceš další kolo - tudíž jsi zvíře."
J: "Briane, dát si další kolo, skončím na kolečkovém křesle."
Sice jsem to nemohl slyšet, což bylo přesně to, o co mu šlo, ale i přes to jsem to dost dobře cítil, to, jak se zachvěl smíchem, tím známým sebevědomím smíchem, který praktikuje pokaždé, když někdo pohladí jeho ego, prostě klasický, ale za to naprosto úžasný Brian!
B: "Takže, co chceš?"
J: "Jen jsem přemýšlel..."
B: "Bože na nebesích, ochraňuj mě!"
Okamžitě slezl z mého rozpáleného těla a zapálil si cigaretu, v ten moment jsem věděl, že jsem neměl ani začínat a to jsem zatím neměl vůbec v úmyslu mluvit o svém předchozím uvažování, chtěl jsem začít s něčím mnohem jednodušším, s prostou otázkou jako je třeba, jak moc mu na mně záleží... No teď už mi to vlastně nepřijde o moc lepší, asi mi zase začíná fungovat mozek a endorfiny odcházejí!
J: "Dáš mi taky?"...Odvedl jsem raději téma jinam a jemu to očividně vyhovovalo.
B: "Ne."
J: "Co? Máš jich snad málo?"
B: "Mám jich dost, ale ty kouřit nebudeš... Tedy pokud se nejedná o mě,"...Uchechtl se.
Jo zaručeně mě ty endorfiny opustily! Už si zase plně uvědomuji, jak moc se Brian umí chovat jako pitomec! Ale na druhou stranu, pokud si dovolím být trochu naivní, cítím, že tohle je tak nějak jeho snaha mě ochraňovat, i když jen před pitomými cigaretami.
J: "Nebuď pitomec a dej mi tu cigaretu."
B: "Nedám, není to cool."
J: "A u tebe snad je?"
B: "U mě je všechno cool."
J: "Tak víš co? Trhni si, jdu si koupit svoje."
Nevím, jestli všechno zbytečně zveličuju, ale naštval mě, jako by snad on mohl dělat všechno a já jen to, co mi dovolí! A svůj vztek jsem mu chtěl dát i pořádně najevo, jenže v momentě, co jsem si stoupl a chystal se jít posbírat si oblečení, mě rukou pevně chytil za paži a stoupl si, byl u mě tak blízko, že jsem mohl na své kůži cítit jeho roztoužený rozkrok, poté potáhl z cigarety a vzápětí se rty přiblížil těšně až k těm mým a kouř mi vdechl do úst, na což mě opravdu drsně políbil!
B: "Spokojený?"
J: "Prozatím."
B: "Fajn. A teď se oblékni."
J: "Proč?"
B: "Jdeme do Babylonu."
J: "Jsou dvě hodiny ráno."
B: "Skvěle, máme ještě tři hodiny, než všechny pěkný zadky odtáhnou domů."
J: "Myslel jsem, že chceš spát."
B: "A už mě to přešlo."
Právě teď nastal ten moment, kdy má Brian odpověď jednoduše na všechno, jakmile se jedná o Babylon tak jde zkrátka přes mrtvoly, takže já mám teď pouze dvě možnosti, buď to odmlouvat a zůstat tu sám anebo se překonat, navodit si alespoň falešný pocit nadšení a jít s ním a myslím, že všem je jasné, že bez něho tu být nechci!
J: "Tak dobře."
B: "Dobře,"...Ještě jednou mě políbil a šel se obléknout a stejně tak já.
Ani ne před dvaceti minutami jsem si v hlavě vytvářel iluzi toho, jak je naším osudem být s Brianem spolu a právě teď sedíme v autě a jedeme do Babylonu, protože má Brian jednoduše chuť i na jiný zadek, než na ten můj a mým osudem je pouze to, že budu stát u baru, pít alkohol a čekat ve vzteku a v nervech, než se vrátí zpátky za mnou, protože kdybych si dovolil něco namítat, poslal by mě k vodě, což je vlastně dost nepřesný výraz, vzhledem k tomu, že spolu podle něho ani nechodíme!
J: "Tak co, alkohol si objednat smím nebo to taky není cool?"
B: "Radši ať máš cirhózu jater, než rakovinu plic."
J: "Velice romantické."
B: "Velice praktické, nemoct dýchat je na nic."
J: "Tak to pak jo. Kdy se z tebe stal tak praktický člověk?"...Smál jsem se, ale odpověď nějak nepřicházela.
A tak jsem se otočil k němu, abych věděl, co ho zaměstnalo natolik, že se mi ani nenamáhal odpovědět, no a pochopil jsem... Briana zaměstnávalo zcela něco úplně jiného a to kroutící se individuum na parketu, ale ve skutečnosti to nebylo individuum, ale fakt sexy kousek, jenže to neměnilo nic na tom, že jsem ho hned neměl rád a to ho ani neznám, za to Brian ho pomalu svlékal očima a stejně tak trick jeho'
J: "No tak se bav skvěle, až skončíš najdeš mě tu sedět... Nasraného,"...Poslední slovo jsem spíš pošeptal, takže Brian ho nezaregistroval, asi jako zbytek věty, protože už stihl zapomenout na mou existenci.
B: "Chci, abys šel taky."
J: "Hmm... Cože?"...Vytřeštil jsem na něj oči, jakmile mi došlo, co vlastně řekl.
B: "Slyšels."
To je sice možný, slyšel jsem, ale nejsem si jistý, že jsem správně rozuměl významu jeho slov, v sexu jsem s Brianem zkoušel už všelicos, ale nikdy jsem se neúčastnil trojky s ním a s kýmkoliv, neumím si to ani představit... Ale na druhou stranu něco mě na tom vzrušuje!
J: "Nejsem si jistý, zda ti rozumím."
B: "Ale rozumíš... Nebo aspoň tvůj rozkrok rozumí,"...Rukou si sáhl a mohl zřetelně cítit, jak moc tomu můj rozkrok rozumí!
J: "Já..."
B: "Přestaň mít ze všeho strach... A hlavně neříkej, že tě jen ta myšlenka nevzrušuje, navíc já tam budu taky,"...Uchechtl se, ale bylo na něm vidět, jak moc chce, abych s ním šel a svými slovy se mě snažil jen uklidnit, ale neměl proč, já nepociťoval strach, ale spíš nejistotu."
J: "Fajn."
B: "Fajn?"
J: "Fajn."
Nevím, co v Brianově výrazu v ten moment převažovalo víc, jestli radost nebo nadrženost, nicméně neměl jsem čas to nějak zkoumat, Brian se se mnou a i s trickem, který nás následoval, vydal do zadní místnosti!
No comments:
Post a Comment