Poslední díl.
BRIAN
Vzpomínám si na doby, kdy mi byl spánek velmi dobrým přítelem, jeden den jsem se cítil naprosto mizerně a po pár hodinách tohoto zázračného léku jsem měl pocit, jako by se nic zlého nestalo, teď? Kéž bych tak dokázal usnout! Místo toho civím do stropu a počítám minuty, možná, že dokonce i vteřiny bez Justina, každá další vteřinka mi hlasitě odbijí v hlavě a já se čím dál tím víc propadám až k samotnému dnu, ze kterého mě může dostat jedině on, jenže kde je, když ho potřebuji, když vím, že s ním se cítím mnohem lépe, než s jakýmkoliv trickem, který mu nesahá ani po kotníky, protože prostě on je on a jeho miluju... Ano, sakra, miluju ho! Jenže k čemu mi tohle přiznání teď vlastně je? On je pryč, jeho ponožky a zubní kartáček taky a já jsem tady sám v obrovské posteli a počítám vteřiny, protože už pomalu šílím z té samoty, z toho ticha, z toho, že tu není se mnou!
Maikey: "Tak jsem tady."
Abych upřesnil, o co tu jde, dostal jsem se už do tak zoufalého bodu, že jsem se přemohl, ponížil se a zavolal Maikeymu, aby mi přišel dělat společnost, je jasné, že jsem mu neřekl přesný důvod, zabít se zatím ještě nechci, ale nějak se mi ho sem vylákat podařilo, jako obvykle! Jenže teď, když tak koukám, nevím nic o tom, že bych zval celou delegaci bláznů!
B: "To vidím, ale co tu dělají oni?"
Ted: "Mě se neptej, já už spal."
Emmett: "Já se spát chystal, když v tom mi vrazil do pokoje a zajančil, že nás potřebuješ."
B: "Tak jste si řekli, že to bude pravda a zvedli jste ty svoje zadky?"
Ted: "No spíš až po tom, co nám začal vyhrožovat."
Emmett: "Tak nějak."
Maikey: "Měl jsem za to, že pomoc se bude hodit."
B: "Jasně."
Raději jsem se nijak nerozčiloval a přijal to tak, jak to je, přeci jen člověk musí ocenit, že se snaží mi nějak pomoct i přes to, jak hnusně se k nim chovám, ale to je jen výjimka, která se opakuje jednou za pár let, zase se to nesmí přehánět!
B: "Tak vstupte do mého království... Ale jestli něco rozbijete..."
Ted: "Zabiješ nás."
Emmett: "A před tím stáhneš z kůže... My víme."
Musel jsem se pousmát, i když mi lezou na nervy, mám je rád a když vidím, jak si z mých výhrůžek vlastně už nic nedělají, je to zábavné... Asi jsem jen mimo kvůli Justinovi, tak si nemyslete, že mě osvítil duch svatý nebo něco podobného!
B: "Tohle si ještě vypiješ,"...Přecedil jsem skrz zuby na Maikeyho.
Maikey: "Já vím, já vím."
Všichni jsme se vrhli na alkohol a jeho popíjení jsme si užívali u velmi hlasité hudby, tak hlasité, že bych se nedivil, kdybych přišel o sousedy! Vlastně jsme si u mě doma udělali menší náhražku Babylonu či Woody's jasně mohli jsme si ušetřit námahu a vydat se rovnou tam, ale tak nějak jsem nestál o společnost cizích lidí... Asi poprvé v mém životě! Ale i přes to mi tu někdo chyběl, někdo velmi důležitý!
Takhle jsme pařili zhruba do 6 do rána, kdy jsme všichni odpadli naprosto vyčerpaní, já s Maikeym v mé posteli, Ted na pohovce a Emmett... Kdo to má, sakra, vědět! Ale vsadím se, že tu o něj někde zakopnu, až vstanu!
B: "Do hajzlu!"...Říkal jsem to!
Emmett: "Hmmm,"...Zamručel jako by se ho to ani trochu netýkalo.
B: "Jasně spi dál, Růženko, nenech se rušit."
Emmett: "Hmmm."
Došel jsem si do ledničky pro láhev vody, měl jsem naprosto vyprahlo a hlava mi třeštila, jako by mi přes ni přejel náklaďák, ihned jsem do sebe hodil aspirin a modlil se ke všem svatým! Když jsem se podíval, kolik je ho hodin a zjistil, že téměř 4 odpoledne zhrozil jsem se, ale to vědomí, že v práci mám volno a nemusím tam, mě uklidňovalo, i přes to však bylo na čase tu bandu zvednout a vyslat je po svých!
B: "Vstáváme!"...Zakřičel jsem Tedovi do ucha tak hlasitě, že bych se nedivil, kdyby ohluchl... V jeho věku už je to asi ale jedno.
Ted: "Bože!"
B: "Díky... Ale tak daleko ještě nejsme, nejdřív rande pak intimnosti."
Jako další to odnesl Emmett, kterého jsem polil trochou studené vody, fungovalo to jako kouzlo, ale on na to měl asi jiný názor...
Emmett: "Zbláznil ses?!"
B: "Pravděpodobně, když se bavím s tebou."
A ve finále jsem zamířil do ložnice za Maikeym, ale na něj jsem z nějakého důvodu nechtěl použít sadistické metody, místo toho jsem si vedle něho lehl a pomalu jsem jej probouzel, div jsem s ním nejednal jak s dítětem.
Maikey: "Teda, jestli si takhle probouzíš i Justina, asi se nastěhuju."
No a to byl ten moment, kdy jsem litoval své dobrosrdečnosti a chtěl jsem Maikeyho zadusit polštářem! On mi to vážně nezjednodušuje!
B: "Ne ty se radši zvedneš, vezmeš ty šašky a půjdete domů."
Maikey: "Kolik je?"
B: "Skoro 4."
Maikey: "Sakra!"
B: "Snad nejsi rozrušený?"
Maikey: Před dvěma hodinami jsem se měl stavit u mámy."
B: "No tak to tu rozrušenost naprosto chápu."
Maikey: "Už si je vzbudil?"
B: "Jeden hluchej, druhej mokrej."
Maikey: "Co?"
B: "Pochopíš."
Jakmile se všichni tři sebrali a odešli tak jsem se zase vrátil zpátky do postele a dospal těch pár dalších potřebných hodin a když nastala noc a já se cítil v mezích normy fit, vydal jsem se do Babylonu, asi mě máte za blázna, vzhledem k tomu, že ještě teď trpím kocovinou, ale doma bych to zkrátka nevydržel, když ho nemůžu mít, musím alespoň přijít na jiné myšlenky!
Jenže to jsem nevěděl, co mě tu čeká - stál jsem na balkóně a měl jsem odtamtud "parádní" výhled na Justina a jeho úlovek, z toho, jak se k sobě měli, jsem soudil, že jeden z nich naléhavě potřebuje umělé dýchání, ale ani takové humorné obelhávání nezabránilo tomu, abych si jednoduše připustil realitu - Justinovi rty už nepatří mně!
Nechtěl jsem se tím nějak zabývat, chtěl jsem to ignorovat a zapomenout, že byl přes rok součástí mého života, jenže nemohl jsem z nich spustit oči, drtilo mi to moje neexistující ledové srdce, pěsti jsem zatínal způsobem, že mě bolely klouby, nějak jsem věděl, že když hned nic neudělám, asi mě to zabije!
B: "Odprejskni!"
J: "Briane!"
B: "Mám se zopakovat?"...Naštěstí pochopil a vzal nohy na ramena.
J: "Co chceš, Briane?"
B: "Řekl jsem ti, že jsem si tě k sobě vzal, protože si dostal ránu do hlavy a já cítil vinu..."
J: "To si řekl a já to pochopil, proč mi to opakuješ?"
B: "Nech mě domluvit, ty zabedněnče."
J: "Dobře tak mluv."
B: "Cítil jsem vinu, ale to není důvod, proč jsem chtěl, abys zůstal, tak nějak jsem nechtěl, abys odešel. Ale nemysli si, že jsme jako nějaká manželská dvojice, protože to nejsme a už vůbec nejsme heterosexuálové. Jsme gayové a jestli jsme spolu je to proto, že chceme a ne proto, že máme zámek na dveřích. Takže, jestli se někdy zdržím, předpokládej, že dělám přesně to, co dělat chci - šukám. Ale když přijdu domů, budu taky dělat přesně to, co chci - přijdu domů za tebou."
Na pár vteřinek jsem měl z Justinova výrazu pocit, že jsem neobstál a že mi nevěří ani nos mezi očima, jenže nakonec modř v jeho očích začala roztávat!
J: "Dobře, ale já chci taky něco - šukej si, s kým chceš, ale nikdy ne dvakrát. To platí i pro mě. A taky žádná výměna jmen a čísel. A ať už budeš kdekoliv a budeš dělat cokoliv, vždycky se vrátíš domů - do dvou.
B: "Čtyř."
J: "Tří. A ještě jedna věc, nebudeš se líbat s nikým jiným, ale jen se mnou."
Ještě před pár dny by mi to přišlo jako naprosté bláznovství, ale právě teď jsem si nedokázal představit, že bych ještě někdy v životě chtěl líbat někoho jiného! Proto jsem si ho k sobě ihned přitáhl a začal jsem jej líbat - jemně, ale přitom vášnivě! Věděl jsem, že ho už nikdy nechci nechat odejít!
No comments:
Post a Comment