Osud(3)

Nový díl.

JUSTIN

Venku už svítalo, leželi jsme v posteli zády k sobě a mlčeli, chvílemi jsem věřil, že snad opravdu spí, ale on má ve zvyku sebou vrtět a teď jsem měl spíš pocit, že v té posteli ani není, což znamenalo jen jediné - byl vzhůru a snažil se na to nijak neupozorňovat, protože mu bylo jasné, že jinak bych mu nedal pokoj a to nedal! Nesnáším, když se snaží vyhýbat všem důležitým konverzacím anebo když už na ně dojde, je naprosto sabotuje svými sarkastickými poznámkami, v nejhorších případech pak jde hledat povyražení v podobě známosti na jednu noc, která mu zpříjemní právě probíhající vnitřní boj se sebou samým, zkrátka je to nesnesitelný paličák!

---

V momentě, co mi došla trpělivost, jsem se otočil a propaloval mu pohledem jeho dokonalá záda, představoval jsem si, jak mu do nich očima vypaluji díru, která by ho přiměla se pohnout, což by zkazilo jeho hru na tichou domácnost, mezitím jsem se k němu pomalu sunul blíž a blíž, připadal jsem si jako pitomec, ale potřeboval jsem být u něho!

B: "Můžeš mi říct, co děláš?"...Vzhledem k tomu, že jsem to vůbec nečekal, jsem sebou cukl a u srdce mi neuvěřitelně bodlo.

J: "Spím?"

B: "Tak to mám pro tebe špatnou zprávu - nespíš."

J: "To ty taky ne!"

B: "No vzhledem k tomu, že se celá postel třese z toho, jak se převaluješ nebo, co to vlastně děláš, se spát opravdu nedá."

J: "Jen jsem se k tobě chtěl přitisknout,"...Přiznal jsem.

Vzhledem k tomu, že právě teď ležím vedle samotného Briana Kinneyho největšího neromantika na celém světě, bylo jasné, že krom ticha, se mi ničeho jiného nedostane a předvídal jsem správně... Tedy ne tak úplně, slova z jeho úst sice nevyšla, ale tělo se zachovalo jinak - otočil se čelem ke mně a díval se na mě takovým zvláštním způsobem, jako bych pro něho představoval snad celý svět!

J: "Co je?"

B: "Nic."

J: "Tak proč se na mě tak díváš?"

B: "Nedívám!"

J: "Máš pravdu - ty civíš."

B: "V hlavě si představuji, jak tě zabiju, víš to?"

J: "Divím se, že si to už dávno neudělal, vzhledem k tomu, jak tě pořád vytáčím každou prkotinou."

B: "Jsem dobrý v sebeovládání."

J: "Asi jako v tom výtahu?"

B: "Nemohl jsem si pomoct, tvoje rty byly jako magnet."

J: "To jsem rád, ale víš, že to jsem na mysli neměl."

B: "Hele, jestli tě to tak moc žere, můžeme se tam vrátit a najdeme ti někoho, kdo tě ošuká."

J: "Tobě by to nevadilo?"

B: "Je to tvůj zadek ne?"

J: "A tak trochu tvůj,"...Usmál jsem se.

Snažil se to zakrýt, ale i tak jsem mohl zahlédnout jeho poloúsměv, byl víc než rád, že jsem to řekl... A pak mi bude tvrdit, že mu na mně a na tom, co a s kým to dělám, nezáleží!

B: "Pravda, takže si ho můžu vzít, kdykoliv se mi zachce."

J: "Asi jo."

Nijak nereagoval a jen se na mě díval, začínalo mě to znervózňovat, ale když nakonec udělal to, co udělal, měl jsem pocit, že mám v těle snad miliony motýlů - přitiskl se na mé rty těmi svými tak nečekaně a tak vášnivě, ale přitom něžně, že to bylo jako z nějakého šíleně romantického filmu, který mi opět předpověděl, že tenhle chlap je zkrátka mým osudem!

Najednou jsem věděl, že pokud jsem někdy čekal na nějakou vhodnou chvíli s ním o něčem mluvit, tak tohle je snad ta nejvhodnější, která se mi mohla kdy naskytnout a Brian se buď to přemůže a bude mluvit anebo si právě zadělám na obrovský malér...

J: "Briane?"

B: "Hmm?"...Tázal se s čelem přitisknutým na tom mém.

J: "Víš, jak jsme předtím měli sex, ještě před Babylonem?"...V hlavě mi ta otázka nezněla tak hloupě, jako když jsem jí vyslovil.

B: "Nejde zapomenout,"...Uchechtl se.

J: "To je dobře, protože já jsem si v ten okamžik něco uvědomil..."

B: "Že jsem Bůh?"...Smál se.

J: "To vím už od první chvíle, co jsem tě viděl... Ale to nemám na mysli... Já jsem..."

B: "A sakra, zadrháváš se, ty chceš mluvit vážně,"...Přetočil se na záda a začal civět do stropu.

J: "Ani ne tak vážně jako spíš prakticky."

B: "Takže teď si budeš na praktického člověka hrát ty?"

J: "Už to tak vypadá... Snažím se ti jen říct, že jsem v tu chvíli věděl, že ty jsi ten, s kým mám zestárnout, že je naším osudem být spolu..."

B: "Prosím tě nepokračuj, vrací se mi večeře."

J: "Nech mě to doříct... Po tom, co se stalo v Babylonu, jsem ale názor změnil..."

Není to tak, že bych ztratil slova, ale překvapilo mě, jak byl najednou Brian ochotný poslouchat, jeho krásné oči ke mně najednou upřely pohled, zvědavé na to, co řeknu... Jako by se snad děsil, toho, co se mu chystám říct.

J: "Uvědomil jsem si, jak moc miluješ svůj život, to, jaký je..."

B: "To si piš."

J: "Briane, co když se naše cesty jednoho dne rozdělí, protože každý budeme chtít něco jiného?"...Přestal jsem chodit kolem horké kaše a prostě to na něj vybalil.

Bylo vidět, že jsem ho svou otázkou zaskočil, rozhodně na tohle nebyl připravený, ale i tak se jako vždy snažil tvářit neutrálně a nejlíp nezúčastněně!

B: "Jako, že já pořád budu šukat jako králík a ty si budeš hledat svatební šaty?"

J: "Oblek... Ale tak nějak to myslím."

B: "No tak ti asi budu muset připomenout, že my nejsme pár, Justine. Takže jestli si někdy budeš plánovat svatbu, děti, rodinnej domek, či snad podělanou rodinnou permanentku do Disneylandu, nebude to se mnou."

J: "To nemůžeš vědět... Copak ty si nikdy nic takovýho necítil? Nepřipustil sis, že by to se mnou třeba mohlo být něco víc? Že bys mohl přestat žít jen tady a teď, ale myslet taky na budoucnost, ne Briane?"

B: "Jo jednou jo... A stálo to za nic. Takže ne, Justine, já nebudu tvůj manžílek a nestrávím s tebou poslední roky života v pečovatelském domě... To je něco, co by sis ty měl konečně připustit. Chceš šukat fajn, budeme šukat, chceš u mě bydlet to taky fajn, chceš být kámoš, to taktéž můžeme, ale pokud chceš něco víc, měl bys začít hledat jinde, se mnou to nedostaneš."

V ten moment jsem nevěděl, jestli mu vrazit anebo ho zabít, ale na to, abych si to rozmyslel, jsem jednoduše neměl, ztratil jsem totiž slova, dech a myslím, že i poslední zbytky naděje na budoucí život s ním!