VAROVÁNÍ 18+
Justin's POV
Říká se, že co oči nevidí, to srdce nebolí, a v hodně ohledech je to vlastně pravdivé rčení, nemůže nás bolet srdce kvůli něčemu, o čem respektive ani nevíme, že se děje, tedy alespoň by nemělo... Ale já i přes to právě teď ležím v posteli, podotýkám, že sám, snažím se usnout a nepřemýšlet nad tím, co asi Brian v tuto chvíli dělá, pokouším se být naprosto v klidu a odůvodňuji si to tím, že když to nevím a především nevidím, nemělo by mě to nijak trápit, ale opak je krutou realitou - to, že nevidím, co Brian dělá, i přes to, že v hlavě si dokážu vytvořit živý obrázek, mi drtí srdce na padrť!
Člověk by řekl, že po tom, co se vezmeme, mě tahle neustálá hrůza z toho, že Brian je někde s jinými muži, přejde a já budu moci v klidu usnout, aniž bych se kvůli tomu nějak trápil, zkrátka jsem měl za to, že Brian bude mít mou stoprocentní důvěru i přes to všechno, co jsem si s ním už prožil, ale místo toho mám pocit, že je to ještě horší, před tím, pokud si tedy dovolím znít bláznivě, to bylo tak nějak normální, byl to Brian a jeho neustálá potřeba pokořovat rekordy a to včetně těch svých, co se týče jeho někdy až neuvěřitelné promiskuity a ačkoliv mi slíbil naprostou věrnost, i když ne tolika slovy, mám zkrátka v hlavě a především u srdce pocit, že Brian právě teď dělá něco, co se mi rozhodně nebude líbit!
Kvůli těmto myšlenkám jsem jednoduše musel vylézt nebo spíš vyletět z postele a dostat se na čerstvý vzduch, mým prvotním plánem bylo najít Briana a ujistit se, že nedělá nic špatného, ale nakonec jsem usoudil, že bude lepší jít za někým, kdo mě trochu shladí - ještě, že má Debbie noční!
Debbie: "Sunshine, co tady děláš? Uvědomuješ si, že je noc? Jsi náměsíčný?"
J: "Ne nic takového, spíš naopak, nedokázal jsem ani usnout."
Debbie: "Tak ses rozhodl jít na výlet?"
J: "Asi tak nějak."
Debbie: "Proč mi tu něco nehraje?"
J: "Netuším."
Debbie: "Kde je Brian?"
Musel jsem se zasmát, Debbie i po tolika letech pořád stačí jen několik vteřin, pár pohledů a minimum informací a hned má ve všem jasno - za všechno může Brian! Někdy bych se s ní hádal, ale právě teď s ní souhlasím, nebýt jeho nočního výletu do neznáma, nemusel bych teď sedět v jídelně jen proto, že nevím, kde a především s kým je!
J: "To nevím."
Debbie: "Jak nevíš?"
J: "Řekl, že jde ven a do teď se nevrátil."
Debbie: "Fajn a v čem je tedy problém?"
J: "Asi v ničem, já jen..."
Debbie: "Ty jen - co?"
J: "Tak nějak se bojím, že... Že..."
Debbie: "Že s někým je?"...Doplnila mě.
J: "Jsem hlupák co?"
Odpověď by měla znít jako jedno velké hlasité ANO, ale i přes to část mě doufá nebo spíš ví, že Debbie řekne NE, protože určitě chápe, proč se tak strachuji po tom všem, co jsem s Brianem za náš komplikovaný vztah stihl zažít!
Debbie: "ANO!"
J: "Prosím?"...Zamrkal jsem na ni docela zaskočeně.
Debbie: "Zeptal ses tak jsem odpověděla."
J: "Jo, ale já..."
Debbie: "Nech mě hádat - přišel si sem, protože si doufal, že tvé obavy budu vidět jako opodstatněné a budu tě naprosto chápat, takže si pak nebudeš muset připadat jako paranoidní blázen, který se nedokáže naučit věřit tomu, že se Brian změnil a alespoň se nebudeš cítit jako blbec... No tak hádej co? Jsi blbec."
J: "Takže si myslíš, že Brian není s nikým jiným?"
Debbie: "Já tomu věřím a ty bys měl začít taky, protože jinak se z toho za chvíli zblázníš. Heleť možná se v něm zas a znovu pletu, ale tohle je něco, co můžeš zjistit jenom ty, tak tu neseď na zadku a běž."
Pokud by se měl někdy volit mistr světa v rozdávání rad, Debb by to vyhrála na celé čáře! Nestačila to pomalu ani doříct a já už vybíhal ze dveří a mířil jsem... Kam sakra? Brian sice do Babylonu po tom výbuchu a jeho následné renovaci moc nechodí, ale to neznamená, že tam nešel ani dnes, na druhou stranu častěji než v Babylonu se teď zdržuje u Woody's, kde se občas sejde alespoň s jedním z kluků, který má zrovna čas, takže budu předpokládat, že to je přesný důvod toho, proč šel dnes ven a vydám se k Woody's...
Maikey: "Justine?"
J: "Ahoj, Maikey,"...Musel jsem jej obejmout, je to už nějaký ten pátek, co jsem ho viděl naposledy.
Maikey: "Ted s Emmettem jsou u kulečníku, chceš se přidat?"
J: Já nemůžu, ale díky."
Maikey: "Škoda aspoň by ten sraz byl kompletní... Tedy skoro."
J: "Jak to myslíš?"
Maikey: "Brian před hodinou odešel... Počkat on nedorazil domů?"
J: "Proto jsem tady - hledám ho. Ještě před půl hodinou jsem tam byl a ne nedorazil."
Maikey: "Asi jste se minuli."
J: "Anebo..."
Maikey: "Jsi paranoidní,"...Zarazil mě dřív, než jsem stihl říct další volovinu.
J: "Jo to už mi řekla i tvoje máma."
Maikey: "Neříkej mi, že si byl za ní, aby tě zklidnila?"
J: "Tak trochu."
Maikey: "Přestaň už se strachovat, Brian tě miluje a nikoho jiného, tak se s tím už konečně smiř."
J: "Věř mi, nad tím, jaký jsem blbec, se nejvíc pozastavuji já sám."
Maikey: "To bys měl. A teď jdi domů určitě už tam je a šílí, kde si... Vsadím si, že teď on trne hrůzou, že si s někým jiným."
J: "No jo to mě nenapadlo, nevzal jsem si ani telefon."
Maikey: "No tak mazej a vyřiď mu, že si to brzo zopakujeme - všichni."
J: "Vyřídím a měj se."
Dalo by se říct, že jsem domů doslova utíkal, čím rychlejší jsem byl, tím víc mi čerstvý vzduch prokrvoval mozek a já si uvědomoval, jaký jsem neuvěřitelný pitomec!
Když jsem otevřel dveře loftu, ihned jsem uviděl Briana sedět na pohovce, ani se nenamáhal otočit ke mně hlavu, dokázal jsem si představit, co se mu v ní teď honí!
J: "A-ahoj."
B: "Kde jsi byl?"
J: "Nevím, jak to říct, aniž by to neznělo blbě anebo ještě hůř."
B: "Už tohle zní dost hrozně."
J: "Asi takhle, byl jsem pryč ze stejného důvodu, který asi napadl tebe, když si mě tu nenašel."
Nejsem si jistý, jak znělo tohle, ale podle Brianova výrazu, který na mě okamžitě upřel, jsem soudil, že jsem to podal dost špatně!
B: "Ty sis myslel, že jsem s někým jiným?"
J: "Odešel si a... a... Nevím, jak pokračovat dál."
B: "Říkal jsem, že jdu ven... To nemusí hned znamenat, že jdu šukat."
J: "Dřív to tak bylo."
B: "Dřív jsem byl idiot, Justine... A neuvědomoval jsem si, jaké mám štěstí, když mám tebe."
J: "Říct mi tohle kdykoliv jindy asi bych se zeptal, zda nejsi opilý."
B: "Možná se můžeš zeptat i teď sám si nejsem jistý, kde se to ve mně vzalo."
Po tomhle jsme se museli oba začít smát a to přišlo neuvěřitelně vhod při té atmosféře, co tu do tohoto okamžiku panovala!
B: "Musíš mi začít trochu věřit."
J: "To ty taky... Pokud vím, myslel si na to samý."
B: "Ne já... Fajn máš pravdu, je na čase, abychom si začali věřit."
J: "S tím souhlasím. Ale myslím, že potřebuji nějakou jistotu, že chceš jen mě,"...Přejel jsem si jazykem přes rty.
B: "Jo?"...Jeho hlas se změnil ve velmi svůdný.
J: "Yeah."
Brian přišel až ke mně, byl u mě tak blízko, ale i přes to tak daleko, prsty své ruky propletl s těmi mými a jemně mě políbil na rty, poté jsme se pomalým krokem za stálého líbání a vzájemného svlékání dostali až do ložnice, kde jsme si již nazí lehli na postel a mazlili se, Brian mě líbal a hladil na každou část mého těla a já mu to samozřejmě oplácel. Vychutnával jsem si tu slast a především jeho přítomnost!
Následně si vzal z nočního stolku kondom a já mu jej navlékl, poté do mě zezadu pronikl, byla to neuvěřitelná rozkoš! Pohyboval se pomalu, užíval si každý pohyb ve mně a já si to užíval stejně tak, bylo to nádherné, téměř nepopsatelné, mohlo to skončit jen jediným způsobem - oba jsme dosáhli bouřlivého orgasmu!
No comments:
Post a Comment